Historie
Stirling Moss – Vše kromě svého života
Tom Hyan 14.02.2014 07:22
Nejlepší závodník formule 1, jenž nikdy nebyl mistrem světa, ale dodnes obdivovaná osobnost; budí neustále pozornost, kdekoli se objeví...
Pamatuji se na první Velkou cenu Maďarska 1986, které se zúčastnila řada důležitých postav minulých let formule 1. Byl mezi nimi také Stirling Moss, britská legenda, vítěz šestnácti Grand Prix, čtyřnásobný vicemistr světa (druhý v šampionátu v letech 1955 až 1958), účastník 527 závodů, z nichž 212 vyhrál. Byli jsme v pit lane, když se objevil. Obecenstvo na druhé straně dráhy začalo skandovat Stirling, Stirling! a on jim mával jako v dobách své největší slávy. Bylo to čtyřiadvacet let po těžké nehodě v Goodwoodu, kterou sice přežil a vyzdravil se, ale ztratil svou neobyčejnou reakční schopnost (hovořilo se o 0,25 sekundy). Ano, mohl se dále zúčastňovat, určitě by se do závodů kvalifikoval. Už by však nepatřil do absolutní špičky, a to nesnesl, tak raději pověsil přílbu na hřebík... „Automobilové závody mi daly úžasný život. Viděl jsem svět, poznal mnoho zajímavých lidí, které bych jinak nepotkal, samozřejmě vydělal i dost peněz, ale především jsem se bavil. Byl jsem někdy dole, ale většinu času nahoře, myslím si, že jsem prožil dvojnásobný čas života, a to mi ještě není pětatřicet. Opravdu ničeho nelituji, ničeho,“ prohlásil Stirling Moss v roce 1963, kdy skončil s profesionálním závoděním. Mohl být mistrem světa, v týmu Mercedes-Benz však byl ve stínu Juan-Manuela Fangia, a jinak většinou jezdil s vozy slabšími než konkurence, jako patriot vyznával britské, nezřídka v soukromých týmech, ale i na Maserati si vylepil britské vlajky před první jízdou...
Stirling Craufurd Moss se narodil 17. září 1929 v Londýně, jeho otec Alfred byl úspěšný zubař, který kdysi pro zábavu jezdil automobilové závody (dokonce se objevil v 500 mil Indianapolisu, v ročníku 1924 dojel čtrnáctý na Barber-Warnock Specialu), ovšem syna k závodění vůbec nevedl, zpočátku mu je naopak rozmlouval (to tě neuživí!). Stirlingova matka Aileen rozená Craufurdová byla v roce 1936 britskou mis-tryní v automobilových soutěžích s exotickým automobilem Marendaz z Maidenheadu (dílo kapitána Marendaze, jehož jméno je švýcarského původu, ovšem rodina z Walesu).
Když bylo Stirlingovi sedm let, odstěhovali se na farmu, kde sice zůstala užitečná zvířata, ale jinak nefarmařili, bylo to vznosné sídlo. Alfred Moss v týdnu objížděl své londýnské ordinace, zatímco Stirling nijak ve škole nevynikal, přitahovaly ho automobily. V deseti měl odstrojený Austin Seven, pak tříkolku Morgan, sportovní MG a skvělý BMW 328, v osmnácti už byl rozhodnut. Prodal BMW za tisíc liber, pořídil si monopost Cooper F3 (s motocyklovým jednoválcem JAP 500), v jarním Shelsley Walsh mu nevzali přihlášku, v následujícím závodě do vrchu Prescott dne 9. května 1948 ve druhé jízdě zlomil rekord své třídy, nakonec byl čtvrtý, a podzimní Shelsley Walsh vyhrál. V první sezoně jel čtrnáct závodů a desetkrát zvítězil... Závodil ve 108 různých typech automobilů, mnohé z britských už pamatují jen znalci (Kieft, HWM, Frazer-Nash, ERA, Standard, BRM, Connaught, Lister, Vanwall). To, že často vítězil s horšími vozy, přineslo srovnání s Taziem Nuvolarim; on však sám považuje za nejlepšího závodníka Juan-Manuela Fangia, pětinásobného mistra světa. Teprve v roce 1954 se rozběhla jeho kariéra jezdce F1, když dostal Maserati 250F, nadále však jezdil až padesát závodů ročně, samozřejmě s různými vozy! Byl dokonce druhý v Rallye Monte Carlo 1952 na Sunbeamu, téhož roku projel patnácti zeměmi na Humberu Super Snipe za 3 dny a 18 hodin; na Jaguaru XK120 vyhrál Tourist Trophy 1950, ale téhož roku s ním ustavil v Montlhéry rekord na 24 hodin průměrnou rychlostí 172,9 km/h.
Na soutěžním Sunbeamu třikrát za sebou získal Coupe des Alpes. Na Bonneville bořil rychlostní rekordy. To jen pro srovnání, jak odlišný background mají dnešní jezdci formule 1... V mistrovství světa F1 absolvoval 66 závodů Grand Prix, sedmatřicetkrát startoval z první řady (šestnáctkrát pole position), dvacetkrát zajel nejrychlejší kolo a šestnáctkrát zvítězil (pětkrát druhý, třikrát třetí a čtvrtý). K jeho nejlepším kouskům patří tři vítězství na Velké ceně Monaka, 1956 na zmíněném Maserati, ale v ročnících 1960 a 1961 na soukromém Lotusu z týmu Roba Walkera! V roce 1958 mohl být mistrem, vyhrál čtyři závody a Mike Hawthorn jediný, ale ten měl více bodů.
V Portugalsku chtěli Hawthorna problematicky diskvalifikovat, což by Stirlingovi vyneslo titul, ale on nesouhlasil a Hawthorna podpořil. Prohrál o jediný bod. Poslední Grand Prix vyhrál na Nürburgringu, v MS 1961 skončil třetí. Ferrari mu nabízel smlouvu, ale Stirling chtěl jezdit s britským vozem. Velikonoční pondělí 23. dubna 1962 v Goodwoodu změnilo jeho kariéru. Z neznámých příčin vylétl z dráhy, jeho Lotus 18/21 Climax narazil čelně do svahu, Stirling utrpěl řadu zlomenin a poranění hlavy. O rok později tam vyjel se sportovním Lotusem 19, po testu zastavil a oznámil oficiální ukončení profesionální dráhy. Přestože jiní britští jezdci byli mistry světa, Stirling Moss je prostě největší.
Dodnes je hvězdou nejrůznějších akcí včetně uvádění nových automobilů, se třetí manželkou Susie žije v londýnském domě na Mayfairu, který vybudoval v šedesátých letech jako ukázku designu a moderních technologií. V březnu 2010 tam zažil ošklivou chvilku, když se otevřely dveře do výtahové šachty, ale výtah tam nebyl. Po pádu na betonové dno ze třetího poschodí utrpěl zlomeniny, takže jejich syn Elliot musel zaskočit na oslavě Team Lotus Festival ve Snettertonu, kde poprvé usedl do Lotusu 18, s nímž Stirling vyhrál v Monaku 1960. Elliot nikdy nejel závod, je vyučený šéfkuchař a vede rodinný podnik. Stirling má ještě dceru Alison z druhého manželství s Američankou Elaine Barberinovou, která se po rozchodu s Mossem provdala za Mike Taylora, méně známého jezdce F1 (jeho kariéru ukončila havárie na Lotusu ve Velké ceně Belgie 1960).
První manželka Katie byla z rodiny kanadského pivovarského magnáta Molsona, ale zůstali spolu jen dva roky (1957 – 1959). Stirlingova mladší sestra Pat Moss-Carlssonová se stala mistryní Evropy v rallye (vzala si švédskou hvězdu rallye Erika Carlssona). Sir Stirling Moss byl povýšen do šlechtického stavu v roce 2000, řád Britského impéria (O.B.E.) dostal už v roce 1959! V roce 1980 se Stirling Moss překvapivě vrátil k závodům, s mladičkým Martinem Brundlem nastoupili na Audi 80 do britského mistrovství cestovních vozů. Dnes říká, že to byla chyba, nikdy předtím nezávodil s předním pohonem, ani na slicks (hladkých pneumatikách), už mu to nepřineslo radost. Pustil se do závodů historických vozů, a tak jsme ho viděli také na mosteckém okruhu v létě 1988 s vozem Widi Mk 2 (1960). Oblíbil si italský sportovní vůz OSCA 1500, pak koupil Porsche 718 RS 61, protože Jaguar D-Type by prý byl už příliš rychlý na to, aby mohl jet naplno, jak říkal v osmdesáti letech!
Teprve po doplňkovém závodě Le Mans Legends při 24 h Le Mans 2011 oficiálně zanechal závodní činnosti (v 81 letech!). O jeho životě vyšlo několik knih, ta nejznámější se jmenuje All but my Life (Vše kromě svého života), napsal ji s novinářem Kenem W. Purdym, prvně vyšla před padesáti lety (později i v českém překladu v Mladé frontě); poslední pak All my Races (Všechny moje závody) s Alanem Henrym (vyšla k jeho osmdesátinám). Přes oficiální odstoupení ze soutěžní činnosti nadále jezdí do Goodwoodu, do Pebble Beach i jinam... „Nová formule 1? Ta je fascinující, ale závodění není tak dobré. My jsme se bavili, měli jsme čas být přáteli, bylo to fantastické.
Dnes musí jezdci po závodě hovořit s novináři a pracovat pro sponzory; my jsme měli party, anebo odjeli za děvčaty. Určitě to bylo lepší,“ vzpomíná čtyřiaosmdesátiletý vitální muž, s nímž jsme se naposledy setkali na 24 h Nürburgringu 2013, kde se zúčastnil vzpomínkové jízdy ke 100. výročí Aston Martinu. Za svůj největší úspěch považuje Mille Miglia 1955. Na běžných silnicích vyhrál s vozem Mercedes-Benz 300 SLR rekordní průměrnou rychlostí téměř 160 km/h, navigován novinářem Denisem Jenkinsonem. S Peterem Collinsem mu patřila i Targa Florio 1955, zajel nejrychlejší kolo (opět na běžných silnicích) průměrem 100,1 km/h (jeden okruh měl 72 kilometrů). To jsou jen střípky z jeho bohaté kariéry. Pro dnešního jezdce F1 nepředstavitelné... V rozhovoru pro Američany také Stirling Moss připustil, že ho mrzí neúčast v 500 mil Indianapolis. Jenže v době jeho aktivní kariéry to nešlo, protože test nováčka, tréninky, kvalifikace a závod, to vše trvá celý měsíc, a on jezdil padesát závodů ročně. Nebyl čas. Na nehodu v Goodwoodu si nevzpomíná, dodnes zůstala neobjasněna.
Převzato z časopisu