Mercedes-Benz 123 – 40 let služby

Mercedes-Benz typové řady 123 se stal doslova ikonou, a to už za svého života. I dnes má stále řadu obdivovatelů a podle mnohých patří mezi nejlepší automobily dvacátého století.

Je tomu již 40 let, co Mercedes-Benz představil jeden ze svých zásadních modelů – W123. Podle řady odborníků je právě tento model posledním „skutečným“ Mercedesem navrženým bez ohledů na snižování provozních nákladů či spokojení se  pouze s polovičatými řešeními. Při jeho vývoji se na ničem nešetřilo, inženýři i designéři měli volné ruce, což se podepsalo na sladěném celku. V průběhu času W123 dokázal svou technickou odolnost a jediné, co ho mohlo vypudit ze silnic, byla rez. I  proto dnes existuje jen velmi málo nerenovovaných exemplářů – většina vozů v aktuální nabídce je vyvařená a jezdí s novým lakem. I po letech vypadá elegantní Mercedes-Benz, v Česku přezdívaný piano kvůli tvaru víka zavazadlového prostoru, stále moderně. Proporčně vyvážený vůz, navazující plynule na typ W115 a tvořící de facto první generaci třídy E, byl poprvé představen světu v lednu roku 1976 (předprodukční vozy vznikly o několik měsíců dříve). Design nejvíce ovlivnila dvojice pánů Friedrich Geiger, který pro automobilku pracoval jako šéf oddělení designu do roku 1974, a původem Ital Bruno Sacco, jenž po něm převzal tuto funkci a stvořil pro německou automobilku řadu zásadních modelů. Stál nejen za úžasným konceptem C111 s výklopnými dveřmi, ale i za třemi navazujícími řadami třídy S (W126, W140 a W220), modelem W124 a konečně i Babybenzem, Mercedesem-Benz 190, předvedeným v roce 1982.

Právě ten je považován za jeden z jeho zásadních designů. Mercedes-Benz 123 navazuje na modely W114/W115, s nimiž sdílí některé vizuální prvky i technické celky. Proti předchůdci je ale pojat moderněji, má delší rozvor a je celkově větší. Základním a později také nejrozšířenějším karosářským typem se stal klasický čtyřdveřový tříprostorový sedan. Modelová řada W123 je tvořena samonosnou ocelovou karoserií s nezávisle zavěšenými předními koly na mohutné nápravě s dvojitými příčnými rameny, vzadu jsou kyvná ramena. Odpružení zajišťují teleskopické tlumiče a vinuté pružiny, na obou nápravách je zkrutný stabilizátor. Jedná se o první řadu, u které Mercedes-Benz představil i praktickou verzi kombi (ačkoliv první návrhy této varianty byly připraveny už pro W114/W115). Značí ji písmeno T (Tourismus und Transport), čtyřdveřový sedan je W123, C znamená kupé (Coupé), V123 prodlouženou variantu (Lang) a F123 samotné šasi, používané pro stavby ambulancí a dalších užitkových typů. Zpočátku měly všechny modely vyjma provedení 280/280 E (E pro vstřikování paliva) vedle typické chromované masky chladiče dvě dvojice nestejně velkých kruhových světlometů, ovšem v rámci modernizace už dostaly hranaté světlomety všechny verze. Pod kapotou se zpočátku objevily motory z modelů W115, jediným novým agregátem na začátku produkce byl řadový šestiválec verze 250 (objem 2525 cm³, krátkozdvihová varianta motoru M110 2,8 litru).

Ten nahradil starší motor M114 a dosáhl výkonu 95 kW (129 k) při 5500 min^-1 a točivého momentu 196 N.m při 3500 min^-1. Kupé na zkráceném rozvoru rozšířilo nabídku verzí na jaře 1976. Tento model byl nabízen jako 230 C (později 230 CE, když motor dostal vstřikování paliva místo karburátoru) a 280 C/CE, v USA byl k dispozici dokonce i s přeplňovaným vznětovým motorem. Mnohem větší zájem ale budily základní modely – 200 D, 240 D nebo 230 E. A i když už v době představení platil Mercedes-Benz typového značení 123 za velmi drahý automobil, automobilka ho kvůli ohromnému zájmu stejně nestíhala vyrábět. Mercedes-Benz během produkčního cyklu svého stěžejního modelu přišel s řadou různých variant, přičemž jednotlivé motorizace se dají poznat podle kódu v čísle VIN. Základním motorem verze 200 byl zážehový dvoulitr M115 s výkonem 69 kW (94 k), jeho objemově podobný vznětový ekvivalent OM615 měl 40 kW (55 k), později 44 kW (60 k). Nevynikal sice dynamikou, zato vydržel všechno, což ostatně potvrdil čas. Jakýsi střed nabídky tvořily čtyřválce 2,3 litru (M102 a M115) s výkonem od 80 do 100 kW (od 109 do 136 k). Řadové šestiválce zastupovaly motory M123 (2,5 litru, 95 kW/129 k, později 103 kW/140 k) a M110 (2,8 litru, 115 kW/156 k až 130  kW/177 k).

Už od začátku produkce byl v nabídce i vznětový pětiválec 3,0 litru, nejprve bez přeplňování, později s ním (nejvyšší výkon měla verze 300 TD, 92 kW/125 k a 245 N.m točivého momentu). To bylo v září roku 1979, přičemž motor byl spojen pouze se samočinnou převodovkou. Sedan i kombi měly shodný rozvor náprav 2795 mm, kupé bylo postaveno na kratší platformě 2710 mm. Rozměry sedanu činily 4725 x 1786 x 1438 mm, kombi bylo stejně dlouhé jako sedan, pouze vyšší – 1470 mm. Základní verze 200 vážila 1340 kg, provedení 200D o 50 kg více. Kombi 280 TE dosahovalo hmotnosti 1560 kg a utáhlo 1500 kg nákladu (užitečné zatížení 620 kg). Kupé mělo rozměry 4640 x 1786 x 1395 mm a v případě verze 230 CE vážilo 1380 kg. Červen 1980 znamenal příchod nových čtyřválců (M102). Dosluhující motor M115 nahradil nový dvoulitr, výkon vzrostl na 80 kW (109 k), verze o objemu 2,3 litru se vstřikováním našla místo v modelech 230 E/TE/CE a nabídla výkon 100 kW (136 k). Na přelomu dalšího roku už bylo upuštěno od karburátorových verzí 280, v nabídce zůstala pouze 280 E. V září 1982 prošly všechny modely modernizací (po šesti letech výroby!). Celá řada byla zmodernizována hranatými hlavními světlomety a instalován byl pomocník v podobě posilovače řízení. Nabídka zahrnovala téměř pro všechny verze rovněž příplatkovou pětistupňovou přímo řazenou převodovku. Tím se dostáváme i k testovaným vozům, představeným na fotografiích. Právě verze T je totiž vybavena touto doplňkovou pětistupňovou převodovkou, jež byla ve své době velmi drahá. I dnes se však ocení, protože čtvrtý převodový stupeň přestává stačit ještě před dosažením dálniční rychlosti. Kombi verze je také vybavena motorem 280 TE, nabízí tedy velmi solidní výkon 130 kW (177 k). Motor M110E28 je uložen za přední nápravou, vrtání činí 86 mm, zdvih 78,8 mm, objem 2746 cm³ a kompresní poměr 8,7:1 (od dubna 1978 dokonce 9:1).

Klikový hřídel je uložený v sedmi ložiscích, motor má dva vačkové hřídele a dva ventily na válec, zapalování je elektrické tranzistorové. Celkový výkon je k dispozici v 6000 min^-1 a točivý moment dosahuje hodnoty 234 N.m při 4500 min^-1. Oba další testované vozy mají pod kapotou čtyřválce 2,3 litru, konkrétně vstřikovanou verzi o výkonu 100 kW (136 k). Všechny tři automobily jsou ve stejné barvě a se stejným, velmi vkusným velurovým čalouněním interiéru. Patří jednomu majiteli (firma Engine), a proto nepřekvapí, že jsou vybaveny stejnými „pavučinovými“ disky BBS, které sice neodpovídají dobové nabídce, ale všem velmi sluší. Mercedes-Benz nabízel u řady 123 škálu inovací, z nichž některé byly dodávány sériově, za jiné se připlácelo. Kromě již zmiňovaných je to ABS (volitelně od srpna 1980), nastavitelný volant a airbag řidiče (volitelně od roku 1982), centrální zamykání, elektricky ovládaná okna, kožené čalounění či tempomat. Všechny verze ovšem měly kotoučové brzdy s posilovačem a zajímavostí verze T je systém udržování stálé světlé výšky zadní nápravy. První, co mě při seznamování s těmito vozy zaujalo, je způsob zavírání dveří – při vypočítaném bouchnutí zaslechnete pouze čistý, přesně definovaný zvuk zapadajících zámků.

Mercedes působí kvalitně už při prvním usednutí. Velurový interiér je měkký a příjemný na dotek. Sdružené přístroje jsou naprosto přehledné, umístěné přímo v zorném poli řidiče, a nic dalšího proto není třeba vnímat. Startuji motor. Jelikož mám k dispozici všechny tři karosářské verze, soustředím se pouze na jejich výjimečnosti. Jako první zkouším kombi a jeho šestiválec. Vyniká sametovým chodem, okamžitou reakcí na pobídku plynem a relativně prudkou akcelerací. Nelze se divit, řadový motor se vstřikováním Bosch K-Jetronic a rozvodem DOHC pohybuje s hmotností 1560 kg. Jízda je naprosto plynulá a pohodlná, jak se na Mercedes sluší. Překvapující je komfort podvozku, který se stoickým klidem zvládá nerovnosti a nenechá posádku rušit od uvolněné jízdy. A samozřejmě, nikde nic nevrže. Největší devízou vozu je zavazadlový prostor. S vpřed vyklopenou zadní lavicí a sklopenými opěradly vzniká rovná plocha o délce 1784 mm a šířce minimálně 960 mm (v nejširším bodě dokonce 1480 mm). Jeho výška činí až 800 mm. V řeči objemu to znamená 523 až 879 litrů prostoru a zcela rovné dno. Jde o velmi dobré hodnoty i na dnešní poměry, protože, jak je patrné z fotografií, tento objem je skutečný, neošizený.

Přesedám do čtyřválcového kupé, které mě přitahuje zejména absencí sloupku B. V našem případě není vůz vybaven elektrickým stahováním oken, takže používáme kličky také na zadní trojúhelníky. Musím uznat, že i čtyřválec 2,3 litru je pro pohon vozu vyšší střední třídy výkonově důstojný a bohatě postačuje. Je uložen vpředu podélně pod úhlem 15° doprava a má objem 2299 cm³. Nejvyšší výkon je k dispozici při 5100 min^-1, točivý moment vrcholí hodnotou 205 N.m při 3500 min^-1. Do ledna 1986 vzniklo celkem 2 696 915 vozů Mercedes-Benz řady 123, přičemž poslední byla série modelů T (kombi). Jak již bylo zmíněno, nejvíce zákazníky lákaly sedany, bylo jich přes 2,1 milionu (2 158 125 ks bez započítání prodloužených verzí a samostatných šasi používaných k různým stavbám). Praktických kombi vzniklo celkem 199 517 kusů a kupé 99 884 kusů. V 80. letech byl patrný rostoucí zájem o vznětové verze, proto nepřekvapí, že největší počet vznikl od verzí 240D (448 986 kusů od sedanu). Zajímavostí je, že v roce 1985 bylo vrcholné provedení 280E za podobné peníze v kupé i kombi – oba modely stály kolem 45 000 marek, což bylo o 15 000 marek víc, než kolik stál model 200. Dnes je řada 123 vyhledávaná z mnoha důvodů. Symbolizuje klasický Mercedes-Benz a pro mnoho lidí je vozem, kterým je vozili rodiče v dětství (zejména v Německu a západní Evropě). Faktem je, že u našich západních sousedů jde o nejprodávanější veterán hned po Volkswagenu Brouk. Sedan ve stavu 2 stojí i 10 000 eur (verze 280 E) a o moc levnější nejsou ani slabší motory. Kupé jsou o 8000 eur dražší (stav 1) a kupodivu nejvyšších cen dosahují verze kombi – testovaná 280 TE má ve stavu 1 hodnotu téměř 24 000 eur, tedy skoro 700  000 Kč.

Převzato z časopisu

Fotogalerie