Faun - Jakékoli přání...

Německá společnost FAUN, která byla až do roku 1979 soukromým vlastnictvím rodiny zakladatele, vyrobila nespočet nejrozmanitějších vozidel…

Značka Faun uspěla i v bývalém Československu, když dodala silniční tahače národnímu podniku ČSAD Ostrava, který potřeboval ještě silnější stroje než byly do té doby u nás používané Tatry 141 a 813. Byla to typická zakázka pro německého výrobce, tři kusy na míru postavených vozidel. Faun Koloss byl určen pro přívěsy do hmotnosti 280 tun, za laminátovou kapotou ukrývající vzduchem chlazený dvanáctiválec Deutz 19,1 l Bi-Turbo o výkonu 353 kW (480 k), resp. 386 kW (525 k), byla upravená budka Magirus. Třínápravový automobil 6x6 o vlastní hmotnosti kolem patnácti tun měl šestnáctistupňovou převodovku ZF, pro plynulý rozjezd doplněnou kapalinovým měničem momentu. Další modely, označené také jmény Herkules, Goliath a Gigant, měly ještě silnější motory o výkonu až 736 kW (1000 k) pro přívěsy do 400 tun. Byly vyvrcholením automobilové konstrukce Faun.

V letech 1945 – 1986 vzniklo se značkou Faun přes dvacet tisíc užitkových automobilů a silničních tahačů, 250 velkých autobusů, tři tisíce lehkých užitkových vozů, 900 motorových kár Kraka, 2200 těžkých sklápěčů pro lomy a velké stavby (dumperů), 1400 podvozků pro autojeřáby a letištní hasičské vozy a téměř 1500 zmíněných supertěžkých tahačů, jež firmu nejvíce proslavily, a to jsme zdaleka nevyjmenovali všechny druhy vozidel a strojů, jež během let Faun-Werke vyráběly! Do roku 1979 firmu vedl inženýr Karl-Heinz Schmidt (1910 až 1979), jehož otec Karl Schmidt (1884 až 1938), rovněž inženýr a majitel norimberské strojní dílny, v roce 1911 převzal zkrachovalou společnost Nürnberger Feuerlöschgeräte- und Maschinenfabrik. Její počátky sahají až do roku 1845 (založil ji Justus Christian Braun), kdy začala vyrábět hasičské stříkačky a na počátku století experimentovala s jejich samohybnými verzemi, které měly hybridní pohon!

Zážehový motor poháněl dynamo, v nábojích kol byly trakční elektromotory; následovaly klasické typy se zážehovým motorem (Braun-LKW) a v roce 1906 debutovala těžká desetituna. V té době se připojila i další norimberská firma Maurer Union, známá vozy s třecím převodem, která pro Schmidta vyráběla motory. Značka FAUN se však objevila až po první světové válce, kdy se v roce 1919 spojila Schmidtova firma s Fahrzeugfabrik Ansbach (zal. 1906, osobní i nákladní vozy Ansbach), takže jde o Fahrzeugwerke Ansbach und Nürnberg (FAUN). Přestože se část z Ansbachu pak opět oddělila, značka Faun už zůstala. Schmidtovy výrobky (sám je konstruoval) měly motory vlastní konstrukce, ale také Maybach, Herkules a později hlavně Deutz. Nákladní vozy, speciální komunální verze a také autobusy tvořily základ produkce až do roku 1943, kdy byl norimberský závod zničen spojeneckým bombardováním.

V roce 1935 byla zahájena produkce silničních tahačů Faun, už dříve se vyráběly autojeřáby a společnost nadále dodávala autobusy a komunální typy s benzin-elektrickým pohonem, předchůdce dnešních hybridů, jichž se stal Faun průkopníkem! Elektromotory poháněly přední, zadní nebo všechna kola; elektrickou energii dodávaly zážehové motory nebo olověné akumulátory u čistě elektrických verzí! Čistý elektropohon bez převodovky či hybridní pohon se využíval hlavně u komunálních a městských rozvážkových vozidel, ale i u autobusů, valníků, sklápěčů, autojeřábů a dalších speciálních vozů. V roce 1925 podnik zaměstnával 1200 lidí, ale o rok později se dostal do finančních problémů, takže ztratil samostatnost (hlavním akcionářem Friedrich Krupp AG z Es­senu), ale když osmadvacetiletý Karl-Heinz Schmidt převzal vedení po smrti otce, do roka se stal výhradním vlastníkem společnosti a zůstal jím až do roku 1979, kdy také on zemřel (Faun-Werke KG se proměnily na akciovou společnost až v roce 1984!). Nepředstavitelně velké množství typů podle potřeb klientů bylo ukázkou tehdejší tvůrčí invence, vznikaly i lehké užitkové automobily s motory Adler, těžké ke konci třicátých let přešly na vznětové motory Deutz Diesel. Vrcholem předválečné konstrukce byla čtyřnápravová čtrnáctituna Faun L1500 Zwickau z roku 1938 s předsunutou trambusovou budkou, osmiválcem Deutz Diesel 147 kW (200 k) vzadu za budkou, dvojicí předních řízených náprav a dvojicí zadních náprav poháněných šnekovým převodem s dvojmontáží pneumatik!

Ještě v roce 1944 koupil Schmidt pozemek v místě Lauf an der Pegnitz a zahájil stavbu nové továrny, která v roce 1946 začala opět dodávat komunální vozy pro svoz domovního odpadu. Poválečná obnova Německa a také vojenské dodávky pro Bundeswehr přispěly k dalšímu rozvoji společnosti, která např. v roce 1974 vyrobila 1365 vozidel. Převzetí automobilky Fahrzeugfabrik Willy Ostner ze Sulzbachu v roce 1955 znamenalo rozšíření výrobního programu o lehké nákladní vozy Ostner Rex, jež se prodávaly až do roku 1968 (Faun F24 a F284; užitečná hmotnost 1,7 až 2,8 tuny, motory Ford, Kämper, IHC, MWM nebo Deutz). Výrobní program např. v roce 1967 tvořilo deset zmíněných lehkých typů, patnáct těžkých nákladních vozů (třínápravový F6103 VL sloužil mj. německému dovozci piva Pilsner Urquell), šest silničních tahačů, šest podvozků pro autojeřáby, čtyři těžké sklápěče (dumpery), čtyři těžké vojenské tahače, čtyři transportéry pro dopravu v hutních závodech a šest komunálních vozidel (čtyři zametací stroje, dva vozy pro svoz odpadu).

Faun vyvážel do celého světa, také do Jižní Ameriky, Severní Afriky, Belgického Konga, Ruska, na Střední východ atd. Faun také postupně připojoval další firmy a továrny, v sedmdesátých letech vyráběl také stavební stroje včetně nakladačů, rypadel a graderů (převzal např. firmu Frisch a výrobce rypadel Mengele). V roce 1949 se objevil pásový traktor Faun, už předtím zemědělský kolový, v roce 1963 vznikl lesní kolový traktor pro svoz dřeva. Těžké autobusy Faun se vyráběly do roku 1953, kuriozitou byl typ O9V s kombinovaným podvozkem pro silniční i kolejový provoz (1951). Průmyslová vozidla pro přepravu roztaveného materiálu v hutích rozšířila program v roce 1958, o šest let dříve vznikly první dumpery, 1955 vícenápravové podvozky jeřábů a od 1988 kompletní jeřáby různých velikostí.

Zapomenutou historií je vstup značky Faun do světa osobních automobilů. Už v letech 1910 – 1914 vyráběl Ansbach lehký vůz Kauz, jenž se stal základem prvního typu Faun K1, který Schmidt překonstruoval na vlastní čtyřválce 1405 cm3 (Faun 6/24 PS typ K2) a později 1550 cm3 (6/30 PS typ K3). V letech 1921 až 1928 jich vzniklo asi 1500. Uháněly rychlostí až 82 km/h a vynikaly královským hřídelem, tedy ventilovým rozvodem OHC s vačkovým hřídelem v hlavě poháněným dalším svislým hřídelem, tehdy nepříliš rozšířeným pokrokovým řešením. Hmotnost čtyřsedadlových automobilů, jež dosáhly úspěchů i v motoristickém sportu, byla od 1100 kg a jejich délka 3,7 metru. Další kuriozitou, o poznání mladší, je univerzální motorová kára Faun Kraka (Kraftkarren), vhodná i pro výsadek na padáku, vyráběná v letech 1967 – 1973 v pobočném závodě v Brémách. Dobový prospekt uvádí, že má dvouválcový motor Glas 400 Goggomobil o výkonu 12 kW (16 k) a čtyřstupňovou převodovku; vyráběla se však se silnějším motocyklovým dvouválcem BMW R75/5 o objemu 697 cm3 a výkonu 19 kW (26 k)/4500 min 1, což zvýšilo největší rychlost ze 32 na 55 km/h. Při hmotnosti 735 kg uvezla 875 kg včetně posádky, její rozměry jsou 2780 x 1510 x 1280 mm.

V roce 1985 došlo k rozchodu s firmou KUKA (Faun ji získal v roce 1971), ale výroba komunálních nástaveb pro svoz odpadu převedená do Osterholzu pokračuje dodnes. V roce 1986 převzal restrukturalizovanou skupinu Faun AG známý výrobce stavebních strojů Orenstein & Koppel (O & K), aby se později sám rozpadl na části. Původní Faun pokračuje jako výrobce autojeřábů a občas i vojenských vozidel v Lauf a.d. Pegnitz ve společném podniku Tadano Faun (japonský Tadano vlastní 100 %), zatímco antimonopolní úřad doporučil O & K prodat výrobu komunálních vozidel rodině původních majitelů (firma Schmidt), která pak vytvořila novou nezávislou firmu FAUN Umwelttechnik se sídlem v Osterholzu, a v roce 1994 ji prodala rodinnému podniku Kirchhoff Gruppe, jenž z ní vytvořil nejvýznamnějšího výrobce komunálních nástaveb na světě, ovšem montovaných už na podvozky užitkových automobilů jiných značek.


Zdroj: Automobil 06/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie