Citroën/Volkswagen – Užitkové čtyřkolky zvládnou sníh i bláto

V redakčních testech míváme občas dost jednotvárnou kombinaci nástaveb, resp. vestaveb do lehkých užitkových vozidel.

Začátek roku 2018 se vydařil co do domlouvání redakčních testů. Jak jste již zaznamenali i v předchozích číslech, měli jsme k dispozici velké množství „čtyřkolek“. Ať už šlo o off-roadové pick-upy, nebo klasická LUV. Co ale nevyšlo, bylo počasí. Sněhu bylo pramálo, obzvláště v místech, kde se dá „legálně“ vyzkoušet pohon všech kol. A u silničních modelů, kde světlá výška neumožňuje jízdu po terénním polygonu, to bylo ještě o něco horší. Přesto dnes nabízíme další dva testy moderních LUV s pohonem všech kol.

Citroën Spacetourer Shine M 2.0 BlueHDIi 150 MAN6 Dangel 4x4

Teoreticky by toto auto, tedy alespoň ve zkoušené verzi, nemělo být v nabídce importéra. Pokud si pamatuji z tiskové konference při uvedení nové generace Citroënu Jumpy/Spacetourer na náš trh, bylo řečeno, že krátký rozvor s krátkou karoserií, tedy verze M/Compact, nebude na náš trh dovážena. Uplynul rok a já jsem převzal k redakčnímu testu osobní provedení Citroënu Jumpy, které se jmenuje Spacetourer M. Oficiální označení tohoto modelu, alespoň dle smlouvy o zápůjčce, je neskutečně dlouhé. Skládá se z názvu značky, s názvu modelu, následuje úroveň výbavy, verze motoru, zkratka pro převodovku (v konkrétním případě manuálně řazená šestistupňová), název firmy zajišťující úpravu pohonu a konečně symbol pro konfiguraci pohonu všech kol. A přitom stačilo napsat: Citroën M 4x4. Testovaný Spacetourer má na délku 4606 mm a rozvor 2925 mm, zatímco standardní Spacetourer má rozvor 3275 mm a základní délku 4956 mm resp. s delším zadním převisem 5308 mm. Ale rozvor a délka jsou v podstatě jediné viditelné změny oproti ostatním verzím Spacetourera, které jsme měli v redakci. Další změnu zaregistrujete, když odklopíte zadní stěnu. Testované vozidlo může mít až osm sedadel. Osobně si myslím, že ideálních by bylo pět, tj. dvě řady. Testovaný M/Compact měl tři řady, takže osm sedadel a za třetí řadou sedadel je k dispozici miniaturní zavazadlový prostor. V okamžiku, kdy do něj umístíte (ale složitě se dá upevnit) plnohodnotné rezervní kolo, zůstane k dispozici tak necelá jedna třetina jeho objemu. Takže skoro nic. Logická otázka zní: proč není rezerva, tak jako u ostatních verzí pěkně pod podlahou? Protože tou nejdůležitější změnou testované verze je pohon 4x4. V místě standardního umístění rezervy pod vozidlem je proto pohon zadní nápravy.

Pohon všech kol pro PSA tedy i Citroën již 30 let dodává francouzská společnost Automobiles Dangel, a už při první prezentaci celé nové generace Citroënu Jumpy (Spacetourer bylo řečeno, že nejpozději do roka bude zahájena montáž i této konfigurace. Pohon je montován do prostoru, který při konstrukci vozidla již na to byl připraven a je v nabídce v několika verzích. Ta základní má kódové označení DG1L a je určen pouze pro motor 2.0 BlueHDI 150 s manuální převodovkou. Bez DPH je jeho orientační cena 195 000 Kč. Vozidlo tak získá možnost připojení pohonu i zadní nápravy (Auto4WD), resp. uzavření mezinápravového diferenciálu (R.Lock). Důležitým momentem, který ale zákazník musí neustále mít na paměti je, že Citroën Jumpy/Spacetourer má „silniční“ světlou výšku. Firma Dangel umí a za nemalý příplatek montuje i uzávěrku zadního diferenciálu, zvedne světlou výšku o 40 mm, namontuje patřičné kryty motoru, převodovky, nádrže atd. a osadí solidní off-roadové pneumatiky. Ale cena takto upraveného vozu je „větší než malá“! To ale nebyl případ testovaného vozidla. Citroën Spacetourer 4x4 Compact je jinak opravdu zcela shodný i výbavou s již testovanými vozidly, tj. nebyl nijak ošizen, ať už se to týká komfortní výbavy, či asistenčních systémů. K těm komfortním patří mj. elektrické otevírání bočních posuvných dveří, zadní výklopné okno, dvouzónová klimatizace, vyhřívání sedadel s možností masáže zad (úžasné na delších cestách), ohromné panoramatické střešní okno, atd. Pokud jde o asistenční systémy, i u tak krátkého vozidla oceníte couvací kameru včetně pohledu „leteckého“, systém sledování bočního mrtvého úhlu, tempomat (jeho adaptivní činnost lze deaktivovat, stejně jako systém Stop/Start, ale jedině přes dotykový displej) atd.

Na místě řidiče je dostatek prostoru, vše při ruce, výhled dobrý, až na obligátní místo u vnitřního zrcátka spojené s dešťovým senzorem. Druhou drobnou nepříjemností, na kterou jsem přišel v časném zimním ránu, je hliníková hlava řadicí páky. Sice dobře padne do dlaně, ale je ještě dost dlouho po prvním ranním startu doslova ledová. Jisté rozpaky jsem pak měl z konfigurace sedadel. Osm míst ve třech řadách je dobře přístupných, každý má dost místa, ale vše negativně ovlivní nulový zavazadlový prostor. V okamžiku, kdy třetí řadu sedadel vyjmete (není to žádná věda), získáte zavazadlový prostor o objemu 1,4 m3, což je opravdu dobré. Myslím, že tak získáte větší prostor než v kombi střední třídy. A stále jede v autě pět osob. Pokud jde o jízdní vlastnosti, standardně má Spacetourer pohon přední nápravy a tady se nic nezměnilo. I když karoserie Compact je díky kratšímu rozvoru a vysoké stavbě karoserie o něco málo citlivější na boční vítr než delší verze. Pohon 4x4 využijete hlavně na zasněžených či jinak kluzkých vozovkách, případně na polních či lesních cestách, které nemají hluboce vyjeté koleje. Vyzkoušel jsem si to, bohužel sníh nebyl, takže jsem zvolil několik prudkých stoupání, která přední pohon nezvládnul. Funguje to perfektně, ovládání je jednoduché. Ale když už bych si objednával pohon všech kol, asi bych si připlatil i za vyšší světlou výšku a za ochranné plechy pod vozidlem.

V rámci testu jsem si změřil jako vždy spotřebu. Běžná silnice I. třídy při dodržování rychlostních limitů se dala zvládnout za 7,0 l/100 km. Venkovská trasa vedená po silnicích nižších tříd šla zvládnout bez nějakého šetření za 6,7 l/100 km. Dálnice za mokra a větrného počasí – tempomat nastaven na 122 km/h, otáčkoměr ukazoval 2150 min^-1 – si „vzala“ průměrně 7,7 l/100 km. Vše s konfigurací 4x2. Pohon všech kol jsem zapojil pouze mimo asfaltovou silnici, bohužel ale bylo sucho, takže jeho výhody jsem ani nevyužil. Citroën Spacetourer, ale také Jumpy, třeba ve verzi s pěti místy s pohonem 4x4 je zajímavým řešením pro horské a podhorské oblasti, kde je delší dobu sníh na silnicích než v nížinách a kde tak konfiguraci 4x4 více využijete. Se zvýšeným a chráněným podvozkem pak můžete vozidlo využít s úspěchem i v lehčím terénu.

VW Crafter 30 2,0 TDI 130 kW/6G 4Motion SR 

Nový Crafter (importér hovoří o jeho umístění do prémiové kategorie LUV, kam patří i Amarok), už sjíždí z výrobní linky s pohonem přední nápravy, zadní nápravy a také v konfiguraci 4x4 se systémem 4Motion. V této době by měly být ve výrobě již všechny karosářské verze tj. včetně budky double (DOKA) s podvozkem a budky single s podvozkem, určené k dostavbě. Základní karoserie van ve velikosti H2, H3 a H4 v délkách L3, L4 a L5 již jsou plně k objednání a rozjíždí se i výroba verzí N2 s celkovou hmotností 5,5 tuny. Pokud jde o motory, jde o čtyři výkonové varianty vznětového přeplňovaného čtyřválce 2.0 TDI s výkonem 77 kW/300 Nm, 90 kW/300 Nm, 103 kW/340 Nm a 130 kW/410 Nm. Převodovka je v zásadě vždy šestistupňová manuálně řazená, na přání pro některé verze motorů pak samočinná osmistupňová. Prezentovány, a už také běžně ve výrobě, jsou tzv. „sériové“ vestavby mj. hasičské dopravní provedení, sanitka, chladírna, valník apod. 

Osobně jako velké štěstí hodnotím to, že k redakčnímu testu jsem převzal základní skříňové provedení, tj. VW Crafter van, s nejvýkonnějším motorem 130 kW/410 Nm s šestistupňovou přímo řazenou převodovkou a pohonem 4Motion. Bohatá standardní výbava, kde nechybí celá paleta asistenčních a nových bezpečnostních systémů, byla doplněna příplatkovými doplňky, jejichž seznam je v podstatě skoro stejně dlouhý, jako seznam základní výbavy. Vybírám tedy z něho jen ty nejzajímavější „kousky“, jako je druhý akumulátor, tempomat s omezovačem rychlosti, lišty k uchycení nákladu v nákladovém prostoru, zesílená přední náprava, vnitřní stropní nosič, couvací kamera, vyhřívaný multifunkční kůží potažený volant, sedadlo řidiče ergo-Active atd. Řidič a jeho spolujezdec měli sedadla velmi komfortní. Pracoviště řidiče se vlastně nijak nelišilo od běžného Crafteru. Pohon 4Motion je bezobslužný a uzávěrka zadního diferenciálu se dodává jen na přání.

Ze standardní výbavy bych upozornil na systém Stop/Start, který lze naštěstí deaktivovat jednoduše tlačítkem, a pak na možnost nastavit volant ve dvou rovinách, sedadlo i výškově. Chtěl bych napsat, že to „ostatní“ je v podstatě dodáváno v sérii, a tím myslím jak systémy ABS, ESP,ASR, EDS, EBV, tak ale i asistenčními pomocníky pro rozjezd do kopce, kompenzaci bočního větru, multikolizní brzda, posuvné dveře na pravé straně atd. Výbava tedy nejen praktická, ale také zvyšující komfort na pracovišti řidiče a tím i snižující únavu na cestách. Palubní deska je velmi funkční, výborně se udržuje v čistotě a hlavně veškeré spínače a ovladače jsou v dosahu i připoutaného řidiče. Přístrojový štít má dobré odstínění a klasické analogové přístroje jsou tak dobře čitelné. Chválím kvalitní dílenské zpracování. Tady bych asi měl podotknout, že pohon 4Motion není totéž, co off-roadový podvozek. Crafter měl standardní světlou výšku a „čtyřkolka“ tedy umožňuje jeho bezpečný provoz např. na kluzkých, hlavně zasněžených silnicích. A protože šlo o verzi van, jde o ideální vozidlo pro distribuci v horských oblastech a podhůří, kde bývá sníh na vozovkách přece jenom častěji, a hlavně déle.

Konkrétní vozidlo mělo standardní šestistupňovou přímo řazenou převodovku s velmi dobře odstupňovanými rychlostními stupni. I když subjektivně jsem měl pocit, že první a druhý rychlostní stupeň jsou kratší než u „předokolky“ a svým způsobem tak nahrazují redukci při jízdě ve sněhu. Nejvýkonnější motor z nabídky umožňuje Crafteru velmi rychle dosáhnout povolených rychlostních limitů, řízení je velmi dobře posilované, takže máte i solidní odezvu od vozovky, brzdy fungují výtečně. Pochvaloval jsem si zásahy elektroniky při závanu bočního větru. Opravdu to funguje a zvláště na kluzké vozovce to oceníte. Nadšen jsem z dostatku vnitřního prostoru a z možnosti, že i já (196 cm výška) si v pohodě mohu nastavit sedadlo (ale vlastně posunuté až na dělicí přepážku), volant i zpětná zrcátka tak, abych měl dost místa, dobře viděl ven a nebolela mě záda. Potěšila mě dobrá manévrovací schopnost této velké „dodávky“. Výrobce v tabulkách pro konkrétní verzi Crafteru uvádí spotřebu 10,1 l/100 km pro město, 8,3 l/100 km mimo město a 8,9 l/100 km kombinovanou. Na dálnici – pršelo, byl nepříjemný boční vítr, – jsem nastavil tempomat na 115 km/h (2100 min^-1) a průměrná spotřeba se ustálila na hodnotě 8,8 l/100 km. Na zpáteční cestě, kdy jsem jel proti větru, jsem krátký úsek zkusil jet 130 km/h, ale aerodynamický hluk od zpětných zrcátek i zimních pneumatik byl nepříjemný a palubní počítač také avizoval zvýšení spotřeby přes 10 l/100 km. Nákladový prostor je výborně přístupný jak z pravé strany posuvnými dveřmi, tak zadními symetricky dělenými dveřmi. Nabídne maximální délku 3300 mm s výškou 1850 mm a 10 upevňovacích ok s příplatkovým kolejnicovým systémem upevňování nákladu. Za příplatek také byly namontovány dvě kapsy nad podběhy a kožené brašny na zadních dveřích.

A teď prémiový zážitek. Na jeden den jsem získal k testu, či spíše pro srovnání Crafter 4Motion jménem Čenda, který v barvách týmu BARTH Racing absolvoval Dakar 2018. Střední výška střechy, největší rozvor i délka, pohon všech kol, motor s výkonem 130 kW, navíc pouze uzávěrka zadního diferenciálu a na střeše neskutečně ohromný nosič. Už při rychlosti 50 km/h začal hučet a jistě byl aerodynamicky naprosto nevhodný s ohledem na spotřebu. Čenda měl na tachometru hodně přes 10 000 km, z nákladového prostoru bylo demontováno kompletní servisní vybavení a všechny police, a v záhybech zůstal jenom jemný písek z pouště Atacama. Na silnicích budil také zaslouženou pozornost. Jel naprosto báječně, ovládání jako u sériového vanu, snad jen ta délka byla pro parkování v městech naprosto nešťastná. Potěšilo mě, že auto, které se trmácelo měsíc v Jižní Americe, nikde nevrzalo, neskřípalo a vše fungovalo tak, jak má. Zkusil jsem s ním najít ještě na horách nějaký kousek sněhu, alespoň na fotku, ale nepovedlo se. Ale přesto díky, Čendo.

Převzato z časopisu

Fotogalerie