Goodwood Festival of Speed 2015 – Bitva na hraně

Festival rychlosti v jihoanglickém Goodwoodu se rozrostl do obřích rozměrů, ani vše nemůžete během návštěvy vidět...

Všechna zúčastněná vozidla jsou rozdělena do několika skupin, závodníci jedou buď na čas, anebo v demonstrační jízdě do vrchu, která je pro novodobé stroje F1 z důvodů bezpečnosti povinná, což jejich řidiči využívají k obveselení diváků piruetami, či předváděním ostrých startů s kouřícím obutím. Rozdělení do různých kategorií jsou nejen podle typů, tříd a ročníků, ale také podle jiných kritérií (např. vozy, s nimiž závodil Derek Bell). Majitel goodwoodského panství Lord March každý rok vyhlásí ústřední téma, letos to bylo Flat-Out and Fearless – Racing on the Edge, tedy nesmiřitelný boj o první místo, jak ostatně vyjadřuje další citace prohlášení Ayrtona Senny: Nejsem určen k tomu, abych dojel druhý nebo třetí, jsem určen pro vítězství... Každoročně se v Goodwoodu schází výkvět motoristických sportovců současnosti i minulosti, sám Lord March prokazuje svoji lásku k motorsportu účastí za volanty vypůjčených závodních automobilů.

Vždy se objevují nově renovované stroje, stejně jako se daří přilákat nové hvězdy, které ještě v Goodwoodu nebyly. Součástí setkání je autosalon Moving Motor Show se světovými premiérami nových typů, rychlostní zkouška Forest Rally Stage, jízda supersportovních automobilů Michelin Supercar Run, soutěž elegance Cartier Style-et-Luxe, aerosalon Aviation Exhibition, prezentace nadzvukového rekordního vozu The Bloodhound Project (nově s podporou Jaguar Cars), aukce Bonhams (v nabídce byl i ex-tovární Aston Martin Ulster 1935), vystoupení současných týmů formule 1, přehlídka motocyklů, letecký den s akrobacií Red Arrows a mnoho, opravdu mnoho dalšího... V neděli (akce je čtyřdenní od čtvrtka) poprvé zavítal do Goodwoodu fenomenální motocyklový závodník Valentino Rossi, aby nejen oslavil šedesát let Yamaha Motor Co., ale také na trati vyzkoušel několik závodních automobilů jako jsou vítězná Mazda 787B ze 24 h Le Mans 1991, soutěžní Lancia Delta S4 nebo tovární Rothmans Porsche 962. Pravděpodobně byl největší hvězdou, přijel hned po svém vítězství v nizozemské Grand Prix (Tourist Trophy v Assenu), aby se ještě v sobotu zúčastnil recepce v Goodwood House. Na první pohled totiž bylo zřejmé, že dnešní týmy F1 poněkud omezily účast, z největších hvězd se objevili jen Jenson Button (McLaren), Kimi Räikkönen (Fer-rari), Felipe Massa (Williams) a Nico Rosberg (Mercedes-AMG), avšak jejich účast byla většinou omezena na jediný den.

Sebastiana Vettela loňská návštěva zjevně nenadchla, na Ferrari účinkoval kromě pátečního vystoupení Räikkönena pouze Marc Gené a letos na prvním Red Bullu F1 jezdil výhradně nadějný mladík Pierre Gasly. U McLarenu se kromě zkušeného Chrise Goodwina objevili mladí Nick De Vries a Stoffel Vandoorne; u Williamsu střídal Massu zkušební jezdec Alex Lynn, loňský vítěz GP3 Series. Pro Mercedes-AMG F1 byl k dispozici Anthony Davidson, když zrovna neřídil Toyotu TS040 Hybrid ze 24 h Le Mans. Nechyběly ani Porsche a Audi, jež svedly boj o vítězství v letošním ročníku Le Mans... Někdy však musíte být skuteční znalci pro to, abyste objevili jiné významné jezdce, kteří navzdory obrovským zkušenostem a mnoha úspěchům zůstávají skromně v pozadí. Účast Richarda Attwooda, britského závodníka F1 a vítěze 24 h Le Mans 1970 na Porsche 917 je už pravidlem (letos byl opět i v Le Mans), jeho kolega Brian Redman představil siluetu Porsche 935 Turbo, s níž posádka Rolf Stommelen, Dick Barbour a herec Paul Newman dobyla druhé místo ve 24 h Le Mans 1979. Za volantem Porsche 936/81 (vítěz Le Mans 1981) se kromě Attwooda objevil také rakouský závodník Rudi Lins, polotovární jezdec Porsche z konce šedesátých let. René Arnoux se vrátil za volant Alpine-Renaultu A442B, s nímž dvojice Pironi – Jaussaud vyhrála 24 h Le Mans 1978, bývalý jezdec formule 1 Michel Leclére se spokojil s Renaultem 17 sku-piny 5 (1975). Tradičně silnou účast Mercedes-Benz Classic, zaměřenou na oslavu 60. výročí vítězství Stirlinga Mosse v Mille Miglia, překvapivě doplnil Hans Herrmann za volantem typu W196 formule 1 (1954), dnes sedmaosmdesátiletý (!) účastník 18 Grand Prix MS F1 a Attwoodův kolega při triumfu v Le Mans 1970! Stirling Moss, jen o půldruhého roku mladší, tento vůz řídil také, kromě 300 SLR z italských Mille Miglia 1955. Jen pro ilustraci, Stirling se spolujezdcem Denisem Jenkinsonem tehdy po otevřených italských silnicích urazili 1000 mil (tedy 1600 km) za něco málo přes deset hodin, jejich 300 SLR dosahoval rychlosti přes 280 km/h.

Co na to dnešní závodníci, jezdící na sterilních zabezpečených tratích? V kategorii mladších překvapil Pierluigi Martini, jenž po vítězství ve 24 h Le Mans 1999 na BMW V12 LMR prakticky závodů zanechal, ale v Goodwoodu letos debutoval za volantem svého monopostu Minardi M189, který jako většina strojů F1 té doby používal dostupný osmiválec Ford - Cos-worth. S motorem Ford DFV vyjely rovněž unikátní automobily Amon AF101 (1974), vlastní konstrukce novozélandského smolaře Chrise Amona, který však všechny své soupeře dodnes přežil; Purleyův LEC CRP1 (1977; dokonce dva kusy v Good-woodu, zhotovené výrobcem ledniček v Bognor Regisu); italská Osella FA1D (řídila Lorina McLaughlinová), šestikolový March 2-4-0 (do Grand Prix 1977 nenastoupil, ale Roy Lane s ním vítězil v britských závodech do vrchu), Hesketh 308B (s jedním jel Freddie Hunt, syn Jamese, mistra světa 1976), Kojima KE007 (jedna z japonských konstrukcí formule 1), Lotus 49 (na úspěšném voze svého otce se objevil Damon Hill), Surtees TS7, s nímž Derek Bell získal bod za šesté místo na Velké ceně USA 1970, atd. Dvanáctiválce, konkurující automobilům s osmiválci Ford, zastupovaly Ferrari, BRM a neobvyklé italské Tecno (typ PA123 pro Dereka Bella a Nanniho Galliho, ale i poslední pokus E731 pro Chrise Amona z následující sezony 1973, který nikdy neprošel sítem kvalifikace).

Zmínku zaslouží rovněž motocyklový šampion Johnny Cecotto z Venezuely, pozdější jezdec F1; startoval na extovárním voze March 782 BMW formule 2. Stoffel Vandoorne, belgický vedoucí závodník letošní GP2 Series (po Hungaroringu má náskok 85 bodů), opět okusil jeden z historických McLarenů F1, nyní typu MP4/6 s motorem Honda V12, na němž vítězil legendární Ayrton Senna. Poprvé se představila Toyota TF102 formule 1 s třílitrovým desetiválcem, kterou získal německý soukromník Harald Fuchs a v závodech sezony 2002 -řídili Mika Salo a Allan McNish. Místní hvězdou je Derek Bell, dnes čtyřiasedmdesáti-letý, účastník 86 závodů MS F1 a pětinásobný vítěz 24 h Le Mans. Měl vlastní kategorii s vozy, jež kdysi řídil, bohužel chyběl Ferrari 312, s nímž v roce 1968 debutoval ve formuli 1. Svůj první závod vyhrál na okruhu v Goodwoodu v březnu 1964, byl to jeho první start, Lotus Seven zajížděl v noci před závodem. Pršelo, mnozí vylétli z trati, ale Derek Bell viděl signalizaci P1 a zůstal na trati až do cíle. Vyhrál budík, bral si jej pak s sebou do Le Mans, kde v roce 1975 poprvé zvítězil. V Goodwoodu kromě řady Porsche vyzkoušel znovu Brabham BT30, s nímž se stal vicemistrem Evropy formule 2 (1970), McLaren F1 GTR (třetí v Le Mans 1995 se synem Justinem) a Ferrari 512 S/M, na němž vstoupil do vytrvalostních závodů (ale s Ronnie Petersonem v Le Mans 1970 odpadli). Na Derekově oblíbeném Porsche 924 Carrera GT jel v Goodwoodu do vrchu také Sebastian, jeho další šestnáctiletý syn... 

Goodwood Hillclimb není ovšem jen přehlídkou, někteří z jezdců nadále bojují o nejlepší čas. Nejrychlejší ze všech kategorií a skupin se utkávají v rozstřelu (Shoot Out), který v neděli přenášela televize a byl opravdu bitvou na ostří nože. Do loňského nejlepšího času Sébastiena Loeba sice chybělo 0,31 sekundy, ale konkurence byla mnohem vyrovnanější. Nakonec se z tri-umfu radoval Olly Clark, britský mistr Time Attack UK (každý sám jede jedno kolo co nejrychleji), syn známého rallyemana Rogera Clarka (1939 – 1998), čtyřnásobného britského mistra a vítěze RAC Rallye 1976. S upraveným vozem Subaru Impreza Gobstopper II o enormním výkonu 574 kW (780 k) prolétl 1,16 míle (1,87 km) dlouhou trať za 44,91 sekundy a zvítězil před dvěma speciály z Pikes Peaku; Francouz Jean-Philippe Dayraut (mistr ledové Andros Trophy) na Mitjet Mini zaostal o 0,6 sekundy a rekordman coloradského závodu Rod Millen o dalších 0,37 sekundy (Toyota Celica 1997). Teprve na dalších čtyřech pozicích byli amatérští závodníci s monoposty formule 1 ze sedmdesátých let. Formulím vládla šestikolka March 2-4-0, když největší soupeř na Heskethu 308E po Rupertu Keeganovi udělal malou jezdeckou chybu, nicméně pozici uhájil před dvojicí finišujících monopostů LEC CRP1 Cosworth DFV.

Připomeňme, že rekord německého závodníka Nicka Heidfelda (McLaren F1) s časem 41,6 sekundy z ročníku 1999 opět zůstal nepřekonán. Tradičně silné zastoupení mají v Good-woodu Američané, kteří tentokrát vystavěli celé depo NASCAR; nechyběli opět Richard The King Petty na sedmilitrovém okřídleném Plymouthu Superbird 1970, Kerry Earn-hardt na Chevroletu Monte Carlo 2000 (syn legendárního Daleho sr.), Mike Skinner se závodním pikapem Toyota Tundra 2008 a Bobby Labonte na nejnovějším Chevroletu SS 2015 týmu Richarda Childresse. Za volant Toyoty Camry NASCAR usedl i bývalý závodník F1 Max Chilton (Marussia; nyní jezdí v USA Indy Lights), stejně jako Rakušan Patrick Friesacher, chráněnec Red Bullu. Překvapením byly ovšem pikapy pro nový šampionát Stadium Super Truck s jeho zakladatelem Robby Gordonem (na Hummeru jezdí také Dakar), offroadový Chevy Baja Truck, ale především legenda závodů ve zrychlení Don Big Daddy Garlits se svým prvním dragsterem Swamp Rat I (1957). Soutěž elegance Cartier Style-et-Luxe se nesla ve znamení karosářských kreací Figoni et Falaschi (Italové usazení v Paříži), absolutním vítězem je aerodynamické kupé Talbot-Lago T150 CS Goutte d’Eau ročníku 1937, jež přivezl ze své jedinečné kalifornské sbírky Peter Mullin. Cartier si samozřejmě zaslouží samostatné pojednání, stejně jako úžasná přehlídka závodních motocyklů a nejstarších automobilů kategorie Clash of the Titans, jež představovala velkoobjemová monstra z let 1902 až 1913. Duncan Pittaway dokončil renovaci rekordního osmadvacetilitrového čtyřválce Fiat S76 (1911) a jeho vůz se tak po více než století znovu objevil na veřejnosti. Sekundovaly mu sesterský Fiat S74 Grand Prix, Blitzen Benz, Métalurgique-Maybach, Mors Grand Prix, Darracq 200 HP, Napier Gordon Bennett 1903, Star 10,2 l z Wolverhamptonu pro stejnou soutěž ročníku 1905, Mercedes Grand Prix 1908 a Benz 200 Hornsted z Brooklandsu. Kupodivu absencí překvapila Škoda Auto, dříve jeden ze sponzorů Festivalu rychlosti a Forest Rally Stage; přestože diváci i letos měli figuríny Yetiho a trička s nápisy Škoda, po české značce nebylo ani památky. Mezi stánky automobilových firem nechyběly Volkswagen, Audi, Seat a Bentley, jen Škoda měla absenci. Dokonce se neobjevil ani jeden z populárních soutěžních automobilů Škoda na lesní rychlostní vložce, ani žádný v Goodwoodu nestartoval. Škoda...

Převzato z časopisu

Fotogalerie