Wartburg Automobile Welt Eisenach - Paralelní svět

Automobily z tzv. východního bloku měly proti svým souputníkům z jiných zemí jisté výhody, a to především zaručený odbyt vyvolených typů, jejichž výroba byla naplánována na neobvykle dlouhé časové období. Inu, šetřit se přece musí, i když to může vést k zániku veškerých hodnot, morálních i materiálních…

Byl to svět sám pro sebe a snažil se být ve všem soběstačný, tedy i ve výrobě automobilů, uvádí svou další knihu Auta východního bloku náš stálý spolupracovník Jan Tuček, a zdůrazňuje, že se brzy po skončení druhé světové války svět rozdělil na Východ a Západ. Naneštěstí jedna z nejvyspělejších zemí, nazývaná Československo, zůstala v té první skupině, která však byla záhy ve všem druhá. Až do šedesátých let výrobky tzv. východoevropských zemí vcelku snesly srovnání se západními protějšky v příslušných kategoriích, od šedesátých let ovšem vývoj na druhé straně železné opony dále akceleroval, zatímco za ní na té naší postupně degeneroval až (naštěstí) skončil krachem komunistického režimu. Nebudu raději hodnotit další vývoj, omezme se tedy hranicí roku 1990; tak, jako to udělal autor zmíněné knihy, a nahlédněme tentokrát do východoněmecké historie.

Německo patřilo a patří k technicky nejvyspělejším zemím světa, dobová reklama Dědeček říkal, že BMW 328 je nejlepší, a měl pravdu, rozhodně není klamem. Automobily BMW se ovšem dříve nevyráběly v Mnichově ani v Dingolfingu, či Regensburgu; dnešní bavorské renomé má svůj základ ve východoněmeckém Eisenachu. Původní Fahrzeugfabrik Eisenach tam začínala licenční stavbou francouzských voiturett Decauville už v roce 1898, lehkých dvousedadlových vozíků Wartburg (jméno podle hradu nad městem) s dvouválcovými motory, nejprve o objemu 479 cm3 (  66 x 70 mm) a výkonu 3 až 4 k (tedy 2,2 až 3,0 kW) a později jako Modell 2 se silnějším pětikoňovým dvouválcem 764 cm3 (  79,5 x 77 mm), jenž vyzdoben šítkem Fahrzeugfabrik Eisenach patří k nejvzácnějším exponátům vcelku utajeného automobilového muzea Automobile Welt Eisenach, jež najdete na Friedrich-Naumann-Strasse číslo 10 přímo v areálu bývalé automobilky v Eisenachu. Ta byla založena před více než 100 lety.

Dnes jsou tam opuštěné haly, větší část bývalého závodu Bayerische Motoren Werke AG, resp. VEB Automobilwerke Eisenach, již byla zbořena, ale výroba automobilů v Eisenachu pokračuje v nové továrně Adam Opel GmbH, jejíž základní kámen byl položen 7. února 1991 a dne 3. června 1993 vyrobila první automobil. Byl to Opel Corsa; když však byl 10. dubna 1991 vyroben poslední Wartburg (poslední tři kusy prodány 7. října téhož roku), zahájili v Eisenachu montáž automobilů tehdejší generace Opel Vectra. Po nejrůznějších peripetiích, kdy továrna vyráběla automobily značek Wartburg (Decauville), Dixi, BMW, EMW, IFA a Wartburg, tam vzniklo celkem 1 837 708 vozů a také více než sto tisíc motocyklů značky BMW, resp. EMW.

Město Eisenach má tedy velmi zajímavou automobilovou minulost. Prohlídka muzea v Eisenachu, jež je otevřeno celoročně od úterý do neděle (11 – 17 h), rozhodně stojí za návštěvu pro každého příznivce automobilů, zejména jejich techniky a historie. Ve dvou prostorných halách jedné z budov jsou chronologicky seřazeny exponáty od voituretty Wartburg přes vozy BMW/Dixi až ke známým dvoutaktům Wartburg a jubilejnímu automobilu Opel Corsa D pořadového čísla 9 999 999, jenž byl vyroben 24. ledna 2008; nechybějí ovšem ani závodní vozy, motocykly, letecké motory a především prototypy sériově nevyráběných motorů i automobilů z poválečné éry východoněmeckého komunismu. Mezi nejstaršími exponáty je také nerenovovaný Dixi R9 8/21 PS Limousine z roku 1912, jeho o rok starší podvozek a motor 1905 cm3 (  74,5 x 100 mm) v názorném řezu; a naopak renovovaný bílý Doppelfaeton Dixi R8 6/16 PS (1910) s menším motorem 1550 cm3 (  74,5 x 90 mm); oba s pohonem zadních kol kloubovým hřídelem.

Když mnichovská společnost BMW převzala Dixi-Werke, jež vystřídaly produkci původních Wartburgů vozy vlastní značky Dixi, ještě nebyla výrobcem automobilů, ale jen motocyklů a leteckých motorů. Pro rozšíření výrobního programu našla koncem roku 1927 britský vzor Austin Seven s malým čtyřválcem 749 cm3 (  56 x 76 mm); první licenční vozy nesly označení Dixi, resp. BMW Dixi DA1, pak BMW 3/15 a nakonec po rekonstrukci novým majitelem BMW 3/20 PS AM 1 až 4, tedy Ausführung München, neboli mnichovské provedení. Největší slávu BMW pak přinesly řadové šestiválce, první byl BMW 303 s rekordně nízkým objemem válců 1173 cm3 (  56 x 80 mm), ovšem skutečnou revolucí se stalo jejich poslední předválečné provedení 1971 cm3 (  66 x 96 mm) ve vrcholné verzi pro sportovní roadster BMW 328, jeden z nejslavnějších automobilů této značky vůbec (v Eisenachu jich vyrobili přesně 464 do roku 1940). Tento motor se jako válečná náhrada vyráběl ve Velké Británii ještě počátkem šedesátých let, jako Bristol se objevil také v závodech formule 1 a jeho výkon se zvýšil až na hranici 160 koní (118 kW). Největší elegancí vynikal roadster BMW 327, také šestiválec 1971 cm3, jehož produkci po válce v Eisenachu nakrátko obnovili. Poslední vozy ovšem nesly značku EMW, tedy motorových závodů z Eisenachu, nikoli Bavorských…

Poválečná historie je poměrně dobře známá. Sovětská okupační správa přinesla zánik produkce kvalitních automobilů, náhradou hrdých vozů Horch a Audi se ve Cvikově posléze staly levné Trabanty, zatímco v Eisenachu místo jednoho z nejlepších šestiválců automobilové historie zaujaly dvoudobé tříválce, konstrukčně spřízněné s předválečnou DKW, montované nejprve do automobilů IFA (vliv DKW nezanedbatelný) a později do vlastních konstrukcí, tedy dvou generací automobilů Wartburg. Konstruktéři z Eisenachu samozřejmě nelenili a navrhovali nová řešení, komunističtí vládci je však vytrvale zamítali, potřebovali přece šetřit, tedy hlavně pro sebe, na investice nejen do automobilového průmyslu nedali.

V muzeu si můžete prohlédnout celé prototypy nových typů Wartburg, ale i jejich čtyřdobé motory, jsou tam plochý čtyřválec B11 o objemu 1088 cm3 s protilehlými písty a rozvodem OHV (1959), řadový čtyřválec 1593 cm3 OHC (poprvé v NDR s pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem) typu 400 z let 1968 – 1972 a řadový tříválec AWE 234 o objemu 1191 cm3, rovněž s rozvodem OHC (vzniklo 14 prototypů v letech 1981 – 1984, měly pohánět i modernizovaný lehký užitkový Barkas). Nakonec došlo k zástavbě západoněmeckého licenčního motoru Volkswagen jak do vozů Wartburg 353W a Barkas B 1000 (oba čtyřválce 1272 cm3; 43 kW/58 k/5400 min-1) namísto dvoudobých tříválců 992 cm3, tak do vozů Trabant 601 (1043 cm3; 30 kW/40 k/5300 min-1) náhradou za dvoudobé dvouválce 595 cm3; tyto automobily pak nesly nové označení Wartburg 1.3, Barkas B 1000-1 a Trabant 1.1, ale po více než čtvrtstoletí stagnace bylo už pozdě...

Po čtyřech desetiletích se Německá demokratická republika (tedy NDR) rozpadla, z tamějších výrobců motorových vozidel nakonec kupodivu přežil jen Multicar (a také malý výrobce sportovních automobilů Melkus); po sjednocení Německa bylo zřejmé, že paralelní svět byl těžkým omylem. Dnes se na někdejším území NDR nadále vyrábějí osobní i užitkové automobily, nesou však renomované západoněmecké značky BMW, Opel, Porsche, Mercedes-Benz a Volkswagen.


Zdroj: Automobil 07/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie