Plněpohonný, třínápravový EuroTrakker

Během uplynulých dvou let nadnárodní koncern IVECO obměnil podstatnou část své automobilové výroby. Velký třesk začal v roce 2002, kdy se na silnicích objevil nejprve tahač a později i těžká nákladní vozidla řady Stralis Active Space. V zápětí se představila nová generace dodávek Daily s motory UniJet. Následovaly v těsném sledu New EuroCargo, které dostalo slušivý kabátek od Bertoneho a mladší sourozenci Stralise v podobě variant Active Time a Active Day.

Novinky se nevyhnuly ani jednotlivým komponentům automobilů. Vedle zmíněného motoru UniJet jsou k dispozici delší dobu čtyřválcové a šestiválcové Tectory a větší Cursory. Zvláště potom Cursor 13 činí z tahačů a těžkých nákladních vozidel opravdové bohatýry. Obdobně tomu je i u převodovek, jejichž vlajkovou lodí je samočinná dvanáctistupňová skříň EuroTronic II. A tak bychom mohli pokračovat dále.

Co z toho všeho však vyplývá? Poslední modelovou řadou, která čeká na svoji modernizaci, je EuroTrakker – nákladní vozidla pro smíšený a těžký terén. Protože by se tak mohlo stát poměrně brzy, rozhodli jsme se stávající variantu řady EuroTrakker podrobit drobnému posouzení z poza volantu. Vybrali jsme si plněpohonnou variantu 6x6.

V pískovně

Záměrem bylo vyzkoušet těžký tříosý sklápěč ve smíšeném provozu. Obecně je vůz s takovým systémem pohonu pro tento druh použití určen. Avšak existují situace, které byť na první pohled nevypadají složitě, jsou velmi zrádné. Mezi takové patří například zcela nevinná nutnost odběru kopaného písku. Pískový důl dokáže být velmi složitým terénem, těžko odhadnutelný povrch a konzistence může vozidlo i řidiče dokonale potrápit.

K dispozici jsme měli EuroTrakker 380 E44 s motorem Cursor 13 osazený třístrannou sklápěcí nástavbou Molčík – Valtice. Silný třináctilitr (12,90 l) s maximálním výkonem 324 kW/440 k při 1450 až 1900 min-1 vybavený turbodmychadlem VGT si s vozidlem v každé situaci lehce pohrával. Avšak hned na začátku je třeba připomenout, že sklopka byla vybavena kromě šestnáctistupňové převodovky ZF 16S181OD také dělící dvoustupňovou převodovkou s převody 1:1 a 1:1,657 a pohonem kol přední nápravy s děličem 20:80 %.

Ještě jednu ti přidám a…

Samozřejmostí je uzávěra diferenciálu. S dvacetiprocentním pohonem přední nápravy je třeba počítat právě v situacích, jako byla ta naše. S prázdným vozidlem o pohotovostní hmotnosti 14,5 t a takto výkonným motorem není problém v žádném rozumném prostředí. Ale to hlavní čekalo po naložení písku. Na naši žádost obsluha nakladače naplnila třemi 4,2 kubíkovými lžícemi nástavbu až na hranici maximální celkové technické hmotnosti vozidla.

Faktem je, že dvě lžíce považovala obsluha nakladače Volvo za dostatečné. Pokyn ke složení další lžíce vyprovokoval řidiče ke krátké zastávce, otevření dveří a hlasité deklamaci (aby přehlušil hluk motoru): „ještě jednu ti tam dám, a rozpadne se ti to pod zadkem!“ „Jenom to tam nalož, ať je kopec,“ ukončili jsme krátkou debatu o vhodnosti či nevhodnosti nákladu. Zatím jsme nehodlali vyjet na silnici, tak jsme si mohli dovolit víc zátěže.

S kopcem písku vykukujícím přes bočnice jsme hnedle měli povolených celkových 38 t. Dvacet čtyři tun sypkého nákladu zatlačilo EuroTrakker do měkké cesty. Pochopitelně vozidlo určené pro smíšený provoz se nemůže v jízdních vlastnostech rovnat speciálním nakladačům, a tak bylo nutno o výjezdu z pískovny trochu uvažovat. Sevřená otočka na minimálním poloměru otáčení přesvědčila o schopnostech najít si cestu i v měkkém písku.

Jenže nic se nesmí přehánět. V okamžiku kdy cítíme, že vozidlo jde předními koly níž, než by mělo, není ostudou s lehkou nohou na pedálech zastavit, a pěkně pomaličku ze stahující se žluté pasti na zpátečku ven. Není to žádný problém, v převodovce máme dva zpětné chody s převodovým číslem až 13,80. Hups, a jsme na pevnějším podkladě.

Smíšený provoz

Pro pocit jistoty za volantem ještě vykroužíme několik koleček po dně lomu. Malá dvojka případně trojka žene v poklidu naši těžkou vozbu cestou necestou. Opět pozorně do neprojetých písečných zatáček, mírné zhoupnutí na terénní vlně a pěkně svižně k té největší hromadě písku. Musíme shodit náklad a zajistit si jiný, tak abychom mohli do běžného provozu. Podle předpisů můžeme mít na silnici celkovou hmotnost 26 t.

Zvedací hydraulický válec ovládaný s přebytkem síly a jistoty postaví nástavbu do polohy „vysypáváme“. Nakladač následně ohodnotí třístranný Molčík dvanácti tunami a my můžeme z pískové díry v Žabčicích ven. Maximální točivý moment 2100 Nm v rozmezí 1000 až 1400 min-1 je hlavním důvodem pro plynulý a tichý výjezd na silnici. Na nízkých otáčkách s plným točivým momentem, to je přece paráda.

Na asfaltu přichází ke svému druhé „háčko“ na převodovce vybavené systémem Servoshift. Maximální rychlost seřízená omezovačem na 85 km/h a standardní brzdový systém dle EHK jsou zárukou komfortní jízdy. Náklad prakticky není cítit, řízení má odpovídající příjemný odpor a řazení jednotlivých stupňů je velmi přesné. Venku panuje horké počasí a tak s výhodou využíváme klimatizace.

Pracoviště řidiče a posádky vozu je ergonomicky výhodné. Vše po ruce, kvalita jízdy v ničem nepřipomíná fakt, že se vezeme se sklápěčem určeným pro těžkou službu. Své si k jízdě řeknou parabolické pružiny v bezúdržbových závěsech na přední a uložení cantilever na zadních nápravách, hydraulické tlumiče i reakční tyče a stabilizátory.

Standardně montovaná kola s ráfky 22,5 x 9,00 a pneumatikami 13,00 R22,5 poskytují dostatečné trakční schopnosti. Přesto, že nevyzpytatelný písek může být složitým terénem, plněpohonný EuroTrakker s myslícím řidičem za volantem by se neměl dostat do neřešitelných problémů.

S odsypem kamene

Druhého dne jsme si z odstavné plochy vyzvedli prakticky identické vozidlo EuroTrakker380E44W, ovšem tentokrát osazené třístrannou sklápěcí nástavbou Cantoni. Pohotovostní hmotnost byla 14,65 t. Přední náprava devítitunová, zatímco obě dvě zadní byly třináctitunové. Přední i zadní brzdy bubnové, ostatně tak, jak je u vozidel určených pro práci ve stavebním sektoru běžné.

Brzdový systém je vybaven ABS a EBL. O přenos výkonových charakteristik na všechna hnaná kola se stará osvědčená šestnáctistupňová převodovka ZF 16S181 OD a dvoustupňová redukční převodovka. Na přední nápravě jsou pneumatiky rozměru 385/65 R 22,5“ (na rozdíl o předcházejícího vozu), na zadních nápravách jsou dvojmontáže 315/65 R 22,5‘‘.

Ani tentokrát jsme nechtěli zůstat nic dlužni využití užitečné hmotnosti a tak jsme naložili lomový kámen. Pravda z ůcty k novému vozidlu a také v rámci strategie krátkého testu jsme nechali náklad hrubého lomového šutru podsypat drobnějším kamenivem. Chtěli jsme totiž vyzkoušet EuroTrakker nejen při jízdě, ale také při manipulaci s těžkým nákladem.

Vymysleli jsme si úkol, který není zrovna každému profesionálnímu řidiči příliš příjemný – postupné vyložení nákladu. Ne, že by šlo o něco neobvyklého, ale přece jenom sklápěčka je většinou na to, aby se na jednom místě naplnila a na druhém skopila, a ne aby se odsypávalo. Ale to byl právě náš záměr.

Mezi vinohrady

S naloženým EuroTrakkerem, „pěkně na kopec“, jsme vyrazili do středně náročného terénu vinohradů v okolí Hustopečí. Na první pohled o nic nešlo, ale i tak je potřeba, aby byl řidič obezřetný. Krátký, ale prudký déšť nastavil laťku dosažení žádaného „uměleckého dojmu“ na travnatých a polních svazích o něco výše, než je obvyklé.

Pořádně jsme si vyhráli s řazením jednotlivých rychlostních stupňů. Nevynechali jsme žádnou z „půlek“, i když při síle třináctilitru to není až tak potřeba. Vysoký točivý moment, který vrcholí již při 1000 otáčkách za minutu totiž sbírá motor pěkně od podlahy téměř v každé situaci. Na druhou stranu ale je to paráda, jak převodovka chodí a pneumatický systém odfukuje.

Propletli jsme se vinicemi, zacouvali do těsných prostorů, otočili se ve svahu, prohnali Trakkera po rozbitých polních i asfaltových cestách, abychom se ujistili o jeho příčné i podélné stabilitě a zamířili k místu prvního „odsypu“. Na pohled velmi složitá situace, neboť část nákladu jsme hodlali složit šikmo ke krajnici poměrně úzké cesty.

Velký, silný a šikovný

Manévrovací schopnosti vozidla vykonaly své a kámen za chvíli padá na určené místo. Ovládání sklápění je dostatečně jemné na to, aby řidič odsypal právě tolik, kolik jsme si představovali. Jedinou doplňkovou činností je očištění zajištění zadního čela (lopata se hodila, a kdyby byl ještě smeták, bylo by líp) a jeho manuální zavření. Drobná fyzická práce sice stála ušpinění rukou, ale to hlavně kvůli dešti.

Zbytek nákladu jsme složili o několik kilometrů a kopců dále na stanovišti číslo dvě. Podsyp drobným kamenivem se ukázal jako výhodný, nebylo nutné sklápět korbu při odsypání do většího úhlu a šlo tak v podstatě kontrolovat množství skládaného materiálu. Ještě jednou opakujeme, že nejde o standardní praxi, ale i tak je možné s vozidlem pracovat, pokud je jeho obsluha na takový případ připravena.

Příjemně strávené dny za volantem plněpohonného EuroTrakkeru nemohlo zhatit ani střídavé počasí. Letní „pekárna“ (tedy pro ty co neseděli s námi v klimatizované kabině) ani nepříliš teplý deštík, který v minutě proměnil nezpevněné komunikace v pořádnou klouzačku, nám připravily zajímavé chvilky, při nichž jsme se museli o něco více kontrolovat než za normálních okolností.

Už teď se těšíme, že velmi dobré jízdní a výkonové vlastnosti EuroTrakkeru budou brzy doplněny faceliftovanými tvary interiéru i exteriéru. Možná, že by se tak ani stát nemuselo, ale doba jde kupředu a vývoj zastavit nelze!

text: Milan Olšanský

foto: autor

zdroj: Trucker 9/2004