Scania – Když na smetí, tak v rukavičkách

Svoz komunálního odpadu – alespoň pro řidiče – již dávno není poněkud špinavá práce v hlučném prostředí a prachu.

Soudobá technika, ať už jde o podvozky nákladních vozidel, či nástavby na komunální odpad, mnohé v této branži změnila. Pravda, týká se to hlavně řidičů. Uvědomil jsem si to před několika týdny, kdy jsem měl možnost vyzkoušet si v rámci redakčního testu „svoz odpadu“ s vozidlem Scania P320 DB4x2HNA s nástavbou RosRoca Olympus, kterou na podvozek odborně namontovala pražská společnost Hanes. Možná jste na tomto místě očekávali test nějaké aktuální novinky v segmentu nákladních vozidel kategorie N2 – N3, ale importéři v době letních měsíců takový truck k testu neměli (a to nikoliv proto, že by měli obavy, aby se v panujících tropických vedrech auta „nezpotila“). A protože náhoda přeje připraveným (tvrdí klasik), všimnul jsem si na parkovišti importéra Scanie novotou svítící „popelky“, a po krátkém „meldování“ jsem se pro Scanii zastavil. Pouze dvounápravový podvozek (konfigurace 4x2) avizuje, že je možné namontovat pouze menší – co do objemu a hmotnosti – nástavbu, v tomto případě model RosRoca Olympus 16, takže celková hmotnost vozidla byla 18 tun. Této hmotnosti a předpokládaným provozním podmínkám odpovídal i motor Scania 320, který si zákazník zvolil pro rozměrově kompaktní vozidlo s dobře spočítaným poměrem hmotnosti, výkonu a rozměrů. Včetně krátkého zadního převisu, jehož délka vychází jednak s ohledem na nepřetěžování zadní nápravy a pak také – a možná že i hlavně – s ohledem na dobrou manévrovatelnost vozidla v ulicích města.

Technické předpoklady vozidla

Podvozek tvoří robustní zesílený rám, klasické tuhé nápravy, odpružení vpředu podélnými listovými pružinami, vzadu dvěma vzduchotlakovými měchy. Standardně jsou montovány kotoučové brzdy s ABS a ASR na všech kolech se vzduchotlakovým ovládáním a elektronickým řízením EBS, parkovací brzda působící na kola obou náprav. Akumulátory 24 V/180 Ah. Nádrž paliva má objem 200 l (dle zadání zákazníka) a je umístěna na rámu vpravo. Na podvozek je namontována denní krátká snížená budka CP 14, dvoudveřová, trojmístná, mechanicky odpružená se zkrutným stabilizátorem. Má čelní sklo s determálním zasklením, elektrické spouštění oken, elektricky vyhřívaná zpětná zrcátka v sestavě podle normy EC (vpravo elektricky ovládaná), světlomety s ochrannými mřížkami, diodové denní svítilny. Kvalitní sedadla s vysokými opěradly jsou potažená vinylem, sedadlo řidiče má vzduchotlakové odpružení a je všestranně nastavitelné. Nechybí klimatizace, nastavitelný multifunkční volant, tempomat, digitální tachograf. Standardní, relativně vysoké ustavení budky řidiče není u komunálního vozidla s touto nástavbou možná zcela ideální. Na druhou stranu, při popojíždění od jednoho kontejneru k druhému posádka je na stupačkách na zádi nástavby. Pouze při přejezdech musí po dvou schodech „vystoupat“ do kabiny.

Jak již bylo uvedeno výše, zákazník si pro vozidlo zvolil řadový pětiválec Scania DC 9 37 Euro 5/EEV o zdvihovém objemu 9300 cm³ a největším výkonu 235 kW/1900 min^-1 s točivým momentem 1600 Nm/1000-1350 min^-1, s vysokotlakým vstřikováním paliva Scania XPI (Common-Rail). Pokud jde o plnění emisních limitů Euro 5, Scania je zvládá pomocí systému EGR (recirkulace výfukových plynů) a turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek. Namontována byla též odlehčovací výfuková brzda o výkonu 181 kW/2400 min^-1, aktivována buď spínačem na podlaze, a nebo dotykem pedálu provozní brzdy. Tak jak je u vozidel určených pro svoz odpadu běžné, výfukové potrubí je vyvedeno na zadní stěně budky řidiče vpravo vzhůru. Prakticky všichni výrobci nákladních vozidel jak u trucků pro dálkovou dopravu, tak samozřejmě i u podvozků pro komunální sféru, nabízejí automatizované, nebo samočinné převodovky. Proto také testovaná Scanie P 320 měla dobře známou osmistupňovou převodovku GR 875 se samočinným řazením Opticruise II, tj. bez spojkového pedálu. Samozřejmostí je výstup točivého momentu z motoru PTO ED 120, a na přání montovaný asistent rozjezdu do stoupání. Standardem je stálý převod zadní nápravy 3,80 se závěrem diferenciálu.

Pokud jde o nástavbu, zákazník si zvolil jako finálního dodavatele společnost Hanes a z její nabídky si vybral typ RosRoca Olympus 16 W. Šířka nástavby je 2500 mm. Objem zásobníku 16 m³, kapacita nakládací vany 2,6 m³ (volitelná je i vana 3,3 m³), šířka bez vyklápěče 2200 mm. Určena je pro podvozky o 18 000 kg celkové hmotnosti. Z technického listu nástavby jsem se ještě dozvěděl, že zásobníky jsou svařovány z tažené oceli, mají zaoblený boční profil z jednoho kusu, vpředu a vzadu výztužný rám, podlahu kýlového profilu. Poskytují výraznou tuhost a dlouhou životnost. Vedení vytlačovacího čela drahami po obou stranách, středění kýlovým tvarem dna zásobníku a čela usnadňuje vyprázdnění. Samomazné bezúdržbové vodicí elementy, kluzná ložiska s dlouhou životností, vytlačovací čelo je vyrobeno z materiálu s vysokou odolností vůči otěru. Teleskopický oboustranně činný hydraulický válec vytlačovacího čela umožňuje kvalitní a rovnoměrné lisovaní odpadu v celém rozsahu objemu zásobníku. Regulace tlaku na ovládacím panelu v kabině. Bio sada je standardem – těsnění zásobníku a nádrž pod podlahou na kapalnou frakci s vypouštěcí hadicí. Objem vany prodlužuje cyklus plnění/výsyp zásobníku, což snižuje spotřebu paliva i hluk a prodlužuje životnost vany i lisovací mechaniky. Lisovací cyklus činí 18 sekund. Vnější umístění hydraulických válců pro vedení lisovací desky je chrání před stykem s odpadem, čímž výrazně prodlužuje jejich životnost. Inspekční okénka na bocích vlevo i vpravo usnadňují kontrolu mechanismů. Elektronická řídicí jednotka IFM je umístěna v zamykatelném vodotěsném boxu „IP 67“ na boku nástavby, ve výšce dostupné ze země, má rozhraní pro diagnostiku prostřednictvím PC, nebo vzdáleného přístupu (GPRS).

Jednoduchý ovládací panel nástavby včetně diagnostických hlášení s tlačítky pro volbu režimu lisování, funkce spouštění vytlačování je situována v dosahu řidiče. Ovládací panel s barevným displejem slouží i pro zobrazení obrazu zpětné kamery. Vodotěsné elektrické spoje zaručují funkci v teplotách od –55 °C do +125 °C. Klíčovým prvkem je dvoustupňové vysokotlaké hydraulické čerpadlo s kapacitou P1 = 85 l/min, 230 barů/1000 min^-1 pro lisování, zvedání lisu a vytlačování; P2 = 46 l/min, 160 barů/1000 min^-1 pro vyklápění. Nádrž pracovní kapaliny objemu 125 l, indikace výšky hladiny na ovládacím panelu, odlučovač nečistot (10 mikronů) v tlakovém a zpětném okruhu. První blok umístěný u nádrže a čerpadla (dostupný ze země) ovládá vytlačování, ustupování čela, zvedání zadního víka, bypassy a hlavní tlakový ventil. Druhý v zadní části u stropu (aby byl dostatečně chráněn), ovládá lisovací mechanismus.

Veškeré ovládání nástavby je pečlivě chráněno různými blokacemi proti chybné manipulaci a nebezpečí úrazu obsluhy vyklápěče. Vyžaduje však neustálé potvrzování správnosti kroků a trochu zpomaluje práci. Pozitivními prvky v tomto směru jsou především rozmístění ovládacích tlačítek do míst, kde obsluze nehrozí nebezpečí – u zadních stupaček – obsluha vyklápěče nádob, respektive na bocích nástavby – ovládání zadního čela a výsyp zásobníků. Ale konstatuji, že součástí testu nebylo hodnocení nástavby, ale hlavně vozidla. Již charakter činnosti „popelářské“ Scanie by měl avizovat plynulou, klidnou jízdu či popojíždění v ulicích města (jsem si plně vědom, že skutečnost je jiná, zvláště na příjezdových trasách ke skládkám či spalovnám komunálního odpadu často potkáte „popelky“ bojující o medaily ve speciální „kuka formuli“). Tomu také odpovídá činnost samočinné převodovky, optimální převod řízení a přiměřená účinnost posilovače. Od volantu je dobrý výhled, zpětná zrcátka jsou rozměrná, snad jenom nastavení záďové kamery u konkrétního vozidla mě poněkud zklamalo. Kamera totiž zabírala prostor jenom těsně za mechanizmem nakladače, tj. na pracující posádku, ale stačilo, aby „muži od popelnic“ udělali dva kroky vzad a už jsem je neviděl ani na monitoru, ani ve zpětných zrcátkách. O ostatních ovladačích v kabině se už nemá cenu zmiňovat, Scania je již dlouhou dobu na špici co do ergonomie pracoviště řidiče a naštěstí nepodléhá některým módním designovým výstřelkům uplatňovaným nyní na palubních deskách některých nových trucků. Takže za pracovní prostředí, motor i činnost převodovky pochvala. A jen tak závěrem. Až teprve když projíždíte ulicemi pražského sídliště, tak si mnohem více všímáte mizerně zaparkovaných vozidel, okolo kterých jsem se s „popelkou“ musel protáhnout doslova s centimetrovou přesností.

Převzato z časopisu

Fotogalerie