AG Adolph Saurer Arbon – Swiss Made

K nejslavnějším švýcarským automobilům patří Saurer. Mnohé jsou ještě v provozu, přestože jejich výroba skončila téměř před třiceti lety...

Saurer náleží k průkopníkům švýcarského stro­jírenství a společnost ­dodnes existuje jako součást Oerlikonu, rovněž významné švýcarské strojírny (a zbrojovky). V osmdesátých letech se rozdělila produkce textilních strojů a automobilů, přičemž značky Saurer z Arbonu a konkurenční FBW (Frank Brozincevic z Wetzikonu) se počátkem osmdesátých let po prodeji koncernu Daimler-Benz spojily do nového podniku Nutzfahrzeug­gesellschaft Arbon & Wetzikon (NAW). V roce 1983 byla ukončena výroba vozů Saurer pro ­civilní sektor, autobusy a trolejbusy pokračovaly ještě nějaký rok jako NAW, poslední Saurer vznikl v roce 1987 pro švýcarskou armádu a poslední FBW vyjel o dva roky dříve. Daimler-Benz využil továren v Arbonu a Wetzikonu pro výrobu speciálních modelů Mercedes-Benz, patřily k nim těžké typy 8x8, 12x6 a komunální řada Econic.V roce 2003 byla společnost NAW zrušena; zatímco ­Saurer Textile, výrobce textilních strojů, se v roce 2006 stal součástí koncernu Oerlikon. Ještě v roce 1977 však Saurer Gruppe tvo­řilo deset podniků, a to AG Adolph Saurer v Arbonu na výrobu nákladních vozů, vznětových motorů, tkalcovských a vyšívacích strojů; Berna z Oltenu (autobusy, nápravy a metalurgie), Karl Müller AG z Roggwillu (vibrační válce, dumpery, tiskařské stroje), Saurer (Pty.) Ltd. z East Londonu v Jižní ­Africe atd. (další dvě firmy v Německu, jedna v Rakousku a jedna ve Francii). V roce 1994 byl Saurer uváděn jako výrobce automobilových dílů a textilních strojů.

Není bez zajímavosti, že Saurer stál u zrodu výroby nákladních automobilů také v jiných zemích než jen v rodném Švýcarsku. Vše začalo založením malé slévárny Franze Saurera (1806 – 1882) v St. Georgenu (litinové vázy, rámy postelí, zahradní nábytek). Po předčasné smrti své manželky se Franz v roce 1863 oženil s vdovou po průmyslníkovi z Arbonu, přestěhoval tam svou slévárnu a spojil ji s mechanickou dílnou své druhé ženy, kde se vyráběly tkalcovské stavy. Když Franz zemřel, převzalo jeho sedm synů rodinný podnik, všechny však přežil jen Adolph Saurer (1841 – 1920), jenž vtiskl společnosti svoje jméno. V roce 1888 vznikl první motor Saurer, ležatý jednoválec 1½ HP, o deset let později už výkony dosahovaly 100 HP (licenci koupil i britský Robey of Lincoln). V roce 1893 vyplula první loď s motorem Saurer na Bodensee, následovaly i závodní čluny a v roce 1896 vyjel první automobil Saurer, kombi­nace kočáru bez koní Carrosserie Koch z Paříže a jednoválcového zážehového ­motoru se dvěma protiběžnými písty Saurer Arbon 5 HP, které se pak vyvezly ve větším množství na Madagaskar! Některé dostaly malou ložnou plochu, a tak se v roce 1900 zrodil první nákladní Saurer.

Hippolyt Saurer (1878 – 1936), syn Adolpha, byl zdatným ­inženýrem a zasloužil se o rozvoj automo­bilové výroby v Arbonu. První byly samozřejmě osobní vozy (od 1904 z výroby v Arbonu, s motorem 22 HP, kuželovou spojkou a ře­tězovým pohonem); v roce 1906 vyjel větší typ 30 HP, využívající Saurerovy motorové brzdy (přestavením vačky) a pneumatického spouštěče! Po druhé světové válce, kdy už úspěch v oblasti osobních automobilů zaručovala jen velkosériová výroba, se Sauber soustředil na užitková vozidla. V roce 1903 vyjel z Arbonu první nákladní automobil Saurer, čtyřválec kapotové koncepce s otevřenou budkou a užitečnou hmotností 5,0 tuny; o rok později následovaly první autobusy, přičemž si Saurer nechal patentovat zmíněný vzduchový startér a motorovou brzdu. Pětitunu doplnily modely 3; 2½ a 1½ tuny; její čtyřválec místo samostatných válců dostal dva bloky v řadě za sebou. V roce 1907 založil Saurer pobočky ve Francii a Německu; licence prodal do Velké Británie, USA a Rakouska. V roce 1908 s podporou Adolpha Saurera postavil Rudolf Diesel v dílnách curyšské firmy Safir první automobilový dieselmotor, ale pak byly práce z neznámých důvodů přerušeny. V roce 1909 dodal Saurer první hasičské vozy sborům v St. Gallenu a Bruselu.

Nové typy A klasické koncepce vyjely v roce 1917 s novými motory se čtyřmi válci v jednom bloku, podvozky stavebnicové koncepce 2, 3, 4 a 5 t proslavily švýcarskou značku na všech kontinentech. Po smrti otce převzal Hippolyt Saurer vedení podniku, připravil řadu B (poprvé alternativně šestiválce, od 1928 také vznětové motory). V roce 1928 uzavřel licenční dohodu s italskou firmou OM z Brescie, jež vedla mezinárodní spolupráci; o rok později pohltil konkurenční automobilku Berna ze švýcarského Oltenu. Nové hmotnostní předpisy vedly v roce 1934 k uvedení řady C, poprvé se objevila bezkapotová budka a užitečná hmotnost vzrostla až na 11,0 t; ve stejném roce Hippolyt Saurer patentoval vznětový motor System Saurer s přímým vstřikováním paliva a dvojitou vírovou komůrkou v pístu. Po Hippolytově smrti ­pokračoval ve vývoji jeho blízký spolupracovník Ing. Albert Dubois; v té době už Saurer Lastwagen Imperium zahrnovalo dceřiné společnosti, montážní závody a licenční výrobu v řadě zemí od Belgie po USA. V roce 1938 vyjely první trolejbusy, speciální terénní vojenské vozy a zrodil se první vznětový motor pře­plňovaný výfukovým turbodmychadlem!

Po válce se přeplňování postupně uplatnilo u motorů Saurer Diesel pro nákladní auto­mobily a autobusy; 1946 se představil velkoprostorový autobus s motorem vzadu, ka­palinovou spojkou a poloautomatickou převodovkou s předvolbou řazení; 1952 vyjel menší autobus samonosné konstrukce. V roce 1952 se objevily motory přeplňované kompresorem a také se rozšířila nabídka o lehčí typy nákladních vozů Saurer-OM (konstrukce OM/Fiat z Itálie), která přetrvala až do sedmdesátých let. Nová, v pořadí už čtvrtá generace vlastních nákladních vozů Saurer, nesla typové označení D. Vysoká kvalita automobilů a autobusů Saurer byla zárukou trvalého odbytu i po druhé světové válce, ale už především jen na domácím švýcarském trhu. Kapacita výroby v Arbonu byla v roce 1972 zvýšena na 1500 ročně (s vlastními motory!), ke klientům patřila švýcarská armáda, autobusy odebírala především švýcarská města a také švýcarské pošty PTT (v roce 1977 vyhrál Saurer konkurs před FBW). Výfukové ­turbodmychadlo nahradilo mechanický kompresor, řadový šestiválec typu D2KT z objemu 11 950 cm³ (ø 130 x 150 mm) nabízel 243 kW (330 k)/2200 min^‑1 a 1225 N.m/ 1400 min^‑1 pro těžkou řadu vozů D 330 F (bezkapotový), resp. N (kapotový), ve tří­nápravovém nebo čtyřnápravovém prove­dení.

Některé modely se dodávaly alternativně pod značkou Berna podle přání tradičních klientů. Byla to však už labutí píseň, na ­počátku osmdesátých let bylo zřejmé, že malí výrobci nemohou přežít. Saurer prodal produkci automobilů tehdejší společnosti Daimler-Benz, a ta ji postupně nahradila typy Mercedes-Benz. Jak vyplývá z výše uvedeného, Saurer vždy jel v čele pokroku, koncem sedmdesátých let se dokonce zkoušelo přeplňování pulsním dmychadlem Comprex (Brown Boveri) pro nákladní vozy D 330 F (motor D4KC a KCL), ale podobně jako u závodních vozů (Ferrari 156 F1), či osobních automobilů (menší ­série Mazda 626 Comprex) tato revoluční technologie neprorazila. Velmi dobře vybavené vývojové středisko motorů Saurer v Arbonu je nyní součástí koncernu IVECO. American Saurer se vyráběl v letech 1911 – 1918 v Plainfieldu (New Jersey) společností Saurer Motor Truck Co. na základě švýcarské licence, později však po spojení s Mack Brothers dostaly přednost automobily s buldokem ve znaku.

Pozoruhodné je, že Saurer byl také u vzniku nákladních vozů německé značky MAN, když strojírna z Norimberka převzala pobočku Saureru (zal. 1910 v Lindau) a zavedla výrobu několika typů, přičemž smlouva o spolupráci trvala do roku 1932! Od roku 1913 montoval Saurery 3,5 a 2,0 t nizozemský Spyker. V Rakousku se vyráběly Saurery dokonce od roku 1906, do 1937 měla mateřská továrna v podniku svůj podíl, 1959 Steyr-Daimler-Puch převzal většinu akcií a po deseti letech produkci zastavil. Poslední rakouské typy poháněly šestiválce 8,0 l o výkonu 110 kW (150 k)/2400 min^‑1 (modely 7 G, 7 GV), resp. 10,0 l ovýkonu 147 kW (200 k)/2400 min^‑1 (model 9 GV), užitečná hmotnost byla 8,2 – 9,3 tuny podle provedení.

Na letošní výstavě Rétromobile v Paříži představila nadace Fondation de l’Automobile Marius Berliet renovovaný nákladní vůz Saurer 1 CRD, vyrobený v roce 1936 v bývalé továrně Rochet-Schneider v Lyonu na podvozku dodaném ze závodu Suresnes (původně Darracq-Serpollet), jež se staly základnami Saurer France. Ještě v roce 1955 se ve Francii vyrobilo 528 automobilů Saurer, v roce 1957 filiálku založenou už 1908 převzal UNIC, později jeden ze zakládajících členů sdružení IVECO. Vystavený typ 1 CRD je čtyřválec 4500 cm³ (ø 105 x 130 mm) s užitečnou hmotností 3,0 t a největší rychlostí 50 km/h. Staré nákladní vozy Saurer jezdily v Československu ještě v šedesátých letech, jako školák jsem jeden sledoval, když přivážel zásoby do dětské ozdravovny v Harrachově.

Převzato z časopisu

Fotogalerie