Prezentace výsledků – Tiskovka

Správně tisková konference. O nové legislativě v dopravě s ředitelem dopravní služby Policie ČR plk.Tomášem Lerchem. Tam nemůžeme chybět. Dozvíme se, kam doprava u nás směřuje, čím se bude řídit, co nás na silnici čeká.

Zbytečná očekávání. Jakoby těch novel už nebylo dost: za starých dob, za 40 let socialismu byly celkem tři dopravní vyhlášky. Za tu dobu si je každý zapamatoval a nebyl problém. Tím nechceme příliš chválit „staré zlaté časy“, ale co říci na to, že teď za legislativní smršti už jsou stovky novel, které nikdo nezná a které neznají ani právníci. Teď bude zase nová, jiná. Zdá se však, že to v novelách není. K dopravním nehodám dochází přece ani ne tak proto, že řidiči dopravní předpisy neznají, ale proto, že je nedodržují. Je to prostě zvláštní: zákon o provozu na silnicích je jedním z mála, který stát vydal opravdu ve prospěch svých občanů. Sám z něj nic nemá. Přesto je jeden z nejporušovanějších. Jestliže je jednou z hlavních příčin nehod nevěnování se řízení, nemá to se neznalostí dopravních předpisů nic společného. Řidiči dělají při řízení vozidla všechno možné, jen tomu řízení se věnují málo. Dělají si z vozidla kancelář, telefonují, píší esemesky, rozptylují se kouřením, pitím, jídlem a spoustou jiných věcí. K tomu ještě další novela… 

Tiskovka na tom moc nezmění. Dozvěděli jsme se, že je problém s parkováním nákladních vozidel (když chybí 1500 parkovacích míst jen pro nákladní vozidla na dálnicích), jak se to bude řešit, nikdo ale neřekl. Asi stejně špatně jako se řeší záchytná parkoviště před velkými městy, tak jako se neřeší městský okruh v Praze, dostavba dálnice D3 a tak dál. Problémy prý představují hlavně profesionální řidiči: nechávají odstavená vozidla, působí kolony, prevence na ně nezabírá. Jak by ne: jak asi preventivně působit na zahraniční řidiče, kteří jen republikou projíždějí a o nichž nikdo neví, ani kolik jich vlastně zhruba je? Zvláštností jsou dodávky, jejichž řidiči jsou rovněž profíci, ale nemusí na povinná školení a netrápí je povinné přestávky. Jsou vesměs přetížené, minimálně o jednu tunu. Ty nepřetížené jsou prázdné. Takže novela zasáhne řidiče dodávkových vozidel, aby se přiblížili řidičům těch nákladních. Nové dopravní předpisy se zaměří na rehabilitační programy pro recidivisty přestupků. Také na špatný technický stav vozidel, i když dopravních nehod z tohoto důvodu je jen půl procenta. Pokud jde o alkohol za volantem, byl příčinou 4 500 dopravních nehod v roce 2016. Nikdo však nedokázal uvést, zda by se tyto nehody nestaly i bez požití alkoholu. Takže se všechny hodily do jednoho pytle. 

Další nezákonnost

Nějaká chytrá ministerská hlava vymyslela zase další nezákonnost. Původně to začalo možností odebrat řidičský průkaz těm, kteří neplatí alimenty. Přesto, že vždycky platilo, že zákaz činnosti se může vztahovat jen k té protiprávně provozované činnosti. S tím výživné pro děti nemělo jistě nic společného. Přesto zdobí náš právní řád. Teď zase zaburácel hrom: kdo nezaplatí pokutu v blokovém řízení na místě, ale jeho přestupek půjde do správního řízení, dostane vyšší trest. To opravdu volá do nebe. Přestupek je svázán se sankcí, s konkrétní jeho nebezpečností, s rozsahem a závažností porušení pravidla. Sankci nelze zvyšovat přece jen proto, že o něm bude probíhat jiné než blokové řízení. Pokud to úřady obtěžuje, pak to jistě lze (i když problematicky) zohlednit v nákladech tohoto řízení. Nikdy však zvýšením trestu. To je proti všemu a proti každému. Čiší z toho zpupnost a svévole úřadu. A také jeho pohodlnost a snaha zbavit se práce. Kdyby totéž platilo v trestním řízení, nepřestali bychom se divit, pokud by obžalovaný nepřijal trestní příkaz a jeho věc by se projednávala v hlavním líčení, dostal by o rok víc … Copak je to možné? A když ne u soudu, tak ani ve správním řízení. Jestli to projde, je to na zapsání do Guinessovy knihy rekordů – nebo spíš knihy právních absurdit a ostud.

Nejasnosti

A další změna: prý bylo chyba dát všechno do jednoho zákona, a tak se zase bude zákon dělit. Jeden bude jen řešit pravidla silničního provozu, druhý řidičské průkazy, a tak dál. Proč se to vůbec slučovalo a proč se to zase rozděluje, nikdo neví. Asi proto, že změna je život a je jí málo. Také se překvapivě zjistilo, že se vlastně pořádně neví, pro koho dopravní předpisy platí a také kde platí. Přibyly dopravní prostředky, které není kam zařadit, třeba městské segwaye, motokola, mopedy, invalidní vozíky, motorové koloběžky a mnoho jiného. Jsou to motorová vozidla, nemotorová vozidla nebo jen hračky, smí na silnici nebo jen na chodníky nebo nesmí vůbec nic?

Také není jasné, co je a není pozemní komunikace, když se jezdí po soukromých areálech, v podzemních garážích, na parkovištích supermarketů a jinde. Tam nikde policie nedohlíží, nejsou tam zpravidla ani dopravní značky. Takže přednost zprava nebo limit rychlosti nebo co vůbec? Dosud se charakter cesty určoval podle paspartu silnic. Že to ovšem řidiči v provozu nic neříká a hlavně že ani nepozná, co opravdu je a co už není, pozemní komunikace o tom se už příliš nemluvilo. Je tedy zřejmě načase, aby se problém vyřešil. A nejasností je samozřejmě řada. Třeba také ještě nikdo nerozhodl, zda ten, kdo tlačí motorové vozidlo, třeba motocykl, je chodec a má chodecké povinnosti nebo je řidič motocyklu, třeba pěší. To a mnoho jiného by tedy další novelu dopravních předpisů jaksi ospravedlňovalo. Je jen otázka, proč už se to neudělalo dávno, když už dlouho po silnicích jezdí skateboardy, po chodnících bicykly, všude invalidní vozíky a motorová kola. Takže úprava je namístě. Otázka jen je, zda bude novela jednoduchá, srozumitelná a přehledná, což o mnoha našich zákonech, bohužel, říci nelze.

Otázky a odpovědi

Došlo také na dotazy, ale jako obvykle už ne na vyčerpávající odpovědi. Řidičský průkaz na zkoušku je v nedohlednu, přestože mladí a nezkušení řidiči způsobují až čtvrtinu dopravních nehod. Přesto nedokážeme po léta reagovat a třeba novopečenému řidiči aspoň zakázat, aby prvý rok řidičské praxe vozil spolujezdce. Kolik životů by se jen tím zachránilo, třeba už jen při jízdách z diskoték. Nedokážeme ani naplnit zákon, který umožňuje nařídit odsouzeným řidičům absolvovat programy, které pro provinilce v Rakousku či Německu běží už půl století. Žádná novela ani neupraví průběh silniční kontroly, takže řidič zpravidla ani neví – na rozdíl od policisty – jak se má chovat a co policista může anebo naopak nesmí. Ředitel dopravní služby si nemyslí, že by to bylo třeba: co policista smí, je přece uvedeno v zákoně o policii, takže proč tím komplikovat zákon o provozu na pozemních komunikacích? No prostě proto, že silniční kontrola je vlastně skoro jediná příležitost, kdy se běžný občan dostane do bezprostředního styku s policistou, a tak by to mělo být přesně upraveno. Sotva by obstálo, aby při sportovním utkání jedno mužstvo znalo pravidla a druhé o nich nic nevědělo. Tak ani policie neví, kolik vlastně provádí silničních kontrol a neví to ani jejich ředitel. Za to odpověděl, že dopravní policie tvoří 10% bezpečnostního sboru a že je to asi 2000 lidí. Neví se ovšem, kolik z nich sedí v kanceláři a kolik z nich opravdu řídí nebo alespoň dohlíží na silniční provoz. Přitom, že naše republika je jedna ze zemí Evropské unie s nejhustší sítí silnic, je to napováženou. Policisté prostě na silnicích nejsou vidět a tak není divu, že je také devět mrtvých za čtvrtek, že se v televizních zprávách dozvíme, že byla nakonec přece jen dostižena dívka s 19 zákazy řízení, že dopravní nehody ve svých konečných důsledcích znamenají škody ve výši téměř poloviny našeho státního rozpočtu. Tiskovka na tom nic nezměnila a zřejmě ani mnoho nezmění očekávaná legislativní změna. Vždyť i ta zřejmě nebude příliš řešit příčiny dopravních nehod, ale spíše jen následky. A to je málo. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie