Historie
Tatra - Sraz v Libodřicích
Jaroslav Klimša 23.09.2009 23:20
Deštivý průběh června pokazil mnoha lidem víkendový odpočinek i řadu sportovních aktivit, ale nadšení a radost všech účastníků letošního již VI. srazu nákladních automobilů minulého století, který pořádal Tatra Historik Klub ČR, nedokázaly zahnat ani těžké mraky a občasné přeháňky, ani silný a studený vítr.
Sběratelství, renovace a vlastnictví historického automobilu přináší svému majiteli nejen chvíle radosti, ale i celou řadu starostí, výdajů a obětování. To vše se ještě úročí skutečností, když se sběratel zahledí do vozidla takového, jaké představuje užitkový automobil nebo autobus. Vždyť uchování užitkových vozidel pro budoucí generace, hlavně té nejtěžší kategorie, nemělo u nás v minulosti díky společenskému systému na růžích ustláno. To je také jeden z důvodů, proč se na rozdíl od některých sousedních zemí u nás dochoval počet těchto vozidel poměrně malý. Nezměrné úsilí a obětavost milovníků velkých volantů se v posledních letech snaží zachránit tato vozidla doslova na poslední chvíli. Vždyť naše země, i v dobách bývalého Československa, patřila k uznávaným a respektovaným výrobcům užitkových vozidel.
Díky neobyčejnému zájmu majitelů historických užitkových vozidel v popředí s pořádajícím klubem Tatra Historik Klub Česká republika se konalo u Kolína ve dnech 5. až 7. června 2009 již šesté setkání nejen majitelů užitkových automobilů Tatra, ale všech majitelů užitkových vozů, v jejichž technickém průkazu je zapsán rok výroby dřívější než 1980. Pořádající klub si v pozvánce kladl jednu, ale velmi oprávněnou podmínku, totiž velikost ani hmotnost není omezena, avšak důležitá je historická původnost vozidla i nástavby. Na těchto stránkách přibližujeme alespoň několik zúčastněných vozidel na snímcích, jež byly pořízeny v atraktivním prostředí kamenolomu v Libodřicích. Toto místo vybrané pořádajícím klubem totiž evokovalo prostředí, v němž se řada zúčastněných vozidel za svého minulého pracovního života pohybovala. A my se již dnes těšíme na ten příští ročník, VII. sraz majitelů historických užitkových automobilů, které pro všechny milovníky automobilové historie Tatra Historik Klub Česká republika opět připravuje.
Podívejme se tedy na nejlepší kousky. V dnešní době je naprostou raritou údajně jediný dochovaný dumpcar Tatra 111 DC 5, alias Tatra 147 (viz obr. 1), který předvedl známý sběratel a renovátor automobilů Tatra řady 111, pan Milan Horka. Tatra 147 byla odvozena od standardních automobilů T111, ale byla postavena na zřetelně zkráceném podvozku o rozvoru náprav 2900 + 1200 mm s celkovou délkou vozidla cca 6000 mm. Jak praví dobový reklamní prospekt „…je tento sklápěč o objemu korby 5 m3 vhodný v nejtěžších terénních podmínkách pro rychlou manipulaci se stavebním materiálem, a zvlášť vhodný pro dopravu betonových směsí, kamene a sypkých hmot všeho druhu“. Automobil s pohotovostní hmotností 9655 kg tak mohl v povrchových dolech, kamenolomech i na stavbách vodních děl převážet v ocelové korbě až 10 tun nákladu.
Těžká nákladní Tatra 111 je vůbec legendou našeho poválečného průmyslu. Pan Milan Horka, majitel vozu (viz obr. 2), ji představil v podobě třístranného sklápěče Tatra 111 S2, v jaké sloužily v dopravních závodech ČSAD. Varianta sklápěče S2 o pohotovostní hmotnosti 9460 kg byla v zájmu snažší manévrovatelnosti a pohyblivosti stavěna na o 350 mm zkráceném rozvoru mezi přední a druhou nápravou.Vozidlo stejně jako Tatru 147 pohání vznětový vidlicový vzduchem chlazený dvanáctiválec o objemu 14 825 cm3 ( 110 x 130 mm), disponující výkonem 132 kW (180 k) při 1800 min-1, který umožňoval převážet podle terénu náklad o hmotnosti až 10 tun a dosahovat největší rychlosti 61,5 km/h. Spotřeba nafty byla 34 l/100 km při rychlosti 46 km/h, jak uvádí dobový prospekt. Vůz měl rozvor náprav 3725 + 1220 mm a celkové vnější rozměry 7430 x 2500 x 2570 mm, rozměry korby byly 3940 x 2340 mm a výška bočnic 480 mm. Úhel sklápění korby vzad činil 45°.
Jeden z magnetů setkání představoval také tahač těžkých přívěsů Tatra 141 (obr. 3), vyrobený v letech 1957 až 1970 v počtu 4981 kusů. Legendární tahač, jenž byl schopen utáhnout těžké podvalníky až o celkové hmotnosti 100 tun a sloužil i v armádě pro přesun letecké techniky, se stal ve druhé polovině minulého století díky transportu betonových panelů neocenitelným pomocníkem při bytové výstavbě, když postupně nahrazoval trofejní německé stroje (např. Hanomag). Tatru 141 představil mladý sběratel pan Jiří Bláha. Výkon motoru Tatra 111 A5 byl zvýšen na 136 kW (185 k)/2000 min-1, největší rychlost snížena na 38 km/h. Rozvor náprav je 3500 + 1220 mm, celkové rozměry 7450 x 2580 x 2800 mm.Štafetu spolehlivého pracanta v nejtěžších silničních i klimatických podmínkách převzala v roce 1959 další tatrovácká legenda, těžký užitkový automobil Tatra 138 (obr. 4). Vozidlo poháněl vzduchem chlazený vidlicový vznětový osmiválec o objemu 11 762 cm3 ( 120 x 130 mm) a výkonu 132 kW (180 k) při 2000 min-1. Velký pokrok ve své době představovala charakteristicky tvarovaná moderní třímístná budka. Tatra 138 vyráběná v letech 1959 až 1972 v řadě modifikacích a úprav se již od svého počátku těšila značné oblibě nejen u nás, ale i ve více než 30 státech světa, kam byla vyvážena. Varianta jednostranného sklápěče T138 S1 mohla převážet při pohotovostní hmotnosti 9600 kg sypký materiál o hmotnosti do 10 700 kg, ale mimo veřejné komunikace až 12 700 kg.
Lehký nákladní automobil Tatra 805 (obr. 5) vznikl původně z nezdařených armádních projektů speciálních terénních osobních vozů se zážehovými osmiválci T603 z let 1951 až 1952. Jeho definitivní podoba byla koncipována pro převoz nákladu o hmotnosti 1500 kg v terénu a 2250 kg na zpevněných vozovkách. Nízká hmotnost 2750 kg ve valníkové verzi, čtyřstupňová převodovka ve spojení s přídavnou dvoustupňovou, světlá výška 400 mm, pérování zkrutnými tyčemi a výkyvné polonápravy z něj vytvořily ve své době vozidlo vynikajících vlastností v terénu. V bezkapotové budce spočívá zážehový vzduchem chlazený vidlicový osmiválec Tatra 603A o objemu 2545 cm3 ( 75 x 72 mm) a výkonu 55 kW (75 k)/4200 min-1, jenž byl původně vyvinut pro známý osobní automobil Tatra 603 (a závodní Monopost 607). V létech 1953 až 1960 vyrobily tři naše průmyslové podniky celkem 13 625 automobilů T805 v několika verzích. Tatra 805 existovala v menších počtech i jako hasičský automobil (obr. 6), který se díky výkyvným polonápravám, opatřeným závěry diferenciálů, stal vhodným vozidlem i pro zásahy v terénu a horských oblastech. Pečlivě zrenovovaný hasičský vůz se těšil zájmu všech přítomných. Terénní Tatra 805 s nízkou uzavřenou nástavbou v podobě radiovozu (obr. 7) sloužila výhradně v ozbrojených silách. Dnes patří mezi sběrateli k nejvyhledávanějším.
Srazu užitkových vozidel se zúčastnily i automobily Praga S5T, které vznikly z konstrukce terénního vozu Praga V3S, ovšem pouze s dvojicí náprav a pohonem zadních kol. Smyslem tehdejšího projektu koncem padesátých let bylo vytvoření silničního užitkového vozidla, maximálně unifikovaného s původní typem V3S. Nová Praga S5T zaznamenala během let výroby řadu zlepšení a vyráběla se v mnoha variantách, včetně dnes málo známého tahače návěsů s trambusovou budkou. Vyobrazený třístranný sklápěč Praga S5T-2 (obr. 8) poháněl již modernizovaný vzduchem chlazený vznětový řadový šestiválec 7412 cm3 ( 110 x 130 mm) a výkonu 81 kW (110 k) při 2200 min-1, vycházející z konstrukce Tatra 111 (byl to typ T912). Při hmotnosti 4460 kg mohl sklápěč, který se nezalekl ani lehčího terénu, převážet náklad o hmotnosti do pěti tun.
Zdroj: Automobil 08/09
Autor: Jaroslav Klimša