Měsíc bezpečnosti – Silniční kontrola /1.

Vysvitne sluníčko, bude jaro a jezevci i medvědi se probudí ze zimního spánku. Zřejmě podle přírody se řídi i silniční kontroly. Měli bychom se tedy na ně dobře připravit, a to nejen pokud jde o technický stav vozidel a předepsaných dokladů, ale i znalostí, podle jakých pravidel tahle hra – které se říká silniční kontrola – probíhá. 

Už jsme si kdysi o silničních kontrolách povídali. Jenomže jednak je to už dávno a jednak a hlavně se změnil služební předpis, podle kterého se upravuje postup policistů při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na úseku pozemních komunikací. Aby bylo jasno, jde o pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR z 11. 1. 2010. To kdyby se někdo chtěl se služebním předpisem seznámit. Dostat se ale k němu jednoduché není. Je to vlastně paradox. Zkusme si silniční kontrolu přirovnat k nějakému sportovnímu utkání: na trávník vyběhnou dvě mužstva, jedno profesionální a jedno naprosto amatérské. Profesionálové vědí, co se bude hrát a podle jakých pravidel, ti druzí neví vůbec nic. A chtějí vyhrát! Stejné je to při silniční kontrole: policista ví, co má dělat a jak to bude probíhat, řidič neví nic. Neví vůbec o svých právech, neví co může a co nesmí a jaké to všechno může mít důsledky. Neučí se to ani v autoškolách, ani při žádných školeních řidičů, a přitom je to tak důležité a citlivé, kdy jakákoli chyba může mít vážné následky. Tím spíš pro toho, kdo se řízením nákladního vozidla nebo vůbec automobilu živí. Proto bychom se s pravidly silniční kontroly měli důkladně seznámit a pamatovat si je. Policejní předpis zná řadu kontrol: od základní, která se zaměřuje především na zjišťování dopravních přestupků až po speciální kontroly, jako je kontrola zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek, dodržování stanovené rychlosti, technického stavu vozidel, speciální kontrola způsobu jízdy na delší vzdálenost, dodržování právních předpisů o provozování silniční dopravy a další. 

Kdy policista zastavuje a prohlíží vozidlo?

To policista může, pronásleduje-li pachatele úmyslného trestného činu nebo pokud po něm pátrá (stejně tak po věcech z toho pocházejících). To je podle § 42 zákona o Policii ČR. Jinak na silnici zastavuje vozidla a provádí jejich prohlídku, zejména jestliže je řidič podezřelý ze spáchání trestného činu nebo přestupku, v případě zjevné technické závady vozidla nebo jízdní soupravy, při kontrole stanovené dokumentace a vybavení vozidla a kontrole způsobilosti řidiče. Takže vlastně je na jeho uvážení a rozhodnutí, zda bude či nebude vozidlo stavět. To platí samozřejmě při kontrolních akcích, které jsou plánovány. Policejní předpis nařizuje, že silniční kontrolu je třeba provádět tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost a plynulost dopravy. Bohužel někdy vídáme, že to tak nebývá. 

Jak si policista počíná při zastavování vozidla?

Podle čl. 16/2 Pokynu č. 1 stojí policista při zastavování vozidla v jízdním pruhu zastavovaného směru, čelem k přijíždějícím vozidlům. Současně s pokynem k zastavení (terčem nebo vztyčenou paží, dlaní, za snížené viditelnosti červeným světlem) ukazuje druhou paží místo, kde má řidič zastavit a přitom dbá na to, aby nedošlo k jeho ohrožení zastavovaným vozidlem. To je veledůležité ustanovení, u kterého se musíme zastavit. V předešlých služebních předpisech bylo výslovně stanoveno, že policista má povinnost ustupovat z jízdního pruhu, v němž se blíží zastavované vozidlo tak, aby byl mimo něj, když je vozidlo v blízkosti. To proto, aby nedošlo k jeho zachycení vozidlem. Teď se příliš volně dává policistovi k rozhodnutí, jak si počínat, aby nedošlo k jeho ohrožení: vlastně má o to jen dbát. 

Proč je to důležité?

Vzpomeňme na trestní řízení, které jsme si kdysi připomínali: šlo o případ, v němž voják opustil kasárna a jel za nějakým svým děvčetem. Když byl v noci stavěn hlídkou, nezastavil vozidlo a ujel. Tehdejší příslušníci svorně i s přítomnými členy Pomocné stráže VB obvinili vojáčka, že je chtěl zabít, jak šlápl na plyn, a kdyby neuskočili, byli mrtví nebo aspoň těžce zranění. To ovšem přestávala legrace, protože i tehdy a ovšem i dnes je tehdejší útok na veřejného činitele (dnešní násilí proti úřední osobě podle § 325 trestního zákona), navíc se zbraní (tj.vozidlem), přísně stíhán – podle platného trestního zákona se sazbou až na šest let odnětí svobody. A to se nesmí nic stát. Při zranění policisty je to ještě horší.

Tenkrát vojáčka bez mrknutí odsoudili na dva roky vězení a odvolací soud rozsudek potvrdil. Věc se dostala nakonec naštěstí až k Nejvyššímu soudu, kde si předseda tehdejšího vojenského kolegia, pečlivý Dr. Fuxa, právě vyžádal ten platný služební předpis a zjistil, že policisté byli povinni zastavovaný pruh vyklidit a v pásmu ohrožení se vůbec nenacházet. A protože se zjistilo, že voják jel pořád rovně, nemohl je ohrozit, kdyby vykonávali svou službu podle předpisu. A vojáčka zprostil. Právo na ochranu měli policisté jen pokud vykonávali službu předepsaným způsobem. Jiná situace by samozřejmě byla, kdyby auto najíždělo na policisty, řidič měnil směr jízdy. Pokud ale jel rovně a přímo jako předtím, neměli policisté v jeho jízdní dráze už co dělat a úmysl řidiče jim ublížit se nedal prokázat. 

Dnes to je složitější: jak se vůbec v konkrétním případě zjistí, co policista při zastavování dělal a jak tedy podle služebního předpisu „dbal“ na to, aby nedošlo k jeho ohrožení? Jak se v konkrétní situaci bude vykládat zastavování vozidla při okraji vozovky, kde by se policista neměl zdržovat, aby nebyl ohrožen? A co když zůstane v zastavovaném jízdním pruhu a řidič pojede dál? Vzpomeňme usmrcení policistky řidičem, jak o něm přinesla zprávy televize: veřejnost se nikdy nedozvěděla, jak se při té tragické události sama policistka na vozovce před vozidlem chovala. 

Bez kamery ve vozidle to všechno asi bude složitější. Bez svědků už vůbec.V každém případě byly předchozí předpisy jasné a přesné a je chyba, že povinnost zastavujícího policisty už není jednoznačně upravena služebním předpisem. Taková důležitá věc! Jak mají být zakřivené banány naproti tomu upraveno je. Vlastní kontrola vozidla probíhá tak, že hlídka pozdraví řidiče vojenským způsobem a současně občanským pozdravem. Tak to stanoví článek 17. Spíš bychom řekli, že policista zasalutuje. Už rozpaky může spíš vzbudit druh pozdravu – třeba Nazdar? Ledaže by sokolský pozdrav nebyl občanský. Čest práci už se neříká. Určitě bychom se ale spokojili s přáním Dobrý den. Předpis to ale neurčuje. 

Policista řidiče vyzve k předložení dokladů předepsaných pro řízení a provoz motorového vozidla. Po celou dobu kontroly si hlídka tyto doklady ponechává u sebe. Teprve po skončení kontroly nebo zákroku doklady vrátí řidiči a sdělí mu, že může pokračovat v jízdě nebo že se mu další jízda zakazuje. Může mu v další jízdě zabránit, případně zadržet řidičský průkaz. O měsíc dřív vyšel závazný pokyn policejního prezidenta z č.12. 2009, kde už je kontrola vozidla popsána trochu jinak: 

„V zájmu bezpečnosti přistupuje policista ke kontrolovanému vozidlu zpravidla zezadu, přičemž sleduje chování řidiče a osádky. Další člen jej zajišťuje. Při provádění kontroly je policista povinen dbát zvýšené opatrnosti, zejména s ohledem na bezpečnost svoji, kontrolovaného řidiče a ostatních účastníků silničního provozu.“ 

Dál se tam uvádí: 

Po zastavení hlídka pozdraví, vyzve řidiče, aby zastavil chod motoru a případně vystoupil z vozidla. Za snížené viditelnosti, aby rozsvítil vnitřní osvětlení kabiny vozidla. 

Kontrola se provádí tak, aby nedošlo k poškození vozidla. Přitom zpravidla neotvírá ani nezavírá dveře kabiny, kapotu motoru nebo prostoru, kde je umístěn náklad apod., k otevření vyzve řidiče, popř. spolujezdce. Nestoupá na stupátko, nenaklání se do vozidla, nesmí řídit kontrolované vozidlo. 

To už poslední předpis č. 1 z 11.1.2010 takhle podrobně neupravuje. Policejní hlídka se tím ale zpravidla bude řídit. Při kontrole hlídka zjišťuje, zejména zda má řidič u sebe předepsané doklady k řízení a provozu vozidla a doklady od převáženého nákladu. Dále zjišťuje, zda řidič nepožil alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky, zda je vozidlo v řádném technickém stavu, není přetíženo a náklad je řádně uložen. V rámci kontroly se dále zjišťuje, zda řidič nemá uložen zákaz řízení nebo odejmuté řidičské oprávnění, nejedná-li se o opakovaný dopravní přestupek, za nějž lze uložit zákaz řízení a mnoho jiného. Hlídka vždy provádí lustraci v evidenci motorových vozidel, včetně výrobních čísel, porovnává, pod jakou registrační značkou je kontrolované vozidlo provozováno, prověří, zda se nejedná o vozidlo odcizené apod. 

Záleží tedy na policistovi, v jakém rozsahu a jakou kontrolu bude provádět, když služební předpis přesně určuje, co přesně která silniční kontrola zahrnuje, např. pojištění odpovědnosti za škodu, co se zjišťuje při kontrole technického stavu vozidla apod. Příště si o některých těch zvláštních kontrolách – třeba jak se provádí kontrola dodržování rychlosti jízdy – povíme více. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie