Dacia,MB,Peugeot - Čtyři poháněná kola

Tradiční – nikoliv srovnávací – trojtest s nastávajícím podzimem věnujeme vozidlům s pohonem všech kol, přičemž nabízíme auta tří cenových kategorií, z toho dvě naprosté novinky na českém trhu.

Dacia Duster 4x4
Rumunská Dacia od té doby, co se její majoritním vlastníkem stal francouzský Renault, začíná pěkně „zlobit“ konkurenci (a možná i mateřskou značku). Původní záměr vyrábět robustní, ale jednoduché tj. i cenově více než zajímavé vozy hlavně pro východní trhy totiž padnul přesně v tom okamžiku, kdy se modely Sandero, Logan MCV (včetně pickupu) staly hitem na trzích v Německu, Belgii a Francii. A zdá se, že další „trefou do černého“ je opět cenově velmi příznivě „naladěný“ model Duster, který míří do segmentu lehkých off-roadů (či spíše robustních SUV) a tak jako jeho starší sourozenci ve výrobním programu Dacie nabízí výborný poměr cena/komfort/užitná hodnota. V Evropě je dostupný od ceny 11 900 EUR ve verzi 4x2 resp. 13 900 EUR ve verzi 4x4, na tuzemském trhu startuje se základní cenou 259 900 Kč s DPH (při využití financování od Dacia Finance je sleva 20 000 Kč) ve verzi 1.6 16V/77 kW 4x2 s výbavou Access resp. za 299 900 Kč (-20 000 při financování od Dacia Finance) ve verzi 4x4 se stejným motorem a výbavou. A nejvyšší výbava Exception ve verzi 4x4 a s motorem 1.5 dCi/80 kW vyjde na 422 900 Kč bez DPH (i tady ale platí možnost slevy 20 000 Kč). Pokud nahlédneme do ceníku vozidel s pohonem 4x4, a vynecháme „silniční čtyřkolky“, zjistíme, že levnější je jenom off-road Lada Niva 1.7i (výborná v terénu, ale konstrukčně značně zastaralá – 295 000 Kč) a konkurovat může možná i Suzuki Jimny 1.3 JLX (kvalitní malý off-road s úžasnou průchodností terénem, leč s miniaturním interiérem a zavazadlovým prostorem – 389 900,- Kč). Není se tedy co divit, že Dacia Duster vzbuzuje na parkovištích značný zájem (což ne vždy při testu bylo příjemné, opakované předvádění vozidla kdykoliv jsem zaparkoval mě časem lehce „prudilo“), a to nejen v Česku, ale i jinde v Evropě, a tak na dodání vozu se prý (tato informace je kuloárová, tj. neověřená) čeká až čtyři měsíce! Dacii Duster jsme na našich stránkách technicky představili v DaS 7/2010, a tak náš pravidelný čtenář ví, že vedle konfigurace podvozku 4x2 resp. 4x4 je na výběr také jeden zážehový agregát 1,6 16V 77 kW/105 k a vznětový přeplňovaný motor 1,5 dCi ve dvou výkonových verzích: 63 kW (85 k)/200 Nm (pouze pro verzi 4x2), resp. 80 kW (110 k)/240 Nm. Zatímco do vozidel s konfigurací 4x2 se montuje přímo řazená pětistupňová převodovka, do „čtyřkolek“ pak jde převodovka šestistupňová.

Na výběr jsou také čtyři úrovně výbavy: Access, Ambiance, Arctica a Exception. K redakčnímu testu jsem převzal Dacii Duster 1.5 dCi 80 kW s výbavou Arctica a s některými příplatkovými doplňky. Takže vozidlo, které při financování od Dacia Finance lze pořídit již za cca 379 900 Kč s DPH. Lehce nadčasový design v Dusteru s řadou prvků a linek, které známe již z modelu Sandero, byl „kolorován“ velmi pěkným hnědým metalickým lakem. Design – zvláště zadní partie – ne každého nadchne, ale v průběhu testu se ukázalo, že i poněkud tupě zakončená záď má své opodstatnění zvláště při jízdě v náročném terénu. A z praktického hlediska hned úvodem konstatuji, že Duster je plnohodnotné pětimístné vozidlo (tj. do druhé řady se vejdou tři „dospěláci“ vedle sebe!) a stejně tak nabízí solidní zavazadlový prostor s objemem od 0,5 až (ve dvoumístné úpravě) do 1,6 m3, pod jehož podlahou je uložené plnohodnotné rezervní kolo. Ale to lehce předbíhám, nejdříve se podíváme na pracoviště řidiče. Sedadlo řidiče má solidní tvar zajišťující dobré boční vedení, opěradlo je dostatečně vysoké, možná by sedák mohl být delší. Opěrka hlavy je seřiditelná. Tragédií ovšem jsou luxusní potahy v kombinaci koženka-kůže, které v letních měsících byly více než nepříjemné a v zimě budou studit (vyhřívání sedadel není v nabídce). To se tedy nepovedlo. Volant je výškově nastavitelný, jeho silný věnec se dobře drží.

Přístroje jsou dobře odstíněné. Palubní deska je jednoduchá, použité plasty odpovídají svoji kvalitou spíše užitkovým vozům (ale než začnete kritizovat, rychle si vzpomeňte, kolik Duster stojí!!), z ergonomického hlediska příliš výtek nemám, i když např. na kolébkové spínače (asi je znáte např. z modelu Renault Kangoo) ovládání oken umístěné ve střední části palubní desky jsem si chvilku zvykal. Na středovém tunelu před řadicí pákou je ovládání pohonu kol. Základem je 2WD – ekonomický pohon předních kol, dalším stupněm je AUTO – tj. automatické připojení pohonu všech kol dle okamžité situace, kdy je prostřednictvím lamelové spojky točivý moment rozdělován od poměru 100:0 dle potřeby mezi nápravy, a konečně Lock – točivý moment je rozdělován mezi přední/zadní nápravu v poměru 50:50. A to je vlastně také jediná pomůcka pro zdolávání náročného terénu. I když – málem bych zapomněl – šestistupňová převodovka má první rychlostní stupeň enormně „krátký“, takže vlastně v prudkých výjezdech, v blátě, sněhu apod. nahradí velmi dobře redukci. Pokud jde o hnací ústrojí, je celkem velmi dobře složeno z ověřených produktů značky Renault a Nissan. Jednak to zase umožnilo o něco snížit výrobní náklady, ale hlavně jde o velkosériové komponenty, v provozu již prověřené a dostupné v servisní síti obou výše jmenovaných značek.

Se zážehovou šestnáctistovkou jsem měl možnost se krátce svézt (i v terénu) při prezentaci, nicméně zastávám názor, že pro jízdu mimo asfaltové vozovky je z hlediska točivého momentu a ekonomie provozu lepší vznětový agregát. Usedám za volant testovaného Dusteru, nastavuji sedadlo, volant a elektricky seřizuji zpětná zrcátka. Plně naložené vozidlo lze rozjet na první rychlostní stupeň, u prázdného, tj. obsazeného pouze řidičem a spolujezdcem je příjemnější rozjíždět se na „dvojku“. Duster není žádný „akcelerační divoch“, ale bez problémů dosáhne jak se zážehovým, tak i se vznětovým motorem na dálniční rychlostní limity. Na asfaltu drží podvozek velmi dobře stopu, řízení je přesné, díky tuhému odpružení se vozidlo ani v zatáčkách příliš nenaklání. Takže pohoda. Odbočuji na polní cestu a volič konfigurace pohonu nastavuji do polohy „AUTO“. Běžné polní či lesní cesty i s hlubokými kolejemi díky dostatečné světlosti podvozku Duster zvládá bez „ztráty květinky“. Před bahnitým úsekem a následným prudším výjezdem rozrytým koly lesního traktoru ale zastavuji, volič nastavuji do polohy „Lock“ a se zařazeným prvním rychlostním stupněm celý úsek zvolna – ale úspěšně – zdolávám. K solidní průchodnosti terénem vedle světlé výšky přispívají i výhodné přední/zadní nájezdové úhly. V průběhu testu se pohybovala průměrná spotřeba na limitu 7 l/100 km, ale při jízdě po venkovských silnicích nižších tříd nebyl problém snížit spotřebu na 6,2 l/100 (dle údajů palubního počítače). Zkušenost se zážehovým motorem byla velmi krátká, a navíc jsem byl ve vozidle sám, takže tady si hodnotit netroufám. Dacia Duster - zvláště se vznětovým motorem – osloví nejen rodiny, které pravidelně jezdí v zimě lyžovat, ale vzhledem k ceně a praktičnosti interiéru a s ohledem na odolnost v terénu, jistě zamíří i do firem, které pro své pracovníky potřebují vozidlo s vyšší průchodností terénem. Ať už jde o geometry, energetiky, „servismany“ různého zaměření apod..   

Peugeot Partner Dangel 4x4
S ohledem na abecedu by na druhém místě v dnešním „trojtestu“ měl být Mercedes-Benz, ale z mnoha důvodů mi logičtější přijde zařadit na toto místo Peugeot Partner 4x4. Francouzská automobilka Peugeot sice ve svém výrobním programu při pohledu do poválečné historie čtyřkolku měla, leč šlo o vozidlo určené hlavně armádě, tedy o off-road. Pokud jde o běžnou civilní produkci osobních či lehkých užitkových vozidel, pak docela hodně dlouho má v nabídce vozidla upravovaná na pohon 4x4 renomovanou, a koncernem PSA schválenou firmou Dangel. Do nabídky českého importéra se ale tato vozidla dostala teprve v letošním roce. V testu jsme již měli Peugeot Boxer 4x4 (DaS 7/2010) a nyní nabízíme test menšího modelu Peugeot Partner Tepee Outdoor 4x4 opět v úpravě fy. Dangel. A protože Peugeot Tepee s výbavou Outdoor jsme měli naposledy v testu v DaS 4/2010 (doplněný o systém Grip Control), nemusím příliš představovat ani vozidlo, natožpak jeho interiér. Ona se totiž testovaná „čtyřkolka“ v interiréu od běžného Partnera s pohonem pouze předních kol liší pouze jediným ovladačem umístěným u pravého kolena řidiče na palubní desce.

Firma Dangel při úpravě pohonu vychází u přestaveb ze stejného principu. tj. z vozidla s předním pohonem, které dodatečně vybavuje pohonem kol zadní nápravy s pomocí viskózní spojky. Poslední generace úpravy pro Peugeot Partner má hmotnost pouhých 85 kg. Další úpravy pak zlepšují průchodnost terénem, ať už jde o účinnější tlumiče pérování, které odpovídají zvýšené světlé výšce (200 mm), kryt motoru a převodovky, či v dalším stupni přestavby je nabízena uzávěrka diferenciálů, redukce apod.. Novinkou u poslední generace úpravy je i možnost nastavení do režimu 4x2 ECO, kdy je poháněna pouze přední náprava a jízda po silnici je co do spotřeby shodná s běžnou „předokolkou“. Úpravy jsou v nabídce ve třech úrovních: Endurance, Performance a Extréme. První úprava, cenově nejpřijatelnější, disponuje pouze viskózní spojkou připojující pohon zadních kol. Druhá je doplněna ještě o přední a zadní diferenciál se zvýšenou svorností, třetí varianta – a název sám napovídá, že zvládá i extrémní terén – má k dispozici i terénní redukci a uzávěrku zadního diferenciálu.

Testovaný Peugeot Partner Tepee s výbavou Outdoor měl vznětový přeplňovaný agregát 1.6 HDI 80 kW/240 Nm a druhou úroveň výbavy 4x4, tj. Performance. Pokud jde o výkonové parametry, pak motor obstál nejen na silnici, ale i v terénu, ale nikoliv v extrémním. V prudkých stoupáních se pak ukazoval jako problematický příliš dlouhý (tj. standardní silniční) první rychlostní stupeň. Ovládání vozidla je přitom s běžnou předokolkou naprosto shodné, pouze při jízdě v terénem otočíte spínačem na palubní desce do polohy „AUTO 4WD“, a pak už se můžete jenom věnovat výběru jízdní stopy. Je to tedy úprava, která z běžného modelu Peugeot Partner dělá SUV, ať už jde o osobní verzi Teppe, či o užitkový furgon. Ale málem bych zapomněl ještě na jednu, nikoliv však příliš důležitou změnu. Standardní plnohodnotné rezervní kolo u pohonu 4x4 nenajdete pod vozidlem (tam se kvůli změněné zadní nápravě již nevejde), ale v nákladovém resp. zavazadlovém prostoru vozidla upevněné na levé straně. Naštěstí Partner má zavazadlový prostor dostatečně objemný, takže zase o tolik místa nepřicházíte. Jízdní vlastnosti na silnici jsou plně srovnatelné s běžným modelem, pouze větší světlá výška má na svědomí i větší naklánění (změna těžiště) karoserie. Pro jízdu mimo zpevněné vozovky jsou ale vhodné také správné pneumatiky. Máte-li obuty běžné silniční letní pneu, pak ale ani pohon všech kol vás v blátě či v hlubším sněhu nespasí. Pokud jde o využití této úpravy, pak jistě bude vhodná opět pro „aktivně žijící lidi“, tj. pro ty, kteří celou zimu pravidelně vyjíždějí do hor lyžovat, nebo pro firmy, které musí i v zimně za každého počasí zajišťovat dopravu např. servisních pracovníků, případně pro zajištění dopravy mimo asfaltové cesty. Samotná úprava není sice levná, ale neměla by vás odradit cena testovaného vozidla (cca 676 900 Kč s DPH), které mělo navíc výbavu Outdoor a řadu příplatkových prvků. Ale abych vše jenom nechválil, subjektivně se domnívám, že po úpravě Partnera na pohon 4x4 má vozidlo hlučnější hnací řetězec.

Mercedes-Benz GL
Poté, co jste se – alespoň prostřednictvím testu – svezli v Dacii Duster 4x4 a v Peugeotu Partner 4x4, můžeme nahlédnout do zcela „jiného světa“. A to nejen pokud jde o techniku, rozměry a výkony, ale hlavně o cenu. Mercedes-Benz třídy GL patří v nabídce vozidel s třícípou hvězdou na kapotě mezi komfortní, až luxusní vozidla někde na pomezí velkého (tj. rozměrově „amerického“) SUV a off-roadu. Označení modelu písmenem „G“ avizuje jeho místo mezi off-roady, na druhé straně jenom toto písmeno spojuje testovaný model s legendárním off-roadem Mercedes-Benz G (test verze G 280 CDI Professional v DaS 8/2010). A neměli bychom zapomenout na rozměrově menšího příbuzného, Mercedes-Benz GLK (test DaS 10/2009). Tolik úvodem k testu luxusního off-roadu, který se nebojím – zvláště při pohledu na rozměry – nazvat „korábem“ (Duster má délku 4315 mm, Partner 4380 mm a Mercedes-Benz GL 5088 mm).

Rozměrný model M.B. třídy GL 4Matic jsme získali k testu s typovým označením 450 CDI, tedy se vznětovým agregátem o zdvihovém objemu 3996 cm3 s výkonem 225 kW a s největším točivým momentem 510 Nm. Jaksi samozřejmostí je sedmistupňová samočinná převodovka 7G-Tronic. Jenom podotýkám, že konkrétní testované vozidlo bylo v pětimístné úpravě (za příplatek je možné mít celkem sedm míst), takže zavazadlový prostor v základu (měřeno po pod krycí roletou) má objem 0,6 m3, po složení druhé řady sedadel lze využít objem až 3,0 m3. Ovšem užitečná hmotnost vozidla je 700 kg! Tak pozor na přetěžování. Testované vozidlo v základní verzi pořídíte za 1 895 000 Kč s DPH. Ovšem náš „koráb“ měl velké množství příplatkových prvků (jeden list formátu A4), včetně metalického laku a kožených sedadel, takže jeho cena se zastavila na částce 2 676 085 Kč s DPH. Takže za to pořídíte zhruba šest Dusterů 4x4 nebo čtyři Partnery 4x4. Na druhé straně M.B. GL 450 CDI je nesmírně prostorné a komfortní vozidlo vybavené pohonem všech kol s elektronickou kontrolou trakce, které má ve své výbavě jak pneumatické odpružení náprav s možností nastavení světlé výšky, tak i uzávěrku mezinápravového a zadního diferenciálu, elektronického pomocníka pro sjíždění prudkých svahů DSR, off-road sadu Technik, regulaci prokluzu kol, systém ABS/ESP, elektricky nastavitelná sedadla v první řadě (vyhřívaná), el. nastavitelný volant ve dvou rovinách, el. ovládání bočních skel i seřizování zrcátek a celou řadu dalších více či méně praktických či komfortních prvků, včetně chromovaných nášlapů na prazích, které celkem spolehlivě špiní kalhoty, zato jsou ale efektní. A když už jsem u výbavy, pak nesmím zapomenout na systém elektrického ovládání zadního víka zavazadlového prostoru. Je sice za příplatek, ale nemusíte – třeba v zimě – se dotknout vůbec špinavého víka, a klidně si jej otevřete na dálku a také stiskem tlačítka zase uzavřete.

Když jsem se zmiňoval o pohonu 4Matic (trvalý pohon všech kol) musím také konstatovat, že M.B. GL je opravdu off-road, až na to, že jeho průchodnost terénem je značně omezena předním/zadním nájezdovým úhlem resp. hlavně (díky velkému rozvoru 3075 mm) přechodovým úhlem. Takže se s ním můžete pustit do přejezdu pouště, ale na českých polních či lesních cestách budete „nahraní“ a nebo obrousíte lak o trnkové keře, případně podvozek vozidla „odrbete“ při jízdě ve vyjetých kolejích. Jízda po silnici-dálnici s motorem o velkém objemu (jak máte víc jak pět válců, je celkem jedno, zda jde o šesti- či osmiválec) je naprostou pohodou, zvuk agregátu je příjemnou kulisou klidné jízdy, kdy největší potíž (pokud nevyužijete elektronického omezovače rychlosti) je udržet rychlost na povoleném limitu. Pravdou ovšem je, že i při sebeklidnější jízdě po venkovském, tj. mi dobře známem okruhu, jsem se nedokázal s průměrnou spotřebou dostat pod 10,5 l/100 km. Takže spíše počítejte se spotřebou kolem 13 l/100 km. Pokud jde o zavazadlový prostor, má čtyři upevňovací oka, po stranách přihrádky na drobnosti a na jeho dně najdete pouze subtilní dojezdové kolo (pořád lepší, než opravářská souprava). Komfortní až luxusní vozidlo doslova vybízí k dlouhým cestám v zimě či v létě. Ale pravidelná návštěva obtížného terénu (ale model GL toho zvládne hodně) off-roadového charakteru vedle vyšší spotřeby bude mít za následek také pravidelnější až hustší návštěvu servisu. V tomto směru je mnohem lepší alternativou model „G“.



Zdroj: Doprava a silnice 10/10
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie