Historie

PEUGEOT 504 COUPÉ V6 – francouzský recept

František Vahala 06.10.2017 06:27

Historie Peugeot 504 se vyráběl dlouhá léta. Nejzajímavějšími byly karosářské verze kupé a kabriolet s italským podpisem

Francie, konec 60. let. Uvolněná atmosféra se odráží i v produkci automobilů. Na podvozku Peugeotu 504 vznikají dva krásné vozy – kupé a kabriolet. Italský design se snoubí s francouzským šarmem a citem pro pohodlí. Na scénu přichází jedinečné GT…

Pokud se zaměříme na klasické francouzské automobily z investičního pohledu, brzy dojdeme k poznání, že v poválečné historii není obecný nárůst jejich hodnoty nějak výrazný. Existuje ale několik výjimečných modelů, které si získaly zájem veřejnosti už dávno – kromě specialit z 50. let zmiňme například Citroëny DS či SM, Renault R8 S, modely Gordini či Alpine A110, ale mnohé z nich ještě „spí“ nebo jednoduše řečeno jejich hodnota nejde tak strmě vzhůru jako například u modelů Porsche nebo Alfy Romeo. A co Peugeot? Jeho nejvzácnější vozidla pocházejí z období mezi světovými válkami – mám na mysli typy 402 Eclipse či 402 Darl’mat Special Sport. Ne že by Peugeot v poválečné historii neměl dostatek modelů, právě naopak. Má jich mnoho. A jak už to u masovějších výrobců bývá, nárůst hodnoty zaznamenávají nejdříve modely s otevřenou karoserií (například 403 Cabriolet), poté kupé a následně sedany, případně kombi. I proto se nelze divit, že tím nejzajímavějším, co nabízí řada 504, jsou kupé a kabriolet.

A já si oblíbil právě kupé, pod jehož kapotou buší vidlicový šestiválec. Kde se tento vůz vzal, kdo za ním stojí, jak se s ním jezdí a jaký má vlastně investiční potenciál? Na všechny tyto otázky jsem se pokusil najít odpovědi. Pokud chceme modelovou řadu Peugeotu 504 historicky zařadit, musíme začít v roce 1968. První představení překazily masové nepokoje, jež Francii zasáhly v květnu, takže oficiální prezentace důležité novinky připadla až na tradiční podzimní autosalon v Paříži. Typ 504 nahradil řadu 404 (ačkoliv se několik let vyráběly souběžně) a stal se vlajkovou lodí Peugeotu, zatíženou velkými očekáváními. Francouzi nenechali nic náhodě, dokonce ani líbivý design, za nějž byl zodpovědný Aldo Brovarone z italského studia Pininfarina. Peugeot 504 začal svou dlouhou životní dráhu jako čtyřdveřový sedan se čtyřválcem o objemu 1796 cm³ (64 kW/87 k), na přání vybaveným vstřikováním paliva Kugelfischer (76 kW/103 k). Standardem byla čtyřstupňová manuální převodovka s řadicí pákou na sloupku řízení, již šlo u karburátorové verze volitelně nahradit třístupňovou samočinnou převodovkou ZF 3HP12. Základem vozu byla samonosná karoserie o délce 4490 mm s rozvorem 2740 mm. Vpředu bylo použito zavěšení typu McPherson, vzadu pak vlečená trojúhelníková ramena.

Peugeot 504 využíval pružiny s velmi dlouhým chodem a na každé nápravě měl příčný zkrutný stabilizátor. Jeho podvozek byl nastaven na komfortní jízdu na jakýchkoliv površích. Aby také ne, téměř od začátku se kromě francouzského Sochaux licenčně vyráběl i v Nigérii, od roku 1969 v Argentině, o rok později se začalo s výrobou v Jižní Africe a na konci 70. let i v Číně a na Tchaj-wanu. A navíc, vůz se montoval i na dalších místech – v Chile, Keni, Tunisu, Egyptě, na Novém Zélandu a v Austrálii. Aby se dokázal prosadit i v těchto destinacích, musel být nejen komfortní, ale hlavně robustní, spolehlivý a odolný. Všechny tyto klíčové vlastnosti se potvrdily, takže model 504 brzy získal přezdívku „francouzský Mercedes“. Peugeot 504 si oblíbila i odborná veřejnost doma v Evropě, protože byl mezinárodní novinářskou porotou zvolen Evropským vozem roku 1969 (COTY). -Novináři tehdy kladně hodnotili zejména jeho vzhled, kvalitu, karoserii, komfort podvozku, viditelnost a silný motor i jeho hladký běh. Bylo jen otázkou času, kdy se modelová řada nového Peugeotu 504 začne rozvíjet, a bylo logické, že s rokem 1969 přišly další, podstatně elegantnější a vyzývavější karosářské verze než tvarově lehce nevyvážený sedan. Při jarním autosalonu v Ženevě se ukázala dvojice vozů: dvoudveřové kupé a kabriolet, oba se vstřikovými motory a proti sedanu upravenými převody. Oba krásné modely doplnila i praktická verze kombi se zvýšenou střechou, delším rozvorem a tuhou nápravou vzadu.

Maximální přepravní kapacitu nabídla sedmimístná verze Familiale. Nabídku motorů rozšířil dvoulitrový čtyřválec o objemu 1971 cm³ a výkonu 71 kW (97 k) s karburátorem a 76 kW (105 k) se vstřikováním a poněkud letargický, leč úsporný vznětový čtyřválec Indenor 2112 cm³ s výkonem 49 kW (66 k). Kupé i kabriolety se dočkaly otáčkoměru místo hodin a černého rámečku přístrojového štítu. Rok 1973 přinesl zásadní změny. Kvůli ropné krizi na jedné straně vznikl levný Peugeot 504 L s tuhou zadní nápravou a motorem 1,8 litru, na straně druhé se pak pod kapoty elegantních verzí dostaly šestiválce PRV (Peugeot-Renault-Volvo) s hliníkovým blokem. Z objemu 2664 cm³ nabízely relativně podprůměrný výkon 100 kW (136 k) a točivý moment 207 N.m. Šestiválec SOHC krmený karburátorem nebyl sice nějak zvlášť pokrokový, ale pro kupé a kabriolet znamenal konečně důstojnou motorizaci. Podobně důležitý byl i facelift, kterým modely prošly na podzim roku 1974. Vizuálně jsou verze po omlazení rozeznatelné hlavně podle nových světlometů s plným krytem (namísto původních dělených), pozměněné grafiky zadních svítilen, zapuštěných klik a uvnitř pak na velurem potažených předních sedadlech najdeme hlavové opěrky. Interiér prošel drobnými změnami, zmiňme hlavně samonavíjecí tříbodové pásy nebo stříbrný rámeček přístrojového štítu. Výhodou druhé série (jak se dnes vozy vyráběné v letech 1975 až 1979 nazývají) je fakt, že nárazníky zůstaly chromované. Až třetí, v pořadí poslední série, vyráběná v letech 1980 až 1983, dostala nárazníky plastové a zcela nový přístrojový štít s ukazateli Jäger.

Co se týče vnějších laků karoserie, k dispozici jich bylo šest: bílá, kouřově šedá, stříbřitě modrá, mahagonová metalíza a exkluzivně pro kabriolet tulipánově žlutá, pro kupé pak šedostříbrná metalíza. Námi zkoušený vůz pochází z roku 1979 a patří do sbírek Peugeot Classic. V praxi to znamená, že pokud se ocitnete ve správný čas na správném místě (tedy v Sochaux, u Musée de l’Aventure Peugeot), může se vám poštěstit si ho půjčit. Samozřejmě, až tak jednoduché to ve skutečnosti není. Jak je vidět na fotografiích, jde o vůz ze druhé, poněkud uhlazenější série. A navíc, jeho šestiválec už využívá vstřikování Bosch K-Jetronic, jež nahradilo karburátor v létě 1977. V praxi tím motor získal nejen klidnější běh, ale i nepatrně více výkonu – konkrétně nabízí 106 kW (144 k) při 5500 min^-1 a točivý moment 217 N.m při 3000 min^-1. V prostorném, velurem čalouněném interiéru se usadíte velmi samozřejmě. Už z toho se dá předpokládat, na jaký způsob jízdy se můžete těšit. Motor startuje na první otočení a jeho šestiválcové ševelení je příjemné, leč celkem výrazně utlumené. Dynamické parametry možná nejsou z dnešního pohledu tak působivé (0 – 100 km/h za 10,2 s, nejvyšší rychlost 189 km/h), ale pro houpavý podvozek zcela dostatečné. Svižná, příjemná jízda po prázdných otevřených silnicích je přesně tím, co francouzské GT baví.

A vzhledem ke komfortně nastavenému podvozku je skoro jedno, jak moc je vozovka rozbitá. Z moderních francouzských vozů to už umí jen málokterý – houpavé pohodlí. Když to v zatáčce přeženete s nájezdovou rychlostí, karoserie se výrazně nakloní, ale neutrálně nastavený podvozek situaci zvládá překvapivě jistě. Svůj vliv na pocit klidu má určitě i celkem přesné hřebenové řízení s posilovačem. Peugeot 504 V6 nedělá žádné záludnosti a nebyl stvořen k vyplavování adrenalinu – je zkrátka příjemným, pohodlným GT s pružným motorem. Jak již bylo naznačeno na začátku, v Peugeotu 504 Coupé lze cítit potenciál. V posledních letech se sice nijak závratně nezhodnocuje, ale na hodnotě už nějaký čas neztrácí. Hezký kousek koupíte klidně za 7 až 10 000 eur, a to hlavně pokud si dáte práci a přivezete vůz přímo z Francie. Šestiválcové kousky jsou logicky žádanější, ale jejich cena je průměrně vyšší pouze o 10 až 15 %. Z mého pohledu je to stále velmi dobrý tip na automobil se zajímavým rodokmenem, italským designem a odolnou technikou. Vypadá elegantně, je pohodlný a v našich podmínkách určitě zaujme. Celá řada 504 byla velmi úspěšná – jen v Evropě bylo do roku 1983 vyrobeno přes tři miliony kusů! Výroba pokračovala ještě v Nigérii a Keni, a to až do roku 2006. V Africe typ 504 stále ještě patří k nejpoužívanějším vozům sloužícím jako taxi. V Číně a v Argentině vznikal pick-up, francouzská společnost Dangel zase stavěla kombi (Break) s pohonem všech kol. Zkrátka a dobře, Peugoet 504 má v historii značky své nezastupitelné místo. A šestiválcové kupé je velmi příjemným vrcholem celé nabídky.

PEUGEOT 504 COUPÉ V6 (1979)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA

Kapalinou chlazený zážehový vidlicový šestiválec PRV; rozvod SOHC; hliníkový blok motoru, sedmkrát uložený klikový hřídel; nepřímé vstřikování paliva Bosch K-Jetronic; 2664 cm³ (ø 88 x 73 mm), 8,65:1; 106 kW (144 k)/5500 min^-1 a 207 N.m/3000 min^-1; pětistupňová přímo řazená převodovka s řadicí pákou na podlaze (3,862 – 2,138 – 1,445 – 1,000 – 0,844 Z – 3,587); pohon zadních kol.

PODVOZEK

Samonosná ocelová dvoudveřová karoserie, vnitřní uspořádání 2+2; přední i zadní kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson se spodními rameny, příčný zkrutný stabilizátor, vzadu zavěšení s trojúhelníkovými rameny, příčný zkrutný stabilizátor; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; hydraulická dvouokruhová brzdová soustava (kotouče ø 273 mm vpředu i vzadu); hřebenové řízení s posilovačem;
disky kol z lehkých slitin, pneumatiky 190/65 HR 390.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI