Rychlostní speciál – Železný rytíř

Závodník ve výslužbě a vítěz Evropského poháru okruhových tahačů z roku 1994 Boije Ovebrink usedl 24. srpna 2016 do sklolaminátové kabiny rychlostního speciálu Volvo The Iron Knight a vyrazil na lov rychlostních rekordů.

Na uzavřeném zkušebním okruhu „Skellefteå Drive Center”, což je bývalé letiště u města Skellefteå na severu Švédska, pokořil časem 21,29 s vzdálenost jednoho kilometru s pevným startem a za stejných podmínek též vzdálenost pěti set metrů, a to časem 13,71 s. V prvním případě to znamenalo průměrnou rychlost 169 km/h a v tom druhém 131,29 km/h. Oba dva výkony jsou nyní předmětem zkoumání příslušných úředníků FIA, aby je bylo možno uznat za oficiální světové rekordy pro vozidla kategorie A skupiny III – 11 (vozy s přeplňovanými vznětovými motory se zdvihovým objemem nad 8000 cm³). 

Rekordník jak má být

Ve stejné tabulce má Boije Ovebrink již čtyři zápisy: ½ km s pevným startem ze dne 29. 9. 2001 – průměrná rychlost 130,060 km/h s vozem MAN 18 423 Supertruck, 1 km s pevným startem ze stejného dne – průměrná rychlost 155,744 km/h se stejným tahačem, oba dva rekordy dosažené na švédském letišti Urasa. 1 km s pevným startem ze dne 16. 11. 2007 – průměrná rychlost 168,828 km/h s vozem Volvo NH 16 dosažená na švédské trati Vasteras a 1 km s pevným startem ze dne 9. 6. 2010 – průměrná rychlost 166,697 km/h s vozem Volvo D16 dosažená na švédském letišti Hultsfred. Další čtyři zápisy má Boije v kategorii A skupiny XI-11 (vozidla s hybridním pohonem a s celkovou hmotností nad 5000 kg) ze dnů 28. 6. 2011 z letiště Hultsfred a 27. 4. 2012 z amerického letiště Wendover. Všechno jsou to rekordní jízdy s hybridem Volvo „Mean Green“ na ½ km s pevným startem 1 km s pevným startem a 1 km s letmým startem. Průměrná rychlost toho posledně jmenovaného je na úrovni 236,577 km/h. Je tedy zřejmé, že Boije Overbrink se na získávání rychlostních rekordů specializuje. Stejně jako u jakýchkoliv závodů i u světových rychlostních rekordů, ty pozemní samozřejmě nevyjímaje, je stanovena celá řada kategorií a skupin vozidel, které ve svých kombinacích poskytují nadšencům, specialistům a fanouškům dostatečný prostor ke zviditelnění. V zásadě by mohl někdo ušťouraný říci, že si stačí vymyslet tu správnou konfiguraci vozidla (nejlépe takovou, u níž není žádná velká konkurence) a potom již jen sebrat rekord. Ano, ale rozhodně to zase tak jednoduché není. Již jen konstrukce vozu a pak metodika jízdy, aby bylo možno vůbec o rekordní rychlosti přemýšlet, dá docela zabrat. V každém případě ti, co takový speciál postaví, to musí umět, mít k dispozici velmi dobrý materiál a hlavně pořádnou kupu peněz. To zcela jistě automobilka Volvo má, a tak se Boijemu daří se čas od času úspěšně sklouznout.

Papírové války

A to ještě není všechno. Nestačí jen speciál postavit a jízdu zrealizovat. Je totiž nutné také rekordní jízdu změřit, předložit příslušné komisi FIA a nechat uznat. O tom jak je právě tato část (pštrosí tance s povolením rekordu,  metodika provedení rychlostní jízdy a její uznání) pokusu důležitá, a že právě v tomto směru záleží na správné „politice“ či na vůli/zvůli národních či mezinárodních úředníků, bych mohl osobně vyprávět. A to v souvislosti s realizovaným „Pokusem o český národní rychlostní rekord“ z roku 1997 s ryze českým vozem Eccora V8 (motor Tatra V8), českým jezdcem Dr. Vladimírem Dolejšem a na české půdě – letiště Mošnov. To, že rekordní jízda, při níž speciál překonal všechna očekávání a hranice českých vozidel (letmý kilometr průměrnou rychlostí 270,8 km/h a maximální dosažená rychlost 289 km/h), nebyla oficiálně uznána, šlo na účet podivných praktik lidí napojených na Autoklub České republiky a některých mediálních a podnikatelských skupin. Podobnou zkušenost má konečně i závodní tým Buggyra z Roudnice nad Labem se svými rekordními jízdami na trati 1 km s pevným startem ze dne 3. 12. 2008 z Panenského Týnce. 

Dvojnásobný Mistr Evropy v závodech tahačů na okruzích FIA a již tehdy držitel světového rychlostního rekordu pro vozidla kategorie A skupiny III – 11:  1 km s letmým startem ze dne 12. 2. 2004 – průměrná rychlost 281,723 km/h se speciálem Buggyra Mk 002/B na uzavřené trati v Dubaji, zajel v Panenském Týnci trať dlouhou 1 km s pevným startem s průměrnou rychlostí 171,878 km/h. O více než tři kilometry v hodině tak porazil tehdejší výkon právě Boije Ovebrinka, ale přesto, že jeho rekordní jízda vykazovala všechny technické, metodické a úřední parametry, dodnes se nějak nepodařilo Autoklubu České republiky rekord podat na FIA. Možná jen šlendrián, anebo něco jiného?

V každém případě to celé vede k jistému nedorozumění v komunikaci se širokou veřejností. Dnes se v tom celém problému mohou vyznat jen opravdoví odborníci. A ti vědí, že ani v roce 2010 a ani letos Boije Overbrink jednoduše rekordní průměrnou rychlost Davida Vršeckého a jeho rychlostní Buggyry na trati jednoho kilometru s pevným startem z roku 2008 nepřekonal. Hranice 170 km/h mu neustále uniká, zatím co Vršecký ji má již osm let za sebou. To, že jedna z nejbohatších a největších automobilek segmentu nákladních vozidel prozatím nedokázala porazit relativně nebohatý a hlavně soukromý tým z Roudnice nad Labem přidává celému příběhu na pikantnosti. A my, kteří jsme hrdi na um českých rukou a myšlenky českých mozků, se můžeme dmout pýchou.

Bravo Volvo, bravo Boije!

Ale abychom dostáli spravedlnosti. Dmout pýchou se mohou též ve Volvu a koneckonců i ve Švédsku samotném. Postavili totiž nádherný a vysoce výkonný rychlostní speciál s využitím sériových komponent vozidel modelové řady Volvo FH, která nabízí svým zákazníkům. A to se také počítá. Především jde o to, že srdcem speciálu The Iron Knight je produkční řadový šestiválec Volvo D 13 s mezichladičem chladící kapaliny a čtyřmi turbodmychadly. Elektronika byla u motoru samozřejmě redukována na nutné minimum. V této konfiguraci a s vylepšenou řídící jednotkou motor disponuje úžasným maximálním výkonem 1765 kW/2400 k a maximem točivého momentu na hranici 6000 N.m. Při celkové hmotnosti 4,5 t tak vychází poměrný výkon na jeden kilogram v hodnotě 0,5 k. Dalším téměř neuvěřitelným zjištěním je fakt, že speciál je vybaven opět téměř produkční dvouspojkovou automatizovanou převodovkou I-Shift se zesílenými spojkami (lamely a přítlačný kotouč jsou vyrobeny ze spékaného materiálu). Kabina a karosérie jsou ze sklolaminátu, svými liniemi přísně dbají na optimální aerodynamiku a navíc musí přivádět dostatek chladícího vzduchu k celému hnacímu traktu. Výsledkem je nádherný tvar podporující pocit, že speciál jede, i když vlastně jen stojí na místě. Dynamika z něj přímo čiší, a to v každém okamžiku. V rámci rychlostních jízd na vzdálenosti s pevným startem dosáhl The Iron Knight maximální rychlosti 276 km/h. Skvělý speciál, nádherně zpracovaný, výkonná technika se základem v sériové výrobě, odvážný pokus a neuvěřitelná jízda – jen ta hranice 170 km/h na 1 km s pevným startem zkrátka nepadla. A ani maximální rychlostí se The Iron Knight nepřiblížil na dostřel průměrné rychlosti 281,723 km/h Davida Vršeckého s Buggyrou z roku 2004 (a to ještě Vršecký dokázal neoficiálně rozjet další z řady rychlostních speciálů Buggyra SCR05, 9. prosince 2006, na uzavřeném dálničním úseku u Hradce Králové na maximální rychlost cca 286 km/h). Tak když to vyjde ještě u úředníků v Paříži, bude z toho oficiální rekord pro vozidla kategorie A skupiny III – 11 na trati ½ km s pevným startem. Gratulace! To ostatní třeba až zase příště Boije! Nejrychlejší ještě pořád nejsi.

Převzato z časopisu

Fotogalerie