Citroënt/Mercedes-Benz – Prostorná osobní LUV

Mnoho zákazníků při výběru nového vozidla dává přednost osobní verzi lehkého užitkového vozidla před standardním MPV.

A nejde jenom o automobily, mířící do firemní flotily. Tato vozidla jsou oblíbená i u řemeslníků, živnostníků a „servismanů“, kteří potřebují v průběhu pracovního týdne velký zavazadlový prostor a o víkendu možnost naložit celou rodinu. Vesměs oceňují dostatek místa pro cestující i pro zavazadla a také větší robustnost vozu. V dnešním testu jsme vyzkoušeli jednu osobní verzi rozměrnějšího LUV a jedno osobní provedení klasické městské „dodávky“.

Citroën Spacetourer Business XL 

V našich redakčních testech jsme už měli Citroën Spacetourer i Jumpy v loňském roce. A tak jenom připomínám, že jde o novinku v nabídce skupiny PSA od poloviny roku 2016. Jde vlastně o zcela novou generaci modelu Citroën Jumpy/Peugeot Expert. Obě značky navíc názvem oddělily osobní komfortní verze od těch užitkových. Ty se jmenují SpaceTourer a Traveller. A teď už se můžeme podívat hned na vozidlo, které jsem převzal k testu. V redakčním testu jsme již měli Spacetourer v DaS 3/2017. Ale pokud jde o rozměr vozidla, šlo o verzi M, která je postavena na větším rozvoru 3275 mm a vyznačuje se krátkým zadním převisem karoserie. Celková délka je 4956 mm. Tentokrát jsem převzal Spacetourer s označením Business XL. Na shodném rozvoru 3275 mm je karoserie s dlouhým zadním převisem, takže celková délka vozidla je 5308 mm. Výška 1905 mm je pro verze shodná. Pokud jde o nabídku motorů a převodovek, pak i pro tuto verzi je k dispozici vznětový přeplňovaný agregát 1.6 BlueHDI 115 (výkon 85 kW/115 k) s manuálně řazenou šestistupňovou převodovkou. Nebo motor 2.0 BlueHDi 150 (110 kW/150 k) s manuálně řazenou převodovkou a konečně jeho výkonnější verze 2.0 BlueHDi 180 (130 kW/177 k) se samočinnou šestistupňovou převodovkou. Správně tušíte, že testovaná verze byla Citroën Spacetourer Business XL 180 EAT6 se systémem Stop/Start Allure. Konfigurace interiéru byla sedmimístná (2+2+3) a posuvné dveře na obou bocích karoserie tak umožňovaly velmi dobrý přístup na sedadla z obou stran karoserie. Sedadla ve druhé řadě byla samostatná, s úložným boxem (případně ledničkou) v prostoru mezi nimi. Jdou samostatně posunout v kolejnicích, sklápět i vyjmout z vozidla.

Ve třetí řadě byla vizuálně samostatná, nabízela i značné pohodlí, ale pokud jde o jejich sklápění či vyjmutí z vozidla, šlo o dvoumístnou lavici a jedno samostatné sedadlo. Důležité je, že sedadla byla uchycena v kolejnicích, tudíž byla posuvná a dala se tak nastavit větší či menší mezera mezi řadami. Tím bylo dosaženo nesmírné variability interiéru. A když už jsme se dostali až ke třetí řadě sedadel, podívejme se na zavazadlový prostor. Na rozdíl od dříve testované karosářské verze M nabídne v základní, tj. osmimístné konfiguraci délku 700 mm, po vyjmutí třetí a druhé řady sedadel pak 2650 mm. Šířka je 1300 mm, výška po horní okraj opěradel 750 mm, až po strop 1200 mm. Rázem se tak dostaneme na využitelný objem 4,9 m³, ovšem nesmíte zapomenout na užitečnou hmotnost vozidla, které je 870 kg a také na to, že boční skla nejsou nijak chráněna před poškozením přepravovanými předměty. Držme se proto standardního objemu 912 l za sedadly ve třetí řadě v jejich základní poloze. Když ovšem navršíte třeba kufry až do stropu, máte k dispozici 1237 l. V případě defektu naštěstí nemusíte všechno vyložit, protože standardní rezerva je upevněna pod vozidlem. Tam ale zase dost trpí. Pojďme na pracoviště řidiče. Palubní deska je přehledná a elegantně řešená. Většina spínačů a ovladačů je ve střední části palubní desky, několik satelitních spínačů je i na vodorovné příčce volantu. Ovšem nesmíme zapomenout na to, že rozměrný displej audiosystému ve středu palubní desky je také dotykový a přes něj se ovládají další systémy a lze jenom přes něj deaktivovat např. systém Stop/Start. A protože konkrétní vozidlo mělo samočinnou šestistupňovou převodovku, její ovladač ve tvaru kolečka je umístěn na středové konzoli palubní desky. Je dobře po ruce, nepřekáží, ale chce to si na něj nejdříve zvyknout.

Ocenil jsem možnost velmi dobře si nastavit (i výškově) sedadlo řidiče a volant. Stačilo potom jenom elektricky seřídit zpětná zrcátka a mohl jsem stisknout tlačítko „START“. Ano, testovaný Spacetourer měl bezklíčkové ovládání. Interiér byl „v kůži“, takže automaticky je u předních sedadel k dispozici vyhřívání. Součástí výbavy je také elektrické otevírání/zavírání bočních dveří pomocí tlačítek. Ale abych jenom nechválil. Osobně bych uvítal o něco delší sedák a ve výhledu mi standardně vadí objemný dešťový senzor stíračů. Mohutnější „A“ sloupky mi nedělají potíže. A málem bych zapomněl, že pod středovým displejem je samostatná ovládací lišta pro větrání/vytápění resp. klimatizaci. A vlevo pod volantem je klasický satelitní ovladač tempomatu, který najdeme ve všech modelech PSA. Pokud jde o tempomat, je sice adaptivní, ale tuto funkci lze přes displej vypnout. Konkrétní vozidlo ale mělo ještě jeden ovladač navíc. V rámci příplatkové výbavy dostalo také systém AllGrip. Jeho kruhový spínač byl umístěn u levého kolene v dobrém dosahu i připoutaného řidiče. V příplatkové výbavě jsem také objevil přídavné topení s časovým spínačem, tj. s možností sepnutí v nastaveném čase. Lehkým problémem celého testu bylo počasí. Polovina listopadu 2017 teoreticky měla přinést minimálně déšť, případně i nějaký ten sníh, ale po celý testovací týden bylo suchou, relativně teplo a tak první co jsem nedostal šanci řádně vyzkoušet, byl systém AllGrip. A vlastně ani přídavné topení nebylo nutné použít. I když jsem si to samozřejmě vyzkoušel, a sám před sebou jsem si toto plýtvání palivem ospravedlnil tím, že rozměrný díl prosklení na střeše nedrží v interiéru teplo.

Stisknu tlačítko „START“. Motor po sekundovém žhavení okamžitě nastartuje. I nezahřátý motor je dobře odhlučněn a po zahřátí provozních kapalin je jen velmi málo slyšet. Samočinná převodovka řadí přesně, rychle a bez cukání. Ale je nastavena na sice svižnou, ale plynulou jízdu. Pokud chcete zkusit s „mikrobusem“ dlouhým přes pět metrů sportovnější styl jízdy (motor na to „má“), pak je vhodné vedle ovladače převodovky stisknout tlačítko „M“ (manuál) a řadit „pádly“ pod volantem. Ujišťuji ale, že podvozek s komfortním nastavením na sportovní průjezdy zatáček není koncipován. Vyzkoušel jsem si také jízdu na zadních sedadlech a konstatuji, že nezávislé zavěšení zadních kol s proměnlivým účinkem tlumičů je pro cestující výrazně příjemnější, než klasická tuhá náprava. V druhé a třetí řadě je dostatek místa jak pro nohy, tak i na šířku. Dvouzónová klimatizace pak zvládá za běžných teplot temperovat či větrat i zadní řadu. Přístup na sedadla třetí řady je možný z obou stran vozidla. Pro sedm osob ve vozidle, cestujících na delší cestu je základní zavazadlový prostor u verze XL dostatečný. Jízdní vlastnosti i částečně naloženého vozidla jsou příjemné a předvídatelné, výkon motoru opravdu dostatečný a pochvalu zaslouží i brzdy. A jak je to se spotřebou? Na dálkové trase Praha – Liberec – Praha s odbočkou na Jablonec n. Nisou a Bedřichov, kde je jak dálnice, silnice I.třídy, tak i silnice nižších tříd, byla průměrná spotřeba 7,9 l/100 km. Jel jsem svižným, nikoliv ale sportovním tempem a dodržoval jsem platné rychlostní limity. Nesmíme zapomenout na obutí, na vozidle byly již zimní pneumatiky Nokian 215/60 R17 (lité disky) a po celou cestu nepříjemně foukal nárazový protivítr.

Na standardním redakčním testovacím okruhu vedeném hlavně po venkovských okreskách jsem dokázal snížit spotřebu na 6,4 l/100 km. Ovšem trasu dobře znám a bylo dobré počasí, suché silnice. Městský provoz si v době ranní špičky vyžádal spotřebu 7,4 l/100 km, aniž bych přitom deaktivoval systém Stop/Start. Ani v jednom případě jsem se nedostal na průměrnou spotřebu udávanou výrobcem. Pokud jde o městský provoz, musel jsem s ohledem na délku vozidla mnohem pečlivěji vybírat parkovací místa. Zaparkovat čelem či šikmo k chodníku mezi osobní vozy je dost nebezpečné, protože Spacetourer XL vždy vyčníval a doslova si „koledoval“ o nějaké poškození od projíždějícího vozidla.

Mercedes-Benz Citan Tourer 111 CDI

Mercedes-Benz Citan už dávno není novinkou ve výrobním programu německé automobilky. Rozjel se do světa koncem roku 2013 a krátce poté jsme přinesli na našich stránkách test užitkové verze van Citan 109 CDI. Tentokrát „přijel“ do redakce Citan Tourer 111 CDI, což je osobní verze kombi s bohatší výbavou a lepší úrovní použitých materiálů v interiéru. Měl bych také dodat, že vozidlo mělo základní rozvor 2697 mm. Nabízí prostor pro pět cestujících a ohromné množství zavazadel. Při pohledu na karoserii – ale to jsme už několikrát psali – je jen mírně poučenému laikovi jasné, že základem Citanu je Renault Kangoo. Mercedes-Benz díky tomuto pragmatickému tahu urychlil vývoj vozidla, které ve svém výrobním programu neměl, a také ušetřil peníze a čas. Renault Kangoo dodal v podstatě vše a to včetně vznětového čtyřválce 1.5 dCi (u Mercedesu dostal vlastní označení OM 607, resp. CDI). Mercedes nabízí tři výkonové verze: 108 CDI/55 kW, 109 CDI/66 kW a 111 CDI/81 kW. Netřeba zdůrazňovat, že automobilka Mercedes-Benz na „svých“ motorech provedla blíže nespecifikované úpravy a stejně tak úpravou prošla jak příď vozidla, tak celá palubní deska. Uvědomíte si to podle ovládacích prvků u volantu, pod kterým je pouze jedna ovládací páčka, tak jak je u Mercedesů již tradicí. Mercedes si také dodává „vlastní“ sedadla (mimochodem je to pro řidiče docela příjemně tvrdé).

Konkrétní testovaný Citan 111 CDI měl tedy pod kapotou nejvýkonnější verzi vznětového přeplňovaného čtyřválce, který disponuje výkonem 81 kW/240 Nm a plní standardy Euro 6. Standardně je pro tento výkon montována šestistupňová přímo řazená převodovka. Nahlédneme-li do výbavy testovaného Citanu Tourer, pak už základní výbava je opravdu bohatá. Z elektronických systémů nechybí ABS + ASR + ETS + BAS + EBV, šest airbagů, palubní počítač, systém ECO-Start (Start/Stop), asistent rozjezdu do kopce atd. Pakliže v uvedené výbavě něco postrádáte, musíte nahlédnout do příplatkové výbavy a tam najdete např. elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka, posuvné dveře vlevo, střešní ližiny, klimatizaci, vyhřívání sedadel atd. Nepotěšil mě volant, který lze jenom výškově seřídit, zato byl obšitý kůží a padnul výborně do ruky. Praktická je i polička nad čelním sklem, centrální zamykání s dálkovým ovládáním či pro méně zkušené řidiče indikátor řazení jednotlivých převodových stupňů. V druhé řadě je místo pro tři cestující (na dlouhé trasy raději ale pro dva dospělé) na rozměrné lavici sklopné v poměru 2:1, přičemž po jejím „zabalení“ získáte obrovský nákladový prostor se zcela rovnou podlahou s délkou až 21 800 mm. K upevnění zavazadel slouží 4 robustní oka. Komfortní přístup na sedadlo v druhé řadě zajišťují posuvné dveře na obou stranách karoserie. A jdeme za volant.

Místa dost i pro urostlého řidiče, všechny spínače přehledně a v dosahu, dostatek odkládacích schránek, poliček a kapes, to vše chválím. Výhled z vozidla tradičně omezuje vnitřní zpětné zrcátko, to je ale předepsané. Díky možnosti i výškově si nastavit sedadlo, nacházím rychle dobrou polohu, ale volant bych přece jenom potřeboval seřídit nejen výškově, což nejde. Ale jako řidič jsem v podstatě spokojen. Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, ještě uvolnit parkovací brzdu a jedu. O světla se nestarám, vozidlo má systém automatického svícení po nastartování motoru. Jízdní vlastnosti chválím, motor má opravdu dostatečný výkon, brzdy pracují zcela spolehlivě. Pochvaluji si velkou hlavici řadicí páky. Padne výborně do ruky. Řazení je přesné, dráhy jednotlivých rychlostních stupňů jsou „tak akorát“. Citan vychází z jednoduššího modelu lehkého užitkového vozidla a tak ve střední části palubní desky nehledejte žádný dotykový displej s navigací a spoustou ovládacích prvků, ale standardní autorádio. Všechny ovládací prvky jsou tedy „klasické“, tlačítkové. Takže z mé strany spokojenost, až na tu jednu jedinou ovládací páčku pod volantem. Nemohu se zbavit dojmu, že dvě by bylo lépe.

Mercedes-Benz Citan Tourer 111 CDI má nejen dostatečný výkon motoru, ale na rozdíl od užitkových verzí je také lépe odhlučněn, což poznáte například při svižné jízdě po dálnici. Při rychlosti 120 km/h ukazuje otáčkoměr 2300 min-¹. Jel jsem po tradiční zkušební trase Praha – Liberec – Jablonec n. Nisou a zpět (dálnice D 10), ale celý den poprchávalo a foukal velmi nepříjemný prudký nárazový vítr. Nic moc pro docela vysoké lehké auto. Takže jsem ani nezvyšoval rychlost na povolených 130 km/h. Průměrná spotřeba za celý okruh byla 6,4 l/100 km. Venkovský okruh vedený po silnicích nižší třídy jsem „dal“ za 4,6 l/100 km. Průjezd centrem Prahy v době dopravní špičky zvládnul Citan za 6,0 l/100 km (dle palubního počítače). Vyhovovalo mi ovládání Citanu i manévrování s vozidlem ve městě, při parkování, solidní výkon na silnici a hlavně velký zavazadlový prostor. Ten bude svádět k přetěžování, protože podle OTP měl konkrétní Citan Tourer užitečnou hmotnost „jenom“ 590 kg. Připojit lze ještě bržděný přívěs o hmotnosti 1350 kg.

Převzato z časopisu

Fotogalerie