Historie
Úspěch – Obdiv Tatrovákům
Milan Olšanský 11.03.2016 05:06
Letos to je třicet let, co se na světových kolbištích schází tatrovácké soutěžní speciály s konkurencí. Ano, již tři desetiletí nákladní vozy Tatra dokazují v těch nejtěžších podmínkách, čeho jsou doopravdy schopny.
Třicet let vídám, zprvu na stránkách časopisů a novin a později v televizi, jak se posádky soutěžních a doprovodných vozidel Tatra rvou s terénem. Jak vzdorují přírodním nástrahám, odolávají klimatickým jevům a dokáží si poradit s přetíženou technikou. Třicet let jim fandím a ony ve mně stejnou dobu vzbuzují hrdost na československé strojírenství, automobilový průmysl, na českou cestu přístupu překonávání mnohdy nemožných překážek. Třicet let v přímém kontaktu s konkurencí dokazují, že tatrovácká koncepce vozidla je nejen ojedinělá, ale na mnohdy též vítězná.
Tři desetiletí
Třicet let o nich vím. To je jen o pár let méně, než co se aktivně zajímám o soutěže automobilů a vozidel všeho druhu. Mám to štěstí, že dvacet let o nich mohu psát. Tu o technice, tu o lidech za volanty a členech posádek. Občas o soutěžích, o jejich osudech, výhrách, ale i prohrách a ztrátách. Dnes vím, že se to všechno ani zdaleka popsat nedá. Pokaždé se najde další a další skutečnost hodná zaznamenání. Pokaždé, i po létech, překvapí „nové“ události, nový náhled na věci, třeba i dávno minulé. Zkrátka, třicet let sice není vzhledem k historii světa mnoho, ale pro nás je to pořádný kus života. Dokonce i z hlediska historie automobilky, byť je jednou ze dvou nejstarších na světě, je to v současnosti více než čtvrtina její existence.
Vozidla Tatra, respektive NW (Nesselsdorfer Wagenbau) začala procházet ohněm závodů a soutěží již záhy po vzniku automobilové výroby v severomoravské Kopřivnici (tehdy zvané Nesselsdorf). Konstruktéři věděli, že je to nejlepší možnost, jak srovnat schopnosti svých výrobků s konkurencí, a dělníci vždy dokázali vozidla skvěle vyrobit a připravit. Kopřivničtí vždy bojovali s vozidly, která měli v aktuálním výrobním programu. Bylo tedy jen logické, že v době, kdy začala výrazně převažovat výroba těžkých nákladních vozidel, vyslali do soutěží právě je. Před třiceti lety se do pelotonu soutěžních vozů zapojily, tehdy sotva nové Tatry modelové řady 815 tvořící hlavní výrobní program automobilky. Vybrané posádky se svými speciálně připravenými vozy doslova vlétly do dobrodružství zvaného maratónské závody. Vnesly do něj zcela nový vítr a změnily ho.
Komu čest, tomu čest
Automobilka v té době zřídila vlastní závodní oddělení a tým – Tatra Maraton Team, který vydržel v této podobě téměř patnáct let. Přinesl továrně slávu, věhlas, nové poznatky do sériové výroby a nový pohled na věc. Posádky soutěžních speciálů a doprovodných vozidel Tatra se účastnily nejen pověstné Rallye Dakar, ale celé řady jiných těžkých soutěží a závodů. Byla to doba vpravdě pionýrská a všichni, kdo se v ní svojí statečnou prací otiskli, patřili k průkopníkům se vším všudy. Nesli svoji kůži na trh, občas slízli smetanu v podobě pochvaly za úspěch, ale na druhou stranu účtu „má dáti-dal“ museli složit osobní statečnost, nadstandardní pracovní přístup, vysokou míru zodpovědnosti a schopnost nést, v případě nutnosti, též následky. Z vnějšího pohledu to byly především posádky ostrých soutěžních a doprovodných vozidel, ale při „bližším ohledání“ je třeba vidět také jednotlivé konstruktéry, řídící pracovníky, lidi zajišťující celý chod oné mašinérie – třebas „jen“ správnou funkci logistiky každé výpravy na soutěž a další a další. Nikdy se nenajde dostatek prostoru a místa pro všechna ta jména. Žádný seznam nebude úplný a konečný – zvláště ne proto, že jde stále o živý příběh, který pokračuje, možná v jiných ekonomických a společenských souvislostech, ale se stejným duchem a nasazením.
Dovolte mi, abych vyjmenoval alespoň pár jmen oněch pionýrů prvních patnácti let, zároveň se omlouvám, že nejsou všechna: Aujezdský, Jaroslav Baďura, Vlastimil Buchtyár, Miroslav Čapka, Jaromír Dlouhý, Petr Eliáš, Ing. Bohumil Fiala, Petr Gilar, Miroslav Gumulec, Zdeněk Hajdušek, Petr Hamerla, Zdeněk Hanák, Oskar Hanke, Jiří Havlík, Vladimír Hudec, Pavel Hrdina, Miroslav Chovanec, Stanislav Jařabáč, Martin Kahánek, Zdeněk Kahánek, Ing. Josef Kalina, J. Klos, Zdeněk Koňařík, Václav Kuběna, Ing. Alena Jančaříková, Ing. Jan Juříček, Ing. Vlastimil Kučera, Ladislav Kladiva, Milan Kořený, Ing. Jaroslav Krpec, Jaroslav Lamač, Karel Loprais, Ing. Pavel Macho, Václav Matůš, Tomáš Musil, Ota Měřínský, Ing. Tomáš Mück, Jaroslav Přikryl, Drahomír Rečka, Jaroslav Řezníček, Bedřich Sklenovský, Radomír Stachura, Jaroslav Sopuch, Jan Šmíra, Milan Štěpán, Ing. Tomáš Tomeček, Vladimír Trost, Stanislav Urbánek, Karel Valchař, Jiří Vaněk, Ing. Petr Vodák...
Obdiv všem Tatrovákům i těm nejmenovaným! Snad nevadí, že jsem tak osobní, ale já to tak beru.
Převzato z časopisu