Retro classics stuttgart – Hlavní je obchod

Tradiční výstava Retro Classics Stuttgart, patřící k největším svého druhu v Evropě, nás přesvědčila o tom, že klasické automobily, youngtimery a moderní supersporty jsou v první řadě velký byznys. 

Ředitel Karl-Ulrich Herrmann během let dokázal výstavu Retro Classics rozvinout natolik, že její obsah v současné době zaplní všechny haly ohromného výstaviště ve Stuttgartu a ještě venkovní plochy kolem. Letos poprvé došlo i k využití plochy 5000 m² v hale č. 2, takže téměř 100 000 návštěvníků mohlo vystavené exempláře obdivovat na celkové ploše 130 000 m². Více než 1550 vystavovatelů celkem přivezlo přes 3500 automobilů a motocyklů. Není divu, že výstava přilákala více než 800 novinářů z celé Evropy. Výstava Retro Classics je svým pojetím hlavně a především prodejní. Celých 37 % respondentů z řad návštěvníků potvrdilo, že si během akce něco objednalo nebo koupilo. Více než 34 % lidí, kteří od 2. do 5. března 2017 výstavištěm prošli, patřilo do skupiny obchodníků. Jak je již zvykem, jednotlivé haly jsou tematicky rozděleny. V hlavním foyer nás zaujala výstava různých závodních speciálů italského původu, mezi nimiž zářily třeba Maserati Tipo 63 (1961) nebo Stanguellini Lotus (1957).

Poté jsme zamířili rovnou do haly 1, kde se prezentují největší prodejci klasických automobilů a příslušenství. Zde byly k vidění i nejvzácnější automobily zvučných značek – mezi vozy Ferrari a Lamborghini to byla především řada různých modelů Porsche a Mercedes-Benz. Není se čemu divit, obě zmíněné automobilky jsou ve Stuttgartu doma. Překvapivým zjištěním bylo, že ve skupinách nabízených automobilů se našlo i mnoho nových vozů – například Porsche 911 R (2017) je již oficiálně vyprodáno a bylo zde nabízeno o 20 % dráž, než byla cena v showroomu. Tím narážím na obecný trend výstavy – předražené automobily. Vím, že Bádensko-Württembersko je bohatá země, ale to neznamená, že vystavované exempláře musí být nabízeny o 30 – 40 % nad svou reálnou tržní hodnotou. Tento trend jsme zaznamenali všude, nejen u extrémně cenných vozů typu Ferrari F40 nebo Porsche 911 Carrera RS. Ochoz haly 1 a plocha haly 6 naše prvotní dojmy potvrzovaly. Menší prodejci či soukromníci prodávali zcela běžné modely za extrémní ceny a přesto se na mnohých již v průběhu pátku objevila cedulka „prodáno“. Příkladem budiž jeden německý youngtimer:

BMW řady 3 Cabrio má v pěkném stavu se šestiválcem (325i) nyní hodnotu zhruba 8000 až 10 000 eur. Na Retro Classics jsem však napočítal sedm kousků BMW 318i (pouze čtyřválec) s cenovkou přes 20 000 eur! Na vlně zájmu a z něj vyplývajících navýšených cen se snažila svézt i řada majitelů běžných automobilů, příkladem za všechny budiž majitel Fordu Sierra, který za běžný dvoulitr požadoval 8900 eur. I přes fakt, že měl najeto pouze několik desítek tisíc km, to považuji za troufalost. Během dne a při procházení klasických strojů vystavených na náměstí mezi halami jsem si uvědomil, že ceny mají za cíl nalákat nevědoucí „lidi z ulice“, pro něž jsou klasické automobily sice módou, ale ve skutečnosti jim nerozumějí. Ty opravdové obchody mezi odborníky probíhají za zcela jiných podmínek při skleničce sektu v zázemí velkých prodejních galerií. Letošní novinkou byl obsah poprvé zaplněné haly 2, kde se pod názvem Passione Italiana skrývala dlouhá řada krásných italských automobilů. Stavy některých vystavených exemplářů lze v tomto případě označit za celkem sympatické, protože se často jednalo o automobily s patinou či dokonce v původním stavu, a to je na německé výstavě vzácné.

Právě zde si milovník italské techniky mohl vychutnat mnoho různých Fiatů, Lancií, Alf Romeo či Maserati. Nebylo tu tolik supersportovních modelů, ale o to více vynikly například původní Lancia Flaminia (sedan, letos slaví 60 let), Alfa Romeo Montreal (osmiválcový model, který v posledních čtyřech letech zdvojnásobil hodnotu a dnes se prodává za 70 000 eur) nebo neoklasická Alfa Romeo 8C, těšící se v posledních letech výrazně zvýšené přízni sběratelů. Zpestřením programu se stala aukce německé síně Classicbid, jež nabídla 49 automobilů včetně několika relativně obyčejných Mercedesů z 90. let. Kvůli vysokým odhadům, relativně nezajímavému obsahu a špatné organizaci nakonec majitele změnilo pouze několik položek. Většina věcí byla prodána až následně, což svědčí o tom, že ani při aukci zájemci nekupovali za každou (uměle navýšenou) cenu.

Navíc svými skutečnými stavy automobily zdaleka nebyly tak zajímavé, jak to mohlo podle milosrdných fotografií vypadat. Pokud si chcete odpočinout od byznysu či přeleštěných vozů Mercedes-Benz nebo Porsche, dobrým plánem je pokračovat do haly číslo 8 a 9. V první zmíněné si užijete výstavu historických nákladních automobilů, traktorů a další zemědělské techniky, což se snadno může změnit v nečekaně povznášející a uklidňující zážitek. V hale 9 pak strávíte hodiny procházením stánků s náhradními díly, literaturou a doplňky všeho druhu. Nakonec doporučujeme halu 7 a 5, kde mají své stánky jednotlivé kluby a příznivci americké klasiky. Zde si užijete nejen krásné koráby silnic, ale po většinu dne také živou hudbu. Pokud máte na Retro Classics jeden den a chcete si prohlédnout všechno, víceméně se nesmíte zastavit. Haly jsou rozlehlé a plné podnětů, takže pokud plánujete (jako řada Čechů) návštěvu v příštím roce, buď si vyhraďte dva dny, nebo se smiřte s tím, že si za jeden den všechno důkladně neprohlédnete. Z letošního ročníku mám rozporuplné pocity – mrzely mě hlavně extrémní ceny vystavených vozů, ale i nedostatečná pestrost, protože například meziválečných automobilů bylo k vidění jen velmi málo. Souvisí to určitě s faktem, že většina sběratelů a obchodníků se orientuje na stroje z 50. a 60. let. Bylo také vidět, že se obchodníci nebojí nabízet nové nebo lehce ojeté supersportovní automobily – těch bylo naopak k vidění velké množství a místy i trochu narušovaly atmosféru.

Převzato z časopisu

Fotogalerie