Představujeme
Chery Automobile Co., Ltd. – Podivný podnik
-TH- 17.06.2013 10:34
O čínské automobilce Chery se mluví poměrně často, vypovězené smlouvy o spolupráci nyní nahrazují nové, a to dokonce s renomovanými partnery...
Zatímco všechny předcházející dohody s partnery SAIC/Volkswagen, Fiat/Alfa Romeo a Chrysler Group skončily fiaskem, vzrušily nedávno veřejnost nové zprávy o založení dvou dalších společných podniků. Jedním z nich je joint venture Chery Jaguar Land Rover Automobile Co., Ltd., v Changshu u Šanghaje, která zahájí výrobu typem Freelander (2014), druhým snaha o uvedení značky Qoros za pomoci izraelského kapitálu do Evropy (premiéra sedanu Qoros 3 v Ženevě 2013). Kde se Chery vůbec vzala, a co od tohoto údajně devátého největšího čínského výrobce automobilů můžeme čekat? Zpočátku to byly jen přehmaty, nicméně v loňském roce vyrobila automobilka Chery celkem 563 300 automobilů, z toho 13 100 užitkových, ještě s využitím čtveřice značek Chery, Rely, Riich a Karry.
Samotný vznik státního podniku byl kuriozitou, čínští soudruzi z Wuhu (provincie Anhui) se prostě rozhodli, že budou vyrábět automobily, a tak 18. března 1997 založili nový podnik Chery Automobile. Chyběla jim drobnost v podobě povolení výroby automobilů, ale příliš si s tím nelámali hlavu. První vůz Chery opustil výrobní linku 18. prosince 1999, byla to kopie první generace Seat Toledo, postupně nabízená pod různými jmény jako Chery Amulet, Windcloud, Flagcloud, Cowin, Fulwin, Qiyun a podobně (mj. kódová označení A11, A15, A168 a vlastní kombi A18), ovšem s motory odvozenými z Mitsubishi a posléze vlastní konstrukce. Z modernizovaného Toleda ročníku 1993 vychází i Cowin 2 (model 2012).
Absenci výrobního povolení vyřešila Chery dočasným spojením s větší SAIC Motor ze Šanghaje, která také jako partner VW Group (Shanghai VW) zpětně licenci na Toledo získala. Když Chery dostala povolení v roce 2003, opustila skupinu SAIC a vesele se pustila do dalšího kopírování, tentokrát typu Chevrolet (Daewoo) Matiz, jenž se stal jejím nejúspěšnějším automobilem (přes milion vozů do března 2013, kdy se představil výrazný facelift). SAIC Motor byla ovšem i partnerem General Motors (Shanghai GM) a zanedlouho Chery čelila žalobě, kterou čínské soudy smetly ze stolu s tím, že si General Motors řádně práva na design neošetřil... Státní podnik se postupně rozrůstal na velkou automobilku s vlastní zkušební dráhou, třinácti tisíci zaměstnanci, vývojovým centrem AERI (otevřeno 2005) a exportními úspěchy. Hlavním inženýrem se stal Číňan Xumin, občan USA, který deset let pracoval ve vývoji u Forda, a vedl konstrukci nové řady motorů ACTECO (AVL, Chery, Technology & Cooperation), na jejímž vzniku se podíleli také specialisté rakouské firmy AVL List. Nepřehledná řada typů postupně přicházela do výroby, v roce 2007 jednal Chrysler Group o výrobě malého vozu Chery A1 v Číně také pro svou značku a prodej v USA, jenže Američané po kontrole čínské kvality výroby od kontraktu odstoupili.
Podobně skončil pokus o spolupráci s Nissanem a Fiatem, který chtěl v Číně vyrábět vozy Alfa Romeo 156, ale nakonec alespoň odebral část motorů Chery pro jiné projekty. Všechny vozy Chery už nejsou jen kopie známých vzorů, v některých případech dokonce přijala spolupráci renomovaná italská designerská centra Pininfarina a Bertone, která v Evropě přišla o zakázky. Po prvním exportu do Sýrie (2001) se automobily Chery rozšířily do řady dalších zemí, většinou třetího světa a Ruska, ale například italská firma DR Motor od roku 2006 využívá konstrukce Chery jako základ vlastních typů. Její šéf Massimo Di Risio se pokusil přemluvit vedení Chery ke koupi továrny Fiat v sicilském Termini Imerese (zavřena v prosinci 2011), získal alespoň novou smlouvu a dohodnul uvedení dalších typů DR0 (nejmenší) a nového DR5 na základě Chery.
Malcolm Bricklin chtěl dovážet Chery do USA podobně jako kdysi Zastavy, ale General Motors se nelíbila podobnost Chery a Chevy (= Chevrolet). Nakonec však nezasáhl, protože se záměr nezdařil a Bricklin podal na Číňany žalobu pro nedodržení podmínek (jednali s jinou firmou za jeho zády, ale nic z toho nevzešlo). Na evropský trh se Chery nedaří proniknout, prodává v Rusku a montuje na Ukrajině místo Záporožců (ZAZ Forza = Chery A13). Montážní závody coby joint ventures má v Argentině a Íránu, jinak vozy Chery v menších počtech z dílů CKD skládají v Egyptě, Malajsii, Indonésii, Thajsku, Venezuele, Uruguayi atd.
Větším projektem je továrna v Jacarei v brazilském státě São Paulo, která nabídne kapacitu 150 tisíc vozů ročně (základní kámen položen 19. července 2011; Chery se do Brazílie vy-vážejí od roku 2009). Nepříliš šťastným krokem bylo v roce 2008 zavedení víceznačkové strategie, kromě Chery přišly Riich (luxusní verze), Rely (MPV a SUV) a Karry (lehké užitkové), cílem byla snaha oslovit rozdílné skupiny klientů, ale došlo naopak k roztříštění nabídky a poklesu odbytu. V červenci byly Riich (se znakem písmena R v křídlech jako u Bentley) a Rely zrušeny; počet vyvíjených automobilových projektů po racionalizaci poklesne pod třicet (dříve i sto!) a Chery se zaměří na opětovné zvýšení odbytu na plánovaný milion vozů ročně (2015). V roce 2010 se totiž prodalo 682 tisíc, v roce 2011 odbyt klesl na 643 tisíc a loni na 563 tisíc!
Osobní vozy nyní opět dostanou výhradně značku Chery, přičemž obdobná Karry byla ponechána pro užitkové typy, většinou malé minivany ve stylu Suzuki Carry! Výrobní program Chery zahrnuje osobní automobily segmentu A (řada QQ, M1), malého B (A1, Cowin, Fulwin 2), středního C (E5, A3, A5), vyššího středního D (Eastar, G5, G6), SUV/MPV (X1, Eastar Cross, Tiggo, X5) a také různých čistě elektrických verzí (od typů A5, A3, QQ a M1). Zahraniční partner se však konečně našel. Základní kámen pro Chery JLR byl položen u Changshu dne 18. prosince 2012; zúčastnili se Ratan Tata (šéf Tata Group, majitele JLR), Ralf Speth (šéf JLR) a Yin Tongyue (generální ředitel Chery). Součástí projektu jsou automobilka, výroba motorů a spo-lečné výzkumné a vývojové středisko. -Kromě vozů Jaguar a Land Rover tam mají vznikat automobily nové značky z joint venture, přizpůsobené požadavkům čínského trhu. Tak uvidíme!
Převzato z časopisu