Historie
Praga, Aero, Tatra - Dobrá tradice
Tom Hyan 04.03.2009 21:27
Významný závod do vrchu Brno – Soběšice, který se jel před válkou šestkrát, nalezl důstojné pokračování v dnešní stejnojmenné jízdě historických vozidel, která aspiruje na největší veteránský podnik v České republice. Vždy v září se jede na 3,2 km dlouhé trati s výškovým převýšením 159,8 metru, a to z Králova Pole do obce Soběšice.
Oživení závodu Brno – Soběšice obstaral brněnský Veteran Auto Moto Club v roce 1974 první jízdou historických vozidel do vrchu, která se pak pravidelně jezdila až do roku 1987, pak však pro stále rostoucí počet účastníků již nebylo možno zajistit ubytování (tradiční termín byl vždy během konání Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně). Veteránisté se však nevzdali a od roku 1999 byla tradice obnovena jednodenním setkáním. Brněnský Veteran Auto Moto Club v AČR od té doby vypisuje jízdu Brno – Soběšice každý rok a letos se řediteli závodu Karlu Kupkovi opět přihlásilo několik stovek účastníků, zejména nadšených motocyklistů.
Jaká je však historie jízdy Brno – Soběšice? Ve dvacátých letech patřila k největším závodům v tehdejším Československu, a to až do doby, než se začala jezdit Velká cena na původním Masarykově okruhu o délce 29,1 km, ležícím na západ od Brna mezi obcemi Nový Lískovec, Bosonohy, Veselka, Ostrovačice, Žebětín a Kohoutovice (od roku 1930). V únoru 1923 byl založen Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko, jehož prvním předsedou se stal Tomáš Baťa, a hned o rok později uspořádal I. mezinárodní závod do vrchu Brno – Soběšice na okresní silnici z Králova Pole do Soběšic, kterého se zúčastnilo 54 závodníků. Absolutním vítězem se stal jezdec Wetzka (Austro-Daimler) časem 3:01,1 min, jen o 0,8 sekundy zaostal nejlepší motocyklista After ze Švýcarska (Motosachoche).
Závod Brno – Soběšice se stal dějištěm mnoha úspěchů manželů Elišky a Čeňka Junkových s různými vozy Bugatti. Čeněk Junek se objevil hned v prvním ročníku 1924, ale pro poruchu spojky krátce před startem jízdu neabsolvoval. O rok později už vládl závodu, na Bugatti 35 dosáhl nejlepšího času dne 2:24,1, zatímco kpt. Kučka (Brough Superior) byl vítězem kategorie motocyklů (2:44,9). Eliška Junková vyhrála kategorii cestovních vozů do 2,0 l (Bugatti 29/30) a celkově skončila pátá; před ní byli ještě Knapp (Walter) a Morawitz (Bugatti 1,5 l). Edgar Morawitz byl neobyčejně zajímavou postavou, pražský vydavatel časopisů a majitel tiskárny přesídlil v roce 1927 do Španělska, kde koupil opuštěnou závodní dráhu v Sitges u Barcelony, která na okraji města stále stojí, byť v zuboženém stavu. Byl to jeden z prvních evropských autodromů, oválná dráha s klopenými zatáčkami, kde Eliška Junková na Morawitzovo pozvání ve třicátých letech zkoušela španělské závodní vozy Ricart a také zajížděla opravené stroje Bugatti. Do třetího ročníku 1926 nastoupilo 80 závodníků a bylo vylepšeno 11 rekordů. Manželé Junkovi se představili hned se dvěma vozy Bugatti 35 a Eliška byla rychlejší! Vyhrála časem 2:29,6 před Čeňkem, rozdělili si tak vítězství do 2,0 l v kategorii sportovní (Eliška) a cestovní vozy (Čeněk). Motocyklisté byli tentokrát ještě rychlejší, když kpt. Kučka (Brough Superior) a Knapp (Walter) zvítězili ex-aequo časem 2:26,0!
Čtvrtý ročník 1927 znamenal další triumfy Junkových, přestože Čeněk (Bugatti 35B) tentokrát oslepen blátem byl jen druhý mezi závodními vozy do 3,0 l, ale Eliška prostě porazila všechny časem 2:38,3 (Bugatti 35C). Mezi motocyklisty triumfoval Belgičan Flintermann (FN, čas 2:38,9). Byl to však jejich poslední start. Loni uplynulo nejen 80 let od slavného vystoupení Elišky Junkové (Bugatti 35B) na sicilském závodě Targa Florio, kde po druhém kole vedla před nejlepšími jezdci světa, aby ji pak porucha odsunula ze druhého na páté místo v cíli za Diva, Campariho, Conelliho a Chirona, ovšem jako nejlepšího účastníka v kategorii soukromých jezdců, ale také od tragické smrti Čeňka Junka (Bugatti 35B) při Velké ceně Německa sportovních vozů na Nürburgringu. Po této tragické události ukončila Eliška Junková svou závodnickou kariéru.
Pátý ročník 1928 patřil Tichému na motocyklu Terrot (2:39,3); absolutním vítězem se stal Miloš Bondy (Bugatti) časem 2:28,8. V posledním VI. ročníku 1929 závodník Bondy triumf na Bugatti zopakoval, zlepšil se na 2:01,1, zatímco Václav Liška na motocyklu Premier byl nejlepším mužem jedné stopy (2:22,1). Rekord závodních vozů ve třídě do 1100 cm3 vytvořil Bedřich Soffer na unikátním automobilu Z-2 z brněnské Zbrojovky, poháněném dvoudobým šestiválcovým motorem s přeplňováním kompresorem a dvojicí protiběžných pístů v každém válci (měl dva klikové hřídele, objem 1085 cm3 a výkon prý až 55 kW/75 k/5500 min-1), takže je vidět, že závod Brno – Soběšice posloužil i vývoji nových konstrukcí. Už dříve tam startovaly úspěšně konvenční zetky typu Z-18 (dvoudobý dvouválec 990 cm3; 13 kW/18 k; také s kompresorem, jenž zvýšil výkon na 29 kW/40 k), a proto při veteránských jízdách je vždy účast automobilů brněnské značky Z opravdu důstojná. Ještě nikdy jsem neviděl tolik zetek pohromadě. Naše snímky jsou z posledního ročníku Brno – Soběšice 2008.
Zdroj: Automobil 01/09
Autor: TH