Představujeme
Dong Feng Mini 1.1 Van - Malý poskakujíci truck
14.09.2009 00:36
Test
Bez reklamy, nějak tak zvolna a potichu se na český trh dostaly – a to zcela oficiálně – malé čínské užitkové vozy.
Jde o produkty, prodávané pod značkou DFM Mini Auto, lehká užitková vozidla kategorie N1, dovážená do České republiky prostřednictvím akreditovaného zástupce DONG FENG, spol. s r. o.. Více jsme vozidla představili v DaS 6/09 a tak jenom velice stručně připomínám, že výrobcem vozidel je čínský gigant (alespoň z našeho pohledu) Dong Feng Motor Corporation. Společnost je na dvacátém místě v žebříčku velikosti čínských firem, v pořadí výrobců je pak dokonce na místě pátém. Společnost DFM vyrábí vedle svých vlastních modelů, prostřednictvím svých dceřiných výrobních závodů moderní vozidla renomovaných značek, především pro domácí trh. Konkrétně pro čínský trh vyrábí (nikoliv montuje!) osobní modely značek Citroën, Peugeout, Kia, Honda a Nissan.
Mini trucky Dong Feng
Modelová řada DFM Mini Auto čítá celkem 8 provedení. Společnou mají podvozkovou skupinu, která je tvořena klasickým žebřinovým rámem (proto také hovořím o „mini trucku“ a ne o běžné dodávce se samonosnou karoserií), přední nezávisle zavěšenou nápravou a zadní tuhou hnanou nápravou uchycenou na listových pružinách. I to je konstrukční znak odpovídající spíše standardním nákladním vozidlům, než lehkým městským dodávkám. Vozidlo pohání čtyřválcový zážehový motor o zdvihovém objemu 1012 cm3, který je umístěn za přední nápravou pod sedadly. Prostřednictvím pětistupňové přímo řazené převodovky pohání zadní kola a vozidlo s ním může dosáhnout maximální rychlosti 120 km/h.Ze sedmi verzí, lépe řečeno, ze šesti karosářských verzí (k dispozici je ještě podvozek určený k dostavbě), jsme si pro redakční test vybraly standardní Van, který najde uplatnění při rozvozu zboží v centru měst, v úzkých uličkách historických částí apod. a pak ještě Pick-up s pětimístnou čtyřdveřovou karoserií „double-cab“.
Obě karosářské verze mají zcela shodný podvozek, motor, převodovku i interiér v první řadě sedadel, liší se tedy až od „B“ sloupku. Pro malého „kuliho“ – vychází ze starší generace Suzuki Carry, tedy z modelu, který importér Suzuki již na český trh nedováží – je charakteristická jednoduchost, opravdu kompaktní rozměry, velice nízká (alespoň dle údajů výrobce) průměrná spotřeba (kombinovaná do 6 l/100km) nízké povinné ručení a neskutečně vysokou užitečnou hmotnost (šasi Mini Truck až 1100 kg, van cca 980 kg). Skvělá je i manévrovatelnost, pružnost motoru a pro převážně městský provoz je krátce odstupňovaná přímo řazená převodovka. Tolik tedy prospekt.
V sídle pražského zástupce ve Vestci přebírám DFM s dvoumístnou karoserií Van. Mini dodávka kompaktních rozměrů (3795 x 1925 x 1560) se uplatní jako vozidlo pro distribuci v městském provozu. Užitečné zatížení 620 kg, relativně velký a velmi dobře přístupný nákladový prostor přístupný buď zadní vzhůru výklopnou stěnou (takže klasický vysokozdvižný vozík nelze při nakládání palety použít), a nebo bočními posuvnými dveřmi, standardně dodávanými na obou stranách. Nákladový prostor má rozměr 2000 x 1300 x 1330 mm a překvapivě není vybaven upevňovacími oky?! Nákladový prostor není nějak složitě členitý, takže se dá opravdu solidně využít pro přepravu nákladu. Od pracoviště řidiče jej odděluje tvarovaná přepážka upevněná šikmo, takže nabízí překvapivě velký manévrovací prostor pro sedadlo řidiče a spolujezdce.Pracoviště řidiče je nejen jednoduše až spartánsky řešené, ale designově odpovídá vozidlům o dvě generace zpět. Na druhé straně zde nechybí žádný důležitý spínač a přístrojový štít je přehledný, dobře čitelný. I řidič mé skoro dvoumetrové postavy si dokáže za volantem najít místo, i když bych asi uvítal alespoň výškově seřiditelný volant.
O tom, že sedák i opěradlo by měly být delší už nemluvím, na druhé straně rozměr sedadla „ucítíte“ až při delší cestě. Klasická krátká řadicí páka je na středovém tunelu u pravého stehna řidiče. Je v dobrém dosahu a řazení u obou testovaných vozidel při určité míře citu pracovalo přesně a bez problémově. Ve střední části palubní desky je autorádio a pod ním již otočné ovladače vytápění/větrání. Čtyřramenný volant překvapivě dobře padne do ruky a i síla jeho věnce je dobrá. A řidič si ho opravdu užije, protože vozidla DFM nemají posilovač řízení, což pocítíte hlavně při parkování a nebo manévrování se stojícím vozidlem. Pokud jde o zpětná zrcátka, ta vnější jsou dostatečně velká, ovšem je nutné je nastavit manuálně. To vnitřní mě tradičně rozčilovalo, protože mi omezovalo výhled z vozidla a u karoserie van s pevnou neprůhlednou přepážkou navíc bylo úplně k ničemu. A ještě jedna „drobnost“. Pokud jde o prostor za volantem, pamětníci si asi vzpomenou, jak se sedělo v nesmrtelné Škodě 1203. V trucku DFM je místa ještě o kousek méně, na druhou stranu musím konstatovat, že jsem byl lehce nalepen levým bokem na dveře asi tak jako ve velkém off-roadu Land Rover Defender.
Otáčím klíčkem ve spínací skříňce – před tím jsem ovšem ještě „kliknul“ přívěskem na klíčích o imobilizér – studený motor je docela slyšet, řadím „jedna“ a vyjíždím z bran servisu. Vozidlo je zatím prázdné a tak na nekvalitním a hrbolatém povrchu zadní poháněná náprava lehce odskakuje. Ale jak jsem se záhy přesvědčil, stačí zátěž o hmotnosti lehce přes 50 kg a zadní náprava se zklidní (i to mi připomíná roky strávené za volantem Škody 1203, zvláště pak zimní měsíce, kde bez zmrzlého pytle cementu na zadní nápravě se ani nedalo jezdit). Celých 52 koní si nejen s prázdným, ale i s plně naloženým vozidlem dokáže celkem slušně poradit, ale to platí hlavně v městském provozu a při nižších rychlostech. Na dálnici – na předním skle byla patřičná známka – se ukazuje jako limitní rychlost 120 km/h, v případě nepříznivého větru i nižší a jakmile přišlo nějaké stoupání, musel jsem se uchýlit do pomalého stoupacího pruhu pro kamiony, abych nebrzdil provoz. A chtělo to obvykle třetí rychlostní stupeň, vyšší otáčky a tedy hluk ve vozidle. Čtvrtý resp. pátý rychlostní stupeň přece jenom nabízejí citelné snížení hluku v kabině.
Nevelkou dynamiku malého trucku předčí ovšem brzdy – vpředu kotoučové, vzadu bubnové – které zvláště u prázdného vozidla mají dost ostrý nástup. Ale to už se vracím zpět do „víru velkoměsta“ – zajíždím do centra Prahy a tady se v hustém provozu ukazují výhody malého užitkového „číňana“. Jako pracovitý a hbitý „kuli“ se testovaný van proplétá i těmi nejmenšími uličkami, k zaparkování mu stačí tolik co modernímu Fiatu Fiorino poslední generace a díky „šoupačkám“ na obou bocích mohu bleskově složit náklad. Takže si toto vozidlo dovedu živě představit jako zajišťuje přísun čerstvé zeleniny a ovoce do stánku v centru měst apod.. Několika denní test končí, vracím van DFM do servisu ve Vestci. Ještě natankovat kvůli spotřebě (palubní počítač samozřejmě není ani v příplatkové výbavě) a s potěšením konstatuji, že průměr opravdu je 6,1 l/100 km, takže údaje výrobce v podstatě odpovídají.V servisu měním DFM Mini Van za DFM Mini pick-up, tedy čtyřdveřovou, pětimístnou karoserii ve stříbrné metalýze upevněné na zcela shodném podvozku. Na rozdíl od vanu ovšem tato karoserie budí zaslouženou pozornost.Pracoviště řidiče je zcela shodné. V druhé řadě je třímístná lavice (tedy tři „dospěláky“ bych tam usadil jenom za trest).
Přístupná v nevelkém úhlu se otevíranými dveřmi, vybavenými posuvným oknem. Na větrání stačí, navíc je to levné, jednoduché a mechanismus nezabírá místo ve dveřích. Lavice vyhovuje svojí ergonomií spíše na kratší cesty. Pod ní je dostatek místa na odložení nejen předepsané výbavy.A to už jsme u nákladového prostoru. Na rozdíl od karoserie double-cab verze „farmer“, která má shodnou kabinu, ale za ní je nízká klasická valníková korba se sklopnými všemi postranicemi, pick-up má bočnice vyšší a sklopné je pouze zadní čelo. Ložná plocha má rozměry 1400 x 1400 x 400 mm a užitečné zatížení vozidla zapsané v technickém průkazu osciluje na limitu 815 kg! Ložná plocha je navíc výborně přístupná, a na jejím vnějším okraji jsou upevňovací háčky, takže při rychlé jízdě neztratíte náklad. DFM Mini s karoserií pick-up nejen díky laku, ale i díky litým kolům (příplatek 9600 Kč), autorádiu (2500 Kč), mechanické klimatizaci (10 000 Kč) si možná formálně zaslouží zařadit do kategorie vozidel pro volný čas. Ale celkové pohodlí, která nabízí a zvláště pak jízdní vlastnosti při rychlostech nad 100 km/h (citelné naklánění a značná citlivost na boční vítr) spíše směřují i tento model do pracovního sektoru. Konec konců, všechny verze karoserie mají schválenou homologaci v kategorii N1.
A teď jenom dovětek platný pro obě testované karoserie, resp. pro všechny verze vozidla DFM Mini nabízené na českém trhu. Údaje o spotřebě opravdu odpovídají skutečnosti a to obě verze měly najeto pár stovek kilometrů. Dílenské zpracování nebylo špatné, ale vnitřní design a řešen ergonomie odpovídá evropským zkušenostem tak někdy z 80 – 90 let. „Suma sumárum“, i s přihlédnutím k robustní rámové konstrukci, která slibuje větší životnost podvozku i při nějakém nepravidelném přetížení, nemohu než konstatovat, že cenově to – i s ohledem na konkurenci na českém trhu – nebude mít „čínský kuli“ v Česku lehké.
Zdroj: Doprava a silnice 08/09
Autor: Jiří Krenar