Stuttgart Retro Classics – Lesklé plochy

Ani letos jsme si nenechali ujít ohromnou výstavu, skrývající se pod názvem Retro Classics. Konala se 17. až 20. března ve Stuttgartu.

Veteránská sezona začíná tradičně výstavními veletrhy. V rámci kontinentální Evropy jsou významné zejména dva – Retro Classics ve Stuttgartu a Techno Classica v Essenu (letos 6. až 10. dubna). Jelikož Stuttgart je pro našince poněkud blíž a navíc se koná dřív, vyrazili jsme právě tam. Na Retro Classics jezdím od roku 2010. Od té doby se celá show značně proměnila a hlavně zvětšila. Všech osm hal výstaviště u stuttgartského letiště (a všechny přilehlé prostory) bylo letos zcela zaplněno vystavovateli. Téměř každé volné místo bylo pronajato a na rozlehlých betonových plochách se předvádělo přes 1500 firem věnujících se scéně klasických automobilů. Celková plocha výstavy dosáhla 125 000 m². Je proto jasné, že každý z celkových 90 000 návštěvníků ani letos nestihl vidět všechno, co Retro Classics nabízelo. Na letošní akci jsem vyrazil až v pátek (novinářský den je ve čtvrtek), protože jsem chtěl vidět živelnost celé události a setkat se s řadou přátel, z nichž většina dorazila právě v tento den. Už vstup do hlavního atria byl velmi přitažlivý – kromě konceptu nového Aston Martinu či Ferrari 250 Lusso mě zde zaujala zejména komplexní výstava závodních vozů Veritas, jejichž historie se začala psát v roce 1947. Původně byly odvozené od BMW 328 (viz AR 8/’13) a v poválečné éře závodění dominovaly v řadě soutěží.

K vidění byly zejména tři zajímavé stroje: Veritas C-90 Coupé 1949, závodní Veritas Meteor Formel 2 a Veritas Meteor II, oba z roku 1950. V hlavním atriu našlo místo několik exponátů z muzea Louwman. Sbírka, založená již v roce 1934, dnes obsahuje přes 230 automobilů a rozhodně stojí za návštěvu. Jedním z nejzajímavějších vystavených vozů byl Mercedes-Benz Type Nürburg 500 z roku 1933 o hmotnosti téměř tří tun – vůz je totiž mírně pancéřovaný. Vstoupili jsme do haly 1, vyhrazené prestižním obchodníkům s historickými vozidly, mezi kterými nechyběla například holandská Galler Brummen, jež tradičně ukázala velmi přitažlivou sbírku. Není prostor na popis všech jednotlivých stánků, ale například AutoToyStore předvedlo kromě řady různých Ferrari (včetně vzácné 512 TR v modré barvě) třeba i soutěžní Audi Quattro S1. U stánku Mechatronic Trade byl k vidění homologační speciál Mercedes-Benz CLK GTR, u Classic & Race Cars vystavovali jedno z několika Ferrari F40. Tento kultovní model, poháněný dvakrát přeplňovaným osmiválcem 2,9 litru o výkonu 351 kW (478 k), se dávno stal ikonou a těžko se dá pořídit pod 1 000 000 eur (v rámci Retro Classics se prodával dokonce za 1,3 milionu eur).

Je patrné, že i vozy z 90. let už lákají sběratele. Kromě zmíněného Ferrari F40 to dokazuje například Lancia Delta Integrale, jichž se zde ukázalo také mnoho – většinou ve verzích Evo. Dalším příkladem jsou Maserati Biturbo, Jaguar XJ220 či Alfa Romeo SZ. Pestrou kolekci vozů určených k prodeji předvedl v hale 1 obchodník DLS Automobile. V pestré směsici nechyběly Renault 5 turbo, Datsun 280 ZX či Porsche 968, které mělo najeto půl milionu kilometrů! Prestižní hala byla přeplněná automobily, ale za zmínku stojí i specializované obchody, nabízející například skleněné stolky s podpěrou z motorů či letecké vrtule určené jako dekorace na zeď. Navazující hala 3 představila další desítky obchodníků, ale také renovačních firem. Opět se potvrdilo, že Němci renovují automobily precizně, ovšem někdy až přehnaně. Některé vozy se často leskly víc, než když opustily brány továren, a to je trochu škoda. Pokud je totiž automobil postavený od šroubku nově (včetně nového čalounění, panelů interiéru a podobně), ztratí svůj příběh, svou patinu a vůni. Nejzajímavější byla dvojice vozů Aston Martin DB5 – jeden po renovaci a druhý původní. Tento kontrast ukazuje, jaké jsou dnes možnosti a technologie, a na druhou stranu vás citově směřuje spíš k původnímu kousku. Plynule jsme se přesunuli do haly 5, kde čekalo království amerických vozů. Přivítala nás řada Dodge Chargerů v krásných pastelových barvách, které se prodávaly za ceny od 30 000 eur. O kousek dál stál naleštěný exemplář z roku 1968 ve specifikaci R/T s motorem 7,2 litru a výkonem 276 kW (375 k). Stál 119 000 eur…

Hlavním tahákem haly byl ale ohromný GM Futurliner. Toto vozidlo budoucnosti vzniklo v sérii pouhých 12 kusů. Svým způsobem nesmyslné, ale impozantní dílo firem GMC Truck a Fisher Coach & Body. V hale 5 dostaly prostor i soukromé kluby. Musím říci, že tuhle část výstavy jsem měl vždy rád, protože nebyla prodejní, ale soukromější, klubová. Oproti loňskému ročníku klubů výrazně ubylo ve prospěch překupníků, což mě trochu mrzelo, ale i tak se mi nejvíc líbil stánek Opel klubu a jejich krásné Manty a Kadetty C (samozřejmě většinou GT/E). Hala 7 patřila značce Mercedes-Benz. K vidění byly nejen nové modely (těch bylo možná až moc), ale také některé zajímavé klasiky. Mercedes soustředil výstavu kolem několika témat, z nichž to hlavní byly otevřené modely – od legendárních 300  SL, přes 190 E 2.6 Cabriolet (prototyp) až po současné SL (R 231) a kabriolet třídy C (A 205). Automobilka předvedla velmi přitažlivou kolekci. Hala 9, to byl jeden velký mumraj – na ploše 10 500 m² zde najdete náhradní díly, modely aut, knihy, prospekty, doplňky, hračky, smaltované cedule, oblečení a mnoho různých věcí souvisejících s klasikou. Je to místo, kde se dá strávit celý den a utratit spousta peněz. Po obědě jsme přešli na druhou stranu výstaviště, kde se nacházejí haly značené sudými čísly. Hala 4 patřila Porsche, které je ve Stuttgartu doma. Proto nepřekvapila rozsáhlá expozice. Značka se soustředila zejména na oslavu 40 let modelů trans-axle.

Za zmínku stojí zejména prototyp Porsche 924 (společně s posledním vyrobeným 924), modely Porsche 928 (poslední dobou se dostaly do zájmu sběratelů) či Porsche 968 Cabriolet. Návštěvníci měli možnost vyzkoušet i závodní simulátor či se pokochat novinkami – na výstavě nechyběla ani 918 Spyder. Musím uznat, že ani BMW nebylo zahanbeno. Několik expozic připomnělo letošní stoleté výročí, na ploše bylo k vidění BMW Dixi ze začátku 30. let, BMW 3.0 CSL i zajímavé BMW 1600 v provedení se stahovací střechou. Na celé výstavě jsem napočítal minimálně deset BMW Z8, přičemž tento hliníkový roadster s pětilitrovým motorem V8 z přelomu tisíciletí už dávno patří mezi klasiku… Hala 6 byla plná automobilů, jež nabízeli k prodeji soukromí sběratelé. Zde se daly najít i kousky s běžným rodokmenem, ale často za velmi neběžné ceny. Objevil jsem řady vozů Alfa Romeo, přičemž za sérii 105 (bertonka) žádali majitelé často i dvojnásobek toho, co je na trhu běžné. Zde bylo k vidění také mnoho různých vozů Mercedes-Benz z konce 80. a začátku 90. let. Tradičně mě nejvíc láká hala 8. Zde se totiž nenacházejí pouze automobily, ale také motocykly, užitková technika, traktory a autobusy. Motocyklů bylo na výstavě na můj vkus velmi málo, ale zde to zachránila vkusná prezentace 60 motocyklů Laverda (italská značka založená již v roce 1873, motocykly vyráběla od roku 1947) všech typů od objemu 49 až po 1200 cm³. Nechyběla slavná 750 SFC či tříválcový prototyp 1000 z roku 1969. A ty traktory! Skutečně krásné stroje značek Deutz a Lanz Bulldog našly své místo vedle stabilních motorů a starých náklaďáků. Zde panovala skutečná pohoda, traktory obdivovali nadšenci, nikoliv obchodníci, a proto jsme i my v této hale strávili delší dobu. Navíc – v další její části probíhala tematická výstava autobusů, kde jsme si prohlíželi zejména sérii luxusních Neoplanů či autobusů Mercedes-Benz a v neposlední řadě krásné klasické nákladní stroje často zapomenutých značek.

Čas uplynul velmi rychle. Za celý den je člověk uchozený a ani nestihne pojmout všechno. Ale názor si udělá. Retro Classics je především výstavou vozů Porsche a Mercedes-Benz. Až mě překvapilo, kolik jich tu bylo k vidění, a samozřejmě hlavně ke koupi. Doslova řady sportovních 911, přičemž si určitě vyberete nejen ročník, ale i přesnou barevnou kombinaci. Pokud jste tedy ochotni zaplatit. Výstava má výrazný prodejní charakter, ovšem ceny jsou často až o 40 % nad průměrem trhu. I tak se ale vesele prodávalo, neboť poptávka je stále větší a nabídka klasických aut svým způsobem omezená. Oficiálně zastoupené značky se více než kdy předtím pyšnily i novými modely, takže vedle klasiky často stály úplně nové automobily. Nevím, jestli se mi tento trend úplně líbí. Bylo také patrné, že mnohem větší prostor byl věnován překupníkům (kterých je v poslední době v Evropě víc než kdy předtím) a obchodníkům, než například klubovým prezentacím. Také bych rád zmínil, že pokud jste mezi vystavenými vozy hledali pestrost, často jste ji našli spíše na přilehlých parkovištích, kde předváděly své automobily řady soukromníků, než v samotných halách. Korzování mezi řadami různých vozidel přineslo reálnější pohled na to, čím veteránisté ve Stuttgartu a okolí jezdí. I zde ale podle předpokladů dominovaly vozy Mercedes-Benz.

Převzato z časopisu

Fotogalerie