Národní automobilové muzeum Turín – v srdci Fiatu

V Itálii jsou dvě významné oblasti výroby automobilů. „Automobilové údolí“ mezi Modenou a Boloňou, kde se od války rodí sportovní vozy, a pak Turín s více jak stoletou tradicí. Hlavní město velkých značek Fiat, Lancia a přespolní Alfa Romeo. 

Sídlilo zde přes osmdesát automobilových značek a dalších asi 200 karosáren a výrobců dílů. V Itálii ovšem působily i stovky malovýrobců, úpravců a studií. Národní automobilové muzeum (MAUTO) se nachází v Turínu v parku na levém nábřeží řeky Po. Roku 1932 je založili Cesare Gloria Gatti a turínský aristokrat Roberto Biscaretti di Ruffia, první prezident Turínského automobilového klubu a jeden ze zakladatelů Fiatu. Robertův syn Carlo (1879 – 1959) v 21 letech pomáhal otci s vedením Autoklubu (automobilisté se scházeli u nich doma). Kromě šikovnosti a velkého zájmu o techniku měl umělecký talent a cit pro věrné technické kreslení. Pro největší automobilky ilustroval manuály. Brzy se stal v tomto oboru opravdovým expertem. V 26 letech chtěl ukázat otci, že není jen bohémem a že se umí postavit na vlastní nohy. Odstěhoval se do Janova, pak do Říma, a nakonec se vrátil do Turína. Vždy měl co dělat s automobily, prodával součástky, založil a vedl pobočku karosárny, jeho věhlas jako technického kreslíře se rozšířil na celou Itálii. 

Roku 1933 jej požádalo milánské vedení autosalonu, aby v jeho rámci uspořádal výstavu historických vozidel. Sklidila úspěch a stala se pro něj odrazovým můstkem k založení automobilového muzea. Neměl to jednoduché. Překonával mnoho byrokratických překážek, vyjednával s bezpočtem organizací a věčně sháněl peníze. V červnu 1956 mu turínský magistrát přiklepl pozemky a s penězi rodiny Agnelli (FIAT), olejářů, pneumatikářů a dalších sponzorů postavil budovu muzea dle plánů architekta Amedea Albertiniho. Stavba měla být dokončena roku 1958, ale nebyla ani o rok později. 

Zastavěná plocha měřila 5600 m² a s trojicí podlaží čítala celkem 13 300 m². Současně se Roberto zasloužil o založení sbírky nejstarších a nejcennějších parních vozidel a automobilů se spalovacím motorem, která zahrnovala 106 automobilů (z toho 86 darovaných) 56 značek, 26 šasi (17 darováno), 20 motorů, sbírku motocyklů, 15 jízdních kol a 200 modelů vozidel z let 1898 až 1954. V létě 1959 se Carlo odebral do toskánského víkendového domu, kde kreslil krásné obrazy vozidel, kterými muzeum vyzdobil. Zemřel jen pár dnů poté, co dokončil nádhernou kresbu prvního Fiatu z roku 1899. 

Viceprezident Rady ředitelů muzea Giovanni Agnelli navrhl, aby Muzeum neslo Carlovo jméno. Formálně je otevřeli 3. listopadu 1960. Tak to zůstalo až do roku 2011, kdy je přejmenovali jménem Giovanni Agnelli. Pamatujeme, jak počátkem 90. let organizoval Fiat v rámci turínského autosalonu návštěvy muzea sestávající z několika prostor s natěsnanými zaprášenými exponáty. Roku 2002 se začala rodit myšlenka na jeho přestavbu, kterou podle projektu architekta Cina Zucchiho dokončili roku 2011. Návštěvníky dnes čeká velmi moderní třípodlažní budova s přehlednými expozicemi. Současně se zakoupením vstupenky se můžete připojit, stáhnout aplikaci a v mobilu si číst o exponátech. Dobré je, že kdykoli později jste na síti, máte všechny informace stále k dispozici. 

Podle scénáře švýcarsko-francouzského designéra Françoise Confina návštěvníci procházejí chronologicky uspořádanou historií automobilů s nápaditými instalacemi s multimediálními projekcemi a dotykovými obrazovkami. Noviny The Times zařadily MAUTO mezi padesát nejlepších vědeckých a vzdělávacích zařízení na světě. Jeho sbírka činí přes 200 vozidel z celého světa a další tisíce předmětů. Prohlídka začíná vynálezem kola, druhy pohonů, Leonardovými obrázky a modely, kočáry a parovozy. Nejstarší, zkonstruovaný Virginiem Bordinem, pochází z roku 1854. Přes další parní automobily a Jenatzyho elektrický doutník (roku 1899 překročil rychlost 100 km/h) vidíme první Benz Victoria (1893), první Peugeot (Tipo 3, 1892) prodaný v Itálii či první italskou parní tříkolku Pecori (1891), celkem 15 vozů postavených do roku 1900. Fotografie ukazují úvodní prostory. A tak to jde dál a dál až do přízemí se sezónními výstavami a velmi dobře zásobeným knihkupectvím.

Převzato z časopisu

Fotogalerie