Představujeme
Tokyo motor show 2013 – Daihatsu
Pavel Olivík 27.01.2014 08:40
Přestože značka Daihatsu odešla ze starého kontinentu, její pohled do budoucnosti je optimistický...
Automobilka Daihatsu ukončila k 31. lednu 2013 své obchodní aktivity v Evropě, na Tokijském autosalonu však opět zářila. Mimoasijské trhy totiž nejsou Daihatsu očividně přány. V Severní Americe působila jen málo přes čtyři roky na přelomu 80. a 90. let a v poslední době vyklidila pozice v Evropě a Austrálii. V rámci skupiny Toyota Group (Toyota Motor Corporation drží podíl 51,19 %) se zaměřuje na japonský trh a vybrané asijské země, kde prodává rozmanitou nabídku typů se zvláštním zaměřením na nejmenší vozy kategorie kei, která je definována největšími rozměry 3400 x 1480 x 2000 mm a objemem válců do 660 cm3. Složením výrobního programu se Daihatsu podobá konkurenční Suzuki, která je rovněž specialistou na malé vozy.
Z celkového počtu 18,59 milionu vozů kei na japonských silnicích v roce 2012 (podle statistik JAMA), což je asi třetina z celkového počtu osobních automobilů v Japonsku, neslo téměř 5,9 milionu logo Daihatsu a stejný počet logo Suzuki. Honda a Mitsubishi následují s velkým odstupem na dalších místech. Daihatsu není malou automobilkou, přestože již nepůsobí globálně. Podle vlastních statistik vyrobila od dubna 2012 do konce března 2013 celkem 1 528 937 vozů, z čehož bylo pod vlastní značkou prodáno 1 043 741 automobilů. Statistiky JAMA ukazují, že v roce 2012 bylo v Japonsku nově registrováno 677 171 osobních a užitkových Daihatsu, výroba tam dosáhla 774 406 vozidel, z toho na export šlo pouze 9752 vozů. Výrazný rozdíl mezi počty vyrobených a registrovaných vozů je dán tím, že některé typy Daihatsu se současně prodávají i pod značkami Toyota a Subaru.
Ze zahraničních trhů jsou nejvýznamnější Indonésie a Malajsie. V Indonésii se výrobní kapacita vyšplhala na 450 tisíc ročně, v Malajsii, kde Daihatsu spolupracuje s automobilkou Perodua, bude během roku 2014 zvýšena současná kapacita cca 330 000 vozidel o dalších 100 000 vozů. Výrobní program pro japonský trh zahrnuje řady Mira, Atrai, Move a Tanto v kategorii osobních vozů kei a dále užitkové Hijet. Nabídka větších vozů je složena z typů Boon (= Toyota Passo), Be-go, Mebius (= Toyota Prius Alpha) a Altis (= Toyota Camry). V Indonésii se vyrábí kompaktní MPV Xenia a Luxio, terénní Terios a užitkový Gran Max, zatímco z výrobních linek v Malajsii sjíždějí typy Myvi, Viva a Alza. Move se stal na sklonku roku 2012 prvním malým vozem v Japonsku s asistenčním systémem Smart Assist, který pracuje s laserovým čidlem a je schopen zabránit kolizi v malých rychlostech.
Za prvních devět měsíců od uvedení na trh bylo tímto systémem vybaveno sto tisíc vozů Daihatsu. V červenci 2013 byl po dvou letech výroby modernizován soubor technických opatření e:S Technology (Energy Saving Technology), díky němuž klesla průměrná spotřeba paliva (JC08 mode) typu Mira e:S pod hranici 3 l/100 km. V rámci inovací byla zavedena účinnější recirkulace výfukových plynů Cooled i-EGR s chla-dičem EGR, významně sníženo tření, a také optimalizována převodovka CVT, aerodynamika, systém Stop/Start a rekuperace kinetické energie. Ceny typu Mira e:S začínají již od 745 000 jenů (cca 150 000 Kč).
Výrobní program bude v roce 2014 rozšířen o novou generaci malého otevřeného vozu, jehož předchůdce s označením Copen a ocelovou skládací střechou se prodával i v Evropě. Jak bude vypadat, naznačila jedna ze tří koncepčních studií, jež měly světovou premiéru na Tokijském autosalonu 2013. Studie blízká sériové výrobě nese název Kopen s dovětkem future included a výrobce ji představil ve dvou verzích Rmz a Xmz. První sází na elegantní sportovní design do městských ulic, zatímco Xmz se prezentuje robustním a agresivnějším stylem s mnoha prvky ze světa crossoverů a SUV.
Daihatsu přitom nestaví potenciální zájemce před volbu jedné nebo druhé varianty, protože mohou mít obě. Systém vyměnitelných vnějších panelů karoserie z plastů totiž umožňuje libovolně měnit vzhled vozu podle aktuální nálady majitele. V interiéru čekají na posádku dvě anatomicky tvarovaná sedadla, za jejichž opěrkami hlavy jsou nenápadné ochranné oblouky. Mezi ně je vložen skleněný panel větrné clony. Sportovní charakter podtrhuje tříramenný volant s dole zploštělým věncem a záměrně spartánský design se štíhlou středovou konzolou nesoucí velký ovládací displej. Verze Rmz vytváří nádech luxusu použitím nejlepším materiálů, zatímco Xmz klade ještě větší důraz na jednoduchost.
Po technické stránce sází vůz s vnějšími rozměry 3395 x 1475 x 1275 mm a rozvorem 2230 mm na konvenční velkosériovou techniku. Přední kola, obutá stejně jako zadní do pneumatik rozměrů 165/50 R 17, pohání přeplňovaný tříválec KF 0,66 litru ve spojení s plynulou převodovkou CVT. Dalším konceptem z Tokijského autosalonu 2013 je Deca Deca, jehož krabicovitý tvar připomíná Tanto, které bylo ve zcela nové podobě uvedeno na japonský trh začátkem října 2013. Daihatsu Tanto nabízí prostorný interiér s variabilním uspořádáním a snadným přístupem díky posuvným zadním bočním dveřím na obou stranách a chybějícímu střešnímu sloupku B na straně spolujezdce. Koncept Deca Deca jde ještě dále. Do čtyřmístného interiéru je ničím nerušený přístup dvojicemi bočních dveří na obou stranách, jež se otvírají ve velkém úhlu od sebe a postrádají sloupek B.
Robustní design s mohutnou, vysokou a krátkou přídí, vysokou střechou a zcela kolmou zádí maximálně využívá obestavěný prostor vymezený vnějšími rozměry vozu 3395 x 1475 x 1850 mm a rozvorem náprav 2455 mm. Uvnitř jsou dvě řady sedadel s možností podélného posouvání a variabilního uspořádání. Zadní výklopné víko otevírá přístup k multifunkčnímu zavazadlovému prostoru. Vedle již téměř sériového Kopenu a veskrze praktického MPV Deca Deca míří FC Deco Deck do mnohem vzdálenější budoucnosti, a to nejen svým designem v podobě tahače zmenšeného na konfekční velikost kei (rozměry 3395 x 1475 x 1985 mm, rozvor 2445 mm), ale i systémem pohonu se sadou palivových článků PMfLFC bez obsahu vzácných kovů (výkon 35 kW). Ložná plocha za kabinou slouží případnému převozu přenosných generátorů, do nichž se vkládají nádoby s kapalným palivem pro palivové články. Tímto způsobem lze zajistit výrobu elektrické energie kdekoli na cestách pro rozmanité použití.
Převzato z časopisu