Svezli jsme se
Bertone - Villa d’Este - Výprodej
Tom Hyan 08.08.2011 00:57
Autosalon
Časy se mění, slavní italští karosáři jsou bez práce, automobilky si nyní vyvíjejí všechno samy, protože nejlépe vědí, jakou budoucnost připravují…
Smutné představení začalo ukončením zakázek na malosériovou výrobu atraktivních modelů, které pro velké automobilky stavěly karosárny na vlastních výrobních linkách. Pouze Italdesign – Giugiaro se k tomuto trendu nepřipojil a zůstal věrný výhradně designu, konstrukci a předvýrobní přípravě, ale nakonec skončil také ztrátou samostatnosti (nyní část VW Group Design). Situace došla tak daleko, že karosárny Pininfarina a Bertone svoje výrobní závody se ztrátou prodaly. Ještě smutnější však je, že Bertone po úpadku původní společnosti nabídl k prodeji nejvzácnější kousky z firemní sbírky nejslavnějších karosářských kreací. Stalo se tak koncem května na první aukci ve Villa d’Este. Zkrátka, kdo měl peníze, získal opravdové unikáty…
Dražba, uspořádaná společností RM Auctions u příležitosti Soutěže elegance Villa d’Este v nedaleké Villa Erba v Cernobbiu, nabídla tři desítky zajímavých kousků, mezi nimiž bylo šest unikátů Bertone. Prodaly se všechny, ovšem za nižší ceny, než se čekalo; rekord aukce zaznamenalo bílé kupé Ferrari 375 MM od Pininfariny z roku 1955, jež bylo odklepnuto anonymnímu zájemci za 3,36 milionu eur. Na pomyslné druhé pozici se umístilo o sedmnáct let starší kupé Talbot Lago T150C SS s aerodynamickou karoserií z pařížské dílny italských emigrantů Figoni & Falaschi. Za originální kreace Bertone zaplatili zájemci od 95 200 (Lancia Sibilo) po 1 512 000 eur (Lamborghini Marzal).
Vrcholným kouskem je Lamborghini Marzal, čtyřmístné kupé s motorem vzadu, jež slavilo světovou premiéru na Ženevském autosalonu 1967. Bohatě prosklená karoserie (4,5 m2 skla od belgického Glaverbelu) je dílem Marcella Gandiniho, tehdejšího šéfdesignera Carrozzeria Bertone, jenž se podepsal i pod další legendy (např. Lamborghini Miura a Countach). Pro Marzal zvolil pouze dvojici dlouhých křídlových dveří, jež umožňují přístup ke všem sedadlům; na přídi je šest obdélníkových světlometů a prosvětlený interiér temperuje klimatizace, na jejímž vývoji také Bertone spolupracoval. V prodlouženém podvozku Miury s rozvorem 2620 mm je unikatní řadový šestiválec 1984 cm3 o výkonu 129 kW (175 k), jenž vznikl rozpůlením dvanáctiválce z Miury, převodovka zůstala sériová pětistupňová. Zajímavým stylistickým prvkem je motiv šestihranu, opakující se v interiéru i na exteriéru; dream car Marzal se však do sériové výroby nedostal. Prvky stylu ovšem Gandini uplatnil na dalším čtyřmístném kupé Lamborghini Espada, ale klasické koncepce se čtyřlitrovým dvanáctiválcem vpředu a pohonem zadních kol. Marzal se proslavil také jako zaváděcí vůz Velké ceny Monaka 1967, kde projížděl řízen knížetem Rainierem společně s jeho chotí Grace.
Druhým hitem se stal sportovní projektil Lancia Stratos HF Zero, Gandiniho hvězda Turínského autosalonu 1970, základ později neobyčejně úspěšného typu Stratos HF pro automobilové rallye. Prototyp na rozdíl od sériového modelu poháněl menší čtyřválec 1.6 V4 z Fulvie HF, uložený vzadu, do kabiny se vstupovalo vzhůru odklopným víkem jednoprostorové karoserie. Bertone vůz po třiceti letech kompletně zrenovoval, po dalších jedenácti však prodal za pouhých 761 600 eur. Gandiniho klínový sedan Sibilo (Turínský autosalon 1978) nedosáhl žádného věhlasu, vynikal jen ovládacími prvky na velkoplošné hlavě volantu, dostal o 100 mm prodloužený podvozek a šestiválec Dino 2.4/140 kW (190 k) ze sériového Stratosu HF. Prodejní cena 95 200 eur nepřekvapila…
Třetí velkou hvězdou byl Chevrolet Corvair Testudo, který sám Nuccio Bertone považoval za jeden z nejvýznamnějších návrhů své karosárny. Kupé s odklopným překrytem interiéru jako u stíhacího letounu vyniká hladkými liniemi i velkou zasklenou plochou, jeho designerem je Giorgetto Giugiaro, jenž u Bertoneho působil před založením vlastního Italdesignu (Corvair Testudo se představil na Ženevském autosalonu 1963; v dražbě dosáhl 336 000 eur). Zbývající dva kousky, otevřený Athon (1980) a kupé Bravo (1974), druhé známé i z výstavy Automobil v roce 1986 v Praze, jsou postaveny na základech Lamborghini a vynesly 347, resp. 588 tisíc eur. Reakce italské veřejnosti na prodej originálů byla více než nazlobená, podle ní měly být národní kulturní památkou. Samozřejmě, většinou poputují z Itálie do světa. Bohužel hospodářská situace společnosti Carrozzeria Bertone, která prošla po krachu reorganizací, už neumožňovala další existenci sbírky, již v roce 1972 založil sám Nuccio Bertone v Caprii (Val di Susa), sídle Centro Stile Bertone. Říká se však, že alespoň jeden z prodaných vozů zachránilo Museo Nazionale dell’Automobile z Turína. Který to je, ukáže až budoucnost…
Zdroj: Automobil 07/11