Jaguar Mk. 2 – Na sportovní notu

Kompaktní Jaguar Mk.2 má v hierarchii vozů slavné britské značky pověst prvního opravdu sportovního sedanu...

Předcházející sedany Jaguar byly velké, těžké a ještě s karoseriemi montovanými na klasickém podvozku. Jaguar Mk.2 je modernizovanou verzí předcházejícího malého typu 2.4 (resp. 3.4), retrospektivně zvaného Mk.1, prvního vozu značky, který dostal samonosnou karoserii. Stalo se tak přesně před pětašedesáti lety (1955). Levnější verze 2.4 byla prvním malým sedanem Jaguar od výběhu typů 1½ Litre a 2½ Litre, jež vycházely z předválečných konstrukcí. Nový Mk.2 se od předchůdce lišil elegantnější karoserií s větší prosklenou plochou a dynamičtější siluetou, ale také kotoučovými brzdami na všech kolech, jichž byl Jaguar průkopníkem a důkladně je vyzkoušel při závodě 24 h Le Mans. 

Pětinásobný triumf v jednom z největších závodů světa prověřil kvality legendárního motoru Jaguar XK, řadového šestiválce v objemových variantách 3,4 l (vítěz Le Mans 1951, 1953, 1955 a 1956) a 3,8 l (vítěz 1957), jenž při posledním triumfu Jaguaru D-Type ve 24 h Le Mans 1957 do­sáhl průměrné rychlosti 183,217 km/h! Pohonná jednotka XK, včetně verzí 2,4 a 4,2 l, se stala srdcem všech automobilů Jaguar v letech 1951 až 1971. Koncepce řadového šestiválce s dvojicí vačkových hřídelů v hlavě válců vznikla za druhé světové války, když její tvůrci Walter Hassan, William Heynes a Claude Bailly diskutovali o budoucnosti značky, zatímco ve vojenské službě sledovali oblohu, aby odhalili nepřátelská německá letadla. Revoluční motor s ventilovým rozvodem DOHC, používaným u závodních vozů, pak skutečně postavili a prokázali jeho vhodnost i pro běžný silniční provoz. 

Nejmenší verze 2,4 l se objevila v prvním sedanu Jaguar 2.4 Litre, jenž vyjel v září 1955. Slavný motor XK měl zkrácený zdvih a z objemu 2483 cm3 dával zprvu výkon 82 kW (112 k) a poháněl tuhou zadní nápravu přes čtyřstupňovou převodovku s řazením na podlaze, později přibyla alternativa třístupňového „automatu“. Na vývoji samonosné konstrukce se podílela společnost Pressed Steel Company, která byla hlavním dodavatelem karoserie, za vývojem opět stáli Heynes s Hassanem, ale také inženýr Bob Knight, jenž se později stal ředitelem Jaguar Cars! Sportovní ambice sedanu předurčilo třetí místo Duncana Hamiltona při prvním startu v Silverstone 1956. Výkon 82 kW (112 k) však byl přece jen nízký, a tak v březnu 1957 přišla verze 3.4 Litre s výkonem 154 kW (210 k)! První vozy měly zakrytá zadní kola, pro model 3.4 Litre s drátovým výpletem a centrální maticí se v zadních krytech objevily půlkruhové výřezy. Od září 1957 byly za příplatek kotoučové brzdy Dunlop, a to na všech kolech! Jaguary 3.4 Litre hojně vítězily v závodech cestovních vozů, za volantem se objevily největší hvězdy včetně Stirlinga Mosse, Mike Hawthorna a dalších. 

Jaguar Mark 2 se představil pro modelový rok 1960 v září 1959 na autosalonu v londýnském Earls Courtu. Měl už standardně kotoučové brzdy, přístrojový štít se přesunul ze středu přístrojové desky před řidiče, zadní kryt kola byl vždy s výřezem a modernizovaná karoserie měla novou příď, tenčí sloupky a větší prosklenou plochu. Nabídka se rozšířila na tři verze XK; 2.4 Mk.2 posílil na 88 kW (120 k), 3.4 Mk.2 zachoval 154 kW (210 k) a nový 3.8 Mk.2 měl zprvu výkon 162 kW (220 k), později až 176 kW (240 k). Tuhá zadní náprava zůstala, jakož i užší rozchod zadních kol. Při testu dosáhl 3.8 Mk.2 největší rychlosti 203 km/h, tehdy zkrátka neměl konkurenci! Navíc byl relativně levný, opravdová „value for money“, což sportumilovní Britové dokázali ocenit. Zatímco produkce prvního typu činila 37 397 vozů, Mark 2 už zaznamenal 83 976, a to nepočítáme ještě 7300 posledních verzí z let 1967 – 1969, označených podle objemu motoru coby Jaguar 240 a 340 (jen 380 neexistoval, protože se v roce 1968 představil nový XJ6 s motory 2,8 a 4,2 l). Vozy 240/340 se vyráběly krátce, odlišoval je tenčí přední nárazník „slimline“, ovšem typ 240 měl zvýšený výkon na 98 kW (133 k). 

Jaguary Mk.2 zářily nejen na britských, ale i na světových tratích. Německý závodník Peter Nöcker se stal mistrem Evropy 1963 v závodech cestovních vozů, když s Peterem Lindnerem porazili tovární tým Mercedes-Benz v šestihodinovce na Nürburgringu! Kořistí 3.8 Mk.2 byly i závody na 6 hodin v Brands Hatch, v roce 1962 vyhráli Mike Parkes/Jimmy Blumer před dvojicí Nöcker/Lindner, o rok později sice projeli cílem první Roy Salvadori/Denny Hulme, ale byli diskvalifikováni za větší sací ventily, takže na první místo postoupili Mike Salmon/Peter Sutcliffe a na druhé ­Peter Nöcker/Peter Lindner (všichni 3.8 Mk.2). Francouzská posádka Bernard Consten/Jack Renel (3.8 Mk.2) vyhrála čtyřikrát kategorii cestovních vozů na silniční soutěži Tour de France Auto 1960 až 1963, když stejný úspěch zaznamenali Hermano da Silva Ramos/Jean Estager na 3.4 (Mark 1) už v roce 1959. Pařížan Consten vyhrál i mnoho dalších soutěží na Mk.2 (např. ­Rallye de Lorraine 1962 s Jeanem Vinatierem). V britském mistrovství cestovních vozů s novou verzí 3.8 Mk.2 vítězili Graham Hill, Mike Parkes, Jack Sears a další významní jezdci.

V roce 1962 se Jaguar spojil s britským Daimlerem, výsledkem modelové spolupráce byl Daimler 2½ Litre V8, upravený Mk.2 s osmiválcem Daimler 2,5 litru z roadsteru SP250, zprvu dodávaný jen se samočinnou převodovkou. V srpnu 1967 byl po modernizaci značen V8 250, přežil do roku 1969 a stal se prvním Daimlerem se samonosnou karoserií, ale také nejúspěšnějším typem této kdysi slavné britské značky (17 620 vozů). Všechny Mk.2 se vyráběly na Browns Lane v Coventry, dlouholetém sídle Jaguar Cars, které však od roku 2008 patří historii (zbořeno). Nové sedany Jaguar se vyrábějí už od roku 1998 v Castle Bromwich u Birminghamu, výroba velkých typů XK/XJ tam byla přesunuta v roce 2005.

Převzato z časopisu

Fotogalerie