24 h Nürburgring 2013 – Peklo v mlze

Čtyřiadvacetihodinovka na Nürburgringu nemá tak dlouhou tradici jako vytrvalostní závody 
v Le Mans nebo Spa-Francorchamps, ale chlubí se ještě náročnější tratí...

Největší závod na Nürburgringu, tom pravém, tedy zahrnujícím proslulé zelené peklo Nordschleife, kde byla formule 1 dávno zrušena po těžké havárii Nikiho Laudy v roce 1976, se letos jel pojedenačtyřicáté. Severní smyčka je pro čtyřiadvacetihodinovku propojena s novým okruhem Grand Prix, takže jedno kolo oficiálně měří 25 378 metrů. Samotná Nordschleife má 33 levých a 40 pravých zatáček, stoupání až 17 % a klesání do 11 %, výškový rozdíl činí rovných tři sta metrů. Stejně jako druhé dvě čtyřiadvacetihodinovky Le Mans a Spa-Francorchamps procházela vývojem od závodů cestovních automobilů po sportovní prototypy a vozy GT, zpočátku byla ovšem jen národní záležitostí. Od konce osmde-sátých let se mezi vítězi začali objevovat závodníci, jejichž mateřštinou není němčina, ale také vzrůstal oficiální zájem výrobců i prestiž tohoto podniku, jenž se pořádá na dnes už ojedinělé přírodní trati... 

Počasí vždy hraje na Nürburgringu rozhodující roli, letos to však bylo horší, když globální oteplování přineslo ještě větší zimu, vytrvalé husté deště a neprůhlednou mlhu. Několik doprovodných závodů bylo pro mlhu zrušeno už v pátek a v sobotu, hlavní závod na 24 hodin se poprvé jel od nedělního podvečera do pondělí (v Německu měli státní svátek). Předpověď se sice nevyplnila, pršet nezačalo při startu v pět odpoledne, ale až o dvě hodiny později, a lilo celou noc. Když se pak přidala hustá mlha, nezbylo pořadatelům než závod po půlnoci přerušit, ovšem nikoli zastavit (čas běžel). Všechny vozy čekaly v depu, pak znovu ráno vyjely a teoretický průměr vítěze po 88 kolech tím klesl na 92,701 km/h (loňské vítězné Audi R8 LMS ujelo 155 kol průměrnou rychlostí 163,870 km/h). Ve skutečnosti se tedy jelo mnohem rychleji, neboť průměrnou rychlost zcela zkreslila nucená přestávka, dlouhá přes osm hodin! Vítězný Mercedes-Benz SLS AMG GT3 týmu Black Falcon ujel pouze zmíněných osmaosmdesát kol, když trojici vozů tohoto typu v předposlední hodině narušil BMW Z4 týmu MarcVDS, který druhé dva mercedesy v závěru předjel. Favorizované automobily Audi R8 LMS Ultra a Porsche 911 GT3 R tentokrát doplatily na poruchy a havárie, až do přerušení ovšem vedl Aston Martin V12 Vantage GT3, ale oslavit 100. jubileum značky triumfem se mu po restartu nepodařilo (dokončil desátý). 

Do letošního ročníku odstartovalo 173 automobilů různých značek, ale šanci na absolutní vítězství samozřejmě měli jen ti nejlepší jezdci s tovární podporou. Sportovní řády povolují účast homologovaných typů cestovních vozů a GT, jejichž parametry upravuje předpis Balance of Power, definující důležité veličiny minimální hmotnosti, objemu nádrže, či průměru restriktoru v sání tak, aby v nejdůležitějších třídách byla vyrovnaná konkurence. Po loňském triumfu Audi se představilo hned osm vozů R8 LMS Ultra, jejichž desetiválce 5.2 dosahují výkonu až 419 kW (570 k) podle použitého restriktoru a přes šestistupňovou sekvenční převodovku pohánějí jen zadní kola (nikoli quattro). Po kvalifikaci se 40 nejrychlejších poprvé utkalo ještě mezi sebou, a tak z Top 40 Qualifying vyšel nejlépe Frank Stippler (Team Phoenix/Audi R8), který zajel trať za 8 minut a 17,212 sekundy (průměrná rychlost 183,746 km/h); překvapivě druhý byl Aston Martin V12 Vantage GT3, s nímž nejlepší čas 8:18,362 zajel Pedro Lamy z Portugalska, bývalý jezdec F1 a pětinásobný vítěz tohoto závodu. Nejlepší Mercedes-Benz byl šestý (Black Falcon pozdějších vítězů), nejlepší BMW sedmý (Z4 týmu MarcVDS, jenž pak dojel druhý). Za třetím Audi R8 LMS drželo nejrychlejší Porsche 911 GT3 R (samozřejmě Manthey Racing) čtvrtou příčku před dalším z osmi špičkových Audi, v němž se opět střídal Frank Stippler s jinými třemi spolujezdci. Kromě těchto favorizovaných německých značek se mezi prvních třicet vůz jiného původu nedostal, výjimkou byly jen Nissan GT‑R Nismo GT3 (šestadvacátý) a Lexus LFA Gazoo Racing (třicátý). Pestré startovní pole tvořily také automobily Ferrari 458 Italia, jediný McLaren MP4‑12C (motor explodoval v prvním kole), Chevrolet Corvette, Toyota GT86, Hyundai Genesis Coupé a Veloster Turbo, Mini JCW, Ford Focus ST, Subaru WRX STI, Peugeot 208 GTI, Ginetta G50, Lotus Evora, Volkswagen Scirocco, Opel Astra OPC, Seat León Supercopa, Porsche Cayman R a některé další, mnohdy i starší typy. Volkswagen Motorsport od oficiální účasti odstoupil.

Více než dvě stě tisíc návštěvníků jako obvykle zaplnilo svahy podél trati. Mnozí diváci tam tábořili i celý týden, sledovali rovněž bohatý doprovodný program, pokud zrovna nezakládali ohně a vesele nepopíjeli. A bylo se věru na co dívat, na dlouhé trati se jely závody Poháru Mini (za volantem mj. Cora Schumacherová, manželka Ralfa), Renault Clio Cup Bohemia (v české režii), Porsche Carrera Cup, klasické vozy FIA Youngtimer Trophy a ATS Formula 3 Cup (poslední jen na novém okruhu Grand Prix); Mercedes-Benz představil řadu závodních automobilů (Michael Schumacher objel trať s dnešní formulí 1) a Aston Martin jízdou stovky vozů oslavil 100. narozeniny (Ulrich Bez uvedl studii CC100 Speedster Concept ve světové premiéře, Stirling Moss se vrátil za volant DBR1 z roku 1959).

Po startu došlo k souboji Audi R8 LMS týmu Phoenix číslo 4, za jehož volantem se střídal Stippler s Ammermüllerem a bratry Stuckovými (synové Hans-Joachima), s nejrychlejším dvanáctiválcem Aston Martin, ale byl to právě Pedro Lamy, který si nakonec pojistil vedení, i když sváděl ostrý souboj s největším soupeřem jako kdyby šlo o sprint, nikoli závod na 24 hodin! Problémy u Audi však začaly poměrně záhy, číslo 4 po výletu z trati měnilo díly závěsu kola (v cíli osmé), druhý vůz číslo 1 dovedl místní hrdina Frank Stippler z Bad Münstereifelu spolu s Winkelhockem, Fässlerem a Rockenfellerem (přiletěl ze závodu DTM v Brands Hatch) na pátém místě, třetí er-osma číslo 3 byla devátá (mj. v posádce Frank Biela), nicméně dvě favorizované posádky Audi (Team Abt a WRT) skončily po haváriích. Aston Martin po restartu vedení neudržel (desátý); šéf firmy Ulrich Bez se svou posádkou na experimentálním dvoupalivovém (vodík/benzin) V12 Rapide S číslo 100 závod dojel se 61 okruhy na 112. místě, čímž se zapsal do historie jako první s vodíkovým automobilem...

Mercedes-Benz se vypracoval do čela až ve druhé polovině závodu, posádku vítězného týmu Black Falcon tvořili veterán Bernd Schneider (nejúspěšnější jezdec DTM), Brit Sean Edwards (jeho táta Guy jezdil F1), Jeroen Bleekemolen z Nizozemska (jeho otec se kdysi pokusil o F1) a mladičký Nicki Thiim (syn dánského šampiona Kurta). Dvě hodiny před koncem byly na čele tři vozy SLS AMG GT3, ale úžasnou stíhací jízdou se na druhé místo v cíli vypracoval BMW Z4 Teamu MarcVDS (Maxime/Piccini/Buurman/Göransson). A tým Olafa Mantheye, pětinásobného vítěze s Porsche? Letos měl smůlu, bylo z toho jen sedmé místo, byť vítězství ve třídě SP7. Na Porsche 911 (997) GT3 R jel také jediný český účastník Tomáš Pivoda, jedenadvacetiletý student práv, ale po problémech v mlze nakonec odpadli s poruchou mazání (Farnbacher Racing). Českou vlajku měl na Porsche 911 GT3 rovněž Martin Kalandřík z Bonnu (celkově 72., Kremer Racing). Sabine Schmitzová, jediná žena, která zvítězila v absolutní klasifikaci (ještě s příjmením Recková na BMW M3 v letech 1996 a 1997) se třetího triumfu nedočkala, na Porsche 911 GT3 R dojela šestnáctá...

Nejrychlejší startovali ve třídě SP9, další vozy byly rozděleny do sedmnácti různých tříd, takže o vavříny se bojovalo i za absolutní špičkou. Tradiční je účast týmu Gazoo Racing z Japonska, jehož členem je tajuplný Morizo, ovšem za tímto pseudonymem se neskrývá nikdo jiný než Akio Toyoda, prezident Toyota Motor Corporation! Příznivec závodů a sportovních vozů už má z Nürburgringu velké zkušenosti, startoval mnohokrát, jednou si dokonce s Ulrichem Bezem vyměnili vozy Lexus LFA a Aston Martin a oba znovu patřili k hvězdám letošního ročníku. Ve třídě SP8 byl Toyoda druhý na deseti-válci LFA (celkově 35.) za Corvettou C.6, kterou řídil mj. Volker Strycek, první mistr DTM 1984 (na BMW 635 CSi) a později dlouholetý šéf Opel Motorsport; ve třídě SP3 obsadila Toyota GT86 rovněž druhé místo, zatímco Strycek s veteránem Opel Manta dojel šestý (závodníci na rozdíl od Le Mans mohou jet s více vozy). Ve třídě nejméně upravených V3 dominovaly Toyoty GT86 Cup německého týmu Dörr Motorsport. Většina tříd patřila různým vozům BMW (tato značka drží rekord 19 celkových vítězství); nové Peugeoty 208 GTI vládly třídě SP2T (nejlepší třicátý absolutně). Navzdory značné nepřízni počasí nebyl při haváriích nikdo vážně zraněn, takže se německá motoristická slavnost vydařila, i když se naplno jelo jen necelých šestnáct hodin. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie