Mercedes-Benz/Opel/Peugeot – Velká užitková kombi

Tři velké užitkové vozy v provedení kombi jsme postupně získali ke standardnímu redakčnímu testu.

Testované vozy prošly redakcí postupně v rozmezí několika týdnů, takže v žádném případě nejde o srovnávací test. Navíc se ukázalo, že Mercedes-Benz měl k dispozici Sprintera ve verzi CrewBus, tedy nikoliv plně srovnatelnou verzi Combi, jakou nám nabídli druzí dva importéři. Ale přesto vozidla spojovala srovnatelná velikost karoserie a vznětový přeplňovaný motor pod kapotou.

Mercedes-Benz Sprinter 319 CDI

Mercedes-Benz nám nabídnul k testu zbrusu nový, jen čerstvě zajetý Sprinter Euro 6, který jsme podrobně představili v DaS 7-8/2013. Pro tento model v provedení Euro 6 jsou nabízeny motory BlueTec (čtyřválce a šestiválce) v rozpětí výkonů od 70 kW do 140 kW a k dispozici je jak přímo řazená šestistupňová převodovka, tak i sedmistupňový „automat“. Můžete hádat, jaký motor a převodovka byly pod kapotou. Kdo řekl, že šestiválec 140 kW a šestistupňový „manuál“, tak uhádl. Sprinter je dobře znám nejen z našich redakčních testů, ale hlavně z našich silnic a to v mnoha generacích a v různých karosářských variantách. Takže v tomto směru – alespoň pokud jde o vnější vzhled – žádnou novinku nepředstavujeme, i když popravdě řečeno, naprostá většina vozidel zapůjčených do redakce byla užitková verze van. Ale byl tu i minibus s konfigurací pohonu 4x4 a také šestimístná verze kombi s obrovským nákladovým prostorem. Tentokrát jsme převzali Sprintera v devítimístném provedení s označením 319 CDI BlueTec CrewBus Standard 4x2. Ze tří rozvorů, které jsou pro Sprintera k dispozici (3250 mm, 3665 mm a 4325 mm), měl testovaný vůz druhý rozvor a základní výšku střechy. Pokud jde o celkovou hmotnost, pak testovaná verze měla v technickém průkazu zapsáno 3500 kg. Jako hnací agregát do předváděcího vozidla byl zvolen OM642 DE30LA Euro 6. Motor má zdvihový objem 2987 cm³ a výkon 140 kW/440 Nm. Pokud jde o převodovku, standardně je montována šestistupňová přímo řazená ECO Gear, a ta také byla v testovaném vozidle.

Mercedes-Benz Sprinter 319 CDI Crewbus má konfigurace sedadel 2 + 2 + 2 + 3, celkem tedy řidič a osm cestujících, takže za volant může i řidič vlastnící standardní oprávnění skupiny „B“. Ale protože šlo o verzi CrewBus, byl preferován prostor pro cestující – na rozdíl od dalších dvou vozů v testu – takže za třetí řadou sedadel byl zavazadlový prostor o základní délce 825 mm. Ale třetí řada sedadel šla – je ale dost těžká – rychle demontovat, takže by se vešlo výrazně více nákladu a v tom případě by došla k uplatnění i robustní upevňovací oka na podlaze. A v případě, že by byla demontována sedadla ve druhé, třetí i čtvrté řadě (což lze), byl by k dispozici nákladový prostor o délce až 3265 mm, šířce až 1780 mm (mezi podběhy 1350 mm) a výšce cca 1650 mm. Ovšem plně prosklený! Ale vraťme se na pracoviště řidiče a do prostoru pro cestující.

Řidič má v každém případě dostatek místa kolem sebe. Volant je seřiditelný ve dvou rovinách, sedadlo je nastavitelné i výškově, takže naprostá pochvala. Přední dvě sedadla mají elektrické vyhřívání. Nechybí el. ovládaná zrcátka a přední okna, palubní počítač, tempomat, audio s CD přehrávačem, za příplatek namontovaná výkonná klimatizace (které je umístěná na střeše a o cca 180 mm zvyšuje střechu, takže pozor v podjezdech!). Ta ale v prvé řadě slouží cestujícím. Ve výbavě ovšem nechyběl systém Start/Stop a z bezpečnostních prvků, o kterých jsem psal při představovaní Sprintera Euro 6, byl namontován „hlídač“ přejetí bílé čáry bez použití směrových světel a pak také systém hlídající vozidla v tzv. mrtvém úhlu – je signalizováno ve zpětném zrcátku barevnými diodami (Blind Spot Assist). A samozřejmě nechyběl dnes již standardně montovaný systém Crosswind Assist, který ve spolupráci s ESP zajišťuje bleskurychlou reakci na prudký závan bočního větru. Celkem správně importér nenechal namontovat (je dodáván za příplatek) systém Collision Prevention Assist, který hlídá bezpečnou vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla. 

Pokud jde o cestující, tak mají k dispozici opravdu dostatek prostoru a pohodlná sedadla. Samozřejmostí je možnost samostatného nastavení větrání či vytápění s tím, že si cestující buď sami vše ovládají, a nebo tak může činit řidič ze svého místa. Ačkoliv test probíhal začátkem října, rána již teplá rozhodně nebyla a tak jsem si více než v létě uvědomil, že standardní topný systém vytápění „stíhá“ v pohodě prostor pro řidiče a spolujezdce, víc ale při teplotách pod 0 °C nestihne. Proto také byla namontována na střechu výkonná klimatizační jednotka. Cestující mají na svá místa výborný přístup širokými posuvnými dveřmi na pravé straně, které jsou ovládány servomotorkem i z místa řidiče. A teď už k jízdním vlastnostem Sprintera, který je standardně dodáván s pohonem zadních kol. Výkon motoru jednoznačně vyhovuje i plně naloženému vozidlu a nebál bych se ani připojeného vleku (bržděný přívěs může mít hmotnost až 2000 kg). Šestistupňová přímo řazená převodovka je dobře odstupňována, řazení po celou dobu testu pracovalo k plné spokojenosti. Pokud jde o systém Stop/Start, pak našel uplatnění pouze v městském provozu. A to už jsme u spotřeby. Sprinter i se základní výškou střechy je přece jenom dost velké vozidlo a tomu odpovídá i průměrná spotřeba. Po městě ukazoval palubní počítač průměr 12,7 l/100 km. Při jízdě po dálnici – tempomat nastaven na 110 km/h – ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 9,7 l/100 km. Pak už spotřeba narůstala, takže při rychlosti 130 km/h na rovném úseku Sprinter uháněl za 12 l/100 km. A nedělám si iluze, že by menší čtyřválcový motor byl spořivější. A snad ještě jeden moment, který měl vliv na spotřebu. Ačkoliv do 1. listopadu ještě zbývalo skoro 10 dní, namontovány byly již zimní pneumatiky GoodYear Cargo Vector. Samotné jízdní vlastnosti vozidla – a to i bez cestujících – byly vyvážené a vždy jsem měl pocit bezpečí a dostatečného výkonu „v záloze“. 

Opel Movano Combi

Opel původně avizoval test lehkého sklápěče na podvozku Movano a nakonec se z toho „vyklubalo“ Movano Combi v rozměru L2H2, tedy velký prosklený van s rozvorem 3682 mm a druhou výškou střechy, tj. 2786 mm. Podle označení šlo o verzi s celkovou hmotností 3500 kg a zapsán byl motor 2.3 CDTI 92 KW/125 k. Vozidlo bylo s německou registrací a v Česku se „zastavilo“ v podstatě jenom na dva-tři týdny. Opel nedávno avizoval zvýšený zájem o klienty směřující do segmentu užitkových vozidel tak doufejme, že se to odrazí i v možnosti získat nějaký ten „užitkáč“ od Opelu častěji než doposud. Opel Movano v testované verzi Combi – v nabídce je nespočetná řada variant a pokud jde o verzi van, pak objem nákladového prostoru začíná na 8 m³ a končí na objemu 17 m³. Takže testované Movano L2H2 se třemi řadami sedadel nabídlo základní délku nákladového prostoru cca 1448 mm, ale po demontáži třetí, resp. i druhé řady sedadel se využitelná délka prodloužila na 3083 mm a objem se zvětšil na 10,8 m³, ovšem s tím, že boky karoserie i zadní křídlové dveře jsou prosklené. A protože základem je užitkové vozidlo, na podlaze jsem napočítal celkem 6 upevňovacích ok.

Pod krátkou kapotou byl uložen vznětový motor 2.3 CDTI/92 kW – 125 k, resp. 310 Nm. Standardně je montována přímo řazená šestistupňová převodovka, k dispozici je ale i šestistupňový „automat“, u testovaného vozidla řadící přesně a na příjemně krátkých drahách jednotlivých rychlostních stupňů. Z hlediska ergonomie nemám k pracovišti řidiče příliš výtek. Sedadlo šlo nastavit i výškově. Seřiditelný volant – osobně bych jej potřeboval o „fous“ posunout výš. Já jsem ocenil ohromné množství odkládacích prostor a přihrádek. Praktická je polička nad čelním sklem. Elektricky ovládaná zpětná zrcátka i stahování oken, tempomat, klimatizace, parkovací asistent, autorádio se satelitním ovládáním, to vše jsou spíše příplatkové prvky, které zvyšují komfort ovládání. Já jsem si pochvaloval nastavitelnou bederní opěrku v sedadle řidiče a možnost jeho vyhřívání. A málem bych zapomněl, tak jako vlastně i ostatní vozidla v tomto „více-testu“, i Movano mělo šipku na přístrojovém štítu, signalizující vhodný okamžik k řazení. Ať už „nahoru“ nebo „dolů“. Co ale ve výbavě chybělo, byl systém Stop/Start, který Opel nedávno avizoval, že obohatil nabídku příplatkové výbavy. Od volantu jsem měl výborný přehled, vše v dosahu, takže startuji motor a vyjíždím.

Tentokrát nemířím na rozvážkovou trasu do města, protože verze Combi v testované úrovni výbavy, tj. standardní čalounění apod. je určena spíše na přepravu opravářských čet apod., tj. výhodně se využije tam, kde vedle vyššího počtu cestujících je nutné přepravit i větší množství zavazadel či podobného nákladu (pracovních strojů apod.). Takže volím testovací trasu spíše po okraji Prahy a poté mířím také na venkovský okruh vedený po silnicích nižších tříd. První tři rychlostní stupně jsou kratší, „rozvážkové“, další tři silniční, „šestka“ vyloženě šetřící-dálniční. A tady podotýkám, že Movano s velkou karoserií L2H2 a se středním výkonem motoru z nabídky není žádný loudal, na dálnici velmi svižně dosáhne na limit 130 km/h. S naloženým vozidlem na venkovském kopcovitém testovacím úseku (Loděnice–Bubovice–Mořina–Řevnice–Mníšek p. Brdy) ukázal palubní počítač pěkných 8,2 l/100 km. Při služební cestě na trase Praha–Králíky–Jeseník a zpět, kdy jsem na dálnici jel max. 125 km/h byla průměrná spotřeba 8,7 l/100 km. Vozidlo ale bylo zatíženo jenom z jedné třetiny. Ale i tady již byly nasazeny zimní pneumatiky Michelin. Jestliže chválím kombinaci 1 + 8 počet přepravovaných osob s velkým nákladovým prostorem, který je navíc dobře přístupný a výborně využitelný, pak současně konstatuji, že za celý týdenní test jsem si nezvyknul na umístění spínače varovných svítilen nad čelním sklem na spodní ploše poličky.

Peugeot Boxer L2H2 Combi 

Dalo by se říci „starý známý“, ve verzi L2H2 není v nabídce značky ten největší. A ve statistikách prodejce tato velikost Boxera patří hned po L1H1 k nejžádanějším. Jenže to platí o furgonu, zatímco tentokrát jsem převzal šestimístnou verzi Combi, která v tomto „více-testu“ sice nabízí nejméně míst pro cestující (ovšem tu chybějící třetí řadu sedadel lze přiobjednat), o to větší ale má základní nákladový prostor, který po demontáži druhé řady dosahuje hodnoty až 11 m³. Ano, i tady platí, že stěny a zadní křídlové dveře jsou prosklené, takže využití celého objemu až po střechu je poněkud rizikové. Na trhu nejde o žádného „novice“ (předpokládám, že v souvislosti se zahájením výroby modelu s motorem Euro 6 bude i řada Boxer/Ducato/Jumper absolvovat nějaký facelift), je to velmi dobře zavedený model, který vyhoví např. dopravě osob na krátké vzdálenosti včetně nářadí malých strojů apod. K redakčnímu testu jsem převzal verzi L2H2 s motorem 2.2 HDI/96 kW – 130 k resp. 320 Nm. Verze L2H2 nabízí objem nákladového prostoru 11,5 m³ a užitečnou hmotnost až skoro 2 tuny (platí o homologaci 3500). Nemluvě o tom, že ještě můžete připojit bržděný přívěs o celkové hmotnosti až 2500 kg. Také Peugeot Boxer – jako konkurenti v tomto testu – je v nabídce v mnoha verzích, tj. nejen jako Combi, ale také jako furgon, nebo jako celoprosklený bus. K dispozici jsou ovšem i podvozky určené k dostavbě, dva rozvory a tři výšky střechy.

Podstatné ale je, že všechny verze mají shodné pracoviště řidiče, u testované verze H2 pak nabízející obrovský prostor nad hlavou. Standardní výbava sedadel je 1 + 2, tj. řidič má samostatné ve všech směrech seřiditelné sedadlo s dobrým bočním vedením (z hlediska užitkového vozidla), se seřiditelnou bederní opěrkou a sklopnou područkou, a pro spolujezdce je připravena dvoumístná lavice, přičemž opěradlo prostředního spolujezdce je sklopné a na jeho zadní straně je klipsna na uchycení např. přepravních listů, faktur apod. a nechybí ani dvě prohlubně na odložení plechovky s limonádou či kelímku s kávou. Dle mého názoru samozřejmostí v kategorii užitkových vozidel je výškově nastavitelný volant, což Boxer má. Testovaný Boxer měl za příplatek namontován ještě tzv. „akční paket“, obsahující autorádio s cd přehrávačem + MP3 se satelitním ovládáním pod volantem, manuální klimatizaci a přídavní topení vzadu (celkem 30 000 Kč bez DPH). Každého řidiče potěší obrovské množství praktických odkládacích poliček, kapes ve dveřích a šuplíků na palubní desce. To je bezesporu u užitkového vozidla velké plus. Palubní deska s přístrojovým štítem je přehledná, potřebné spínače jsou v dobrém dosahu i připoutaného řidiče a krátká řadicí páka v palubní desce u pravého kolene řidiče dobře padne do ruky. Jak se ukázalo při jízdách, řazení pracovalo přesně. Pokud jde o přístup k druhé řadě sedadel, pak na pravé straně jsou standardně montovány obrovské posuvné dveře. Nákladový prostor je výborně přístupný zadními prosklenými křídlovými dveřmi s aretací ve dvou polohách. Ideální pro obsluhu vysokozdvižným vozíkem. Na podlaze pokryté gumou ale byly jenom 2 jisticí oka!? Praktická je alkovna nad kabinou řidiče, do které se pohodlně vejdou jak vázací popruhy, tak i případně nějaké drobnější montážní nářadí apod. Řidič má „svoji“ poličku nad čelním sklem. 

Seřizuji sedadlo, volant, zpětná zrcátka a zvolna vyjíždím z parkoviště importéra. Je příjemné teplo (ano v tu chvíli svítilo slunce, v noci ale mírně mrzlo, takže každé ráno jsem „škrábal“ čelní sklo), takže stahuji okna (klimatizaci ještě netřeba) a protože po pár kilometrech má již motor správnou provozní teplotu (ano, Boxer na přístrojovém panelu nepostrádá teploměr chladicí kapaliny!), velmi rychle se na Jižní spojce dostávám na rychlostní limit a tím pádem i na nejvyšší rychlostní stupeň. Zatím jedu prázdný, ale hned druhý den využívám plně celý nákladový prostor  – využitelná délka 2000 mm – a s nákladem cca 800 kg mířím na testovací trasu Praha – Rožmitál – Nepomuk a zpět. Pečlivě dodržuji rychlostní limity, na rychlostní silnici R4 pak nastavuji tempovat na 132 km/h. Výsledná průměrná spotřeba – opět na „zimním obutí“ Bridgestone – je 8,5 l/100 km. To je velmi dobré, samozřejmě popojíždění v centru Prahy okamžitě znamená spotřebu kolem 10 l/100 km. Souhlasím, vozidlo nebylo plně zatíženo, nicméně chválím výkon motoru a také kotoučové brzdy. Boxer má pohon předních kol, přesto chválím jeho manévrovací schopnosti, dobrý rejd, a díky rozměrným zrcátkům i solidní výhled za vozidlo při couvání. Volant s dobře nastaveným posilovačem řízení nevyžaduje větší námahu při otáčení. Snad jen jedna drobná připomínka. Boxer (ale stejně Ducato i Jumper) má dost vysoko umístěné přední světlomety. Je tedy nutné je pečlivě seřizovat dle velikosti zatížení. Jinak budete oslňovat (nikoliv zjevem). A ještě poslední detail. Testovaný Peugeot Boxer – na rozdíl od předchozích vozidel – byl o celkové hmotnosti 3300 kg.

Převzato z časopisu

Fotogalerie