Goodwood Festival of Speed – Vzácné kousky

Nedílnou součástí Festivalu rychlosti je soutěž elegance Cartier Style et Luxe, která se před Goodwood House konala už posedmnácté…

První ročník byl uspořádán v roce 1995, takže od té doby se o vítězství, vlastně neoficiální titul nejkrásnějšího automobilu světa, ucházely stovky nejlepších a nejvzácnějších automobilových konstrukcí různých tříd a ročníků. Soutěž elegance Cartier Style et Luxe vypisuje věhlasný francouzský výrobce šperků, hodinek a luxusního koženého zboží. Ještě dnes přes 160 let existující společnost Cartier vedou pravnuci zakladatele; její historie se začala psát v roce 1847, kdy Louis-Francois Cartier převzal pařížskou dílnu svého mistra Adolpha Piccarda. V průběhu let se Cartier stejně jako Louis Vuitton obrátil také na pořádání prestižních akcí, k nimž náleží soutěže elegance klasických automobilů...

Sedmnáctý ročník 2011 se od předcháze­jících příliš nelišil, opět jsme viděli auto­mobily velmi vzácné a v mnohém neobvyklé, v samostatné kategorii Extreme Lines byla absolutním vrcholem československá Tatra 87 z konce třicátých let, proti níž pokusy o aerodynamické tvarování jiných vozů vyznívaly dost podivně, ať už šlo o rekonstrukci Dymaxionu, britský Crossley Burney Streamliner, anebo Kammův design pro chassis Mercedes-Benz 170V! Automobily ve všech sedmi vypsaných kategoriích od předválečných vozů se zadní částí ve stylu motorových člunů (Boat-Tail Beauties) přes moderní sportovní automobily až po lidové vozy z padesátých a šedesátých let, z nichž mnohé byly vlastně kuriozity posta­vené v jediném exempláři, zářily na trávníku před Goodwood House od pátku do neděle, tradičně nechyběl živý jazz a šampaňské. Během festivalového víkendu pak od­borná porota zvolila vítěze.

K porotcům patřili slavní designeři Lorenzo Ramaciotti, Marc Newson, Jonathan Ive, Anya Hindmarchová, Philip Treacy a David Linley, ale také Roger Taylor, rockový muzikant (proslulý jako bubeník skupiny Queen), Nick Foulkes, spisovatel a editor luxusního magazínu GQ, Bear Grylls, člen charitativních výprav a televizní hvězda, Julia Peyton-Jonesová, ředitelka galerie Serpentine, a někteří další. Absolutorium ve finále získalo znovu nádherné kupé, tentokrát černé Ferrari 340 America ročníku 1951 s karoserií Touring Superleggera ve stylu slavných ­barchett, první vůz Ferrari s novým dvanáctiválcem 4102 cm³ (ø 80 x 68 mm) o výkonu 170 kW (230 k) konstruktéra Aurelia Lamprediho, navíc se suchou klikovou skříní jako závodní stroje. Maserati A6G 54, souro­zenec loňského vítěze, rovněž s dvoulitrovým šestiválcem, tentokrát nesl turínskou karoserii Pietro Frua a jeho vlastníkem je už devátý rok zpěvák Jay Kay ze skupiny ­Jamiroquai, velký příznivec italských sportovních vozů, jenž s ním sbírá vavříny na Soutěžích elegance. Hmotnost kupé je pouhých 840 kilogramů, výkon motoru 1985 cm³ činí 74 až 110 kW (100 – 150 k) podle pro­vedení.

Obě kupé, Ferrari a Maserati, vznikly s předvedenou karoserií jen po dvou exemplářích. Mistrovským dílem je také Fiat-­Abarth 1500 BAT 1, první ze série kupé snů BAT (Berlinetta Aerodinamica Tecnica), kterou vytvořil Franco Scaglione v karosárně Bertone (následující typy na podvozcích Alfa Romeo). Aerodynamika je rovněž předností zjevně nejzdařilejšího československého ­automobilu předválečné éry, typu Tatra 87, jenž dostal proudnicovou karoserii se splývající zádí, nezávislé zavěšení kol a vzduchem chlazený osmiválec 3.0/55 kW (75 k), umístěný v zádi, takže už v polovině třicátých let dosahoval rychlosti 160 km/h. Proti naší ­Tatře vypadá britské dílo Crossley Burnley Streamliner jako ingot, zejména s klasickým chladičem motoru na přídi (vzniklo jen 25 kusů; Tatra vyrobila 3023 vozů typu 87). Jinou kapitolou je kuriozní Dymaxion Car, jakési MPV s motorem vzadu, dílo amerického vynálezce Buckminstera Fullera, jež pod hladkými tvary karoserie ukrývá ortodoxní techniku.

Osmiválec flathead Ford V8 je ­vzadu na žebřinovém rámu, otočen o 180°, takže pohání kola přední nápravy (převzatá tuhá zadní Ford) dlouhým kloubovým hřídelem. Proudnicová karoserie poskytuje ne­obyčejně prostorný interiér, jízdní vlastnosti však byly hrozné (při havárii vozu No.1 za­hynul řidič Francis Turner), vzadu totiž bylo jen jediné řízené kolo! Vznikly pouhé tři exempláře, vystavený No.4 je přesnou ­replikou, postavenou u britské firmy Crosth­waite & Gardiner, známé reprodukcí automobilů Grand Prix třicátých let (Auto Union, Mer­cedes-Benz). O opakovanou stavbu se ­zasloužil architekt Norman ­Foster, mj. tvůrce futuristického McLaren Technical Centre (s Davidem Nelsonem). Vizionářské pro­jekty Buckminstera Fullera (1885 – 1993) se příliš neprosadily, k nejznámějším náleží také Dymaxion House, hliníkový dům kruhového půdorysu.

K dalším pozoruhodnostem v Goodwoodu patřily také nízké kupé Adams Probe 16, jež vytvořili bratři Dennis a Peter Adamsové pro Londýnský autosalon 1969; řada vozů Ja­guar E‑Type na oslavu padesátin včetně ­překarosovaného Guysonu E12 Williama Townse (první vznikl na základě havarovaného E‑Type V12, druhý následoval pro Jima Thomsona), závodní verze Lightweight 1963 (jedné z dvanácti postavených), či moderní repliky Eagle Speedster 2011), a automobily po letech znovuzrozených značek Bugatti EB110 (1991), Lea-Francis 30/230 (1998), Jensen S‑V8 (2000), Invicta S1 (2003), Connaught Type D GT Syracuse (2006), anebo prototyp Spyker Silvestris V8 (1996) a mnohé další. Zpátky k zemi se však návštěvníci vrátili při pohledu na lidové automobily Citroën 2 CV, DAF 600 Variomatic, Austin Mini Seven, Seat (Fiat) 600, či Volkswagen Type 1, u francouzského Renaultu 3 (nejlevnější verze R4) výrobce ušetřil i za zadní okna a výlisky plechu zůstaly neprostřižené. Náladu pak vylepšily Lamborghini Countach, Ford GT40 Mk.III, Mercedes-Benz 300 SL anebo Koenigsegg CCX…

Fotogalerie