Praxe
Zastavení na D2 – Prostorově šetrné parkoviště
A. Ingols 08.12.2014 06:49
Asi dva kilometry východně od jihomoravského městyse Nosislav se nachází, na dálnici číslo dva, oboustranná odpočívka Zeleňák.
Kilometr 17 cca 214 m.n.m.
Jméno je převzato z nedalekého, o samotě stojícího zemědělského statku – dvora. Ten statek, ještě s několika dalšími, byl více jak padesát let dopravně napojen úzkokolejnou železnicí, o rozchodu 760 mm a celkem 20 km dlouhou, na cukrovar v Židlochovicích. K trati patřilo na 61 čtyřosých vagonů, každý o nosnosti 8000 kg, a několik parních lokomotiv. Dopravovala se hlavně cukrovka, ale i voda či hlína a humus pro zúrodňování polností; provoz byl ukončen v roce 1959. O necelých dvacet let později už vedla kolem doposud zachovalého statku dálnice přetínající zrušenou trasu zemědělské železnice a rozdělující stále ještě úrodnou krajinu s teplým podnebím, vhodnou pro pěstování i jabloní, meruněk a vinné révy. Kousek od statku byla u dálnice vybudována odstavná plocha pro moderní silniční dopravní prostředky, a to tak, že zabírá jen nezbytné množství okolní úrodné půdy.
Nosislav
Obec zvláštního jména ležící na okraji Ždánického lesa při řece Svratce s bohatou a zajímavou historií. Archeologické vykopávky poukazují na osídlení tohoto území od starověku, písemné zprávy pochází již z roku 1278 a na městečko byla Nosislav povýšena králem Matyášem Korvínem už 4. 10. 1486; status městyse byl znovu potvrzen 23. 10. 2007. Jednou ze zajímavostí je náboženská různorodost; přesto, že počet obyvatel v současnosti nedosahuje ani 1300 osob, jsou zde dva kostely – katolický a evangelický; v historii, dřív než se všichni vystěhovali do Ameriky, byli v obci i anabaptisté – novokřtěnci. O tom, že se jedná o obec se zemědělským zaměřením, hlavně vinařskou, vypovídá i znak s révou, kopáčem a vinařským kosířem.
Opevněný kostel
Od třicátých let šestnáctého století stojí na návrší nad Nosislaví, na místě původní pravděpodobně románské stavby, katolický kostel sv. Jakuba staršího, chráněný původně 4 až 8 metrů vysokými hradbami a na jihovýchodním nároží baštou s mnoha střílnami. Opevnění se osvědčilo hlavně o víc jak sto let později při vpádu tatarů na Moravu jako ochrana proti ozbrojeným tlupám, jejichž příslušníci v okolí rabovali, vraždili a odvlékali místní lidi do zajetí. Z novější doby je před kostelem kříž s deskou nesoucí podobenky katolíků z místní farnosti, obětí první světové války.
Převzato z časopisu