Isuzu Trucks – Isuzu pro distribuci

Japonská značka Isuzu trucks už není žádným nováčkem na českém trhu lehkých a středních nákladních vozidel. O své zákazníky však musí velmi těžce „bojovat“.

Nejen v Asii, ale i v západní části Evropy je tato značka dlouhá léta dobře zapsána, a tak se nemůžeme ani divit, že např. lehkých nákladních vozů Isuzu řady N bylo vyrobeno již přes 5 milionů kusů. Vedle klasických nákladních vozidel pak v Evropě jezdí i malé autobusy Isuzu a pak také pick-upy s off-roadovým podvozkem. A neměli bychom zapomenout na to, že Isuzu je také významným dodavatelem vznětových motorů celé řadě renomovaných výrobců po celém světě. A nejde jenom o značky soustředěné v koncernu GM. Bohužel pro importéra na český trh tato značka s nákladními automobily vstoupila v poněkud nešťastné době krize, razantních škrtů ve státních zakázkách a recese českého průmyslu. Trh s nákladními automobily v podstatě stagnuje, pouze v kategorii těžkých tahačů se zdá, že výrobci vozidel mohou být alespoň částečně spokojeni. U Isuzu Trucks je nejprodávanější řada N, pokrývající kategorii lehkých nákladních vozidel (celková hmotnost vozidla 3,5–8,5 t). Ta dosáhla výjimečného úspěchu – Isuzu řady N jsou celosvětově jedním z nejprodávanějších modelů všech dob ve své kategorii. A právě lehký truck z této řady o celkové hmotnosti 7500 kg jsme převzali k redakčnímu testu.

Isuzu N75.190

Tentokrát jsem ale lehký truck nepřebíral v servisu importéra v pražských Stodůlkách, ale čekal na mně u Strakonic ve smluvním servisu společnosti Civa Trans, kde byl na prezentaci a na zkušebních jízdách u zákazníků. Vozidlo jsem přebíral v jednom z posledních horkých dnů v první polovině května, kdy teploměr v poledne běžně atakoval hranici 30 °C. Zkušený dopravce již z označení „vyčte“, že vozidlo má celkovou hmotnost 7500 kg a motorem o zaokrouhleném výkonu 190 koní. Na podvozek s třetím – největším – rozvorem 4475 mm byla namontována karosárnou G.T.S. skříňová nástavba o rozměrech 8150 x 2500 x 3150 mm se zadními křídlovými dveřmi. Ložná plocha skříně nabídla k využití obdélník o rozměrech 6520 x 2450 mm. A samozřejmě nechyběl ani střešní spoiler. Isuzu N75 disponuje standardním rámovým nýtovaným a šroubovaným podvozkem s pev­nostní oceli. Přední i zadní náprava jsou tuhé odpružené listovými pružinami, brzdy jsou kotoučové na obou nápravách. Třímístná vpřed sklopná budka trambusového typu je krátká, tzv. denní, v šířce 1995 mm.

Automobilka Isuzu do modelu N75 montuje vlastní motor Isuzu 4HK1 5,2 l, což je řadový vznětový čtyřválec s ventilovým rozvodem OHC (4 ventily na válec), s vysokotlakým přímým vstřikováním paliva Common-Rail (max. pracovní tlak 1600 barů), turbodmychadlo je vybaveno systémem variabilních lopatek, samozřejmostí je mezichladič plnicího vzduchu. Standardně je montován na výfukový systém filtr pevných částic DPD. Motor pracuje se systémem EGR (recirkulace výfukových plynů) a plní emisní limity Euro 5/EEV! Jeho maximální výkon je 140 kW/190 k a největší točivý moment 513 Nm. Montována je šestistupňová přímo řazená převodovka vlastní výroby Isuzu MZZ6F, v nabídce je i robotizovaná převodovka Neestronic 2. Jen pro úplnost informace, model N75 je nabízen v rozvorech 3365 mm s celkovou délkou podvozku 5985 mm, nebo 3815/6635 mm a konečně 4475/7815 mm. Testované vozidlo mělo třetí z uvedených rozvorů, takže celková délka byla 7815 mm se zadním převisem 2230 mm. Snad ještě jeden údaj, užitečné zatížení podvozku je až 4720 kg (bez nástavby).

Pokud jde o interiér, dostatečně široká budka nabízí formálně tři místa, ale dostatek prostoru bude mít samozřejmě řidiče a na dvoumístné lavici krajní spolujezdec. Upřímně řečeno, u distribučního vozidla, jaké bylo naše testované Isuzu, málokdy v kabině jede řidič se závozníkem, natož aby si mohl dovolit ten luxus a měl závozníky dva. Takže je praktičtější sklopit si opěradlo prostředního spolujezdce vpřed, čímž získáte šikovný pracovní stolek. Budka je manuálně sklopná vpřed. Do standardního vybavení patří mechanicky odpružené sedadlo řidiče, dvojice airbagů, mlhová světla i vpředu, imobilizér a couvací kamera s monitorem na palubní desce. Za volant se nastupuje dobře po jednom schůdku a s využitím madla na sloupku kabiny. Sedadlo řidiče má možnost nastavení odpružení dle hmotnosti řidiče. Volant lze také v určitém rozmezí všestranně seřídit, ale pro vyššího řidiče – což byl můj případ – je to málo, zvláště s ohledem na výhled z vozidla. Sledovat provoz po celý den těsně pod horní hranou čelního skla či dveří není nic příjemného, na druhé straně jsem v průběhu „rozvážky zboží“ měl oči i v prudkém slunci stále ve stínu, takže sluneční brýle zůstaly v kapse. Sedadlo je přiměřeně dobře tvarované a má i dostatečné rozměry včetně integrované opěrky hlavy. Palubní deska i přístrojový panel jsou shodné pro celou řadu N. U pravé nohy řidiče na středovém tunelu je umístěna krátká, robustní řadicí páka a za ní překvapivě klasická páka parkovací brzdy. Ano, nepřehlédli jste se, páka, nikoliv ventil parkovací brzdy.

Nad čelním sklem je po celé délce polička, ve střední části palubní desky jsou pak drobná odkládací místa, sklopný držák na dvě malé PET lahve či kelímky s kávou a ve dveřích hodně štíhlé kapsy. Nechybělo autorádio s CD přehrávačem, samozřejmě ani tachograf a vestavěná navigace jejíž displej sloužil jako monitor pro už zmíněnou couvací kameru. Tu musím pochválit, protože umožňuje perfektní nacouvání k místu nakládky či vykládky opravdu s centimetrovou přesností. Poněkud mě iritovalo vnitřní zpětné zrcátko, které ale s ohledem na předpisy musí ve vozidle být (zadní stěna budky byla prosklená) i když v něm řidič vidí pouze laminát nástavby. Mezi tlačítky a spínači na palubní desce bylo navíc i to, kterým lze manuálně nastartovat proces regenerace filtru pevných částic. Ta probíhá buď automaticky (signalizuje ji rozsvícení zelené kontrolky na palubní desce), když je vozidlo v běžném silničním provozu a otáčky motoru regeneraci umožňují, a nebo manuálně po stisknutí tlačítka. O tom, že je nutné provést regeneraci informuje řidiče rozsvícená žlutá kontrolka. Ta obvykle signalizuje nutnost startu regenerace když vozidlo při nízkých otáčkách „poskakuje“ od obchodu k obchodu a rozváží zboží, např. pečivo. Pokud jde o filtr pevných částic, jeho umístění ve výfukovém systému umožňuje i jednoduché vyjmutí, pročištění v servisu, případně jeho otočení. Tím se prodlužuje i jeho životnost. Zdánlivá maličkost, která ale ušetří značné náklady za výměnu. Konečně otáčím klíčkem ve spínací skříňce, seřizuji sedadlo, volant (nic moc) a elektricky zpětná zrcátka a vyjíždím ze servisu Civa Trans nejdříve do Strakonic k čerpací stanici. Podle klasického palivoměru je v nádrži tak možná na dojetí do Prahy, ale mě čeká distribuce zboží po okrese a teprve poté postupné „kličkování“ k Praze. Nádrž je standardních rozměrů, tj. pojme 100 l nafty.

U stojanu zjišťuji, že uzamykatelné víčko nádrže je docela „utopené“ pod nástavbou, a je tak sice jakž-takž přístupné, ale zcela určitě bude zvláště za deště vždy špinavé, takže rukavice nutné. Tankuji „plnou“ a pak mířím ze Strakonic na Písek. Motor má příjemný zvuk a je dostatečně pružný. Já si zvykám na naprosto odlišnou kulisu řazení šestistupňové převodovky. Když potřebuji v nějakém úseku snížit rychlost, využívám nejdříve odlehčovací výfukovou brzdu, a teprve poté brzdy provozní. Výkon brzd je dostačující a tak nakonec zjišťuji, že horší to je s maximální rychlostí vozidla. Omezovač rychlosti je velmi striktně nastaven na 85 km/h a tak mě na rovině „převálcovala“ i plně naložená souprava. Pravda, hned za následující zatáčkou bylo táhlé stoupání, kde jsem si v celé jeho délce udržel rychlost 85 km/h a kamion jsem „přezávodil“, ale o tom to není. Pokud jde o řízení, domnívám se, že je přesné s dobrým účinkem posilovače – obrysový poloměr otáčení u rozvoru 4475 mm je 17,8 m, ale značný zadní převis není zcela ideální pro manévrování na parkovištích či v úzkých uličkách starších částí českých měst. To by chtělo střední rozvor. S tím největším si „bude rozumět“ dopravce, který vozí zboží na střední vzdálenosti mezi městy. A ještě dvě poznámky závěrem. Odhlučnění interiéru je na takové úrovni, že jsem v pohodě mohl poslouchat autorádio a provozovatele potěší Isuzu N75 i tím, že plní emisní limity bez nutnosti přídavné nádrže na aditivum AdBlue.

Převzato z časopisu

Fotogalerie