Goodwood Festival of Speed 2014 – Oslava vítězů

Nikde jinde nic podobného neuvidíte, Festival rychlosti v jihoanglickém Goodwoodu je vrcholem motoristické sezony...

Čtyři dny nestačí, ke třídennímu Svátku rychlosti přibyl skutečný autosalon s předváděcími jízdami nejnovějších automobilů už ve čtvrtek, následující tři dny patří zápolení na krátké trati do vrchu (1,8 km), setkání nejlepších současných i dřívějších závodníků, soutěži elegance, aukci nejvzácnějších automobilů, světovým premiérám nových vozů (loni např. Škoda Octavia RS, letos Ford Focus ST), aerosalonu a leteckým exhibicím; také výstavám všeho možného i nemožného, co souvisí i nesouvisí s motorismem, prodejním stánkům, testování šampaňského Veuve Clicquot a mnohému, mnohému dalšímu, samozřejmě včetně navazování nových kontaktů a přátelství. Festival je jedinečný, pořádá jej Lord March od roku 1993 na svém panství v Goodwoodu, na podzim jej střídá v jiné formě Revival, skutečné závody historických automobilů a motocyklů na goodwoodském okruhu...

Nemůžete vidět všechno, musíte si vybrat, jako vždy se omlouváme příznivcům rallye, na rychlostní zkoušku nezbyl čas, věnovali jsme se především hrdinům okruhových závodů. Bylo jich opět požehnaně, diváci byli nadšeni přítomností dnešních hvězd formule 1, k nimž se při návštěvě závodu Grand Prix vůbec nedostatnou, ale ani nesmějí přiblížit. V Good-woodu však Lewis Hamilton, Jenson Button, Kimi Räikkönen nebo Felipe Massa rozdávali autogramy, povídali si s fanoušky, a pak je bavili divokou jízdou v monopostech formule 1 (starších, šestnáctistovky Hybrid Turbo 2014 to být nesměly, aby nešlo o nedovolené testování, prostě další nesmyslný předpis dnešní podivné doby). Z bezpečnostních důvodů už nemohou automobily F1 jezdit na trati na čas (pouze předváděcí jízdy), takže rekord 41,6 sekundy Nicka Heidfelda (McLaren MP4/13 Mercedes) z roku 1999 těžko někdo překoná. Snažil se o to sice Sébastien Loeb na vítězném Peugeotu 208 T16 z Pikes Peaku 2013, ale dosáhl jen 44,6 sekundy...

Všechna zúčastněná vozidla jsou rozdělena do několika skupin, závodníci jedou buď na čas, anebo v demonstrační jízdě, která je pro novodobé stroje F1 povinná, což jejich řidiči využívají k obveselení diváků piruetami, či předváděním ostrých startů s pálením pneumatik. Rozděleni do různých kategorií jsou nejen podle typů, tříd a ročníků, ale také podle značek (např. oslava 100 let Maserati), původu (americké speciály), počtu kol (motocykly), anebo osobností (John Surtees). Earl of March, či chcete-li Lord March, každý rok vyhlásí ústřední téma, letos to bylo The Unbeatable Champions of Motor Sport, tedy Neporazitelní mistři. Účast ještě před lyžařskou nehodou přislíbil Michael Schumacher (nedávno byl převezen z nemocnice v Grenoble do sanatoria v Lausanne), ale k dalším dominantním vítězům nejslavnějších závodů a šampionátů v Goodwoodu i tak patřili Lewis Hamilton, John Surtees, Giacomo Agostini, Sébastien Loeb, Jackie Stewart, Dario Franchitti, Bernd Schneider, Richard Petty, Emerson Fittipaldi, Damon Hill, Stirling Moss, Hannu Mikkola, André Lotterer, Arturo Merzario, Brian Redman, Paddy Hopkirk, Gabriele Tarquini, Didier Auriol, Al Unser sr., Frank Biela, John McGuinness, Freddie Spencer, Wayne Gardner, Steve Parrish a mnozí další.

Dominantní nebyli jen nejlepší jezdci, ale také nejlepší stroje. Slavilo se například 120 let motorsportu Mercedes-Benz (Daimler-Benz), centrální skulptura Gerryho Judaha patřila této značce. Poprvé překračovala Goodwood House ocelovými oblouky o rozpětí 60 metrů a celkové hmotnosti 150 tun, jež nesly dva vozy Grand Prix, historický W25 z roku 1934 a loňský W04, jehož nástupce W05 vládne letošní formuli 1. Přesně 22. července 1894 se jel první závod vozů bez koní Le Petit Journal Concours des Voitures sans Chevaux, před 120 lety u Paříže vyhrál stroj, poháněný dvouválcem konstrukce Daimler. Daimlerovy automo-bily, později pojmenované Mercedes podle dcery významného prodejce, obsadily první tři místa ve Velké ceně Francie 1914 v Lyonu, se čtyřválci 4.5/78 kW (106 k) vybavenými čtyřventilovým rozvodem. Dva vozy, jež se tehdy závodu účastnily (včetně vítězného, vyhrál Christian Lautenschlager), z majetku Georga Wingarda a Mercedes-Benz Classic, a třetí z Collierova muzea (v roce 1914 byl náhradníkem) se po 100 letech sešly v Goodwoodu! V kategorii 01 Pioneering Giants zářily také pečlivě renovovaný Fiat S76 s mohutným čtyřválcem 28,4 litru (!), jenž v roce 1913 ustavil rychlostní rekord 213,017 km/h (Arthur Duray), či rekordní Sunbeam V12 350 HP, s nímž nejen Malcolm Campbell dobyl svůj první rekord (215,57 km/h v roce 1922), ale na Brooklandsu 1920 s vozem závodil letecký průkopník Harry Hawker (jistě znáte stíhací Hurricane).

V kategorii 02 Grand Prix jsme opět obdivovali předválečná monstra Velkých cen Mercedes-Benz W125 (jel s ním Roland Asch), menší W165 z Velké ceny Tripolisu 1939 (za volant usedl Jackie Stewart) a konkurenční dvanáctiválec Auto Union typu D (Frank Biela), ale také nejrychlejší náklaďáky světa Bentley, sérii šestiválců Old Number One, Two a Three, o nichž tvůrce Walter O. Bentley prohlásil, že nejsou v žádném případě stavěny pro čtyřiadvacetihodinový závod (mýlil se, jeho vozy před válkou vyhrály 24 h Le Mans dokonce pětkrát). John Surtees je jediným závodníkem, který se stal mistrem světa na dvou i čtyřech kolech. Letos slavil nejen osmdesátiny, ale také půlstoletí od zisku titulu mistra světa 1964 na Ferrari 158, osmiválci o objemu jen 1,5 litru. Mistrem světa na motocyklu MV Agusta se stal sedmkrát, v letech 1958 – 1960 ve třídě 350 cm³ a 1956, resp. 1958 – 1960 v nejvyšší 500 cm³. Ve formuli 1 po titulu mistra světa sahal vícekrát, ale většinou zklamala technika (Lola, Lotus, Cooper, Honda, BRM, McLaren), jen na Ferrari se mu to podařilo! Kariéru zakončil jako konstruktér, vyvíjel vlastní vozy Surtees včetně F1 nejen pro sebe, ale i pro další jezdce (až do konce sedmdesátých let).

Sám všechny závody přežil (vyhrál jich 290 ze 621 startů), ale jeho jediný syn Henry nešťastně zahynul ve formuli 2, když ho v Brands Hatch zabilo utržené kolo z vozu soupeře (Surteesovi mají také dvě dcery). John pak založil nadaci Henry Surtees Foundation pro pomoc zraněným při nehodách, např. benefiční závod motokár dva dny po Goodwoodu v Brooklands vynesl šedesát tisíc liber a John Surtees hned věnoval pětasedmdesát tisíc na leteckou záchrannou službu! Také výtěžek z jeho knihy My Incredible Life on Two and Four Wheels (Můj neuvěřitelný život na dvou i čtyřech kolech), uvedené za asistence Lorda Marche v Goodwoodu, půjde na dobročinné účely. Ferrari tradičně podporuje Goodwood, tentokrát s vozem Ferrari F2007 jel jeho originální jezdec Kimi Räikkönen, mistr světa z dramatického finále v Brazílii 2007, jehož střídal Pedro De La Rosa. Starší Red Bull RB7 Renault ročníku 2011 předvedl Sébastien Buemi (Sebastian Vettel byl v Good-woodu loni, ale moc ho to nebavilo, před diváky se ukrýval), na monopostu Mercedes-AMG W03 GP se objevili Lewis Hamilton s Anthonym Davidsonem.

Nechyběly vozy ze 24 h Le Mans, hybridní Audi R18 e-tron Quattro ještě pokryté prachem z francouzského maratonu (řídil André Lotterer, jenž se zájmem fotografoval jiné vozy), ale také Lola-Aston Martin V12 s českými vlaječkami, na níž Tomáš Enge, Jan Charouz a Stefan Mücke dobyli titul mistrů Le Mans Series 2009 (a dojeli tehdy čtvrtí ve 24 h Le Mans). Překvapením se stal závodní automobil Maki F101 Cosworth DFV (1974), po Hondě druhá japonská formule 1, který v Goodwoodu řídili Japonec Shaw Hayami (v letech 1974 – 1975 jen testoval) a Novozélanďan Howden Ganley, původně první jezdec týmu (viz AR 8/’14). Vůz byl reno-vován do podoby, v jaké se představil na tiskové konferenci v březnu 1974 v londýnském hotelu -Carlton Tower, ale nikdy se do závodu F1 nekvalifikoval. Zčásti se to podařilo vylepšenému typu F102A, s nímž se Tony Trimmer objevil na VC Japonska 1976. Přes zoufalý čas mu byl povolen start, ale nakonec odstoupil, takže Maki nejel ani jednu Grand Prix, přesto připomenutí konstrukce Kenji Mimury a Masao Ona je záslužným činem.

Zatímco nejnovější automobily F1, reprezentované pěti typy Caterham CT05, Lotus (Renault) E22, Red Bull RB10, Toro Rosso STR9 a Williams FW36, směly být ze shora uvedených důvodů vystaveny jen staticky, o jiné pojízdné z historie Grand Prix nebyla nouze. John Surtees představil typy TS7, TS9B, TS14 (jel s ním svůj poslední závod na Monze 1972) a TS19 (řídil Sam Bird). Po pětatřiceti letech se objevil na trati britský LEC CRP1 Cosworth DFV, s nímž David Purley dokonce krátce vedl ve Velké ceně Belgie 1977. Monopost postavený s podporou dodnes existujícího výrobce ledniček LEC (původně Longford Engineering Co. z přímořského Bognor Regisu) byl vytažen z Donington Collection po odkoupení od Purleyovy rodiny. Joe Twyman s ním zajel šestý čas při nedělním Shoot Out, tedy rozstřelu nejlepších, ale na plánovaných 48 sekund se nedostal. Jordan 191 Ford (1991), první vůz F1 Michaela Schumachera, zajel 48,30 s. Oslavou Schumacherových triumfů byly čtyři monoposty Benetton (na B194 Ford získal první titul mistra světa 1994).

Tradicí se stala řada různých McLarenů a Lotusů; nechyběl Toleman TG184-Hart Turbo, s nímž v roce 1984 na sebe upozornil mladý Ayrton Senna, když v dešti jel na vítězství v Monte Carlu, ale závod byl předčasně ukončen. Nestárnoucí Emerson Fittipaldi kromě jízdy na McLarenu M23-Cosworth DFV, s nímž se stal v roce 1974 podruhé mistrem světa (poprvé 1972 na Lotusu 72), mohl zavzpomínat i na vlastní dobrodružství, neboť v paddocku se skvěla jeho konstrukce Fittipaldi F5A (1978), pokračování brazilského projektu Copersucar z poloviny sedmdesátých let (od 1975, nejprve Wilson Fittipaldi, od 1976 jeho bratr Emerson). Festival of Speed není samozřejmě jen o formuli 1. Rekordních 200 tisíc diváků vidělo absolutní vítězství Sébastiena Loeba na Peugeotu 208 T16 Pikes Peak časem 44,6 sekundy (loni s ním zkušební jezdec Gregory Guilvert zajel 45,86 s) před trojicí tří uzavřených vozů a zmíněnými F1 (Jordan a LEC). Druhé místo patřilo Michaelu Bartelsovi, zapomenutému jezdci F1 na Lotusu, ale mistru světa GT1 na Maserati MC12, což byl nejlepší dárek ke století značky (stejně jako vítězství Berlinetty A6 CGS v Soutěži elegance), třetí byl jediný švédský vítěz 500 mil Indianapolisu Kenny Bräck (nyní jel na třímístném McLarenu F1 GTR) a čtvrtý počítačem vycvičený mladík Jann Mardenborough (Nissan GT-R Nismo), který od virtuální reality dospěl ke skutečným závodům. Dani Sordo při debutu na Hyundai i20 WRC vyhrál lesní rychlostní zkoušku rallye, Sammy Miller představil československou Jawu 350 (dvoudobý čtyřválec, s nímž v roce 1969 závodili František Šťastný a Bill Ivy) a Dave Piper, pilot stíhacího letounu Hawker Hunter, prolétl nad tratí za méně než deset sekund.

Převzato z časopisu

Fotogalerie