Bionafta - Obchodní případ

Jedním z řešení týkajících se udržitelnosti vývoje v závislosti na zvyšující se spotřebě motorové nafty, je výroba a spotřeba tzv. bionafty. Okolo tohoto pojmu se vyskytuje celá řada mýtů a účelových informací.

Co jsou to biopaliva a proč tento název svým způsobem hýbe dnešním světem dopravy? Když se řekne Bionafta nebo Bioethanol, je na první pohled jasné, že jde o paliva biologického původu. Bionafta je vyráběna esterifikací rostlinných olejů nebo živočišných tuků či dokonce recyklovaných olejů například z restauračních zařízení. V Jižní Americe jsou dokonce chována stáda speciálně tučného skotu přímo za účelem výroby bionafty z jeho „zoftu“.

Biosložka nebo Bionafta?
Bionafta, de facto, není žádná horká novinka. Poprvé byla využita již za doby druhé světové války v Jižní Africe pro pohon těžkých nákladních vozidel. Dle zákonného ustanovení v ČR je v současné době přimícháváno až 7 % biosložky do běžné motorové nafty. S bionaftou se tedy setkáváme každý den. Ale abychom si rozuměli, pro výrobce a distributory, stejně jako pro spotřebitele, je naopak Biodiesel takový mix, v němž je cca 30 % biosložky. V tomto případě jde totiž již o ekonomicky zajímavou záležitost.Pro zemědělskou výrobu u nás je Bionafta výrazně důležitá především z hlediska produkce základní rostlinné složky z níž vzniká – řepky olejky. Využití Bionafty sebou nese jistou úsporu nákladů provozovatelů techniky jejíž motory jsou schopny ji spotřebovávat. Na druhé straně je však tato výhoda vyvážena rizikem poškození některých poměrně drahých součástí vznětových motorů. Vzhledem k tomu, že se v České republice spotřebuje ročně cca 4 miliony tun motorové nafty, jde o poměrně zajímavý obchodní případ.

Dobře vymyšleno
Samotné MEŘO (methylester řepkového oleje), čili biosložka přimíchávaná v současnosti do motorové nafty je bezpečné, biologicky odbouratelné. Má relativně dobré mazací vlastnosti, poněkud nižší výhřevnost než ropné uhlovodíky, je agresívní vůči gumě, snáze oxiduje s následnou tvorbou sedimentů a kyselých produktů. Je snáze napadnutelné bakteriemi než standardní motorová nafta, ale redukuje produkci uhlíkatých částic, uhlovodíků, polyaromátů a pevných částic.Ve veřejnosti přetrvává k bionaftě jistá míra nedůvěry, podle obchodníků zapříčiněná špatnou kvalitou produktu, který se na trh dostával především v době před deseti lety. Dnes jsme však o nějaký ten krok ve výrobě bionafty dále. Máme dlouhodobé zkušenosti, moderní technologie, víme jak se k bionaftě chovat. A hlavně nám v republice vyrostla silná lobistická skupina v tomto oboru.Navíc producenti bionafty, kteří mají to štěstí, že patří do obrovských průmyslových konglomerátů, uplatňují svůj produkt především v provozu vlastních flotil vozidel vybavených vznětovými motory a tím si snižují náklady. Například taková společnost PREOL zpracuje na bionaftu ročně zhruba 40 % produkce řepkového oleje České republiky. Vozidla, od těch osobních, přes dodávkové až po nákladní a v některých případech i stroje firem patřících do stejného koncernu, pak používání bionafty výrazně profitují.

Ukázka marketingu
Aby se producenti bionafty osvobodili od dopadů nepravdivých mýtů, zakořeněné v myslích potencionálních spotřebitelů sami provádí dlouhodobé provozní zkoušky. Vyčleněná vozidla charakteristická pro několik segmentů dopravy osazená vznětovými motory s několika emisními stupni a různými technickými řešeními vstřikovacích palivových systémů, jsou provozována dlouhodobě na bionaftu a jejich jednotlivé technické skupiny prochází pravidelnými prohlídkami. Nutno říci, že takto vedené vlastní průzkumy nevykazují žádné odchylky či technické nesrovnalosti. Z hlediska zemědělce je poptávka po základním produktu, tedy řepce,  z něhož se vyrábí MEŘO samozřejmě zajímavá. Jako všechno v životě, ale ani pěstování a prodej řepky není tak jednoduchý, jak by se mohlo na první pohled zdát. V současnosti je řepka nejlukrativnější komodita. Při výtěžnosti 3 až 5 t z hektaru a při výkupní ceně 7500 až 7800 Kč za tunu je zřejmé, že hospodaření je významně plusové.

Řepka je však plodina, která se nedá pěstovat stále na jednom místě. Právě naopak, půdu poměrně hodně zatěžuje. Dnes se ukazuje, že nejlepších výsledků dosahují ti producenti, kteří pěstují řepku na zhruba 15 % až 25 % procentech své celkové výměry orné půdy. Tolik snad tedy k dalšímu ze zakořeněných mýtů, že všichni budou pěstovat jen řepku. Po pravdě řečeno, když jste se ještě nedávno v době květu řepky olejky proletěli nad českými luhy a háji, dojem byl jasný: vůkol příjemně žluto, nicméně stejně příjemný pocit z toho nebyl. Stejným dechem je však potřeba také dodat, že sedlák má rozhodně právo na svoji efektivitu, na svůj výdělek. Pokud je výkupní cena pšenice 2500 až 2700 Kč za jednu tunu, a produkce je téměř stejná jako u řepky, pak je přeci volba jasná. Tady je třeba také hledat to, proč se nijak zvláště nedaří byznysu spojenému s výrobou Bioethanolu čili biosložky přidávané do benzínu. Cukrovka, pšenice, brambory to všechno je v zemědělské produkci, když ne na ústupu, tak v pozadí. Odtud také plyne jednoduchý fakt, že všechny ty cukrovary přestavěné na varny bioethanolu poctivě v ČR chátrají.

Všechno pro peníze
Zajímavě se k využití bionafty staví jednotliví výrobci vznětových motorů. Vezměme si za příklad koncern Iveco, součást jednoho průmyslového impéria, stejně jako CNH (zemědělské traktory, stavební stroje) a FPT (Fiat Powertrain Technologies – výrobce zážehových a vznětových motorů stejně jako převodovek). Iveco například nedoporučuje v rámci automobilového trhu Evropské unie využívat tzv. Bionaftu, ale když se podíváte na motory zemědělské nebo stavební techniky, které samozřejmě pochází stejně jako motory Iveco z jednoho a toho samého výrobního podniku (FPT), tam je situace jiná. Vznětové motory zemědělských a stavebních strojů New Holland a CASE s emisní specifikací Tier III, se systémem vstřikování Common Rail jsou přímo jejich výrobcem označeny jako vhodné pro použití Bionafty s 20 % biosložky. Dokonce motory Tier IV, které přišly na trh na podzim loňského roku, a které jsou osazeny technologií SCR (AdBlue) jsou výrobcem garantovány jako vhodné pro využití 100 % Bionafty!

Při nulové spotřební dani biosložky a 20 % podílu v motorové naftě dosahuje ekonomická výhoda až 2 Kč na jednom litru paliva. Když si to celé spočítáte, zjistíte, že nejen osobní automobily a nákladní vozidla, ale rovněž, a možná především, zemědělské a stavební stroje, lépe řečeno jejich provozovatelé, mohou z tohoto směru vývoje profitovat. Zemědělský traktor s motorem o výkonu 300 kW při dvousměnném provozu v těžké orbě spotřebuje cca každých 8 hodin okolo 600 litrů motorové nafty. Sklízecí kombajn s motorem Cursor 13 podobného výkonu spolkne během jedné směny až 900 litrů motorové nafty.Trend vypadá, že je jasný, alespoň podle výrobců biosložek do motorové nafty. Bionafta má podle nich budoucnost. Všechno je to jen otázka nákladů, a to jak na straně zemědělců – producentů řepky, tak na straně spotřebitelů. Jednoduše jde o tzv. obchodní případ gigantických rozměrů. 


Zdroj: Trucker 03/11
Autor: Milan Olšanský

Fotogalerie