Nissan/Opel/Peugeot – Osobní lehké „užitkáče“

Ještě jednou se vracíme k osobním verzím lehkých užitkových vozidel, které zajímají dost velkou skupinu zákazníků nejen v Česku.

Dnes nabízíme „trojtest“ (opět zdůrazňuji nikoliv srovnávací!!!) modelů, které vznikají vesměs ve spolupráci několika značek. Až na Nissan, jehož model NV200 je (málem bych použil výraz „čistě“) produktem pouze této japonské automobilky. Opel spolupracuje s Fiatem a Renaultem, Peugeot zase s Fiatem a Citroënem. Osobní verze užitkových vozidel nabízejí větší robustnost než klasické modely MPV, často i více prostoru a také několik úrovní výbavy interiéru, umožňující nasazení jak při přepravě pracovních čet, česáčů ovoce apod. až při dopravě hotelových hostů či firemních klientů i na hodně dlouhé cesty. Vozidla jsou seřazena v textu abecedně, nikoliv podle velikosti či ceny.

Nissan NV 200 Evalia

Nová generace lehkých užitkových vozidel značky Nissan navazuje na dobrou tradici této značky v kategorii LUV. V této „hmotnostní“ třídě se po nějaké době vydal Nissan vlastní cestou a opustil společný model Kubistar vyráběný na bázi Renaultu Kangoo předchozí generace. Nicméně v rámci Aliance obou značek je jasné, že jsou využívány synergické efekty, pro laika zcela určitě zřejmé hlavně na motorech a převodovkách. Nový Nissan NV200 je dodáván na český trh ve dvou karosářských variantách: dvoumístné verzi van resp. až sedmimístné osobní verzi Combi a nově také s úrovní výbavy Evalia. Pokud jde o motory je na výběr buď zážehový motor 1.6 l/81 kW resp. 109 k, a nebo vznětový přeplňovaný Common-Rail 1.5 dCi/63 kW resp. 85 k, případně v druhé výkonové verzi 81 kW/110 k.Standardně je montována přímo řazená pětistupňová převodovka. Poháněná je přední náprava. Nový Nissan NV200 navázal na kdysi úspěšný model Nissan Vanette, který byl vyráběn jak v provedení Cargo (van), tak i v osobní verzi a občas některé vozy (byl v oficiální nabídce tehdejšího dovozce) můžete na českých silnicích ještě vidět v provozu. K redakčnímu testu jsem převzal novotou vonící Nissan NV200 Evalia 1.5 dCi 110, tj. s výkonnějším agregátem. Svým designem masky se „dvoustovka“ hlásí jednoznačně „do rodiny“ Nissan. Není to už tedy Renault s jinou „bižuterií“.

Sedmimístná kabina (je k dispozici i ve verzi Combi, ale ta je co do výbavy méně komfortní) nabízí na místě pro řidiče dostatek místa, i když s robustnější postavou by nějaký ten centimetr navíc v oblasti levého lokte byl k dobru. V každém případě ale výbava Evalie je příjemná: mj. výškově seřiditelný volant, el. ovládaná boční okna i seřizování zpětných zrcátek, možnost vnitřní cirkulace vzduchu, klimatizace, vyhřívání předních sedadel, tempomat, palubní počítač, centrální odemykání s dálkovým ovládáním, vypínatelné ESP, audio s CD, couvací kamera s malým monitorem (shodný s displejem počítače a přesto paráda) atd.. Takže samá pozitiva. Na miniaturní obrazovku couvací kamery jsem si rychle zvyknul a oceňuji, že není umístěna uprostřed palubní desky, kde by mohla evokovat pocit, že jde o monitor navigace, takže by zbytečně lákala některé nenechavce. Jak na palubní desce, tak i mezi sedadly najdete dostatek odkládacích prostor, i když nevelkých rozměrů. Co je určitě příjemné, je řadicí páka umístěna na středové části palubní desky, a co víc, na „japonce“ bylo řazení příjemně přesné a dráhy jednotlivých rychlostních stupňů přiměřeně dlouhé. Že by samá pozitiva? Tradičně si neodpustím výtku vůči vnitřnímu zpětnému zrcátku, které mi osobně vadilo ve výhledu (chtělo by to níž sedadlo, a nebo nižšího řidiče) a také u levé nohy nebylo moc místa na „odložení“ při delší cestě bez řazení. Schránka před spolujezdcem není uzavíratelná, displej je přece jenom poněkud titěrný. A také jsem postrádal otáčkoměr. Zavazadlový prostor nabízí využitelný objem až 2,1 m³. Ale to platí pouze při přepravě dvou osob. V sedmimístné variantě je základní objem 0,3 m³. Dvě sedadla v třetí řadě jsou sklopná vzhůru do strany, druhá řada je sklopná klasickým způsobem vpřed. Základní délka zavazadlového prostoru je 500 mm, při pětimístné úpravě až 1200 mm a dvoumístné úpravě sedadel až 1600 m. K upevnění zavazadel jsou k dispozici 2 resp. 4 zajišťovací oka.

Pokud jde o cestující, do druhé řady je velmi dobrý přístup posuvnými dveřmi na obou stranách, u třetí řady to již je o něco obtížnější a ani místa na nohy není příliš. Ve druhé řadě není ani dostatek místa na šířku, ale na kratší vzdálenosti to je vyhovující. Tady u  „nissanů“ špatně odhadli rozměry „evropanů“. Usedám za volant a pomocí tzv. inteligentního bezdotykového klíče (příplatek), který ale vyžaduje specifické ovládání, tj. současně musíte sešlápnout pedál spojky a brzdy, uvolnit tyč volantu ze zámku, a pak teprve otočit startérem, spouštím motor. Seřizuji zpětná zrcátka a nastavuji volant. Studený motor je více slyšet, ale jenom než získá provozní teplotu. První kilometry testu najíždím na trase ze Spořilova ze servisu importéra do redakce na Smíchov. Malý Nissan NV200 se velmi lehce ovládá, v hustém provozu se s vozidlem dobře manévruje. Při couvání do řady vozidel oceňuji pomoc couvací kamery. Zpočátku se mi zdá monitor vpravo na přístrojovém štítu maličký, ale rychle si zvykám a dokonce se snažím řadit podle rad špičičky na displeji. Při rychlejší jízdě po pražském „polygonu“ zadní náprava zatížená jenom sedadly občas odskočí. Ale jak se následně v průběhu týdenního testu přesvědčuji, stačí jenom lehký náklad (cca jeden cestující v druhé řadě) a zadní náprava dobře „sedí“. Vznětový agregát poskytuje dostatečný výkon a to i při plném zatížení. Ale na nějaké „závodění“ to moc není, zvláště v kopcích a v zatáčkovitých úsecích. Taky si chvíli zvykám, na docela úzký rozchod kol. Jízdní vlastnosti podvozku, zvlášť když je zatížen, jsou spolehlivé a nezáludné, brzdy plně odpovídají i naloženému vozidlu. Stejně tak oceňuji výbornou manévrovací schopnost ve městě (stopový průměr otáčení je 10,6 m), podpořenou dobře pracujícím posilovačem. Potěší velká variabilita interiéru, ale upřímně řečeno, s plně obsazenou Evalií bych se na cestu z Prahy do Paříže vydat asi nechtěl. Při rozvážce osob v centru města se spotřeba pohybovala kolem 7 l/100 km. Na testovací trase jihozápadně od Prahy, kdy ale převažovala jízda po mě dobře známých silnicích nižších tříd, nebyl problém udržet spotřebu na průměru 5,5 l/100 km. Nissan NV200 Evalia je „pracovitý“ vůz, který při plném obsazení využijete spíše v regionálním provozu. A nebo jako rodinný vůz, kdy děti v druhé resp. třetí řadě mají místa dostatek a ještě se vejdou nějaká zavazadla.

Opel Movano 147 Combi

V nabídce dovozce značky Opel jsou čtyři modely s označením „užitkový vůz“ s homologací N1. V prvé řadě to maličký Opel Corsa Van, následuje letošní novinka Opel Combo (van, combi ), dále pak Opel Vivaro a největším modelem je Opel Movano. Menší modely Corsa a Combo jsou produktem spolupráce s italským Fiatem (méně viditelná je na Corse, Combo je v podstatě Fiat Doblo), větší modely Vivaro a Movano pak vznikly ve spolupráci s francouzským Renaultem. Jak Opel Vivaro, tak i Movano v redakčním testu již byly ve verzi van. Tentokrát jsme měli možnost v redakčním testu vyzkoušet Opel Movano ve verzi Combi. Jen na vysvětlenou, nové Movano sice bylo uvedeno na český trh už koncem roku 2010, ale v té době sjížděly z výrobního pásu pouze verze Van/Furgon. Výroba dalších karosářských variant nabíhala postupně. Takže na verzi Combi došlo až v letošním roce. A možná by bylo vhodné ještě jedno doplnění. Opel Movano Combi je označení pro plně prosklený van s devíti sedadly (1+8), který je nabízen ve dvou velikostech: L1H1 (tj. základní rozvor i výška střechy) a nebo ve větším „rozměru“ L2H2. K dispozici jsou tři výkony motorů: 100, 125, 147 k.

Vždy je montována šestistupňová přímo řazená převodovka. A nikoliv nepodstatný detail: sériová výbava je stejná jako na užitkových vozech, tj. např. klimatizace, airbag řidiče, el. ovládání předních oken i zpětných zrcátek, centrální zamykání atd.. A shodné s užitkovými verzemi je i čalounění. Opel Movano Combi je nabízen v ceně od 509 600 Kč bez DPH (ale to je cena orientační, průběžně jsou aplikovány i různé slevy). K redakčnímu testu jsem převzal nový Opel Movano Combi 147 L2H2, tj. co do rozměrů vozidlo s druhým rozvorem 3682 mm a druhou výškou střechy 2502 mm. Pod kapotou měl testovaný vůz agregát ze zcela nové řady čtyřválcových turbodieselů Common-Rail 2.3 dCi, které vynikají nízkou spotřebou i čistotou emisí. Motor 2.3 dCi je k dispozici ve třech výkonových verzích: 74 kW/100 k, 92 kW/125 k a 107 kW/147 k. Pro testované vozidlo zvolil importér výkon 147 k, standardně je montována šestistupňová přímo řazená převodovka. Testované vozidlo mělo poháněnou přední nápravu. A jdeme za volant. Movano nové generace má vedle nové čelní partie karoserie také nově řešený interiér kabiny, tj. hlavně pracoviště řidiče. Nová kabina je bohatě prosklená, zaručuje výborný výhled, a i u užitkové verze je charakteristické použití kvalitních a trvanlivých interiérových materiálů. Než si řidič seřídí sedadlo, volant a zrcátka, ocení velké množství odkládacích schránek.

Důležitým prvkem výbavy jsou všestranně nastavitelná sedadla a výškově nastavitelný volant. Tříramenný volant padne dobře do ruky, krátká řadicí páka na palubní desce je jen kousek vedle. Sedadlo má dostatečnou délku sedáku a opěradlo jde opravdu příjemně seřídit. Rozměrná dvoupatrová zpětná zrcátka – s el. nastavením, stejně jako el. ovládaná boční okna – poskytují dobrý výhled za vozidlo. Testované vozidlo bylo ve výbavě doplněno i o couvací čidla v zadním nárazníku. Pokud jde o výbavu málem bych zapomněl na tempomat s omezovačem rychlosti, satelitní ovládání autorádia, systém ESP, audio s CD + AUX, poličku nad předním sklem či palubní počítač. Ačkoliv je Opel Movano Combi původem „užitkáč“, má v Technickém průkazu zapsáno, že jde o „osobní automobil“. Tomu odpovídají další dvě řady sedadel pro celkem šest cestujících, takže konfigurace sedadel ve vozidle je 3 + 3 + 3. Nabízejí nejen opravdu dostatek prostoru na šířku či na kolena, ale optimální sklon opěradel a díky šikým posuvným dveřím na pravém boku vozidla je k nim dobrý přístup. Měl bych asi dodat, že vedle řidiče byla u testovaného vozidla dvoumístná lavice, jejíž střední část opěradla se dá sklopit vpřed a vytváří tak výborný „psací stůl“, a nebo podložku pod počítač. Co ale bylo velmi příjemné, že po odklopení sedáku byl k dispozici velký zavazadlový prostor, kam se dá vedle předepsané výbavy v pohodě uložit i řada drobnějších předmětů, které by jednak mohly „běhat“ v interiéru vozidla, a hlavně je lépe je nevystavovat příliš „na oči chytákům“, apod. Pokud jde o cestující ve druhé a třetí řadě, výbava Combi obsahuje i samostatné větrání/vytápění pro cestující. Jaksi logicky předpokládáme, že vozidlo s označením Combi umožňuje vedle cestujících i přepravu nákladu. Je tomu tak i u Movana Combi. Za třetí řadou sedadel je velmi dobře zadními křídlovými dveřmi přístupný zavazadlový čtvercový prostor o délce 1400, šířce 1750 (mezi podběhy 1400) a výšce 950 mm (měřeno po spodní okraj oken).

Ale Movano Combi lze využít i pouze pro přepravu nákladu, protože jak třetí, tak i druhá řada sedadel jsou vyjímatelné. Ovšem chybí přepážka chránící řidiče a také boky karoserie jsou prosklené!! A ještě dodám, že jsem na podlaze napočítal 8 upevňovacích ok. Jízdní vlastnosti jsou dobré i u neobsazeného vozidla. Přední náprava je typu McPherson odpružená vinutými pružinami, zadní je tuhá s listovými pery. Kotoučové brzdy na všech kolech pracovaly zcela bezchybně jak u prázdného, tak u naloženého vozidla. Potěšil velmi dobrý rejd předních kol. Šestistupňová přímo řazená převodovka má dobré odstupňování a přiměřeně přesné dráhy. Motor o výkonu 107 kW/147 k bude zcela jistě plně dostačující i při využití zcela zatíženého vozidla na dlouhých trasách a určitě dovolí i připojení lehčího přívěsu (třeba na kola, lodě apod.), aniž by Movano ztratilo na dynamice. V průběhu našeho testu (ve výbavě nechyběl palubní počítač), nový Opel Movano Combi 147 měl průměrnou spotřebu 9,5 l/100 km, přičemž jednu třetinu najetých kilometrů jsem s kolegou ujel v Praze, zbytek pak byl na dálnicích (s využitím tempomatu) či silnicích nižších tříd ve Středních Čechách. Čistě příměstský provoz na silnicích nižších tříd při dodržování rychlostních limitů a s polovičním obsazením pak vykázal průměrnou spotřebu 7,5 l/100 km. Opel Movano Combi L2H2 je opravdu velké kombi, takže vyžaduje více místa na parkování, zato uveze neskutečně mnoho, takže vedle osmi cestujících lze naložit i hodně zavazadel.

Peugeot Expert Combi

Peugeot ve svém portfoliu má čtyři modely s homologací N1, samozřejmě v různých verzích karoserie, včetně osobní s označením Combi. Vedle maličkého Bipperu, je to větší Partner, středně velký Expert a na vrcholu nabídky je Peugeot Boxer. Maličký Bipper známe také jako Citroën Nemo či Fiat Fiorino a je vyráběn ve spolupráci koncernu PSA a Fiat v turecké automobilce Fiatu. Větší Partner/Berlingo je čistě produktem PSA. Střední model Expert (u Citroënu s označením Jumpy) je – zatím – společným projektem s automobilkou Fiat (Scudo), stejně jako největší Boxer (Jumper, Ducato). Ale Expert/Jumpy resp. Fiat Scudo jako společný projekt sjíždějící z výrobní linky ze závodu PSA na severu Francie končí. PSA se – alespoň u tohoto modelu – s Fiatem rozchází, na druhou stranu ovšem navázal spolupráci s japonskou Toyotou v oblasti výroby a vývoje lehkého užitkového vozu, takže „co by dup“ se můžeme dočkat nové Toyoty Hiace sjíždějící z výrobní linky místo Fiatu Scudo. A pokud jde o Scudo, potichu zmizí z nabídky, stejně jako zmizelo MPV Fiat Ulysse (také vyráběný ve spolupráci s PSA). Scudo by měl plně nahradit Doblo Maxi jak v osobní, tak i v užitkové verzi. A teď už k našemu testu. Do redakce jsme získali poslední generaci 2012, tj. po faceliftu, modelu Peugeot Expert ve verzi Combi s delším rozvorem, takže s označením L2H1.

Cílovou skupinou tohoto vozu by měla být hlavně rodinná klientela, která požaduje více jak 5místný vůz s maximální výbavou, na českém trhu našla tato verze Experta v uplatnění i ve firemní sféře a to zvláště s delším rozvorem, kde je možné vedle standardních 5 sedadel nechat namontovat ještě další řadu, tj. rozšířit obsaditelnost až na 8/9 míst. Výbava je myslím více než dostatečná. Palubní počítač, sklopná a vyhřívaná elektrická zpětná zrcátka, el. ovládaná okna, automatická dvouzónová klimatizace, samostatné sedadlo spolujezdce vpředu, přední mlhové světlomety, přídavnou klimatizaci + topení pro zadní část vozu, paket Visio (automatické stěrače + samočinné rozsvícení světel), audi s CD/MP3, boční posuvné dveře na levé i pravé straně, tempomat a omezovač rychlosti, zadní parkovací asistent, a systém ESP. Pokud jde o řidiče, tak ocení ve dvou rovinách seřiditelný volant a výškově nastavitelné sedadlo. K redakčnímu testu jsem převzal Peugeot Expert v osmimístném provedení (2 + 3 + 3), s motorem 2.0 HDI/120 kW a s delším rozvorem (L2). Už v základním rozvoru L1 jde o docela rozměrné, ale i prostorné vozidlo.

Osmi, resp. až devítimístný Expert nejen svými vnitřními rozměry, ale i použitými materiály a hodnotnou výbavou, která zpříjemňuje „pobyt na palubě“ nejen řidiči, ale hodně také ostatním cestujícím, si doslova říká o využití na dlouhé cesty. Tím nechci naznačit, že pro převoz hotelových hostů z letiště do hotelu apod. je ho škoda. Na druhé straně osmimístná verze nabízí za třetí řadou sedadel jen docela skromný zavazadlový prostor o objemu cca 0,8 m³. Ale v případě potřeby, kdy je přepravován menší počet osob, lze využít výborné variability interiéru. Sedadla ve druhé resp. třetí řadě jsou jednotlivě buď sklopná, a nebo zcela vyjímatelná. Pak – měřeno až ke stropu – je využitelný objem až 5 m³, ale absence jakékoliv bezpečnostní přepážky za zády řidiče i nekrytá boční okna napovídají, že jde o čistě teoretický technický údaj. Pracoviště řidiče je nejen „francouzsky“ pohodlné, ale i dostatečně prostorné a palubní deska je prosta jakýchkoliv designérských extravagancí, které by snižovaly třeba její přehlednost či čitelnost palubních přístrojů. Ty jsou klasické, analogové, čtyřramenný volant je seřiditelný ve dvou rovinách, a protože je výškově nastavitelné i sedadlo řidiče, najdou si tu nejméně únavnou polohu za volantem řidiči různě vysokých postav.

Mému pravému kolenu však lehce vadila konzola pro krátkou řadicí páku. Pokud jde o převodovku, Expert měl samočinnou šestistupňovou převodovku, která pracovala – na rozdíl od „automatu“ v menším Partneru – přesně a řadila doslova sametově. Umožňovala také manuální řazení. Dostatečný počet odkládacích prostor pro různé drobnosti, doklady apod. je v této třídě „derivátů užitkáčů“ celkem standardní. Pokud jde o druhou, resp. třetí řadu sedadel, je k nim velmi dobrý přístup bočními posuvnými dveřmi na obou stranách vozidla. Místa je na sedadlech dostatek jak pro kolena, tak i na šířku, cestující mají samostatné ovládání klimatizace i vytápění. Nejsou tedy odkázáni na řidiče. Jízdní vlastnosti přes pět metrů dlouhého vozidla jsou velmi příjemné, zvláště na dálnici větší rozvor zajišťuje dobrou podélnou stabilitu i při vysokých rychlostech. Ano, Expert s výkonem 120 kW umí docela „pelášit“, a to i s plným obsazením interiéru. V průběhu testu nebyl problém udržet průměrnou spotřebu na limitu 7,5 l/100 km. Při čistě dálniční jízdě s nastaveným tempomatem na 134 km/h a polovičním obsazením ukázal palubní počítač na trase Praha – Rozvadov průměrnou spotřebu 7,9 l/100 km. A tak asi jediným problémem (vedle mého oblíbeného „mrtvého“ úhlu přes vnitřní zpětné zrcátko) je parkování ve městě. Expert L2 je opravdu dlouhý a občas měl akutní problém zaparkovat kolmo k chodníku. Kus auta nepříjemně „vyčuhoval“ z řady do ulice. Na druhou stranu manévrování i díky dobře nastavené účinnosti posilovače řízení nebylo nijak obtížné. „Suma sumárum“, ideální vůz na dlouhé štreky, komfortní, pohodlný, relativně s dostatečně velkým zavazadlovým prostorem. Udrží svižné tempo při rozumné spotřebě.

Převzato z časopisu

Fotogalerie