Doprava vzduchem – Největší z největších

Koncem letošního ledna, 26. 1. opakovaně přistálo, bez velkého halasu, v utajení, na letišti Leoše Janáčka v Mošnově největší a nejtěžší letadlo světa An-225 Mrija. Důvodem byl odvoz obrněné vojenské techniky africkým zákazníkům – snad pro boj s falangou Boko Haram.

Export původně maďarských, středně těžkých tanků T 72 ruské provenience, pravděpodobně modernizovaných v Česku do varianty T 72 M či M1, velkoletadlem provozovaným ukrajinskou společností Avialinii Antonova snad do Nigérie, pro potřeby boje se sunnitskými teroristy, z letiště vzdáleného cca 1500 km od dějiště lítých bojů v Doněcku, v době tzv. ukrajinské krize – to nemůže zůstat bez myšlenek na konspirační teorie různého ražení. Zvláště, když tanky na podvalnících přivezly na plochu mošnovského letiště tahače s polskými státními poznávacími značkami.

Mediální prostor se začal okamžitě zahušťovat zaručenými zprávami o původu tanků, o jejich primárním přesunu z Maďarska (58 kousků po dvou milionech forintů) po železnici a půlročním řízeném „zmizení“ v Šenově, aby se na ně zapomnělo, až po odborné vysvětlení, jak je to se systémy transportérů (má ho Mrija vůbec?) u civilních letadel. O jejich vypnutí a skutečnosti, že v tom okamžiku je letadlo pro civilní radarovou síť neviditelné, zatímco na vojenských radarech lze sledovat. V rámci informačního kvasu málem došlo k opomenutí faktu, že letiště Leoše Janáčka v Mošnově není prvním českým zázemím, kde největší a nejtěžší letadlo světa, Antonov An-225 Mrija, přistálo.

Původně pro projekt Buran

Antonov An-225 byl původně, v rámci Sovětského vesmírného programu, navržen a zkonstruován pro přepravu sovětského raketoplánu Buran a částí raketového komplexu Eněrgija. Mrija navazovala v tomto ohledu na úlohu letounu Mjasčiščev VM-T a měla původně zcela shodné určení jako americký Shuttle Carrier Aircraft – modifikovaný Boeing 747-100.

Konstrukční a projekční práce vedené Olegem Konstantinovičem Antonovem  vyšly z, v té době již úspěšného, modelu An-124 Ruslan. Antonovova konstrukční kancelář prodloužila původní trup, přidala významně na kořenech obou polovin křídla a naroubovala další dva dvouproudové motory Ivčenko Progress D-18T turbofan a zdvojila svislé ocasní plochy. An-225 Mrija (ukrajinsky „sen“) tak získala na velikosti, hmotnosti a výkonu. Stejně jako u přímého předchůdce Ruslanu je i Mrija vybavena mnohokolovým hlavním podvozkem v příďovém provedení, opatřeným funkcí „pokleknutí“ – kneeling – tak, aby bylo možno lépe manipulovat s převáženým materiálem při nakládce a vykládce přes čelní nákladovou rampu. Od samotného počátku byla Mrija vyvíjena jako dopravní letoun svého druhu, nikoliv jako taktický, a tomu odpovídala i potřeba tří až tří a půl kilometrové ranveje pro start.

Jediný exemplář na světě

Panenský let vykonala Mrija (CCCP-82060) 21. prosince 1988 v okolí Kyjeva v délce 74 minut. Poté přišel 13. května 1989 další přelomový let s raketoplánem v přepravní poloze. V rámci Pařížského aerosalonu na letišti Le Bourget v roce 1989 byl Antonov An-225 s raketoplánem Buran „na zádech“ vystaven na statické stojánce. Při cestě zpět, z města nad Seinou, 19. června 1989 Mrija s Buranem nouzově přistála na letišti Praha v Ruzyni. Na vině byla závada hydrauliky. Obyvatelé Prahy byli překvapeni neplánovanou kratochvílí světového formátu včetně několikaminutového kroužení a vypouštění paliva před nouzovým manévrem. Ve stejném roce byla Mrija představena na letišti v Mošnově na akci Letecký den s Květy.

Smůla byla, že Mrija se dostala do vzduchu až v době sovětské perestrojky a gorbačovského výprodeje Sovětského Svazu. Poslední ránu do vazu vesmírnému projektu Buran včetně jeho nosiče zasadil bohatýrský Boris Jelcin v roce 1993. Jediný exemplář An-225 Mrija byl uzemněn na mateřském letišti Gostomel nedaleko Kyjeva vedle válejících se fragmentů druhého rozpracovaného letounu stejného typu. Dlouhou dobu se nedělo vůbec nic. Postupně se však ukrajinská společnost Antonov ekonomicky zmátořila. Pozvedla několik původně odstavených projektů z prachu, mezi nimi též postupně degradující Mriju. Velkoletoun dostal novou avioniku, nové motory, novou podlahu. Jeho užitečná hmotnost se z původních 600 t zvedla na 640 t. To vše za, bratru, 20 milionů USD. V červnu 2001 vyrazila Mrija přestavěná na dopravní letoun na aerosalon opět do Paříže. Byla tam proto, aby všichni, kdo by potřebovali odvést něco velkého a opravdu těžkého, věděli, na koho se obrátit – na společnost Aviolinii Antonova. 

Mezi roky 2003 a 2006 se Mrija objevila minimálně třikrát v Praze: 18. 7. 2003, 16. 6.
2004 a 28. až 29. 9. 2006. Od roku 2009 létá An-225 Mrija s novým zbarvením ve formě žlutých a modrých pruhů s imatrikulací UR-82060. Po celou dobu novodobého provozu jediného kusu An-225 Mrija v dopravní verzi existují naděje, živené tu a tam nějakým prohlášením, že bude dokončen i druhý, rozpracovaný kus. Nejprve to mělo být v roce 2008, pak v roce 2011, potom se hovořilo o letech 2014 a 2015. Nicméně, již vzpomínaná, tzv. ukrajinská krize podobným projektům příliš nepřeje. Generální konstruktér ukrajinského státního podniku Antonov Dmitrij Semjonovič Kiva, stejně jako ředitel letecké společnosti Aviolinii Antonova Konstantin Ušakov hovoří o nutnosti sehnat alespoň 300 milionů USD, aby bylo možno postavit druhý rozpracovaný letoun An-225 Mrija na nohy a během dvou až tří let jej dostat do vzduchu.

Prozatím tak zůstává An-225 Mrija ojedinělým zjevem na světovém nebi. Vždy, když se někde objeví – můžete si být jisti, že jde o jeden a ten samý originál. Á propós, přestože měla Mrija UR-82060 koncem ledna (26.1., 28. 1. a 30. 1.2015) dodat do Nigérie byť malý, ale kontingent obrněné bojové techniky, prezident Nigérie Goodluck Jonathan nejen, že se oficiálně k obchodu takového kalibru nepřihlásil, ale stále a nutno říci bezúspěšně, žádá USA, konkrétně Barracka Husseina Obamu a Severoatlantickou alianci o technickou výpomoc v boji proti Boko Haram. Na druhou stranu nutno zmínit, že již 28. 1. 2015 oficiálně poděkoval českému ministru obrany jeho ukrajinský protějšek generál Poltrak za, cituji: „extenzivní pomoc při posilování ukrajinské národní obrany a vojenskou technickou pomoc při extenzívní hrozbě.“ Oficiálně prý děkoval za zásilku neprůstřelných vest a plyšových čepic. O co výraznější by byly jeho díky, kdyby šlo o něco jiného než textil, o něco opravdu podstatného?

Převzato z časopisu

Fotogalerie