Renault/Volkswagen – MPV nebo osobní LUV?

Mnoho zákazníků při výběru nového vozidla dává předost osobní verzi lehkého užitkového vozidla před standardním MPV.

A nejde jenom o automobily, mířící do firemní flotily. Tato vozidla jsou oblíbená i u řemeslníků, živnostníků a „servismanů“, kteří potřebují v průběhu pracovního týdne velký zavazadlový prostor a o víkendu možnost naložit celou rodinu. V dnešním testu jsme vyzkoušeli jednu osobní verzi LUV a jedno kompaktní klasické MPV. Jsou zhruba ve stejné „velikosti“, ale v různých cenových hladinách. 

Renault Kangoo 1.5 dCi Maxi

Skupinu osobních LUV zastupuje v testu Renault Kangoo, ovšem v prodlouženém provedení Maxi, i když jenom v pětimístné verzi. Pokud jde o kódové označení asi L2H1. Tady si dovolím jednu poznámku. V segmentu „vanů“ Kangoo doslova „vymazal“ z českého trhu konkurenční „levoboček“ Dacia Dokker. U osobních verzí to ale bude asi tak „fifty-fifty“, protože osobní Dokker nenabízí tolik místa v interiéru, ani kvalitní materiály či dílenské zpracování. Renault Kangoo absolvoval omlazovací kůru v roce 2013, takže se dá očekávat, že přijde větší modernizace, či zcela nová generace. Oproti předchůdci zaznamenáte novou celou příď včetně světlometů, drobnou retuš najdete i na koncových sdružených svítilnách a předělána byla i palubní deska a přístrojový štít. Nový design palubní desky a pracoviště řidiče naštěstí neměl negativní vliv na ergonomii. Takže vše je při ruce, spínače a ovladače tam kde je čekáte a řadicí páka ve střední části palubní desky hned „u ruky“. Volant je ale pouze výškově seřiditelný, naštěstí rozsah i výškového nastavení sedadla řidiče tento handicap eliminuje. Osobně nejsem nadšen z příliš krátkých páček pod volantem. Ale za den si zvyknete. Na rozdíl od současné generace osobních vozidel, mezi sedadly Renaulta Kangoo je klasická páka parkovací brzdy, takže zatím se LUV elektricky ovládaná brzda vyhnula. U osobního vozidla se předpokládá i využití na delší cesty, a tak nechybí tempomat, vyhřívání předních sedadel a dnes už vlastně standardní elektrické stahování oken a seřizování zrcátek. A stejně tak je dnes už skoro nepostradatelný systém Stop/Start, který naštěstí jde eliminovat stiskem tlačítka na palubní desce. U užitkových Renaultů je také k dispozici tlačítko „ECO“, které omezuje využití výkonu motoru, a tím má šetřit palivo. Co potěší, je pouze minimalistické pojetí – co do množství – satelitních spínačů na volantu a pak také elegantní, dobře odstíněná „kaplička“ uprostřed palubní desky s multimediálním systémem a navigací. 

Řidič i spolujezdec v první řadě mají dostatek místa, obrovský prostor nad hlavou, a k tomu je nad čelním sklem k dispozici i praktická polička. V druhé řadě mají tři cestující také dostatek místa ve všech směrech, výborný přístup z obou stran vozidla posuvnými dveřmi a ještě nad hlavou zůstalo dost místa pro tři uzavíratelné schránky (+4000 Kč) na drobnosti. Pokud jde o nákladový prostor, je přístupný křídlovými dveřmi a už v základu je doslova obrovský. Využitelný objem začíná na 0,93 m³ a postupným sklápěním druhé řady sedadel získáte až 3,5 m³ (při využití až do stropu). Ovšem pozor na užitečnou hmotnost, ta je 700 kg. Pozitivní také je, že sklopením zadních sedadel vznikne zcela rovná plocha. A pokud potřebujete ještě třetí řadu sedadel, lze doobjednat. Testované vozidlo mělo pod kapotou osvědčený vznětový přeplňovaný čtyřválec 1.5 dCi s výkonem 81 kW/260 Nm. Jde o dobře známý agregát, který se již zbavil „dětských nemocí“, výrobce jej průběžně modernizuje a oficiálně je udáváno, že nyní se montuje do Kangoo jeho šestá generace. Plní EU 6 s pomocí systému EGR a katalyzátoru s filtrem pevných částic. Konkrétní výkonová verze je montována společně s přímo řazenou šestistupňovou převodovkou, která je vhodně odstupňována a umožňuje Kangoo plynule zrychlovat již od nízkých otáček. Při rychlosti 130 km/h tak otáčkoměr ukazuje 2300 min^-1. To je velice příznivá hodnota. Tady musím zdůraznit, že v testu jsem tlačítko ECO nepoužíval. A tím už se dostáváme do oblasti průměrné spotřeby.

Při jízdě po dálnici – tempomat nastaven na 135 km/h – ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 5,6 l 100 km. Venkovský okruh vedený po silnicích nižších tříd s polovičním zatížením, jsem zvládnul za 4,1 l/100 km a městskou trasu v době dopravní špičky pak za 5,1 l/100 km. Pokud jde o jízdní vlastnosti, pak dlouhý rozvor zvláště při rychlé jízdě a to nejen po dálnici, zajišťuje výbornou směrovou stabilitu i menší citlivost na boční vítr. Ovládání vozidla, řízení, brzdy, řazení, vše bez připomínek. Výhled od volantu je velmi dobrý, chválím asistenční systém rozjezdu do kopce. Osobně jsem měl drobné problémy s blokem pod palubní deskou, kde je umístěna řadicí páka. Je docela mohutný a při delší cestě mě tlačil do pravého kolene. A musel jsem se také smířit s tím, že při parkování jsem potřeboval o něco více místa, než u standardního rozvoru. Což je znát zvláště když parkujete šikmo k chodníku.

VW Touran 2.0 TDI 6MT Highline

Nabídka vyzkoušet si v redakčním testu nový Touran přišla vlastně náhodou. A proč ne? Druhá generace oblíbeného kompaktního MPV značky Volkswagen může být i alternativou místo menšího osobního provedení LUV. Ovšem jsou tu dva zásadní rozdíly. Ten první je konstrukční. MPV je v podstatě derivát osobního vozidla, a tomu odpovídá i podvozek a jeho naladění. A pak v naprosté většině případů vozidla kategorie MPV mají už v základní úrovni výbavy vyšší cenu, která odpovídá vyšší úrovni komfortu v interiéru. Na druhou stranu jsou o něco méně robustní než LUV, zavazadlový prostor bývá vybaven kobercem, takže než tam naložíte pár pytlů cementu, není od věci dát jako podklad silnovrstvý igelit a už vůbec nepočítejte s tím, že pomocí vysokozdvižného vozíku vsunete do vozidla europaletu s materiálem. Kategorie MPV míří hlavně na rodiny a pak na ty, co rádi a často cestují. Ovšem to se vůbec nevylučuje s tím, že v týdnu je vozidlo využíváno po pracovní popojíždění. K testu jsem převzal VW Touran Highline 2.0 TDI 6G. Highline je úroveň výbavy (vysoká) a 6G znamená, že vozidlo mělo manuálně řazenou šestistupňovou převodovku. Vznětový přeplňovaný dvoulitrový motor nabízel výkon 110 kW/340 Nm. Velmi bohatá základní výbava obsahuje nejen velké množství asistenčních elektronických systémů, z velké části zaměřených na bezpečnost, ale také z hlediska řidiče několik významných prvků: volant jde nastavit ve dvou rovinách, sedadlo řidiče jde seřídit i výškově a má i výsuvný díl sedáku, což jsem opravdu ocenil, sedadla jsou vpředu vyhřívaná, zvláště, když jsem zjistil, že opěradlo je vybaveno malým masážním systémem. Co mě nadchlo už méně, je výhled z vozidla vpřed přes mohutné tělo dešťového senzoru a vnitřní zpětné zrcátko a stejně tak „nemusím“ systém Stop/Start a elektrický spínač parkovací brzdy.

Pracoviště řidiče je docela prostorné, ovšem sám za sebe si sednu jen obtížně (dvoumetrová výška není pro kompaktní MPV ideální). Palubní deska je přehledná, nic jsem nehledal, veškeré spínače byly tam, kde jsem je očekával. Vodorovná příčka volantu – kůží obšitý věnec padne výborně do ruky – má na můj vkus zbytečně moc satelitních spínačů. Ve střední části palubní desky umístěný displej multimediálního systému je dobře čitelný, ale to neplatí za nízkého podvečerního slunce. Krátká řadicí páka padne výborně do ruky, její dráhy jsou krátké a řazení přesné. V druhé řadě je formálně místo pro tři osoby, ale skutečné pohodlí zde mají dva dospělí cestující. Mimochodem, jak jsem se dozvěděl u kolegů, jen velmi obtížně do druhé řady umístíte tři dětské bezpečnostní sedačky. A už jsme u řady třetí. Nabízí jenom dvě spíše nouzová místa s krátkým opěradlem, takže asi pro děti. Naštěstí tyto dvě sedačky jsou sklopné do podlahy, takže v pětimístné konfiguraci sedadel máte k dispozici zcela rovnou podlahu zavazadlového prostoru. Ten v sedmimístné konfiguraci nabídne 0,7 m³, po sklopení třetí a druhé řady sedadel pak 1,98 m3 (měřeno až po střechu). Ovšem užitečná hmotnost je 695 kg. Ještě jedna drobnost k zavazadlovému prostoru. Druhá řada sedadel je – v této kategorii už standard – posuvná, čímž můžete mírně zvětšit zavazadlový prostor bez nutnosti sklápět druhou řadu. Ale pak do ní usednou pouze děti. Usazuji se na příjemném sedadle řidiče, seřizuji zrcátka, volant, sedadlo a pomocí starteru (bezklíčkové zapalování) roztáčím motor. Za studena je slyšet, ale jakmile získá provozní teplotu, je velmi dobře utlumen. Už po pár kilometrech jízdy po Praze si velmi dobře uvědomuji rozdíl v nastavení odpružení podvozku i tlumičů mezi MPV a LUV. A přitom sedím docela vysoko, jako v malém „užitkáči“. Parkuje se výborně, jednak proto, že vůz je dlouhý jenom 4527 mm, ale také proto, že je vybaven couvací kamerou.

Kdo je zvyklý pravidelně usedat za volant menšího LUV, často už má „rychlost v uchu“ a nemusí se dívat ani na tachometr. Jakmile ale přesedne do dobře odhlučněného MPV, najednou překračuje rychlost. Takže jsem se zpočátku více musel soustředit na ručičku tachometru. Chválím jízdní vlastnosti vozidla zatíženého hmotností asi 300 kg. Výkon motoru více než dostatečný, brzdy nevadnoucí ale při sportovnějším průjezdu zatáčkami se více naklání. Takže jsem zvolil styl jízdy jako s LUV. A teď už ke spotřebě. Dálniční test jsem absolvoval na trase Praha – Brno – Praha v nedělním dopoledni, kdy byl relativně malý provoz. Nikde žádná nehoda, a tak jsem oběma směry projel plynule a přitom na hranici limitů. Tempomat byl – tam kde to bylo možné – nastaven na 133 km/h. Ručička otáčkoměru se ustálila na hodnotě 2100 min^-1 a průměrná spotřeba v obou směrech byla 5,8 l/100 km. Venkovský zkušební okruh po silnicích nižších tříd jsem zvládnul svižnou jízdou za 5 l/100 km a v městském provoze jsem nedokázal snížit průměrnou spotřebu pod 5,7 l/100 km. A ještě „za kolik?“ Základní cena testovaného vozidla je 677 900 s DPH. Ovšem importér zadal do výroby vozidlo s další příplatkovou výbavou, takže výsledná cena 916 000 Kč s DPH za kompaktní MPV je dost vysoká.

Převzato z časopisu

Fotogalerie