Dobrodružství ve stínu Etny

Velkolepá akce na Sicílii, pod věčně činnou sopkou Etna, proběhla loni v listopadu za účasti motoristických novinářů z celé Evropy. Novináři z České republiky se přesvědčili již při příletu do sicilského města Catania, že jim tato akce připraví řadu překvapení. Pilot letadla z Milana nemohl vzhledem k silnému větru a mlze i přes urputnou snahu přistát na letišti v Catanii. Přírodní živel si s letadlem nepříjemně pohazoval a pilot se nakonec rozhodl přistát v Palermu. Toto starobylé překrásné město nás přivítalo zalité sluncem a teplotou opravdu středomořskou.

Chvíli se čekalo na autobus, který řídila černovlasá mladá řidička, která nenechala nikoho na pochybách o svém řidičském umění. Uháněli jsme podél sicilského pobřeží směrem na Catanii vzdálené přes 200 kilometrů, a záhy se opět ozvaly neúprosné živly - vítr s hustým deštěm, které nás provázely až do cíle cesty, kam jsme v podvečer po divoké jízdě dorazili.

Cestou jsme si mohli prohlédnout členitost a rázovitost sicilské krajiny a ke konci cesty nás dostala opravdová větrná smršť s přívaly deště, takže jsme byli velmi vděčni, že jsme dorazili do hotelu. Ležel na břehu moře, a proto jsme mohli vidět i rozběsněné mořské vlny, které neúnavně dorážely na mohutné vlnolamy.

Tiskovku jsme stihli s odřenýma ušima ale přece. Tam nás již očekávali povolaní zástupci Iveca, kteří mají co říci k testovaným vozidlům Trakker a Eurocargo 4x4 – viceprezident sekce Off Road Mario Astengo, ředitel produktu Gerhard Rieck, manažer sekce Off Road Kalus Dieter Diepold a manažér marketinku Federico Gaiazzi.

Populární v celé Evropě

Dozvěděli jsme se, že z celkové produkce užitkových vozidel Iveco se v tomto roce prodalo 15 procent vozů do terénu. Podle zemí jich nejvíce jezdí v Německu (21,4 % prodaných vozidel), dále ve Španělsku (16,5 %), Itálii (15,5 %), Francii (14,2 %) a 20,4 % je do ostatních zemí včetně ČR.

Dřívější vozy do terénu Iveco EuroTrakker, které našly hlavní užití ve stavebnictví a v lomech, se objevily na trhu v roce 1993. Od konce roku 2000 do nich byly montovány motory Cursor 8 a Cursor 13. Dnes tyto vozy změnily své jméno na Trakker a jsou vybavovány kabinami Stralis AT/AD. To znamená, že řidiči budou mít větší komfort a také hluk v kabině by měl dosahovat úrovně silničních vozidel Iveco.

Díky elektronickým systémům pro přenos informací a povelů jsou řidiči dodávány přesné údaje pro zlepšení jeho jízdy, ovládací prvky jsou racionálně uspořádány a bezpečnostní funkce jsou optimalizovány. Tři varianty kabiny – krátká, dlouhá a s vysokou střechou – splňují požadavky pro každý způsob použití.

Vedle kabiny AT/AD jsou hlavními novinkami na Trakkeru vzduchové odpružení na zadní tandemové nápravě jako alternativa k poloeliptické nebo parabolické geometrii, která zvyšuje trakci na nepevném povrchu cest a jízdní pohodlí na silnici, obzvláště když je vůz prázdný. Řada nového vozidla Trakker je vyráběna v konfiguracích 4x2, 4x4, 6x4, 8x4 a 8x8.

Většina verzí Trakkera je poháněna motorem Cursor 8 (i když je k dispozici také motor Cursor 13, pokud zákazník potřebuje vyšší výkon) s lehkými komponenty. Druhá skupina se zaměřuje na robustnost, má motor Cursor 13 a komponenty se značně vyššími koeficienty bezpečnosti. Motor Cursor 8 má obsah 7,8 litru a dává výkon 270, 310 nebo 352 k, Cursor 13 s obsahem 12,9 litru se dodává ve výkonové řadě 380, 440 nebo 480 k.

Tyto dva motory mají stejné uspořádání s turbokompresorem s proměnlivou geometrií, vyjma motoru Cursor 13-380 k, na kterém se přeplňovací tlak nastavuje pomocí klapky rozvodu výfukových plynů. Vozidla jsou vybavena motorovým retardérem jako standardním vybavením se zpožďovací kapacitou mezi 310 ks (Cursor 8) a 408 ks (Cursor 13). Na přání jsou Trakkery vybaveny převodovkami EuroTronic se 12 rychlostmi, spojkou a automatickým záběrem pro hladké starty a extrémně rychlé řazení rychlostí. Na modely Trakker jsou montovány kabiny AT/AD o šířce 2,28 m.

Tento rozměr zvětšuje manévrovatelnost v omezených prostorech a snižuje riziko kolize s překážkami, i když je vozidlo opatřeno vyčnívajícími blatníky. Protiskluzové vstupní schůdky je možno vytáhnout ven, takže vystupování z kabiny je bezpečnější. Kromě toho je spodní stupeň ohebný a bez závěsů: jestliže se srazí s překážkou při pohybu dopředu nebo dozadu, jednoduše se ohne a pak se vrátí do svého původního tvaru.

Bezpečná zábrana v případě kolize

Celoocelový nárazník na Trakkeru sestává ze tří úseků, aby se snížily náklady na jeho výměnu v případě poškození. Nárazník byl překonstruován se zaoblenými hranami tak, aby ladil se zakřivenými liniemi kabiny Stralis a aby se vyloučily všechny agresivní vizuální vjemy z předku vozidla. Spodní úsek byl zakulacen tak, aby sledoval přední úhel náběhu. Když se vozidlo pohybuje, schůdek používaný řidičem při čistění předního skla se zasunuje do něj. Když je vytažen, schůdek se automaticky zablokuje v poloze pro používání. Na ochranu jsou halogenové reflektory zasazeny do předku vozidla a jsou zakryty demontovatelnou mříží.

Lepší pohodlí i v Eurocargu

Dalším představeným vozidlem bylo Eurocargo 4x4 s novou kabinou. Iveco vyrábí desetitunovou verzi 100E s motory Tector od 180 do 210 k a čtrnáctitunovou 140E s motory Tector od 180 do 240 k. Nová kabina, dostupná pouze v krátké verzi bez prostoru pro spaní, se liší od silničních verzí v řadě detailů. Z čelní strany je upevněn schůdek pro čištění čelního skla. První (nejnižší) nástupní schůdek je sklopný tak, aby poskytoval větší světlou výšku pro překážky. Chladič je vybaven ochrannou mříží. Nárazník je vyroben z oceli jako u verzí 4x2, s ochrannou mříží pro světlomety dodávanou na objednání. Vozidlo je nově vybaveno čelním tažným hákem.

Dobrodružství pokračuje

Druhý den ráno jsme autobusem dojeli přímo pod Etnu do městečka Nicolosi, kde v místním lávovém lomu bylo připraveno 8 vozidel Trakker a 4 vozidla Eurocargo 4x4. Perfektně připravená tříkilometrová testovací dráha skrývala řadu těžkých terénních záludností, které prověřily jak řidičské umění jezdců, tak samozřejmě kvalitu testovaných automobilů.

Zatímco testovaná vozidla Trakker byla osazena vesměs motory Cursor 13, ve vozidlech Eurocargo byly šestiválcové motory Tector. Pro seznámení se zkušební tratí jsem zvolil vozidlo Eurocargo 4x4 s šestiválcovým motorem Tector o výkonu 154 kW a šestistupňovou mechanickou převodovkou. Instruktorem byl zkušební řidič z Turína, který měl pravé italské rysy – malé postavy s havraními vlasy a velmi hovorný a usměvavý.

Počasí nám připravilo pestré podmínky, kdy chvíle relativního klidu se střídaly s prudkými dešťovými přeháňkami doprovázenými silným větrem. Trať byla zvolena opravdu pro otrlé, ale s uklidňujícím a usměvavým instruktorem jsem trať bez ztráty kytičky zvládnul. Eurocargo šlapalo jako hodinky a bez velkých problémů překonalo všechny terénní nástrahy, které si pořadatelé vymysleli.

A pak již přišlo na řadu vozidlo Trakker. Nejprve jsem projel trať s vozidlem Trakker s motorem Cursor 13 o výkonu 324 kW/1450 min-1, kabinou Active Day a automatickou převodovkou Eurotronic a druhým bylo vozidlo Trakker s mechanickou šestnáctistupňovou převodovkou o výkonu 280 kW/1900 min-1. Mohl jsem se přesvědčit, že za volantem Trakkeru nachází řidič úplně stejné vymoženosti, které již zná z vozidla Stralis určeného pro silniční přepravu.

Sedadlo má vzduchové odpružení a je nastavitelné v délce, výšce a naklonění. Je rovněž vybaveno opěrkou ruky a zabudovaným bezpečnostním pásem na sedadle. Volant má vysoko namontované připojení a může být nastaven v širokém rozsahu sklonu. Pro nastavení roviny volantu a výšky se jednoduše stlačí pneumatický ovládací pedál na podlaze.

Na volantu je zabudována řada funkčních tlačítek - nalevo jsou ovládací prvky pro stereo ozvučení, napravo jsou ovládací prvky pro ovládání palubního počítače a pro volbu informací zobrazených na obrazovce namontované na palubní desce. Napravo pod volantem je dálkové ovládání všech ovládacích prvků souvisejících s rychlostí vozidla - regulátor otáček, retardér a hydraulický Intarder ZF (ten byl pouze u prvního testovaného Trakkeru) namontovaný na převodovce.

Před řidičem je přístrojový panel, který je zakulacen nahoře tak, aby byl jasně viditelný nezávisle na poloze volantu. Uprostřed je zobrazen předprovozní kontrolní seznam a úroveň oleje. Při provozu zobrazuje tento úsek parametry motoru nebo, podle navolení řidičem, takové parametry, jako je průměrná rychlost, spotřeba paliva a trvání jízdy. Všechny ostatní ovládací prvky jsou také uspořádány ve snadno přístupných místech - na levé straně volantu (světla), napravo volantu výstražná světla, vypínač ABS a páka parkovací brzdy. Elektrické ovládací prvky okna jsou uspořádány v opěrce ruky na dveřích.

Malá hlučnost v kabině

Musím ocenit a potvrdit, že interiér kabiny je velmi dobře tlumen zvukově i proti vibracím. A teď k samotné jízdě – ocenil jsem vysoký točivý moment pří nízkých otáčkách motoru, což bylo velice užitečné pro rozjezdy uprostřed kopce, kde jsem se na přání instruktora musel zastavit a vyzkoušet rozjíždění. Točivý moment je k dispozici v širokém rozsahu otáček motoru a maximální výkon je k dispozici na přechodových otáčkách, takže jízda v Trakkeru je velmi pružná a není doprovázena žádnými trhavými pohyby ani při jízdě v nejtěžším terénu a za velmi špatných povětrnostních podmínek, kterých jsme si právě v Nikósii dosyta užili.

Výlet pod zlověstný vulkán

Dalším bodem programu byla jízda po čtrnáctikilometrové silničce z Nikósie až na úpatí Etny k hotelu La Cantoniera (1990 metrů nad mořem), odkud jsme měli ještě vyjet až k místu Philosopher Tower ve výšce 2920 m. n. m., abychom se pak po svých podívali až na samotný vrchol Etny, která se tyčí do výšky 3340 metrů. Pořadatelé občas míní, ale příroda neúprosně plány člověka mění. Jel jsem v čele kolony vozidel, která si předtím zařádila v lomu a vyšlo na mě opět vozidlo Eurocargo 4x4 se kterým jsem jel v terénu poprvé.

S již starým známým usměvavým instruktorem jsme snadno překonali po klikaté a velmi úzké silničce poměrně velký výškový rozdíl a při cestě jsem mohl vidět obraz zkázy i naděje. Etna je totiž velmi pilná sopka, takže poslední velký výbuch spojený s výronem lávy zažili obyvatelé této oblasti v roce 2002. Bizarní trosky domů vykukujících z černé ztuhnuté lávy jakoby varovaly před přílišnou pýchou člověka nad sebou samým a svými schopnostmi a vyzývala k pokoře před všemocnými živly…

Na druhé straně jsem obdivoval nezdolnost a sílu místních obyvatel, kteří znovu a znovu neúnavně budují své zničené příbytky i silnice, které se velmi reálně mohou stát obětí dalšího odfouknutí sopečného obra. Dojeli jsme k hotelu a tam byl konec našeho putování za sopkou. Etna byla zahalena do mlhy, pokrytá sněhem a dešťové přívaly se střídaly s občasným velmi kratičkým pousmáním sluníčka. Takže závěrečnou cestu k vrcholu jsme museli oželet a vzít zavděk promítnutím videokazety, kde jsme mohli vidět co sopka způsobila při veliké erupci v roce 2002.

Zpátky jsme se vezli autobusem a při odletu již byla obloha nádherně modrá a slunce pálilo, jakoby nám chtělo vše vynahradit. Tak možná někdy příště…

text: Jiří Štěpánek

zdroj: Doprava a silnice 1/2005