TRIUMPH (1897 – 2017) – Uzavřený kruh

Před 120 lety vznikly první motocykly Triumph, následovaly je úspěšné automobily, ale po přerušení výroby se Triumph znovu vrátil, a to pouze ve dvoukolové formě...

Historie britské značky Triumph je neuvěřitelným příběhem. Ačkoli ryze britská, založili ji dva němečtí emigranti, kteří v Coventry začali vyrábět jízdní kola a posléze motocykly. S výrobou motocyklů zamířila zpátky do Německa, před válkou běžela paralelní produkce v obou zemích! Mezitím už britská odnož dospěla ke stavbě automobilů, s nimiž přišla v roce 1923. Zejména sportovní typy získaly obrovský věhlas a vyvážely se do celého světa ještě dlouho po válce. Až do té doby, kdy britská koncentrace značek vedla k jejich zániku, poslední Triumph byl licenční výrobou japonské Hondy, a to v době, kdy dvoukolové Triumphy patřily dávno minulosti. Než se stal zázrak. Na podzim 1990 se na výstavě IFMA v Kolíně nad Rýnem představila nová řada motocyklů Triumph, samozřejmě z britské výroby, a Triumph úspěšně pokračuje v jejich produkci dodnes...

Zánik automobilového Triumphu před více než třiceti lety byl šokem pro všechny příznivce britských sportovních automobilů. Nesmyslné slučování věhlasných značek do koncernu British Leyland však způsobilo, že se mnohé typy překrývaly, a tak koncernové vedení rozhodlo (mimo jiné) ukončit právě Triumph. Z automobilky, která měla v katalogu 1969 celkem osm originálních cestovních i sportovních typů a v roce 1973 dokonce devět včetně legendárních roadsterů řady TR, se stal montážní závod jediného sedanu Triumph Acclaim (1981 – 1984), licenční verze Hondy Ballade (Civic), následně nahrazené s Hondou spřízněným Roverem 200. Tím skončila historie slavné značky. Sedanů Triumph Acclaim se vyrobilo téměř 134 tisíc. V rámci British Leyland (později Austin Rover) pak pokračovala licenční stavba jiných typů Honda, ale už pod značkou Rover... Počátky Triumphu jsou více než složité. Němci Siegfried Bettmann a Mauritz Schulte zahájili výrobu kol a motocyklů Triumph v britském městě Coventry už na přelomu předminulého století. Bettmann opustil Norimberk v roce 1884 a odjel do Londýna, v roce 1887 se jeho společníkem při výrobě jízdních kol v Anglii stal Schulte, který roku 1897 inicioval produkci motocyklů. První měly belgický motor Minerva, pak už si je u Triumphu konstruovali sami. Na popud Clauda Holbrooka, nového ředitele Triumphu, však Bettmann obrátil svůj zájem k automobilům, zatímco Schulte z firmy odešel a motocyklovou divizi později pohltila další slavná motocyk-lová továrna Ariel. V roce 1923 se tedy zrodila automobilka Triumph, první typ byl 10/20 HP, čtyřválec o objemu 1393 cm³.

Následovaly jiné vozy menšího objemu, ale šéfkonstruktér Donald Healey vždy preferoval sportovní automobily, a tak se legendou stal první Triumph Dolomite, protějšek italským vozům Alfa Romeo, jehož dvoulitrový řadový osmiválec DOHC s kompresorem dosahoval výkonu 88 kW (120 k). Před válkou Triumph Motor Co. vyráběla také levnější čtyřválce a šestiválce Scorpion, Gloria a opět Dolomite, než v červnu 1939 vyhlásila úpadek a zastavila výrobu. V roce 1903 zahájil Reg Maudslay rovněž v Coventry výrobu kvalitních osobních automobilů, které nazval Standard, protože pro ně zavedl vzájemně zaměnitelné díly (po vzoru amerického Cadillacu, do té doby to nebylo obvyklé). První Standardy byly jednoduché jednoválce a dvouválce, i když už v roce 1906 se objevil také šestiválec. V roce 1929 se vedení společnosti ujal kapitán John Black (1896 – 1954), a ten v roce 1944 koupil zkrachovalou automobilovou značku Triumph. Až do roku 1964 pak nová společnost vystupovala pod spojeným označením Standard-Triumph a výrobní program tvořily solidní sedany Standard (poslední byl Ensign z května 1963) a sportovní roadstery Triumph série TR, pro něž Black oprášil z nedostatku jiných možností čtyřválec traktoru Ferguson, který také vyráběl!

Osvědčily se, poháněly roadstery Triumph TR2, TR3 až TR4A do šedesátých let! Všechny Triumphy byly krásné vozy pro individualisty, jimž později vtiskl nadčasovou eleganci italský stylista Giovanni -Michelotti, a tak zanedlouho předčily konzervativní Standardy. Jakmile se roku 1961 stal Standard-Triumph součástí tehdy ještě jen výrobce užitkových vozů Leyland Motors, byla značka Standard zrušena (na závěr jen dodávkové vozy, skříňové a pikapy). Šedesátá léta znamenala velký rozmach Triumphu, do roku 1969 měl téměř desítku nových typů. Výrobní program tvořily čtyřválce Triumph Herald (1959 – 1971) s obvodovým rámem podvozku, ale kromě sedanu a kombi rovněž v provedení kupé, kabriolet a panelová dodávka (Triumph Courier). V roce 1965 se zrodil sedan 1300 s pohonem předních kol, tehdy skutečná revoluce pro britskou značku (průkopníky byly jen Issigonisovy konstrukce BMC Mini, 1100 a 1800). Hitem se stal malý roadster Triumph Spitfire a jeho šestiválcová verze kupé GT6. Středně velké sedany a kabriolety Vitesse Six vlastně vycházely z Heraldu, ale místo čtyřválce 1200/1300 dostaly šestiválce 1600/2000 (1962 – 1971). Úhledným designem Michelotti vynikaly velké sedany a kombi Triumph 2000, také šestiválce, od roku 1968 vylepšené na typ 2.5 PI (Petrol Injection), jenž se stal průkopníkem vstřikování paliva místo karburátorů. Byl to přímý konkurent Roveru 2000 (čtyřválce), prvního evropského Vozu roku 1963/1964, a tak se v rámci British Leyland vyráběly dva úžasné sedany obdobných parametrů! Byl to začátek konce, záhy oba padly za oběť racionalizaci.

Léta tápání ovšem přinesla nové vozy střední třídy, vyvinuté jako alternativy Triumphu 1300, nepřehledný výrobní program přinesl vylepšené 1300, 1300 TC a 1500 s původní karoserií a pohonem předních kol (1965 – 1970), pak Triumph 1500 TC s pohonem kol zadních (1973 – 1976), nástupce Heraldu jako Triumph Toledo (zadní pohon, 1970 – 1976) a znovuzrozený Dolomite, resp. Dolomite Sprint s větším motorem 1,85/2,0 litru (1972 – 1980), z něhož byl odvozen lidovější Triumph 1300/1500 (1976 – 1980), všechny další s pohonem zadních kol! Triumph tak zavrhl koncepci s motorem vpředu napříč a předním pohonem, vrátil se ke klasice, ale jiné britské značky dostaly přednost. British Leyland produkci zastavil ve prospěch licenční Hondy! Větší prestiže dobyla série dvousedadlových roadsterů řady TR, nepočítáme-li sportovní osmiválec Triumph Stag, přičemž čtyřválcová verze jeho motoru poháněla nejen sportovní sedany Dolomite Sprint, ale také první větší švédské vozy Saab 99. Tradiční řada TR ovšem dostala trhlinu v roce 1975, kdy ji nahradilo klínové kupé TR7/TR8, které se vymykalo tradici a už si nezískalo velké sympatie. Patřilo k posledním čistokrevným Triumphům, jež opustily britské výrobní linky. Motocykly Triumph se po mnoha peripetiích a slavných modelech (zejména Tiger a Bonneville) dočkaly renesance. V roce 1990 vznikl v Hinckley nový závod, jehož produkce dnes nestačí poptávce. Na automobily Triumph však už můžeme jen vzpomínat.

Převzato z časopisu

Fotogalerie