Historie
Tatra 613 - První trojice
Jan Tuček 25.05.2010 00:10
V roce 1969 vyjely na silnice první tři prototypy luxusního vozu Tatra 613 se vzduchem chlazeným motorem V8 vzadu a karoserií od firmy Vignale...
Definitivní projekt nového osobního automobilu Tatra, nástupce šestsettrojky, byl dokončen v srpnu 1967. Původně nesl kód T603 – X2, brzy však celý vůz převzal typové označení nově vyvíjeného třiapůllitrového osmiválcového motoru, tedy T613. Během podzimu 1967 uzrálo rozhodnutí, že stylistický návrh a stavba prvních prototypových karoserií budou svěřeny některé z italských specializovaných firem. Smlouva byla nakonec uzavřena 13.ledna 1968 s turínskou společností Carrozzeria Vignale. Bylo to poprvé, kdy se tuzemská automobilka odhodlala (podobně jako řada západních výrobců) využít služeb italských karosářů.
V září 1968 byl v Kopřivnici dokončen první pojízdný podvozek, jenž byl počátkem října předán firmě Vignale. Druhý následoval v polovině listopadu 1968, třetí o měsíc později; všechny tři opatřené pomocným trubkovým rámem putovaly do Itálie po železnici. Mezitím zástupci automobilky při návštěvě turínského studia zhlédli rozpracovanou maketu v měřítku 1:1, jež byla podle jejich připomínek v některých partiích upravena. Pak už následovala stavba plně funkčních prototypů, dvou se čtyřdveřovou karoserií sedan a jednoho ve dvoudveřovém provedení kupé. První z nich, modrý sedan se standardní výbavou, dorazil do Kopřivnice koncem dubna 1969, další černý sedan v provedení De Luxe a kupé v hráškově zelené metalíze koncem května téhož roku. Všechny tři prototypy přijely po vlastní ose, takže cestou z Turína do Kopřivnice absolvovaly první funkční zkoušku.
Vzhledem k tomu, že nové osmiválce typu T613 nebyly v té době ještě k dispozici, poháněl tři první prototypy šestsettřináctky zpočátku motor T603 K, tedy dvouapůllitrový V8 s rozvodem OHV a výkonem zvýšeným na 114 k (84 kW). Na původně plánovaný výkon 120 k (88 kW) se jej vyladit nepodařilo. V souladu s koncepcí T613 byl osmiválec T603 K umístěn nad zadní nápravou a měl rozvodovku v klikové skříni. V červnu 1969 přivezli z Itálie na korbě nákladního vozu ještě jednu kompletní čtyřdveřovou karoserii bez podvozkových orgánů a poháněcího ústrojí, jež měla být určena k technologickým účelům. O jejím skutečném osudu si více povíme v příštím čísle, stejně jako o unikátním dvoudveřovém kupé, jež se jako první z trojice prototypů dočkalo v říjnu 1969 montáže motoru T613.
Modrý prototyp T613 1 s motorem T603 K byl od 4. srpna do 7. října 1969 podroben zkoušce životnosti na šedesát tisíc kilometrů. Najezdil během ní 33 238 km na silničním okruhu a 27 600 km na horském okruhu, přičemž v obou případech byl postupně více a více zatěžován. O dílčí problémy nebyla nouze, několikrát bylo třeba opravovat závady na závěsech zadních kol, ale i vytržený držák stabilizátoru přední nápravy. Po ujetí 53 850 km došlo k poruše motoru, takže musel být nahrazen jiným, opět typu T603 K. Během zkoušky vůz spotřeboval tři sady pneumatik Barum 185 HR 14 se vzorkem OR 6 A. Původně ovšem z Itálie přijel na pneumatikách Firestone P 110 téhož rozměru. Nový motor V8 typu T613 s rozvodem DOHC o objemu 3,5 l a výkonu 165 k (121 kW) byl do tohoto vozu zamontován v březnu 1970. Do konce listopadu 1972 prototyp T613 1 najezdil 170 283 km, pak prošel důkladnou opravou, kontrolou všech dílů a byl prodán do automobilního parku ústředního výboru Komunistické strany Československa. Už předtím ovšem opakovaně jezdil ve službách představitelů strany a vlády.
Druhý prototyp, černý sedan s luxusní výbavou a červeným koženým čalouněním, se stejně jako jeho sourozenci mohl pochlubit přístroji převzatými z vozů Maserati, včetně rychloměru se stupnicí do 300 km/h. Vůz T613 2 absolvoval mimo jiné v prosinci 1969 srovnávací jízdní zkoušky na uježděném sněhu a náledí, při nichž byl obut do pneumatik Michelin 185 14 AS. Vedl si lépe, než jeho dva konkurenti klasické koncepce, německý BMW-Glas 3000 a britský Ford Zodiac. Až do listopadu 1970 jezdil s motorem T603 K, pak dostal nový osmiválec T613 spolu s třístupňovou samočinnou převodovkou Borg Warner 35. S ní najezdil do září 1974 přes 72 tisíc kilometrů, pak další dva měsíce jezdil s náhradním exemplářem této převodovky. Mezitím prošel úpravou karoserie, při níž byla zadní partie střechy zvýšena o 30 mm. Koncem roku 1974 měl tento vůz najeto téměř 162 tisíc kilometrů. Dnes je k vidění v expozici Technického muzea Tatra v Kopřivnici, původní italská sedadla však už nemá. Ta si jeho prominentní uživatel, šéf komunistické strany Dr.Gustáv Husák, oblíbil natolik, že si je dal přemontovat do jedné ze svých dalších šestsettřináctek.
Zdroj: Automobil 04/10
Autor: Jan Tuček
Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)