Historie

TATRA 613-5 – Angličanky

Jan Tuček 12.06.2015 05:15

Tatra 613-5 ročníku 1993 s pravostranným řízením a bohatou výbavou

V letech 1992 – 1993 vznikly pro britský trh čtyři vozy Tatra 613-5 s volantem vpravo a řadou úprav...

S ambiciózním, ale nikdy nenaplněným záměrem prodat do Velké Británie dvě stovky speciálně upravených vozů Tatra 613, přišel tehdy devětatřicetiletý Angličan Tim Bishop, jemuž sekundoval jeho o pět let mladší kolega Mark Berry. Vystupovali pod hlavičkou firmy ETB Motive Power, kterou Bishop vlastnil a Berry byl jedním ze dvou zaměstnanců. Oba měli bohaté zkušenosti z automobilového vývoje, Bishop svého času pracoval i pro Jaguar. Do Kopřivnice a Příbora přicestovali v létě 1991 s nabídkou pomoci při vývoji osmiválce T 613 schopného plnit nově zaváděné emisní předpisy. Přivezli zejména elektronickou řídicí jednotku pro vstřikování paliva a navrhli postup dalších prací. Jejich hlavními partnery a zároveň oponenty ze strany automobilky Tatra se stali motorář Ing. Stanislav Zajíc a vedoucí vývoje osobních vozů Ing. Miroslav Staroň. Po mnoha peripetiích se dílo podařilo a v polovině července 1992 se mohli novináři v Kopřivnici seznámit s ekologicky laděným automobilem Tatra 613-4 KATi.

Jeho tradiční vzduchem chlazený motor V8 s rozvodem DOHC a objemem 3495 cm³ byl opatřen vstřikováním paliva s britskou řídicí jednotkou REM 8 CZ a dvěma trojčinnými katalyzátory se sondami lambda. Nově naladěný stroj dával rovných 200 k (147 kW) a plnil tehdejší evropské emisní normy. Při stejné příležitosti představil Bishop novi-nářům červenou šestsettřináctku s pravostranným řízením, upravenou podle jeho představ. Od běžných vozů T 613-4 se navenek odlišovala čelem karoserie se dvěma přídavnými obdélníkovými světlomety, nahoře lemovaným lesklou lištou zabíhající po stranách nad ukazatele směru, ochrannými plastovými pásy dole na bocích i mezi výřezy předních a zadních blatníků, a pětipaprskovými litými koly s nízkoprofilovými pneumatikami. Interiér byl zcela přepracován, ručně zhotovená palubní deska potažená kůží nesla dřevěný panel s kruhovými přístroji, sedadla měla kožené čalounění, výplně dveří zdobily lišty z leštěného dřeva.

Nový volant se třemi příčkami a kůží potaženým věncem ovládal řízení opatřené posilovačem, rozchod předních kol byl lehce rozšířen. Automobil, jenž se měl stát předobrazem budoucího anglického vozu T 613-5, měl ještě karburátorový motor a kompresor i kondenzátor klimatizace vzadu pod kapotou, za motorem. Lepší využití kvalit osmiválce umožňovala pětistupňová převodovka a upravený podvozek se sníženou světlou výškou. Během léta 1992 vykrys-talizovala podoba modernizovaného vozu Tatra 613-5. Bishopův přítel, britský designer Geoff Wardle, jenž dříve působil v automobilce Saab, navrhl novou tvář inspirovanou kopřivnickou Tatrou 2-603. Nové čelo karoserie bylo zhotoveno z laminátu, zatímco u sériové T 614-4 bylo z plastu ABS. Součástí změn se staly i nově tvarované zaoblené nárazníky. Přední, s integrovaným spoilerem a ostřikovači hlavních světlometů, měl uprostřed rozměrný otvor pro přívod vzduchu ke kondenzátoru klimatizace přemístěnému do přídě vozu, po stranách byly dva menší otvory zakončené malými kruhovými mlhovkami.

Přední ukazatele směru dostaly bílé kryty místo dřívějších oranžových, v novojičínském Autopalu k jejich výrobě použili stávající formu, pouze změnili materiál. Horní okraj čela karoserie i směrových svítilen lemovala lesklá lišta. Ze zadních sloupků zmizely mřížky větrání kabiny. Změny na T 613‑5 však nebyly jen optické, vyžádaly si rekonstrukci celé přední části karoserie. Vzhledem k přemístění kondenzátoru klimatizace před přední nápravu už v přídi uložené náhradní kolo nebylo přístupné zvenku, po sklopení nosiče, ale zevnitř. Místo dříve montovaných dvou nezávislých topení, jednoho vpředu a druhého vzadu, bylo použito jen jedno moderní programovatelné Eberspächer zabudované do přídě, takže bylo nutné změnit kanály rozvodu vzduchu. Podvozek s ostřeji naladěným odpružením a tlumením měl světlost zmenšenou o 50 milimetrů, litá kola Speedline mohla nést pneumatiky rozměrů 235/60 ZR 15. Nové řízení s posilovačem, samozřejmě pravostranné, mělo značku ZF.

Nad zadní nápravou umístěný vzduchem chlazený motor V8 s elektronickým vstřikováním paliva a trojčinnými řízenými katalyzátory dával z objemu 3495 cm³ již zmíněných 200 k (147 kW), spolu s pětistupňovou manuální převodovkou uděloval vozu o hmotnosti 1690 kg největší rychlost přes 220 km/h a umožňoval mu sprintovat z 0 na 100 km/h za 11 sekund. Kusová stavba vozů Tatra 613-5 (v materiálech Bishopovy nové firmy Tatra Motive Power Ltd. označovaných jako Tatra T 613/5) vyžadovala značný podíl ruční práce a trvala řadu týdnů, přičemž všechny zhotovené automobily byly v továrně považovány za prototypy. Jejich interiér v kombinaci kůže a dřeva byl řešen ve stejném stylu jako u Bishopova červeného vozu z roku 1992. První dva exempláře T 613‑5 v modré a zelené metalíze byly na jaře 1993 odeslány do Anglie v nekompletním stavu, v kontejnerech. Finální podobu dostaly až na místě. Během roku 1993 následovala stavba dvou dalších automobilů Tatra 613-5. Třetí v pořadí, červený, putoval do Anglie přes Německo, kam jej v létě 1993 odvezl Ing. Staroň, aby u firmy Eberspächer vyzkoušeli do vozu zabudované topení, poprvé teplovodní. Pak červenou pětku převzal Mark Berry k cestě za průliv La Manche; výměnou přivezl z Anglie předváděcí sanitní vůz Tatra 613 SV.

Čtvrtá a poslední Tatra 613-5 dostala tmavomodrý lak, který odpovídal tehdejšímu vzorníku automobilky BMW. Rodila se v době, kdy v Kopřivnici i v Příboru panovala velká nejistota ohledně další výroby osobních vozů, střídala se vedení podniku i příborského závodu a spolupráci Tima Bishopa s Tatrou hatily spory o to, kdo komu dluží peníze a kolik. Není přitom bez zajímavosti, že ještě na podzim 1994 Bishopova firma Tatra Motive Power Ltd. nabízela britským zákazníkům vozy T 613/5 za základní cenu 29 845 liber, v provedení s rozvorem prodlouženým na 3,13 metru za sumy začínající na 35 426 librách a dokonce i možnost zakázkové stavby dvoudveřového kupé T 613/5 za 52 287 liber. Ceník zdůrazňoval, že tyto tarify zahrnují dodání vozidla s registračními značkami a plnou nádrží benzinu, neupřesňoval však dodací lhůty.

Podle továrních záznamů už ale žádná další nově vyrobená Tatra 613 na britské ostrovy neodešla. Po částečném vyrovnání mezi Tatrou a Timem Bishopem byla v roce 1995 třetí vyrobená T 613-5 červené barvy předána zpět do Příboru, kde pak sloužila jako služební vůz, než ji počátkem března 1996 vyřadila z provozu havárie. Do vlasti se po letech vrátil i v pořadí druhý exemplář T 613-5. Zelenou pětku před pěti roky z Anglie odkoupil a přivezl jeden severomoravský fanoušek značky Tatra. Obchodně neúspěšný britský projekt v Příboru zhodnotili tím, že prakticky všechny změny uskutečněné na T 613‑5 uplatnili v roce 1995 na automobilech Tatra 613‑4 s levostranným řízením, označovaných jako model 1995, a o pár měsíců později při stavbě prvních vozů Tatra 700.