Mercedes-Benz 600 (1964 – 1981) – Pro velké pány

Mercedes-Benz 600 byl poslední speciálně konstruovanou reprezentativní limuzínou stuttgartské značky a vyráběl se 18 let...

Vznikl pro korunované i nekorunované hlavy států, jak evropských zemí před i za železnou oponou, tak pro další vlivné osobnosti z celého světa, sloužil rovněž církevním hodnostářům (papež Pavel VI.), ale i těm, kteří si to prostě mohli dovolit. Mohutná limuzína se dodávala ve dvou délkách, poháněl ji první vidlicový osmiválec Mercedes-Benz, který nebyl prvotně konstruován pro automobilové závody (přesto se v nich objevil). K uživatelům patřili komunističtí diktátoři, kterým kapitalistická technika v tomto případě nevadila, ovšem i podnikatelé (např. Hugh Hefner nebo Aristoteles Onassis), či umělci (Liz Taylorová, John Lennon, George Harrison, Elvis Presley). Limuzína interního označení W100 se jako typ 600 představila na IAA 1963 ve Frankfurtu, neměla nic společného se žádným z tehdejších sériových vozů Mercedes-Benz, a letos oslavíme 50 let od rozběhu její sériové produkce (zahájena v září 1964 a skončila v červnu 1981). Novodobý Grosser Mercedes byl ve své době konkurentem automobilů Rolls-Royce, Bentley, Lincoln a Cadillac.

Základem vozu byla ocelová samonosná karoserie, stylisticky spřízněná s menšími sedany 220/300 SE, avšak o poznání větší. Rozvor náprav činil 3200 mm (délka vozu 5450 mm), prodloužené provedení 600 Pullman dostalo rozvor 3900 mm a délku 6240 mm. Vozy se zhotovovaly podle přání klientů, zejména interiér se odlišoval podle vkusu objednatele. Základem byly dvě řady sedadel (5 až 6 míst), u Pullmanu pak přibyla dvě sedadla navíc, obrácená čelem vzad proti třetí řadě sedadel (7 až 8 míst), nicméně nabídka individuálních úprav byla rozsáhlá. Pancéřované provedení přineslo zvětšení hmotnosti o dvě tuny (přesně 2255 kg), přesto se našlo 44 zájemců z celkem 2677 vyrobených automobilů.

Řada vozů naplňovala definici pojmu limuzína, dělící stěna mezi řidičem a cestujícími nechyběla, provedení s nepředělenou kabinou však byla také populární, prodloužený Pullman měl buď čtyři nebo šest bočních dveří, od roku 1965 vzniklo 59 vozů Pullman Landaulet s otevírací střechou v zadní části. Prototyp dvoudveřového kupé zůstal v jediném exempláři (1965), pouze jeden byl také Landaulet vytvořený z krátké verze. Přestože výrobní počty byly nízké, tak se stavba tohoto technicky vyspělého vozu výrobci vyplatila, okamžitě získal bohatou klientelu, při značné výši prodejní ceny se vyráběl dlouhých osmnáct let. Vidlicový osmiválec o objemu 6329 cm³ byl zcela novou konstrukcí, dostal mechanické vstřikování benzinu do sacího potrubí s osmipístovým čerpadlem Bosch, nabídl čistý výkon 184 kW (250 k) podle DIN (hodnota SAE uváděla 221 kW/300 k) a rozpohyboval sedan s hmotností 2470 kg na rychlost přes 200 km/h, přičemž nabídl zrychlení na sto za deset sekund! Při průměrné spotřebě 24 l/100 km poskytla nádrž o objemu 112 litrů dostatečný dojezd.

Převodovka byla sice samočinná čtyřstupňová, ale ještě bez měniče momentu, pouze s kapalinovou spojkou a volicí pákou na volantu. Poprvé se objevily alternátory (dva po 490 W), hydraulickou spojku ovládanou termostatem měl rovněž ventilátor chlazení. Na svou dobu byl vůz prošpikován zajímavými okruhy, kromě elektrického sloužily posádce pneumatický systém (pro vzduchové odpružení s udržováním stálé světlé výšky a posilovač kotoučových brzd), hydraulický (posilovač řízení, nastavení tlumičů za jízdy a řada komfortních funkcí včetně hydraulického polohování sedadel a ovládání skel v oknech) a podtlakový (pro centrální zamykání). V interiéru nikdo nestrádal, šířka ve výši loktů byla vpředu/vzadu 1570/1535 mm, délka od zadní části předního opěradla (resp. přepážky) k zadnímu opěradlu 960 mm, u Pullmanu 1325 mm od opěradla středních nouzových sedadel.

Výška stropu nad sedákem pak 970 mm vpředu, 885 mm vzadu. Zabudovaný bar různého provedení za přepážkou, či mezi nouzovými sedadly byl samozřejmostí, stejně jako klimatizace včetně chlazení baru. Podvozek byl klasický s nezávislým zavěšením všech kol, vpředu na příčných a vzadu na vlečených ramenech, soustava čtyř kotoučových brzd vycházela ze sedanu 300 SE. Volant byl výškově nastavitelný, komfortní hydraulické funkce zahrnovaly plynulé seřizování polohy sedadel, tuhosti tlumičů (pákou na sloupku volantu) a ovládání bočních okenních skel, dělící stěny i příplatkové otevírací střechy. Grosser Mercedes měl u značky tradici, už v roce 1930 se objevil první jako typ 770 (W07), tehdy ještě s řadovým osmiválcem 7655 cm³, jehož výkon 110 kW (150 k) zvyšoval až na 147 kW (200 k) zapínatelný kompresor. Ve druhé generaci (W150) od roku 1938 vylepšený osmiválec nabídl 114/169 kW (155/230 k), ovšem v pancéřované verzi (W150 II) se zvýšenou vlastní hmotností 4780 kg posílil až na 118/294 kW (160 a 400 koní!), což jsou na svou dobu opravdu pozoruhodné hodnoty (komu sloužily lehce uhádnete, vůz se vyráběl do roku 1943).

Po druhé světové válce měli u firmy Daimler-Benz AG jiné starosti, a tak se na další superluxusní limuzínu čekalo až do roku 1964, kdy se v Sindelfingenu rozběhla produkce představeného typu 600 (W100). Také on neměl žádného nástupce, když 10. června 1981 vyjel z výrobní linky naposledy. Dnešní luxusní úpravy automobilů Mercedes-Benz, včetně pancéřovaných verzí Guard, vycházejí ze sériových velkých sedanů třídy S, a to včetně desetiletého pokusu o znovuzrození značky Maybach. V roce 1963 vznikly dva krátké prototypy a jeden Pullman, v prvním roce výroby 1964 to bylo 99 krátkých a 8 dlouhých verzí.

Vrcholu dosáhla produkce následující sezonu 1965, v tom roce vyjelo 345 kratších vozů a 63 dlouhých, do roku 1972 se držela kolem dvou stovek ročně, ale po vypuknutí první ropné krize povážlivě klesla a už nepřevýšila dvouciferná čísla ročně. Posledních patnáct krátkých a pět dlouhých vozů opustilo továrnu v roce 1981. Z celkového množství 2677 automobilů bylo 2190 v krátké verzi. Úžasný osmiválec M100 však nalezl ještě uplatnění. V březnu 1968 se představil klasický sedan 300 SEL 6.3, kdy do karoserie předchůdce třídy S (W109) byl zabudován tento motor s nezměněným výkonem 184 kW (250 k). Do konce roku 1972 vzniklo 6526 vozů a jeden z nich přivedl osmiválec M100 v úpravě AMG na závodní dráhu! Druhé místo v absolutní klasifikaci 24 h Spa-Francorchamps 1971 bylo velkým sportovním úspěchem. Motor se zkoušel také v roadsteru SL (W113) a ve zvětšené verzi na 6834 cm³ poháněl dalších 7380 sedanů 450 SEL 6.9 (W116) v letech 1975 – 1980.

MERCEDES-BENZ 600 (W100)

MOTOR – typ M100; zážehový osmiválec do V/90°, uložený podélně vpředu; 6329 cm³ (ø 103 x 95 mm); 9,0:1; 184 kW (250 k)/4000 min^‑1 a 500 N.m/2800 min^‑1; max. 4800 min^‑1; nepřímé mechanické vstřikování paliva Bosch; chlazení kapalinou, náplň 23,0 l, hydraulická spojka ventilátoru; tlakové oběžné mazání, náplň 6,0 l; akumulátor 12 V 88 A.h, dva alternátory po 490 W. 

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná čtyřstupňová planetová převodovka Daimler-Benz s kapalinovou spojkou (3,98 – 2,46 – 1,59 -1,00 – Z 4,15); stálý převod 3,23; dvoudílný (Pullman: třídílný) kloubový hřídel; pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu vlečená ramena; odpružení vzduchovými měchy, pomocnými pryžovými bloky a kapalinovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy ø 291/294,5 mm s posilovačem; maticové řízení s oběhem kuliček a posilovačem, 3,2 otáčky na plný rejd, převod 17,3:1; pneumatiky 9,00 – 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3200 (Pullman: 3900) mm, rozchod kol 1587/1581 mm, d/š/v 5450 (6240)/1659/1500 (1510) mm; pohotovostní hmotnost 2470 (2640) kg, celková 3050 (3340) kg; objem zavazadlového prostoru 580 l; objem palivové nádrže 112 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 207 (Pullman: 200) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10 (12) s; spotřeba benzinu Super 24 (26) l/100 km. Cena od 56 500 (63 500) DM při uvedení v roce 1964.

Převzato z časopisu

Fotogalerie