Fuso – Fuso Canter 7C18

V nové, kompletně přepracované generaci byl představen lehký nákladní automobil Fuso Canter v druhé polovině roku 2011. Nyní má motor Euro 6.

To dobré a „povedené“ z předchozí generace bylo zachováno, resp. bylo dále vylepšeno. A protože jde o vozidlo využívané hlavně v segmentu regionální distribuce, pak k těm výrazně ceněným patří velmi dobré manévrovací schopnosti, robustní konstrukce klasického rámového podvozku i přiměřeně prostorná třímístná kabina s krátkou řadicí pákou ve střední části palubní desky. Nová generace modelové řady Fuso Canter přinesla i nové rozdělení hmotnostních tříd. Canter nyní nabízí celkovou hmotnost 3,5 t, 6,0 t a 7,5 t a pokrývá tak všechny důležité segmenty trhu lehkých nákladních vozidel. K tomu je nutné připočítat zvýšení užitečné hmotnosti v závislosti na modelu mezi 85 a 500 kilogramy.

Rovněž pozoruhodná je zadní náprava s nosností až 6000 kg pro modely Canter s celkovou hmotností 7,5 t. Nově je v nabídce extra dlouhý rozvor 4750 mm pro nástavby s délkou až 7000 mm, dále Canter 3,5 t s výkonem 129 kW (175 k) a verze 3S (úzká budka) s celkovou šířkou jen 1700 mm. Nové jsou také body na rámu vozidla umožňující lehkou montáž nástaveb a další výstupy pro pohon přídavných agregátů. Velká pozornost při vývoji nové generace Canteru byla věnována bezpečnosti a komfortu. Všechna vozidla Canter mají elektronicky řízenou brzdovou soustavu. V obou vyšších hmotnostních třídách si mohou nyní zákazníci na přání objednat elektronicky řízený stabilizační systém ESP. V rámci modernizace byl zcela přepracován interiér, vyznačující se vysokou úrovní funkčnosti, novými přístroji s multifunkčním displejem, novými sedadly s nastavitelnou bederní opěrkou, novým topením a automatickou klimatizací, vylepšeným průchodem z jedné strany kabiny na druhou a novými odkládacími přihrádkami. Pokud jde o vnější design nového Cantera, na první pohled zaregistrujete robustní třídílný ocelový nárazník s praktickými plastovými ochrannými lištami na rozích a maskou chladiče s nepřehlédnutelným designem ve tvaru písmene V. Nové kataforézní ponorné lakování kabiny poskytuje společně s práškovým nástřikem rámu dlouhodobou protikorozní ochranu na nejvyšší úrovni. A teď už ke konkrétnímu testovanému vozidlu.

K redakčnímu testu jsem převzal Canter 7C18 (celková hmotnost 7500 kg) s druhým rozvorem z nabídky (3850 mm) s valníkovou nástavbou KOV Velim krytou plachtou s celním uzávěrem. A protože v noci padal mokrý sníh a ráno mrzlo, vozidlo bylo doslova obaleno „sněho-ledovým“ škraloupem, takže prvních pár ujetých metrů patřilo cestě do krytého mycího boxu servisu importéra, kde pomocí tlakové vody byl led odstraněn z povrchu. Pokud jde o motor, pak v nabídce je agregát se zdvihovým objemem 2998 cm3 Euro 6 ve třech výkonových stupních: 96 kW/130 k, 110 kW/150 k a 129 kW/175 k. Náš Canter měl ten nejvýkonnější agregát, tj. k dispozici bylo 129 kW a největší točivý moment 430 Nm. K mé radosti byla namontována standardní manuálně řazená pětistupňová převodovka. Na druhou stranu, mou radost mírně kalil na přání dodávaný systém Start-Stop. O dobrou aerodynamiku se postaraly jednak seřiditelný střešní spoiler a pak tzv. „boční límce“. S ohledem na rozvor 3850 mm, byla celková délka vozidla 6685 mm. Pokud jde o budku, pak samozřejmě byla na rámu ta větší C (Comfort) s šířkou 1995 mm. 

Nastupuji – jeden schod – do kabiny a usedám za volant. Strohá, ryze funkční palubní deska má mnoho rovných ploch, ale na rozdíl od předchozí generace, jsou všechny rohy oblé, materiál je kvalitnější a přitom dobře omyvatelný, slícování jednotlivých plastových dílů je přesnější. Potěší přehlednost, ergonomicky dobře umístěné ovladače i velikost volantu (je seřiditelný ve dvou rovinách, ale ne dostatečně). Pokud jde o palubní přístroje, jsou příjemně veliké, mezi rychloměrem vlevo a otáčkoměrem vpravo je přehledný displej palubního počítače. Škoda, že odstínění přístrojového štítu není dostatečné. Nové jsou ovládací prvky na vytápění/větrání, nyní řešeny otočnými kolečky s výraznými piktogramy. Výbava vozidla nepostrádala elektrické ovládání bočních skel, seřizování zpětných zrcátek s vyhříváním, tachograf, autorádio s CD apod. 

Startuji a zvolna vyjíždím z bran servisu importéra na „distribuční“ trasu po silnicích středních Čech. Volím komunikace nižších tříd a pokud možno s kopcovitým profilem. Byl jsem upozorněn, že vozidlo je plně naloženo paletami s propagačními tiskovinami, vše je dobře upevněno, ale musím s touto hmotností počítat jak ve stoupáních, tak i při brzdění. Naštěstí prvních pár kilometrů – mířím na Kunratice, kde se chci napojit na „starou benešovskou“ – kdy je motor ještě nezahřátý, žádné velké stoupání není. Ale potom už je hmotnost nákladu opravdu znát. Nejsem sice vyloženou „brzdou silničního provozu“, ale poslední prudké stoupání, dobře známý „Votičák“ jedu na třetí rychlostní stupeň v pravém jízdním pruhu a motor točí 2600 min^-1. Na zpáteční cestě jednak postrádám šestý rychlostní stupeň a naopak si pochvaluji příjemný účinek odlehčovací výfukové brzdy. Samozřejmě, když sjíždím „Votičák“ ve směru na Benešov, musím motorovou brzdu podpořit i provozními brzdami. Že je valník plně naložen je opravdu znát jak ve stoupáních, tak i v klesání. Převodovka směrem „nahoru“ řadí dobře, v opačném směr však vyžaduje velmi pečlivé zacházení, někdy jsem raději volil klasické řazení s meziplynem. Zkusil jsem si také v obchodní zóně v Průhonicích manévrování mezi sklady a rampami. Chválím výborný rejd, citlivé dávkování jak na pedálu plynu, tak i na brzdách. Solidní je i výhled z vozidla z pozice řidiče, i když vyšší člověk za volantem, by uvítal možnost umístění sedadla o něco málo níž. Tradičně jsem neměl radost z vnitřního zrcátka, ale s ohledem na zadní okno budky chápu, že je to předpis. Potěšil dostatek odkládacích prostor, i držáky na kelímky s pitím. Palubní počítač ukázal průměrnou spotřebu paliva za celý test – vozidlo bylo plně naloženo – 13,6 l/100 km. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie