Představujeme
Nová hvězda mezi náklaďáky
Milan Olšanský 26.11.2005 00:00
Je dlouhodobým pravidlem, že se díky respektu a reputaci nejčtenějšího magazínu o nákladních a užitkových vozidlech v České republice i na Slovensku dostáváme velmi často jako první k novým vozidlům. Velmi rádi tak činíme a vážíme si samozřejmě důvěry, kterou do nás jednotliví výrobci a dovozci nákladních a užitkových vozidel vkládají. S radostí jsme tentokrát přijali pozvání koncernu Agrotec a jeho divize Iveco Moravia ke svezení s prvním oficiálně importovaným vozidlem Astra do České republiky. Per Piacenza ad Astra Nákladní vozidla Astra, která jsou vyráběna ve více než 210 různých modelových verzích, jsou jednou z hlavních součástí produktové palety společnosti se sídlem v italské Piacenze. Značka byla založena v roce 1946 a o čtyřicet let později se stala nedílnou součástí nadnárodního koncernu Iveco. Důležité je říci, že i když hnací trakt (motor a převodovka) je prakticky totožný s tím, co nabízí Iveco, ostatní konstrukce je zcela originální. Sice se nijak zvlášť nevymyká tomu, co od nákladních vozidel tohoto typu očekáváme, ale zajímavé je, že vše je rodem právě z Piacenzy. Dokonce i podélníky, jinak mimochodem robustního rámu, jsou ohraňovány právě zde. A že v Astře mají zkušenosti se specializovanými vozy (kromě jiného i s konstrukcemi pro speciální použití – chtělo by se dosadit „vojenského“, ale pššššt), je patrné, když ne na první, tak na druhý pohled. Aniž bychom museli z odborníků loudit záludné informace, odhalili jsme celkem správně, že samotný podvozek bude jako dělaný především do těžkého terénu. Rozhodně mu nebude vadit ten nejtěžší provoz, který si dovedeme v našich geografických podmínkách představit. Nakonec jsme se domluvili na konstatování, že: „rozdíl mezi Astrou a Trakkerem stejného typu je následující – Astra má silnější spodek a možná trochu spartánský interiér budky, Trakker je velmi moderní vozidlo s podvozkem plně odpovídajícím sloganu – Off road power, on road comfort – nebo-li silný v terénu, komfortní na silnici“. Rodná sestra Trakkeru Znovu připomínáme, že hnací trakt je prakticky shodný, nicméně pro práci v kamenolomech a těžkém prostředí je praktické sáhnout práve po Astře. Kromě jiného také proto, že má vyšší maximální technickou hmotnost. Konkrétně typ 86.45, tedy podvozek typu 8x6 s hnanou první řiditelnou a dvěma zadními nápravami, má maximální celkovou hmotnost 50 000 kg a celkovou hmotnost soupravy dokonce 104 000 kg (maximální rychlost je v případě naplnění maximálních hmotnostních čísel omezena na 50 km/h a vše je počítáno při použití pneumatik Pirelli či Michelin). Pro srovnatelný typ Iveco Trakker jsme museli zabrousit do modelové řady AD 410 T44W 8x8. Jednak proto, že řada Trakker podvozek s pohonem 8x6 běžně nenabízí (je k mání, ale v úpravě SIVI, což je součást společnosti Astra) a jednak proto, že obě dvě vozidla mají stejnou převodovku ZF 16S 181 DO.Pravdou je, že motor je u Astry typu Iveco F3B E0681 D B 330 kW/450 k a 2100 Nm, ale u Trakkeru jde o variantuF3B E0681 C B 324 kW/440 k a 2100 Nm. Nicméně rezultát, co se týká povolené maximální hmotnosti, vyznívá kladně pro Astru, neboť Trakker máv tomto směru „jen“ 40 000 kg. S výhodou 8x6 Pohon typu 8x6 šetří něco málo na vlastní hmotnosti podvozku ve prospěch užitečné hmotnosti. A navíc 8x6 je pro stavební účely v našich podmínkách poměrně oblíbené řešení. Jsme si jisti, že to platí i vtěžkých provozech. Trakční schopnosti 8x6 se téměř vyrovnají 8x8. Řekněme to jinak, rozdíl mezi pohonem 8x4 a 8x6 je přímo propastný, zatímco mezi 8x6 a 8x8 již tak markantní není. Sami jsme si měli možnost toto tvrzení ověřit v pískovně v Žabčicích. Při zavřených diferenciálech a přiřazeném pohonu první řiditelné nápravy jsme prakticky neměli žádný problém. Protože známe prostředí velmi dobře z testování jiných vozidel, či podvozků s jiným typem pohonu, jsme schopni dát za výše uvedené tvrzení hlavu na špalek. S naloženou sklopkou na kopec jsme kroužili do zblbnutí po pískovně, a to hlavně proto, abychom našli místo, které nám bude dělat větší potíže. Samozřejmě zahrabat se dá všechno, i to máme z vlastní zkušenosti. Když se ovšem při jízdě alespoň trochu přemýšlí, 8x6 je k neutahání. Vysoká celková hmotnost vozidla je důvodem k poměrně plavnému překonávání terénních překážek. Ale zase nic se nesmí přehánět. A i když by Astra vydržela podstatně víc, nechceme se v budce řidiče jednak umlátit a na druhou stranu máme také trochu respekt k novému vozu. Za volantem jako doma Řazení je velmi příjemné – servo shift – dvě háčka vedle sebe. Stačí měnit neutrál mezi trojkou a čtverkou nebo pětkou a šestkou. Ale co budme povídat, vždyť to všichni dobře znáte. Zajímavější je pocit z interiéru budky. Tak především je zde znát určitá spartánskost vybavení. Ale řekněme si upřímně, Astra je vozidlo, v němž si odkroutím šichtu a jdu se vyspat domů. Co bych tedy potřeboval nějaké extrasy. Tunel je poměrně široký a palubní deska přehledná, řeklo by se strohá. Boční panel je díky širokému středovému dílu příjemně naklopen k řidiči. Všechny ovladací prvky jsou nadosah. Interiér je poměrně komorní a člověk se tu hned cítí jako doma. Možná by provyšší postavy neškodilo trochu více prostoru do šířky. Ale to je subjektivní. Co by bylo záhodno vylepšit, je určitě polstrování dveří. To nám připadne trošku „de móde“. Zajímavý je fakt, že ruční brzda je aktivována na druhou stranu než u Trakkeru a také zpětná zrcátka (velmi kvalitní co se plochy týká) jsou dělena opačně, ale to je jen věc zvyku. Vozidlo pochopitelně poslouchá přesně řidičových pokynů a je vyloženě radost s ním jezdit. Slávu retro časů nám připomněl sluneční kšilt – kvitujeme s povděkem – navíc clona přidává vozidlu na robustnosti v jeho až nečekaně komorním vyznění. Řeknu vám, že když jsem se chytl subjektivně „křehkého“ volantu a uvědomil si tu hmotnost, co vezeme na hrbu, stouplo mi sebevědomí. Je to poněkud jiný pocit než v na první pohled robustním interiéru Trakkeru. Závěr byl pro nás jednoznačný, zajímavé vozidlo s výkony až téměř nečekanými z hlediska jisté subtilnosti budky. Podvozek skvělý, hnací trakt přesně takový, na který jsme zvyklí z koncernu Iveco. Ti, co s ním budou jezdit, jistě ocení všechny uvedené klady. Jde jednoznačně o příjemné oživení nabídky na českém a slovenském automobilovém trhu. V budoucnu se jistě k Astře ještě několikrát vrátíme. text: Milan Olšanský foto: autor zdroj: Trucker 10/05 |