Osmiválce BMW 335-7

V letošním roce slaví automobilka BMW sedmdesát let výroby velkých prestižních sedanů, v posledním období od roku 1977 reprezentovaných automobily několika generací řady 7. Po typu 335 pokračovala jejich historie prestižními sedany 501 a 502, z nichž druhý uvedl první německý poválečný osmiválec.

Už v roce 1949 běžel na zkušebně první osmiválec s ventilovým rozvodem OHV, který se dočkal sériové výroby od roku 1954 v upravené karoserii velkého sedanu BMW 501 s větším zadním oknem a řadou chromovaných dílů pod typovým označením BMW 502. Byl to nejen první sériově vyráběný poválečný německý osmiválec, ale také první sériový motor V8 z hliníkové slitiny, jehož konstrukci inspiroval ředitel Kurt Donath. Se zdvihovým objemem 2580 cm3 (ø 74 x 75 mm) měl výkon 74 kW (100 k)/4800 min‑1 a uděloval 1440 kg těžkému vozu tehdy nevídanou maximální rychlost 160 km/h. Od dubna 1955 se vyráběla také levnější verze BMW 501 Achtzylinder se sníženým výkonem na 70 kW (95 k)/4800 min‑1, pro nejnáročnější naopak přišel BMW 502 3,2 liter, luxusní sedan se zvětšeným objemem na 3168 cm3 (ø 82 x 75 mm) a výkonem 88 kW (120 k) resp. 103 kW (140 k)/4800 min‑1 ve verzi Super, od roku 1960 s kotoučovými brzdami na přední nápravě a největší rychlostí podle výkonu 170 nebo 178 km/h.

 

Později byla zrušena typová označení 501 a 502, stejné vozy se od roku 1958 jmenovaly BMW 2,6 nebo 3,2 a od roku 1961 měly označení BMW 2600, 2600L (Luxus, zvýšený výkon na 81 kW/110 k), 3200L (103 kW/140 k) a 3200S (Super, 118 kW/160 k). Do března 1964, kdy Barokní anděl definitivně vyběhl z výroby, vzniklo 7594 menších osmiválců a 5183 větších 3,2 litru. Vrcholem této řady byl bezesporu BMW 3200S s výkonem 118 kW (160 k)/5600 min‑1, který dosahoval největší rychlosti úctyhodných 190 km/h, počátkem šedesátých let se prodával za 21 240 marek a v letech 1961 až 1964 vznikl v 1027 exemplářích.

Zatímco v Mnichově se vyráběly uzavřené karoserie, karosárna Baur ze Stuttgartu v letech 1954 až 1958 vyrobila 230 dvoudveřových kupé a kabrioletů se šestiválcovými i osmiválcovými motory a 50 reprezentačních čtyřdveřových kabrioletů. Speciální kabriolety a kupé na podvozcích BMW 501/502 stavěly také karosárny Autenrieth z Darmstadtu, švýcarská Gebr. Beutler z Thunu a Ramseier z Worblaufenu. I velké sedany BMW 501 a 502 se zúčastňovaly sportovních podniků, zejména automobilových soutěží jako Rallye Monte Carlo, Acropolis a silničního závodu Mille Miglia, kde v posledním ročníku 1957 vyhrály svou třídu. V sedmdesátých letech jeden černý Barokní anděl dlouho stával v Praze před studentskou menzou v Křemencově ulici.

 

Osmiválce 3,2 l se staly také základem sportovních automobilů BMW 503, 507 a naposledy BMW 3200 CS. První dva jsou považovány za kreativní vrchol značky BMW v padesátých letech, jejich většímu rozšíření ovšem zabránila jen poněkud vysoká prodejní cena. Zatímco typ 503 byl poněkud konzervativní, typ 507 patří k nejkrásnějším německým sportovním vozům své doby. Oba jsou dílem designera hraběte Albrechta Goertze, první má standardní výkon 103 kW (140 k), druhý zvýšený na 110 kW (150 k). Oba automobily jsme popsali v loňském ročníku Automobil revue (viz AR 3 a 7/’07). Jejich nástupcem se stal typ 3200 CS s karoserií kupé podle návrhu Bertone, interně označený BMW 532 a představený na IAA 1961 ve Frankfurtu (spolu s novou třídou BMW 1500). Jeho motor 3168 cm3 už disponoval výkonem 118 kW (160 k)/5600 min‑1 a točivým momentem 240 N.m/3600 min‑1, převodovka byla stále čtyřstupňová s řazením na podlaze, stejně jako všechna kola byla nadále odpružena torzními tyčemi. Tento vůz si podobně jako BMW 503 zachoval standardní rozvor čtyřdveřových sedanů 2835 mm (u pětsetsedmičky byl zkrácen na 2480 mm), jeho celkové rozměry byly 4830 x 1720 x 1460 mm. S pohotovostní hmotností 1500 kg zrychloval na sto za 14 sekund, dosahoval 200 km/h a spotřeboval průměrně 16 l/100 km. V letech 1962 – 1965 vzniklo celkem 538 vozů, z nichž jeden byl prototypový kabriolet.

Málo známou skutečností zůstává, že ve své době nejmodernější automobilový hliníkový osmiválec do V/90° byl upraven také pro pohon motorových člunů jako BMW 401. Z nezměněného objemu 3168 cm3 dával výkon 68 kW (93 k) při konstantních otáčkách 3000 min‑1, maximální pak 103 kW (140 k)/4800 min‑1, který však mohl být zvýšen na 110 kW (150 k) pro sportovní účely. Hmotnost motoru byla 203 kg bez převodného ústrojí lodního šroubu. Pro šikmou zástavbu v trupu lodí pod úhlem 8 až 17° bylo upraveno chlazení, mazání a výfukové potrubí.

Leonard Ischinger pracoval u BMW v letech 1931 až 1945, ale po válce tento německý inženýr emigroval do Kanady, kde se seznámil s motory V8. Po návratu do Mnichova se hned pustil do konstrukčních prací, když automobilka koupila v USA dva motory V8 Oldsmobile a De Soto (Chrysler) pro studijní účely. Sériová výroba osmiválce BMW M502 byla zahájena v roce 1954, včetně dalších verzí vzniklo celkem čtrnáct tisíc těchto motorů. V roce 1965 byla výroba ukončena, ale značka BMW se k vidlicovým osmiválcům vrátila v roce 1991. Na vývoji dalších typů pracovala sice už od roku 1974 (na základě dvojice spojených čtyřválců), ale ve výrobě tehdy dostaly přednost řadové šestiválce (příště se vrátíme k nové řadě velkých vozů E3, představené před 40 lety).

Zdroj: Automobil 02/08