Pacific Truck & Trailer Ltd – Made in Canada

Přestože Pacific Trucks zařazujeme do rubriky z historie, na zakázku si je stále můžete objednat. Kanadská legenda totiž přežila i svého originálního výrobce...

Původ značky sahá do Vancouveru (BC), kde byly robustní automobily Pacific vytvořeny především pro těžbu dřeva, ropná pole, povrchové doly a stavebnictví. Pánové Claude Thick, Vic Barclay a Mac Billingsley, tři zaměstnanci automobilky Hayes Mfg. Co. z Vancouveru, se totiž rozhodli jít vlastní cestou. Začali v roce 1947 ve vancouverských loděnicích West Coast Shipyards, o rok později expandovali do East Vancouveru a v roce 1967 se přestěhovali do North Vancouveru, kde postavili závod na ploše 1,7 hektaru, který vyráběl vozy Pacific až do října 1991, kdy vyjel poslední a továrna byla zbořena, protože tehdejší majitel Inchcape Group změnil obchodní strategii. Zůstal jen sklad a výroba náhradních dílů ve Vancouveru, kde však z dílů smontovali další vozy (poslední tahač P12 W3 pro stotunové soupravy v roce 1995). To už však značku koupila konkurenční CCC (Crane Carrier Co.) z Tulsy (Oklahoma) a skutečně ji používala až do roku 2002...

První Pacific byl dodán kanadské společnosti pro těžbu dřeva v roce 1947, ale přestože výroba expandovala, tak dosáhla nejvíce 200 vozidel ročně, neboť každé se vyrábělo individuálně na zakázku. Většina zůstávala v Kanadě, ale až 40 % se vyváželo do různých koutů světa, k nimž v osmdesátých letech patřily Austrálie, Nový Zéland, Indonésie, Borneo, Malajsie, Venezuela, Saúdská Arábie, Čína, Indie, Rusko, USA, Mexiko, Egypt, Libye a další země. Původní název společnosti Pacific Truck & Trailer prozrazuje, že vyráběla i přívěsná vozidla (10 až 20 ročně pro těžbu dřeva).

K dalším účelům patřily automobily pro ropná pole, těžké tahače (čtyři nejsilnější pro přívěsy do 370 tun dodány do Jižní Afriky), přepravníky rudy (např. P12 pro 150 tun uranové rudy na návěsu z dolů ve Wyomingu), velké sklápěče atd. V srpnu 1970 se Pacific stal stoprocentní dceřinou společností americké International Harvester (IH), mohl využívat celosvětovou dealerskou síť IH, ale konstrukční aktivita zůstala zachována, byť některé typy využily budky IH. V září 1983 však IH prodal podnik společnosti Kumpulan Inchcape Berhad, malajsijské pobočce britského holdingu Inchcape Group, která zřídila sklad dílů v Singapuru a montovnu v Malajsii. Výroba i prodej úspěšně pokračovaly, osmdesát procent klientů bylo zároveň vlastníky vozu (owner/operator), a tak se o ně pečlivě starali, takže při pověstné robustnosti mnohé jezdí dodnes.

Péče o zákazníky byla skvělá, žádný vůz nebyl dodán dříve, pokud chyběla maličkost (třeba zapalovač!), každý měl vlastní servisní manuál, vytvořený v engineering department výrobce. A také každý projel veterán Roly Niering podél severního pobřeží Vancouveru, aby se ujistil, že je všechno v pořádku... Bohužel Inchcape Group změnila obchodní strategii a zaměřila se na nevýrobní sféru (dnes patří k největším prodejcům a distributorům osobních automobilů na světě), a tak v říjnu 1991 vyjel poslední Pacific Truck z původní firmy (údajně jich celkem nebylo více než 2500); zůstaly jen servis a výroba náhradních dílů.

Zbytky firmy v roce 1994 koupila zmíněná CCC, v roce 1997 převedla výrobu dílů z North Vancouveru do Surrey (BC), počátkem roku 2002 provoz zrušila a veškeré zbytky Pacific Truck Business včetně výrobních práv a dokumentace prodala podniku Coast Powertrain Inc. z New Westminsteru (BC), který byl dříve po dvě desetiletí subdodavatelem Pacificu. Nový majitel pokračuje v servisu, opravách a výrobě dílů; vytvořil divizi Pacific Truck Manufacturing, Inc., se -sídlem v New Westminsteru a dodnes nabízí stavbu původních vozidel Pacific na individuální objednávku. V Kanadě mají vozy Pacific mnoho příznivců, jež sdružuje Pacific Truck Club, který registruje 281 nákladních automobilů a devatenáct přívěsů. Všechny vozy mají kapotovou budku (až na malé výjimky), k nejznámějším typům patří řada P500, uvedená v roce 1975 jako náhrada za P9 a P10, vyráběná s laminátovou (F = Fibreglass) nebo ocelovou kapotou a blatníky (S = Steel), přičemž nabídku podle amerických zvyklostí tvoří různé motory Detroit Diesel, Cummins nebo Caterpillar o výkonu od 257 kW (350 k) do více než 440 kW (600 k); převodovky Allison, Fuller nebo Spicer; nápravy Rockwell, Clark, či Eaton, prostě tak, aby si každý operátor mohl vybrat typy, jaké má buď ve fleetu, anebo jimž dává přednost.

Celková hmotnost standardního naloženého P500 je 25,4 tuny; větší jsou typy P12 a P16 s celkovou hmotností 58 tun, u souprav jde celková hmotnost i do stovek tun. Standardní třínápravový podvozek s kabinou P12 Roughneck 6x6, poháněný dvanáctiválcem Detroit Diesel 12V-71N (14,0 l) o výkonu 349 kW (475 k)/ 2100 min^‑1 se šestistupňovou samočinnou převodovkou Allison, má rozvor náprav 7366 mm, délku 11 049 mm, šířku 3200 mm a výšku 3708 mm, takže je určen pro provoz mimo silnice (například v povrchovém dole jako sklápěč až pro čtyřicet tun uhlí).

Převzato z časopisu

Fotogalerie