Měsíc bezpečnosti – Silniční kontrola /2.

Pokračujeme informacemi z předchozího čísla o tom, jak probíhá silniční kontrola a jak se při ní chovat. Slíbili jsme si něco víc o speciálních kontrolách, jako je třeba dodržování stanovené rychlosti jízdy. 

To najdeme v čl. 6 Pokynu č. 1 ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidenta ČR z 11.1.2010, kterým se upravuje postup při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. To opakujeme pro ty, kdo by se na to chtěli podívat. Jen ten služební předpis snadno nezískají. A to je chyba. Pravidla hry by měla být veřejná a pro každého. Znát je má prostě každý, kdo už tu hru – tedy silniční kontrolu – hraje nebo hrát musí. 

Kontrola dodržování rychlosti je podrobně upravena v dalším článku 29: ten uvádí, že při tom využívá hlídka pouze měřicí zařízení, schválené Českým metrologickým institutem (např. Ramer 7 CCD, Ramer 7 M, AD9C (T), PolCam PC 2006, MicroDigiCam apod.). Policista musí být řádně seznámen a proškolen k jeho obsluze. Měřící zařízení podléhá povinnému ověřování, které platí jeden rok. Bez platného ověření nesmí být měřidlo použito k měření rychlosti vozidel za účelem postihu. Obsluha musí mít s sebou originál platného „ověřovacího listu“, vydaného Českým metrologickým institutem. To tedy znamená, že když vzniknou nějaké pochybnosti, měl by si řidič u policejní hlídky ověřit, zda měřící zařízení splňuje tyto podmínky, zejména si dát předložit originál ověřovacího listu ČMI ne staršího jeden rok. Při určení skutečné rychlosti vozidla musí policista vycházet z naměřené hodnoty měřícím zařízením a odečíst odchylku stanovenou jeho výrobcem: 

✔ do rychlosti 100 km/h jde o plus minus 3 km/h 

✔ nad 100 km/h se odečítá odchylka plus minus 3%. 

Pořízené záznamy se uchovávají jeden rok. 

Co bude truckery nejvíce zajímat, je odst. 5, podle kterého se v případě kontroly vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5t policista zaměřuje i na kontrolu dodržování nejvyšší povolené rychlosti, a to podle údajů na záznamových listech vozidla vybaveného EC tachografem (u digitálního tachografu se řídí daty tam uloženými ). Při tom se vychází ze skutečně zaznamenané hodnoty kontrolním zařízením a odečtené odchylky, která je pro ně stanovena ( tachograf jako měřící přístroj má stanovenou odchylku plus minus 6 km/h).

Pozor na alkohol!

I když truckeři nepijí, aspoň stručně o článku 5 a 33 o kontrole dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů: 

Policista při dohledu na silniční provoz je oprávněn vyzvat řidiče, aby se podrobil orientačnímu vyšetření kdykoli – tedy i bez nějakého viditelného podezření. Vyšetření se provádí analyzátorem alkoholu v dechu, popř. jednorázovou detekční pomůckou. Orientační vyšetření se při pozitivním výsledku první dechové zkoušky opakuje po pěti minutách. Jestliže naměřené hodnoty nepřevyšují hodnotu 0,24 promile, policista bez ohledu na vzájemný rozdíl hodnot v dalším odborném měření nepokračuje. Důvod můžeme uhádnout: než policista s podezřelým řidičem dojede do nemocnice na odběr krve, už se žádný alkohol neprokáže. Krevní zkouška je drahá, a tak i ministerstvo dopravy kdysi dalo pokyn, aby se za těchto okolností ani neprováděla. 

Očekávali bychom, že se tedy do zákona dostane, že do 0,24 promile se smí pít. A protože je to sotva malé pivo, asi by se nic nestalo, kdyby se to řeklo poctivě a otevřeně. Takhle se to dostane jen do služebního předpisu, ale oficiálně je přece stále stoprocentní prohibice. To prý proto, že kdyby se povolilo víc, třeba 0,3 promile, jako je mnohde v Evropě, Češi by si místo dovoleného jednoho malého piva hned dali tři. Takže si za to vlastně můžeme sami. Pokud policista zjistí hodnotu převyšující 0,24 promile, nesmí být vzájemný rozdíl více měření větší než 10%. To všechno se vyplní do úředního záznamu.

Co je zvláštní, je další ustanovení tohoto předpisu: výslovně se uvádí, že když policista naměří nejvíc 0,24 promile, nedoporučuje se využívat oprávnění podle § 118 a 125a zákona o provozu na pozemních komunikacích: tam totiž má policista právo zadržet řidičský průkaz, jestliže řidič řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Totéž se nedoporučuje podle § 125a, kdy má policista oprávnění vybrat od řidiče kauci. To tedy znamená, že do 0,24 promile policejní prezident nedoporučuje zadržet řidičák. A zase: to nemůže rovnou říct, že do této zjištěné hodnoty se prostě řidičský průkaz nezadržuje, že do této výše by se měl zákon změnit? Protože jestliže to jen nedoporučuje, je to prostor ke svévoli, se kterou policista může vlastně sebrat „papíry“, i když naměří dokonce 0,01 promile! A my víme, že odborníci stanovili hranici 0,2 promile jako možnou fyziologickou hranici těkavých látek v krvi (nemluvě např. o acetonu, kterého mají třeba diabetici v krvi zpravidla dost). 

Zásadně ale vždycky musí přece jít o to, zda je návykovou látkou ovlivněna schopnost řidiče k řízení motorového vozidla. Dohadovat se o desetinky promile je z toho hlediska nesmyslné. Už bychom měli v těch evropských poměrech uznat i evropské limity. To je ale, zdá se, běh na dlouhou trať. Alkohol samozřejmě za volant nepatří. Jak je ale vidět, 0,24 promile alkoholem pro policii není. Pokud řidič požití ovšem nepřizná. Ale zpátky k měřícím přístrojům: analyzátor je měřícím zařízením, které podléhá povinnému ověřování a povinné kalibraci, kterou je třeba provádět nejméně 1x ročně, včetně následného ověření ČMI. I doba platnosti tohoto ověření je jeden rok. V půlročním intervalu po poslední kalibraci musí být provedena zkouška o přesnosti měření. Bez platného ověření a kalibrace, popř. zkoušky o přesnosti měření, nesmí být měřidlo použito. Takže podobně jako při měření rychlosti musí být měřící přístroje v naprostém pořádku a ověřeny. I to je třeba v případě pochybností prověřit. 

A ještě jedna věc je důležitá: tak např. při měření přístrojem Dräger je třeba, aby policista přístroj po posledním měření řádně „vyvětral“, aby v něm nebyly zbytky z předchozího zákroku. I to by mohlo výsledky nového měření prý zkreslit. Podobně je postupováno při kontrole dodržování zákazu požívání návykových látek. Policista jen není povinen provést takové orientační měření v případě, že z chování a vystupování řidiče jednoznačně vyplývá podezření na ovlivnění. 

Ze všech dalších zvláštních zkoušek nás bude ještě zajímat speciální kontrola technického stavu vozidel (čl. 8 a 24). Jde o kontrolu včetně stanoveného vybavení, přetěžování, osvětlení, apod. K tomu se používají zvláštní technické prostředky. Kontroluje se i hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy a způsob uložení nákladu. V poslední době jsme mohli zaregistrovat i mobilní prostředky pro tuto kontrolu, takže s ní budeme muset počítat častěji. Už teď zveřejněné výsledky varují: zjištěné popraskané brzdové kotouče, defekty pneumatik, prasklá pera, a jiné vážné závady ohrožují ostatní i řidiče samého i jeho vozidlo. Technický stav, bohužel, je pořád bolavým místem našeho silničního provozu. 

Dálniční oddělení

Zvláštní předpis upravuje činnost dálničních oddělení Policie ČR. Je to pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidenta ČR č. 3 z 11. 1. 2010. Ten stanoví podmínky a územní působnost dálničních oddělení odborů služby dopravní policie s ohledem na zvláštnosti silničního provozu na dálnicích. To se týká nejen přímo jich, ale i tunelů, parkovišť a obslužných zařízení. Výkon služby je zajišťován nepřetržitě a sleduje bezpečnostní situaci v daném sektoru. Zajišťuje bezpečnost a plynulost dopravy. K tomu má potřebnou dokumentaci a informace, zejména o pracech na dálničním tělese a v dálničních tunelech. Zejména musí reagovat ihned na závady na dálnici nebo jejím zařízení a činit opatření ke snížení nebezpečí. Jak je to s provozem policejních passatů pokyn neříká. 

Ostatní způsoby speciálních kontrol se nám sem už nevejdou. Snad jen upozornění, že existuje i kontrola způsobu jízdy na delší vzdálenost (dálková kontrola). Ta je zaměřena na způsob jízdy a dodržování pravidel silničního provozu řidiči vozidel na delším úseku komunikace. Zahrnuje v sobě v podstatě kombinaci různých speciálních kontrol. Na konci sledovaného úseku bývá zpravidla pro řidiče velkým překvapením. To může končit i zadržením řidičského průkazu. O tom bychom měli říci podrobně: možnost zadržet řidičský průkaz najdeme v zákoně o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. v § 118b: tam je uvedeno oprávnění zadržet řidičský průkaz s odvoláním na § 118a/1, tedy v případě podezření bezprostředního zavinění dopravní nehody, při které došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví, při ujetí od dopravní nehody, která měla být povinně oznámena policii (§ 47/3b), jestliže řidič řídil pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo odmítl výzvu policisty podrobit se dechové zkoušce, lékařskému vyšetření, dále v případě, že řídil, aniž byl držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel, při řízení bez ohledu na uložený trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel a konečně když je důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení a nesložil kauci. 

O zadržení řidičského průkazu musí policista vydat o tom držiteli písemné potvrzení. Co s tím dál, už si musíme říci někdy jindy. Pokyny ředitele ŘSDP jsou prostě zajímavé a užitečné i pro řidiče, nejen pro policisty. Jen příliš obsáhlé a složité, abychom je znali dopodrobna. A taky nedostupné. Docela určitě se ale vyplatí je znát aspoň trochu. Tuhle mezeru jsme se snažili dnes vyplnit.

Převzato z časopisu

Fotogalerie