Ford, Opel, VW - Firemní přeprava osob

Všichni výrobci lehkých užitkových vozidel mají ve svém výrobním programu také jejich osobní verze.

Firemní doprava, to není jenom převoz zboží, ale také osob, ať už jde o vlastní zaměstnance, či hotelové hosty apod. A ne vždy je počet přepravovaných osob tak velký, aby se vyplatilo pronajmout autobus, či dokonce si jej pořídit. Počty jsou jednoduché, a plně korespondují s platností řidičského oprávnění skupiny „B“. Na „béčkové papíry“, může řidič přepravovat ještě 8 cestujících. Jakýkoliv vyšší počet přepravovaných osob je již podmíněn vlastnictvím platného řidičského oprávnění na autobusy, tj. „D“.V redakci jsme postupně měli – takže test není srovnávací – tři lehké užitkové vozy v osobní verzi, které počtem přepravovaných osob i celkovou hmotností do 3500 kg plně vyhovují řidičskému průkazu skupiny „B“, a přitom svým řešením a výbavou každý míří na trochu jiný segment zákazníků.

Ford nový Connect
Evropský Ford má ve svém výrobním programu lehkých užitkových vozidel dva modely, které jsou dodávány i v osobním provedení. V prvé řadě je to oblíbený Transit, který v osobní verzi Tourneo nebo kombi umožňuje přepravu od pěti do devíti osob, resp. dodávány jsou i minibusy až pro 16 cestujících. Druhým modelem, který je marketingově řazen do „rodiny“ transitů, je Ford Connect. Ten v osobní verzi Tourneo umožňuje přepravu pěti a nebo osmi osob. A právě takové vozidlo jsme získali k redakčnímu testu, a to navíc v posledním „vydání“, tedy čerstvě modernizované.

Zdánlivě jde pouze o facelift, ale vedle celé čelní partie, zadních svítilen či palubní desky, tedy míst, která jsou nejvíce „na očích“ došlo i ke zdokonalení bezpečnostních prvků, výbavy a celkovému zlepšení užitných vlastností. Ale konec konců, to si laskavý čtenář našeho časopisu jistě prostudoval v reportáži v DaS 9/2009, kde byl modernizovaný Connect podrobně představen. A tak jenom pro úplnost dodávám, že i nadále jsou k dispozici dva rozvory, SWB 2664 mm a LWB 2912 mm, resp. celková délka vozidla 4275 mm nebo 4525 mm a dvě výšky střechy (1814 resp. 1961 mm). Díky tomu i osobní Connect Tourneo disponuje prostorem pro náklad od objemu 1,2 m3 (pětimístná sestava na kratším rozvoru SWB a se základní výškou střechy) až 4,3 m3 (vyjmutá druhá řada sedadel, sklopené sedadlo spolujezdce, dlouhý rozvor LWB a vysoká střecha). Pokud jde o motory, je montován vznětový přeplňovaný agregát Duratorq TDCi 1,8 l s výkony 55 kW/175 Nm, 66 kW/220 Nm a 81 kW/250 Nm. Standardně je dodávána přímo řazená pětistupňová převodovka.

V redakčním testu jsme měli osobní model Ford Tourneo Connect 1.8 TDCi Trend LWB s motorem 1.8 Duratorq TDCi 81 kW/250 Nm. Ovšem importér doplnil celkem bohatou standardní výbavu o některé příplatkové prvky, jako systém ESP, ráfky z lehkých slitin, zadní parkovací čidla či o třetí řadu sedadel. Takže původně pětimístné vozidlo se rázem stalo osmimístným. Tuto skutečnost ovšem jaksi „někdo“ opomněl sladit s technickým průkazem, kde bylo zapsáno toliko 5 sedadel. Naštěstí v průběhu týdenního testu jsme nepotkali nějakého investigativního strážníka či policistu. Protože modernizace Connectu byla již v DaS podrobně popsána, můžeme si rovnou usednout za volant. Volant i sedadlo řidiče lze i výškově seřídit, což je opravdu příjemné. Stejně tak elektromotory nastaví vnější (nová) zpětná zrcátka a el. ovládání mají i boční okna. Manuální klimatizaci jsem nevyužíval, zato jsem kvitoval systém vyhřívání předních sedadel. Pracoviště řidiče nabízí dostatek místa. Palubní deska je nyní nová, její původ hledejme v modelu S-MAX. Nabízí nejen solidní materiály i dílenské zpracování, ale také dobrou ergonomii a přehledné umístění palubních přístroj. Standardní množství odkládacích míst doplňuje šikovná polička nad čelním sklem. Více než nová barevnost sedadel ale řidiče, zvláště když jede na delší cestu, potěší jejich tvar a použitý materiál. Sedadla jsou tak dostatečně tuhá a přiměřeně drží tělo i v zatáčkách. Volant má příjemně silný věnec, krátká řadicí páka pětistupňové přímo řazené převodovky je v dobrém dosahu i řidiči, který si posunul sedadlo hodně vzad.

Druhou řadu tvoří tři samostatná sedadla, která mají sklopné opěradlo resp. jsou vyjímatelná. Je tak také umožněn docela dobrý přístup k třetí řadě, tj. k třímístné lavici. Ve druhé i v třetí řadě je docela solidní místo na nohy a obrovský prostor nad hlavou, takže nehrozí, že by cestující při delší cestě trpěli klaustrofobií. Pohodlný přístup pak umožňují boční posuvné dveře na obou stranách. Jenže...

Něco za něco. Třetí řada sedadel je montována na úkor zavazadlového prostoru. Takže v případě přepravy osmi osob, když otevřete zadní dvoukřídlé dveře, zjistíte, že je k dispozici doslova miniaturní prostor na zavazadla. Na druhou stranu interiér je dostatečně variabilní, aby bylo možné prakticky využít vnitřní prostor při přepravě třeba dvou lidí. Zadní lavice je sklopná a vyjímatelná, resp. stejně tak lze sklopit či zcela vyjmout i sedadla v druhé řadě. Takže v dvoumístné úpravě je k dispozici opravdu obrovský nákladový prostor o objemu skoro 4,3 m3 (měřeno až ke stropu). Ale – tradiční poznámka – řidič by si měl ohlídat hmotnost nákladu. Užitečná hmotnost vozidla je cca 700 kg. Při přetížení se negativně změní jinak dobré a bezpečné jízdní vlastnosti Tournea. A to nemluvím o zvýšení spotřeby a naopak snížení životnosti přetěžovaných dílů, hlavně zadní nápravy, brzd a motoru.

Pokud jde o motor, tak má dostatečný výkon i při plně naloženém vozidle, ale na rozdíl od klasických pomaluběžných dieselů se moderní Common-Rail musí držet ve vyšších otáčkách. Ale i při svižné jízdě na horní hranici rychlostních limitů lze udržet průměrnou spotřebu na 6,3 l/100 km (ovšem pouze na známém testovacím okruhu). Za celý test, tj. s kolegou jsme řadu kilometrů najeli po Praze či na dálnicích, ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 7,7 l/100 km.Ford Connect Tourneo je z mého pohledu praktický a „pracovitý“ automobil, který umožňuje vedle standardních pěti osob přepravu i dalších tří cestujících, nikoliv však nějakých zavazadel či nářadí. Osmimístná verze je tedy spíše nouzové řešení.

Opel Vivaro Tour
Druhým vozem, který nabízíme v dnešním testu je Opel Vivaro. Vzhledem k výbavě by asi měl být spíše na konci, tj. až jako třetí, ale abecedně patří jednoznačně na druhé místo.Opel Vivaro je v nabídce jak s karoserií Van (třímístná, resp. šestimístná verze), tak i v osobním provedení. Označení Combi je určeno primárně pro přepravu osob, nicméně jednodušší základní výbava vozidla odpovídá spíše potřebám přepravy na kratší trasy či pracovních čet apod.. K testu jsem ovšem převzal verzi Tour s výbavou Cosmo a s označením L1H1, tj. mělo základní rozvor a základní výšku střechy. Pro pohon byl z nabídky motorů vybrán agregát 2.5 CDTI s výkonem 107 kW/320 Nm s šestistupňovou přímo řazenou převodovkou. Standardní výbava devítimístné verze Vivaro Tour je docela bohatá a vedle airbagů, systému ABS, autorádia, litých kol, koženého volantu atd. má i manuální klimatizaci se samostatným ovládáním pro zadní část interiéru či přídavné topení pro cestující v druhé a třetí řadě. Importér pak testovací vozidlo „doladil“ ještě některými příplatkovými prvky, jako je systém ESP, metalíza, tažné zařízení či dvoumístná lavice pro spolujezdce vedle řidiče. Tady hned konstatuji, dvě osoby se při delší cestě na této lavici budou trápit.

Řidič má na svém místě dostatek prostoru, palubní deska je přehledná, všechny spínače jsou tam kde je očekáváte a v dobrém dosahu. To platí i o krátké řadicí páce umístěné na palubní desce. Tvarování sedadla řidiče je opravdu dobré, a nechybí i možnost jeho nastavení. Ocenil jsem možnost alespoň výškového nastavení volantu. Palubní deska je přehledná, přístrojový panel je uložen v hlubokém stínu, takže je čitelný. Nechybí dostatečné množství odkládacích míst. Autorádio lze na přání doplnit o navigaci, takže její monitor je uprostřed palubní desky, tj. dobře čitelný i pro spolujezdce.

Druhá, resp. třetí řada sedadel je dobře přístupná pouze z pravé strany širokými posuvnými dveřmi. Sedadla jsou prostorná se solidním čalouněním. Kvalitní čalounění je v interiéru i na stěnách, takže vozidlo je dobře odhlučněno nejen pokud jde o motor. Cestující ocení dostatek místa nejen pro nohy, ale i na šířku. Mohou si také nezávisle na řidiči (i když ten také může systém ze svého místa ovládat), regulovat přívod teplého či studeného vzduchu pro druhou a třetí řadu.

Uvedená výbava i výkonný agregát tento vůz předurčují k využití na „dlouhé cestování“. Tomu také odpovídá dostatečný zavazadlový prostor za třetí řadou, rozdělený vodorovnou vyjímatelnou krycí deskou na dvě části. V základu má objem cca 1,2 m3 a navíc kryty pod zadní lavicí lze vyklopit a na podlahu umístit např. lyže apod..2,5litrový  Common-Rail je dostatečně agilní, převodovka správně odstupňovaná a tak se dá jet i s vozidlem o celkové hmotnosti skoro 3 tuny, opravdu svižně. V průběhu testu nebyl problém udržet spotřebu paliva pod hodnotou 8,5 l/100 km. Ale jet „svižně“ neznamená jet systémem „brzda - plyn“. Nastavení podvozku, převodovka a hlavně výbava vozidla míří spíše ke klientele oceňující komfort, prostor a odpružení limuzíny.

Volkswagen T5 Transporter
Mezi absolutní stálice v kategorii lehkých užitkových vozidel v Evropě dlouhodobě patří všechny pracovní modely automobilky VW. Mezi nejoblíbenější patří legendární řada Transporter. Na podzim 2009 byla představena v modernizované podobě – změny se týkaly lehce designu, ale hlavně motorizace (reportáž DaS 12/09) – takže celkem logicky už v závěru loňského roku jsme získali vozidlo k redakčnímu testu.

Řádně jsem „provětral“ Volkswagen T5 Transporter Kombi 2.0 TDI/75 kW a to hned dvakrát. Poprvé jsem usednul za volant při národní prezentaci nového vozidla, která se konala v rakouských Alpách v rámci návštěvy naší lyžařské reprezentace v tréninkovém táboře (je to celkem logické, protože importér VW je jedním z největších sponzorů našeho národního běžeckého týmu, který používá právě užitková vozidla VW). S kolegou jsme VW Transporter Kombi v šestimístné verzi a se zadními křídlovými dveřmi převzali v servisu v Praze, a uháněli jsme až do rakouského Schladmingu resp. na Dachstein a druhý den zpět. Vozidlo sice bylo zcela syrové, ale v této části testu plně obstálo. Podruhé jsem usednul za volant v rámci běžného redakčního testu do sice stejného VW Transporter Kombi, se shodným motorem, ale v devítimístné úpravě interiéru a se zadní vzhůru výklopnou stěnou. Rozvor obou vozidel byl shodný.

Zatímco facelift exteriéru je dobře rozpoznatelný už na masce vozidla, v interiéru těch změn moc na první pohled neuvidíte. Je to ale zdánlivé, protože řada prvků na palubní desce, které si velmi dobře pamatuji z verze Multivan je nyní ve standardu u zcela užitkové verze Transporter. A to nemluvím o elektronických systémech, které nejsou vidět, jako jsou ve standardu dodávané systémy ABS/EDS/ASR/MSR a ESP. Ale patří tam i elektricky ovládaná boční zrcátka s vyhříváním, stahovatelná boční skla atd.. Osobně oceňuji standardně dodávaný výškově i sklonově seřiditelný volant, takže řidiči různých postav si mohou své pracoviště solidně upravit. Nejen v Alpách jsem pak byl nadšen z příplatkového vyhřívání sedadla řidiče. Nechybí dostatek odkládacích prostor včetně rozměrných kapes ve dveřích s prolisem na velkou PET láhev. Před spolujezdcem je uzamykatelná odkládací přihrádka. Pod dvoumístnou lavicí pro spolujezdce u řidiče je pak obrovský zavazadlový prostor, kam se vejde nejen předepsaná výbava, ale třeba i přepravované drobnější nářadí, které není dobré nechávat v nákladovém prostoru „na očích“. A když už jsem na této lavici, pak konstatuji, že sklon opěradla není zcela ideální, při dlouhé cestě bolí záda. A taky přeprava dvou osob bude vyhovující spíše na kratší vzdálenost. Na druhou stranu, toto opěradlo lze sklopit vpřed, takže po vyjmutí druhé resp. třetí řady sedadel – kdy se z verze kombi stane prosklený van – lze naložit i opravdu hodně dlouhé předměty.

Druhou i třetí řadu sedadel tvoří trojmístná lavice, nabízející dostatek prostoru na nohy i na šířku. Nad hlavou je samozřejmě místa dostatek. Ovšem verze Kombi nejen materiály použitými na sedadla či vnitřní obložení logicky signalizuje smíšenou přepravu osob a zboží. Obě zadní lavice nenabízí tolik pohodlí, aby se dalo vozidlo využít třeba na cestu z Prahy do Paříže v plném obsazení, na druhou stranu za třetí řadou sedadel je doslova velikánský nákladový prostor. V devítimístné sestavě sedadel je dlouhý 700 m, po vyjmutí třetí řady už je to cca 1500 mm a po vyjmutí ještě druhé řady získáte využitelnou délku podlahy skoro 2500 mm. Testované vozidlo navíc mělo za příplatek zesílené odpružení, takže celková hmotnost byla z 2800 kg zvýšena na 3000 kg, resp. užitečná hmotnost přesáhuje 1 tunu! Přepravě zboží odpovídá i dostatečný (až 6) počet upevňovacích ok v podlaze. A jen pro úplnost, nákladová hrana je ve výšce cca 500 mm. A tady ještě jedna poznámka. Zatímco první vůz s křídlovými dveřmi lze úspěšně naložit plnou paletou za pomoci vysokozdvižného vozíku, vzhůru výklopná zadní stěna u druhého vozu tuto možnost výrazně omezuje.

Jízdní vlastnosti i zcela nezajetého vozidla opravdu potěšily. Převodovka je dobře odstupňovaná (krátkou „manévrovací jedničku“ oceníte při rozjezdu i s přívěsem, souprava může mít celkovou hmotnost 4900 kg) ale právě při jízdě po dálnici do Rakouska jsme se s kolegou shodli, že ještě jeden rychlostní stupeň by „nebyl od věci“. Výkon motoru je dostatečný, na rozdíl od předchozích agregátů TDI se systémem čerpadlo tryska jsou moderní Common-Raily opravdu tišší. Jestliže dlouhodobě u VW Transporter chválím robustnost konstrukce, pak stejně tak pochvalně se vyjadřuji o kotoučových brzdách a manévrovacích schopnostech vozidla. Zajímavá byla spotřeba. Ačkoliv motor byl opravdu nezajetý, dokázal jsem i u prvního Transporteru udržet při dálniční jízdě průměrnou spotřebu lehce nad 8 l/10 km, u druhého, kdy většina kilometrů byla natočena spíše na silnicích nižších tříd, pak nebyl problém dosáhnout na stejnou hodnotu i při občasném „zabloudění“ do centra Prahy.


Zdroj: Doprava a silnice 01/10
Autor: Jiŕí Krenar

Fotogalerie