Historie

BMW M1 Procar - Třicátiny

Tom Hyan 25.06.2009 14:33

30445

Supersportovní automobil BMW M1, který zahájil éru úprav bavorských automobilů, označených písmenem M (= Motor), se proslavil nejen na silnici, ale také v prvních pohárových závodech silných sportovních vozů, nazvaných PROCAR.

Prvním výrobkem společnosti BMW Motorsport se stal právě typ M1 (sériový viz AR 9/’08), který debutoval na Pařížském autosalonu 1978. Ještě předtím, než získal homologaci skupiny 4 (Gran Turismo), se objevil na závodní dráze ve značkovém superpoháru PROCAR 1979. Bývalý závodník Jochen Neerpasch, v šedesátých letech držitel licence A (i pro formuli 1) a ředitel BMW Motorsport GmbH, získal pro svůj PROCAR vládce formule 1 Bernieho Ecclestona a Maxe Mosleye, takže už v roce 1979 se konal první ze dvou ročníků pohárových závodů identických vozů BMW M1 v úpravě PROCAR.

Výkon vzadu podélně uloženého šestiválce 3,5 l vzrostl ze 204 kW (277 k) nejprve na 345 kW (470 k) a později měl ještě o 15 kW (20 k) více, závodní verze byla vylehčena na 1020 kg. Zrychlení na sto se zkrátilo ze 6,5 na 4,5 sekundy a největší rychlost vzrostla z 262 na 310 km/h. Proslulý konstruktér Paul Rosche, jehož dílem je mj. přeplňovaný čtyřválec BMW 1,5 l Turbo, s nímž získal Nelson Piquet titul mistra světa 1983 formule 1, upravil řadový šestiválec M88 montáží kovaných pístů, nových ojnic, ostřejších vaček, větších ventilů a nového výfukového i sacího traktu (posuvné klapky místo otočných); mazání se suchou klikovou skříní měl už základní typ. Z interiéru zmizelo druhé sedadlo a zbytečné čalounění, zbyly jen nutné kontrolní přístroje; podvozek a brzdová soustava byly přizpůsobeny závodnímu provozu. Navzdory tomu se závodní verze na první pohled příliš nelišila od silničního originálu (design Giugiaro), vůz byl stejně dlouhý, o 100 mm širší a o 30 mm nižší, po testování v dubnu 1978 však přibylo přítlačné zadní křídlo, protože bez něj jezdci vůz na trati těžko udrželi. Přídavný přítlak pomohl a Marc Surer zajel legendární Nordschleife na Nürburgringu časem 7:55,9 min. Pět továrních vozů bylo nasazeno pro jezdce formule 1 v seriálu PROCAR, další odebraly jiné týmy včetně ladičů Schnitzera a Heideggera. Závodní M1 vznikaly buď přímo v Mnichově, anebo se dokončovaly u klientů, např. u Rona Dennise v Anglii nebo u Enza Oselly v Itálii. V každém případě originální díly dodával pouze BMW Motorsport.

Recept PROCAR byl prostý, pět nejlepších jezdců z kvalifikace F1 se utkalo se specialisty z jiných disciplín (cestovní a sportovní vozy; F2). Samozřejmě některým závodníkům F1 tuto atrakci zakazovala smlouva (např. Ferrari), a tak byli nahrazeni dalšími; jelo se vždy před příslušnou Grand Prix F1. Prvním vítězem se stal 12. května 1979 italský závodník Elio de Angelis v belgickém Zolderu, když se probil z patnáctého místa na startu! Tři vítězství v Monaku, Silverstone a na Hockenheimu však stačila Nikimu Laudovi na titul mistra PROCAR 1979, další skončili Hans-Joachim Stuck, Clay Regazzoni, Markus Höttinger, Toine Hezemans, Nelson Piquet, Jacques Laffite a Didier Pironi. PROCAR Series získala obrovskou popularitu, ve druhém ročníku 1980 pečetil titul Nelson Piquet se třemi triumfy v Zeltwegu, Zandvoortu a Imole; druhý byl Alan Jones, kterému se sice nepodařilo závod vyhrát, ale BMW M1 si natolik oblíbil, že byl jedním z prvních soukromých majitelů tohoto vozu. Další místa v ročníku 1980 obsadili Hans-Joachim Stuck, Jan Lammers, Carlos Reutemann (dnes kandidát na argentinského prezidenta), Manfred Schurti, Hans Heyer a Marc Surer. Největší počet vítězství 1979 – 1980 dobyli Piquet a Stuck (po čtyřech), následují Lauda (tři) a po jednom mají De Angelis, Laffite, Lammers, Schurti, Reutemann a Pironi.

V listopadu 1979 vládly BMW M1 šestihodinovce na jihoafrickém okruhu Kyalami, když Helmut Kelleners s domácím jezdcem F1 Eddiem Keizanem vyhráli průměrnou rychlostí 152,53 km/h; na BMW M1 tam byla dvojice Winkelhock/Stuck druhá a Watson/Mass čtvrtá. Další závodní varianty BMW M1 pro skupiny 4 (GT) a 5 (uzavřené prototypy) měly ještě větší výkon a důslednější úpravy než M1 PROCAR, bližší sériovému provedení. Ve skupině 5 dostal motor BMW M1 Biturbo přeplňování dvojicí turbodmychadel (typ M88/2), čímž se podle tlaku výkon až zdvojnásobil na hranici 900 koní (662 kW)! Vozy skupiny 5 se objevily v mistrovství světa značek sportovních vozů, Schnitzer připravil M1 Biturbo pro německé mistrovství DRM a dobyl řadu vítězství. V roce 1981 dominovaly BMW M1 americkému šampionátu IMSA GTO, když Dave Cowart zvítězil před Kenperem Millerem (vytrvalostní MS jezdili spolu, vyhráli třídu a byli čtvrtí v 6 h Mosportu 1981), zatímco mezi prvními deseti byl jen jediný jezdec, který nestartoval na BMW M1.

Oslavou výročí se staly exhibiční závody BMW M1 PROCAR Revival 2008 před Velkou cenou Německa F1 na Hockenheimu. Ve dvou jízdách startovali někdejší i noví jezdci, mezi nimi Jochen Neerpasch, který jel BMW M1 Art Car. Vzácný vůz, vyzdobený od Andyho Warhola, se tak vrátil na okruhy poprvé od roku 1979, kdy s ním posádka Winkelhock/Poulain/Mignot obsadila šesté místo ve slavném závodě 24 h Le Mans.