Mercedes-Benz třídy SL - Velké roadstery

Připomeňme, že první Mercedes-Benz 300 SL (W198) se zrodil na závodních tratích jako kupé se vzhůru výklopnými křídlovými dveřmi (viz AR 6/’08), v roce 1957 nahrazené roadsterem (interní označení W198 II), rovněž s trubkovým prostorovým rámem. Na doporučení amerického dovozce Maxe Hoffmanna ještě vznikla stylisticky příbuzná levnější verze roadsteru Mercedes-Benz 190 SL (W121), ovšem se samonosnou karoserií na základě podlahové plošiny sedanů 180/190, kterou můžeme dnes považovat za předchůdce třídy SLK. V roce 1963 oba nahradila druhá generace SL (W113), která pro tvar nasazovací pevné střechy hardtop získala zmíněnou přezdívku pagoda. Technicky byla spřízněna s tehdejší řadou sedanů 220 SE, ale první typ 230 SL dostal převrtaný řadový šestiválec 2281 cm3 o výkonu 110 kW (150 k)/5500 min‑1, který mu uděloval zrychlení 0 – 100 km/h za 11 s, největší rychlost 200 km/h a spotřebu benzinu 15,0 l/100 km.

 

Vysoce elegantní automobil s celkovými vnějšími rozměry 4285 x 1760 x 1305 mm a rozvorem 2400 mm vykazoval pohotovostní hmotnost 1300 kg, která po nasazení pevné střechy vzrostla o 80 kg. Do konce ledna 1967 se vyrobilo 19 831 kusů; ale to už z výrobních linek sjížděly stejně silné verze 250 SL se zvětšeným objemem válců na 2496 cm3, který umožňoval větší točivý moment. Poslední provedení druhé generace neslo označení 280 SL (2778 cm3, 125 kW/170 k), nahradilo dvěstěpadesátku v roce 1968 a završilo produkci této generace v březnu 1971 celkovým počtem 48 912 vozů (z toho jen 5196 bylo typu 250 SL). Vedle čtyřstupňové manuální převodovky byla u všech tří typů alternativou samočinná, rovněž čtyřstupňová. Pro úplnost dodejme, že všechny vozy řady SL mají motor uložený podélně vpředu a samozřejmě pohon zadních kol, jak se v dobré společnosti sluší.

 

Nástupcem pagody se stala třetí generace SL (R107), která vytvořila rekord dlouhověkosti, neboť se vyráběla od dubna 1971 do července 1989, tedy déle než osmnáct let! Za tu dobu vzniklo 237 287 automobilů s otevřenou karoserií (hardtop byl opět k dispozici), ale celkem 300 175 vozů včetně prodlouženého kupé SLC (C107; výroba do 1981; rozvor 2820 proti 2460 mm roadsteru). Největší změnou byl přechod na vidlicové osmiválce, první typy byly 350 SL (3499 cm3; 147 kW/200 k) a 450 SL (4520 cm3; 165 kW/225 k). Vozy procházely postupnou modernizací, v roce 1974 se vrátil řadový šestiválec v podobě typu 280 SL (2746 cm3; 136 kW/185 k); v roce 1980 se základní osmiválce proměnily na 380 SL (3818 cm3; 160 kW/218 k) a 500 SL (4973 cm3; 177 kW/240 k), ovšem už výhradně se samočinnou převodovkou; manuální (od roku 1980 pětistupňová i pro 280 SL) zůstala vyhrazena jen šestiválci (300 SL od 1985). U nabízených motorů se objevovaly výkonnější verze, závěrem produkce přišly také osmiválcové typy 420 SL a největší 560 SL (výhradně pro export do USA). Poslední roadster této řady, červený 500 SL, opustil výrobní linku v Sindelfingenu dne 4. srpna 1989. Většina vyrobených automobilů (asi 80 %) putovala na export a třetí generace SL se stala do té doby nejúspěšnějším luxusním automobilem na světě.

 

Přesunutí výroby do továrny v Brémách charakterizovalo nástup čtvrté generace SL (R129), jež se představila na Ženevském autosalonu 1989 s elektrohydraulicky ovládanou plátěnou střechou, resp. nasazovací pevnou hardtop. Výroba byla zahájena šestiválci 300 SL (2960 cm3; 140 kW/190 k) a jejich čtyřventilovou verzí 300 SL‑24 (170 kW/231 k; 0 – 100 km/h za 8,5 s; max. 240 km/h), resp. osmiválcem 500 SL (4973 cm3; 240 kW/326 k), podlahová plošina vycházela ze zkráceného podvozku třídy E (W124), ale rozvor náprav se přesto zvětšil na 2515 mm. V prvních letech dosahovala produkce v Brémách plánovaných dvaceti tisíc vozů ročně, ale ke konci výrobního cyklu klesla na patnáct tisíc (přesto vzniklo kolem 200 tisíc vozů do roku 2001). Oba šestiválce v roce 1993 nahradily typy SL 280, resp. SL 320, rovněž s řadovými motory o výkonu 142 kW (193 k) a 170 kW (231 k), pětistovka přežila do roku 1998, kdy byla SL (nově značeno od roku 1993 jako třída SL) modernizována.

 

Pod stejným označením SL 280 a SL 320 se objevily poprvé vidlicové šestiválce o výkonu 150 kW (204 k) a 165 kW (224 k), osmiválec SL 500 posílil na 225 kW (306 k) a v letech 1992 – 2001 se vyráběl rovněž první dvanáctiválec 600 SL (SL 600), šestilitrový V12 o výkonu 290 kW (394 k)/5200 min‑1. Ve čtvrté generaci se objevily poprvé prestižní verze AMG, osmiválce SL 55 AMG (5439 cm3; 260 kW/354 k; od 1998) a SL 60 AMG (5956 cm3; 280 kW/381 k; 1993 – 1998), resp. dvanáctiválec SL 73 AMG (7291 cm3; 386 kW/525 k; od 1999). Čtvrtá generace přinesla také vystřelovací ochranné oblouky, aktivované za 0,3 sekundy v nebezpečné situaci (hrozba převrácení vozu) a sedadla s integrálními tříbodovými bezpečnostními pásy.

 

Poslední pátá generace (R230) přinesla od roku 2001 skládací pevnou střechu a další významné prvky pasivní i aktivní bezpečnosti; její historie je ovšem našim čtenáčům dobře známa. Po SL 350 (V6) a osmiválcích SL 500, resp. SL 55 AMG, přišel v roce 2003 opět dvanáctiválec SL 600 (368 kW/500 k); modernizace na jaře 2006 znamenala zvýšení výkonu motorů V8/V12 až na 380 kW (517 k) u typů SL 55 AMG a SL 600; zatímco od roku 2004 vyráběný dvanáctiválec SL 65 AMG nabízel 450 kW (612 k). Letos prošel vůz vyrazným faceliftem (R230 II) po 140 tisících vyrobených exemplářů (viz AR 5, 6/’08), jenž změnil vzhled tohoto nejúspěšnějšího automobilu příslušného exkluzivního segmentu.


Zdroj: Automobil 07/08

Převzato z časopisu