Historie

Alfa Romeo Alfetta – Narozeniny

Roman Poláček 18.01.2013 09:31

Alfetta debutovala v roce 1972; měla být o rok dříve, ale přednost dostal Alfasud

Alfa Romeo Alfetta slaví čtyřicáté narozeniny, což je jistě vhodná příležitost si tento výjimečný automobil připomenout...

V květnu 1972 Alfa Romeo představila zcela nový sedan střední třídy, který se stal nástupcem úspěšného typu 1750 (Berlina). Dostal jméno Alfetta, jež zdědil po slavném závodním monopostu 158/159 formule 1, nejlepšímu stroji mistrovství světa 1950 – 1951. Projekt sedanu s interním označením Tipo116 byl po technické stránce mimořádně ambiciózní, také se stal vyvrcholením kariéry dvou největších konstruktérských es Alfy Romeo, jimiž v té době byli Giuseppe Busso a Orazio Satta Puliga. Klasická koncepce pohonu (motor vpředu podélně, pohon zadních kol) byla zásadně vylepšena aplikací systému transaxle.

V přídi tedy zůstal osamocený motor, zatímco spojka s převodovkou se přestěhovaly těsně před zadní nápravu. Toto řešení je velmi nákladné a výrobně náročné (spojovací hřídel se točí stejnými otáčkami jako motor), ale vede k výrazně lepšímu rozložení hmotnosti na nápravy, které se blahodárně projevuje na jízdních vlastnostech. Také podvozek Alfetty rozhodně nelze považovat za běžný. Přední lichoběžníkové závěsy kol byly odpruženy podélnými torzními tyčemi, zadní náprava používala konstrukci typu DeDion a byla příčně ustavena Wattovým přímovodem. Výrazný pokrok zaznamenalo rovněž řízení, místo dosavadního šnekového konstruktéři zvolili přesnější a citlivější hřebenové.

Vyspělá byla i brzdová soustava, standardně vybavená posilovačem, přičemž kotouče zadních kol byly kvůli snížení neodpružených hmot umístěny uvnitř po stranách rozvodovky (koncepce vozu je zřejmá z přiloženého průhledu). Pod vpřed se odklápějícím víkem kapoty se skrýval čtyřválec DOHC o objemu 1779 cm³ (ø 80 x 88,5 mm). Pocházel z Alfy Romeo 1750 a opět spolupracoval s pětistupňovou převodovkou. Tentokrát byl naladěn na výkon 122 k (90 kW)/5500 min^‑1, což na osmnáctistovku v té době představovalo hodnotu nevídanou. Sedan s pohotovostní hmotností 1060 kilogramů dosahoval největší rychlosti 180 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za 11,5 sekundy. Udávaná průměrná spotřeba činila 11,5 litru benzinu na sto kilometrů. Alfetta ještě dnes upoutá svými elegantními tvary, které ne náhodou připomínají vyvinutou, ale nikdy nevyráběnou Škodu 720.

Alfa Romeo to oficiálně sice nepřiznala, ale spoluautorem designu byl pravděpodobně Giorgetto Giugiaro, který tehdy navrhoval i naši sedmsetdvacítku. Alfetta s vnějšími rozměry 4280 x 1620 x 1430 mm a rozvorem náprav 2510 mm (rozchod kol vpředu/vzadu 1360/1350 mm) nabízela prostorný a komfortní interiér. Na svou dobu vykazovala také příznivou aerodynamiku se součinitelem odporu vzduchu cx = 0,42. V sériové výbavě nechyběly například výškově nastavitelný volant, otáčkoměr a opěrky hlavy předních sedadel. A do mohutné zádi se vešlo až 570 l zavazadel. Jak se shodovaly dobové novinářské testy, jediný konkurent, který tehdy s Alfettou dokázal držet krok, byla ve stejném roce představená první generace BMW řady 5. V roce 1975 přišla první inovace v podobě úspornějšího motoru. Kromě osmnáctistovky se začala nabízet i skromnější verze poháněná čtyřválcem DOHC 1570 cm³ o výkonu 109 k (80 kW), který pocházel z typu Giulia.

Toto provedení bylo možno identifikovat podle jediné dvojice větších světlometů a skromnější výbavy interiéru. Od roku 1975 se Alfetta prodávala také v USA. Kvůli tamějším přísným emisním předpisům byl její motor opatřen vstřikováním paliva Spica. Kromě Itálie se Alfetty v menších sériích montovaly v Jižní Africe. V roce 1977 prodělala Alfetta výraznou modernizaci; dostala mírně prodlouženou hranatější příď se vzadu zavěšenou kapotou, obdélníkové světlomety, masivnější nárazníky s plastovými členy a přepracovaný interiér. Novým vrcholem nabídky se stal čtyřválec DOHC o objemu 1962 cm³ a výkonu 122 k (90 kW), jenž pocházel ze staršího modelu 2000 (Berlina).

Právě tento vůz špičková verze Alfetty nahrazovala; o rok později výkon vzrostl na 130 k (96 kW). Zajímavou novinkou se stal turbodiesel 2.0 TD. Přeplňovaný čtyřválec 1995 cm³ produkující 82 k (60 kW) dodávala italská firma VM Motori. Stačil na největší rychlost 155 km/h a při rychlosti 90 km/h se spokojil se 6,2 litru nafty na 100 kilometrů. Další vylepšení jako přední spoiler, bohatší výbava a nová špičková verze 2.0 Quadrifoglio Oro (zlatý čtyřlístek) se objevily v roce 1982. Poslední inovace následovala o rok později (více plastu na karoserii, přepracovaná přístrojová deska, elektronické vstřikování paliva pro dvoulitr, nový turbodiesel VM 2.4/95 k/70 kW).

Svou dobu v roce 1983 hodně předběhla Alfetta 2.0 CEM, která byla v malé sérii vyrobena pro milánské taxikáře; při malém zatížení totiž její elektronika odpojovala dvojici válců, čímž se výrazně šetřilo palivo v městském provozu. Poslední sedany Alfetta sjely z výrobní linky závodu v Arese u Milána v roce 1984, kdy se počet vyrobených kusů zastavil na čísle 475 722. Alfetta se stala jedním ze symbolů Itálie sedmdesátých a osmdesátých let. Jezdily v ní lépe situované rodiny, vznikly i pancéřované verze pro soudce a průmyslníky; výborně se osvědčila ve službách policie a četnictva. Vyspělou podvozkovou plošinu Alfetty transaxle zdědily i následující sedany milánské značky (Giulietta Nuova, Alfa 90, Alfa 75). S rozvorem zkráceným na 2400 mm ji v letech 1974 – 1986 využívalo také úchvatné kupé Alfetta GT/GTV, navržené Giorgettem Giugiarem, a vyrobené v počtu 136 275 exemplářů. Ale to už je jiná kapitola...